Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Skok na slovník Skok na diskusi Zvýraznění změn Zvýraznění uvozovek

Proměny Nové Země

Zpět Obsah Dále

Návrat do Nového Berlína proběhl hladce, včetně přistání na střeše budovy Radnice, dříve Gestapa. Odehrálo se to beze svědků, vždyť byla půlnoc. Uzavřel jsem kabinu vrtulníku a seběhl dolů. Na polním lehátku za pracovnou jsem strávil zbytek noci. Dlouho jsem nemohl usnout, ačkoliv jsem toho dnes zažil dost. To byl zase den!

S návštěvou Země bych mohl být spokojen, kdyby...

První byla roztržka s bývalou ženou. Ačkoliv jsem nadšené přivítání neočekával, její chování mě roztrpčilo. Až příliš rychle mě Eva odepsala ze svého života. Byla to snad všechno moje vina? Necítil jsem žádné výčitky svědomí za to, co se stalo.

Druhé, co mě zarazilo, bylo chování jejího psa.

Opravdu jsem taková obluda pekelná, aby přede mnou pes veliký jako tele pozadu zalézal někam do koutka zahrady? Jistě, ucítil quro a zvířata mají kromě ostřejších smyslů i instinkty, ale že by to bylo tak hrozivé? Vzpomněl jsem si, co mi hlavonožci říkali o rybách, které vždy roztrhaly všechno živé, co k nim proniklo z opačného světa. Na obou stranách. Podle nich si mám na Zemi dávat pozor na žraloky, mohli by mě zdánlivě bez příčiny napadnout. Quro sice účinkuje i ve vodě, ale musím včas odhadnout, kdy zvíře zaútočí.

Buď jak buď, jedno období mého života právě skončilo. Co bude dál, bylo stejně mlhavé jako dříve. Kam zmizely časy, kdy jsem měl budoucnost zdánlivě jako na podnose?

Ráno jsem nakonec přece jen na chvilku usnul. Vzbudil mě hluk – vedle se scházela městská rada, která teď nahrazovala vládu. Na zasedání Rady jsem už zase působil svěžím dojmem.

Výstavba obytného prstence domů kolem centra pokračovala úspěšně, lidé z okolních měst se stěhovali plynule a prázdná města jsme pomalu likvidovali. Zbrojní továrny se měnily v civilní. Továrny Messerschmidt přestaly vyrábět stíhačky Schwalbe – mimochodem nejdéle vyráběný typ letadel na světě, místo nich stavěly vrtulníky Messerschmidt-Jumo, které se v civilním sektoru jistě lépe uplatní. Továrny Mercedes skončily s tanky a obrněnými vozy a ponechaly si jen osobní auta. Podzemní dráhu včetně příslušenství od elektrických vagónů po koleje dělala továrna Junkers.

Nesnášel jsem pomyšlení, že jsou lidé stále pouhá čísla. Pro počítače by ale byla výhodná. Prosadil jsem tedy jejich reorganizaci. Nakoupil jsem hromadně počítače pro matriky, obchody i banky, včetně automatů, umožňující peněžní platby mezi občany. Počítače dostala i Nová Německá Banka, spravující finance Nového Německa. Americké embargo mě donutilo nakoupit počítače na Tchaiwanu; kde včas pochopili, že kdo rychle dává, tomu to Američané nezatrhnou. Potíž nastala s operačním systémem, na který se embargo samozřejmě vztahovalo také, ale zaletěl jsem si do Ruska a najal bandu šikovných programátorů, aby mi udělali operační systém nový. Byl to skutečně geniální tah. Rusové dostali volnou ruku a opravdu se vytáhli. Jejich systém neměl od počátku známé americké chyby – byl nejen stabilní, ale i odolný proti hackerům, virům a podobným zlomyslnostem.

Při vytváření počítačové evidence jsme museli kromě zápisů údajů také doplňovat jména lidem, kteří je neměli. Evidenční čísla jsme začali odvozovat z data narození. Byla delší než dosavadní, ale přehlednější. Po celém Berlíně se začaly proplétat počítačové sítě. Na Zemi jsem u Švédů objednal nový dokonalejší mobilní telefon s větší pamětí, který by měl v Novém Berlíně nahradit legitimace, peněženky, šekové knížky, telefony i hodinky. V jeho paměti bylo místo nejen pro běžný adresář, ale také pro základní osobní údaje, na displeji ukazoval tvář majitele a adaptérem se dal připojit ke každému počítači.

Od počátku jsem také trval na tom, aby magistrát do záležitostí občanů zasahoval co nejméně. Shromáždil jsem odborníky bývalého berního úřadu, aby sestavili nový daňový systém. Daně musely být tak jednoduché, aby nikomu nedělaly potíže. Většinu správních poplatků jsme odbourali spolu s většinou státních výdajů, v čele s dosavadním bumbrlíčkem – armádou. Naštěstí zmizel problém pozemských vlád, zdravotnictví. Lékaři nepotřebovali nákladné vybavení, měli küfferlin i jiné účinné přírodní léky. Nebylo jich tolik jako jinde, ale byli dobře placeni a - nebylo co řešit.

Nejvíce peněz mělo dostat školství. Potřebovalo je jako sůl – bylo totiž v hrozném stavu. V domech Hitlerjugend bylo málo učitelů, většinu vychovatelů tvořili vojáci. Nebylo divu, že chlapci dokázali v rekordním čase rozebrat a složit kulomet, zato s elementárními počty měli problémy.

V Berlíně byla sice universita, ale její kapacita nebyla zdaleka dostačující. Izolace od mateřského světa způsobila ustrnutí německé vědy. Veškerý pokrok v elektronice, na jaký se Čtvrtá Říše zmohla, spočíval v miniaturizaci elektronek na velikost tranzistorů. Stíhačky Schwalbe, považované Němci za světový vrchol, teď vedle amerických supersoniků působily trapně a v jiných vědních oborech tomu bylo podobně. V Novém Německu bylo vlastně jediné vědecké středisko špičkového výzkumu – Nordenovy laboratoře. S použitím principů převzatých od hlavonožců vyvinuly zbraně V-5 – a tím jejich výzkum končil. Hitler se svými rádci uvažovali jednoduše. Dívky půjdou do Domů Matek, většina chlapců se stane vojáky a jen nepatrná část získá vzdělání. Bylo to pro ně výhodné.

Zrušil jsem Domy Matek už před armádou. Rád bych to viděl současně, ale odbojná města nás zaskočila. Naplánoval jsem drastické snížení počtů státních úředníků, úplně zmizelo Gestapo.

Vznikl proto zákonitý problém – jak tolik lidí zaměstnat. Něco pohltilo stavebnictví, ale očekával jsem, že rozkvět Berlína potrvá jen do postavení bytů pro obyvatele ostatních měst. Likvidace okolních měst a silnic zaměstnala hodně lidí, rekultivace přírody také, ale ani to nebyla dlouhodobá práce – sotva na pár let.

Zemědělství už tradičně potřebovalo malou část obyvatel. Rolníci poněkud zvětšili oseté plochy, na můj požadavek rozšířili na pětinásobek plochy küfferle, ale všechny plodiny sklízeli v dostatečném množství, aniž by obdělali veškerou zemědělskou půdu. Nutno říci, že rostlinná výroba nám dávala prakticky všechno, dokonce i co se na Zemi získávalo jinak – nejen chléb, ale i rostlinné maso, máslo, benzín až po gumu. Některé rostliny měly vícenásobné použití, například küferle dávalo máslo i lék, tuhá nať salámovníků, pod tlakem lisovaná, úspěšně nahrazovala pozemské plastické hmoty.

Život se zkrátka hnal dál.

Když jsem dosáhl osvobozujícího rozsudku v Americe, zaletěl jsem si při nejbližší další příležitosti do Čech a uzavřel s vedením České Filharmonie smlouvu na zájezd do Nového Berlína. Upřímně řečeno, mohl bych si najmout jakékoliv jiné hudební těleso, ale trocha frajeřiny ve mně způsobila, že jsem na první koncert angažoval právě Čechy. Po dlouhých letech půstu se v Novém Berlíně konečně ozvaly tóny pořádné hudby – vymínil jsem si přednostní uvedení Mozarta, Johanna Sebastiana Bacha, Smetany a Dvořáka. Ať se Němci potěší z jiné hudby než z jejich parádemaršů!

Koncerty byly brzy vyprodané a musel jsem založit cestovní kancelář Vávra Interstellar, aby zajišťovala další hudební produkce na půdě Nového Německa. Navíc jsem se chystal použít ji ke komerčním turistickým zájezdům, jakmile to situace dovolí.


Konečně se do Nového Německa vrátili i Němci, věznění za zločiny v Denveru. Za každého jsme zaplatili velkou kauci, především v küfferlinu. Ale z jejich rozsudků se mi někdy dělalo špatně. U soudů figurovali stejní dozorci, časté tu bylo jméno šerifa, který obžaloval i mě. Tomu vyděrači soudy přiznávaly pravdu, i když všichni přítomní Němci svědčili proti němu. Předával jsem rozsudky našim soudům – a ty je jako neopodstatněné rušily. Kauce v každém případě propadly ve prospěch USA, ale peníze vzal čert.

Na druhou stranu, jakkoliv to zní paradoxně, vězňům se dařilo lépe než internovaným v táboře. Dostávali slušnou stravu, lékařskou péči měli lepší a že neměli svobodu? Ti v táboře ji neměli také.

Zaplatil jsem kauci i za pár nadutých nácků, kteří se v Americe skutečně provinili násilím. Tito nadlidé ale jen vyměnili jedno vězení za jiné. Trval jsem na tom, že oprávněné tresty nebudeme odpouštět ani snižovat. Zejména když poškodily všechny ostatní.

Mezi odsouzenými bylo také několik žen. Jednu jsem odmítl převzít a její papíry jsem prohlásil za falešné.

„Vy že jste slečna Madeleine Horstová?“ usmál jsem se na ni, když mi ji předávali. „Poslyšte, je mi líto, ale za vás kauci nezaplatím. Asi mě chcete rozesmát. Vy přece vůbec nejste Němka!“

„Jsem Němka, o tom nepochybujte,“ tvrdila mi drze do očí. „Narodila jsem se v Německu, mám na to papíry.“

„Dobrá – možná jste Němka, ale pak pocházíte ze Spolkové republiky Německo tady na Zemi, rozhodně ne z Nového Německa na Nové Zemi. To se mi nesnažte namluvit.“

„Bydlela jsem v Novém Norimberku v ulici maršála Pauluse číslo 12,“ tvrdila Madeleine. „Měla jsem číslo Osmadvacet...“

„Tam jste nikdy nebyla,“ zamračil jsem se. „Poslyšte, já vás do Nového Německa klidně vezmu, když po tom tak toužíte, ale kauci za vás nezaplatím. To by bylo proti dohodám.“

„Proč ne?“ založila ruce v bok. „To není spravedlivý! Prej jste vyhlašoval, že kauci zaplatíte za každýho!“

„Za každého ne. V dohodách stojí, že platím kauce za všechny rodilé Němce z Nové Země. Vy jste na Nové Zemi v životě nebyla.“

„To je lež! Proč bych nebyla Němka? Jak to můžeš tvrdit? Navíc bez důkazu, lháři! Dyť ses na mý papíry ani nemrkl!“

„Mohu to tvrdit naprosto přesně, slečno Horstová, či jak se vlastně jmenujete. Vy sama jste důkazem. V Novém Německu nežil do dneška ani jeden černoch. A vy jste – černá. Ne že by mi to vadilo, ale je to očividný důkaz podvodu.“

Podívala se na mě, nadechla se a zhurta spustila:

„V Německu žije spousta barevnejch, to bys měl vědět, ty prašivej bílej diktátorskej rasisto!“

„Ve starém Německu ano – a to je dobře. V Novém Německu, věřte nebo nevěřte, kromě mě a amerických vojáků nebyl dosud nikdo jiné než německé národnosti. Utíkali tam jen rasově čistí soukmenovci Hitlera, takže tam dnes nikdo jiné barvy není. To není rasismus, to je suché konstatování faktu.“

„Protože seš zatracenej bílej rasista!“ syčela anglicky. Přestala se zřejmě ovládat a přešla z němčiny na angličtinu, čímž jen potvrdila moje podezření.

To už jsem zvážněl.

„Rasista určitě nejsem, zato vy jste podvodnice, slečno Horstová. O takové tam opravdu nestojíme. Konstáble – slečnu si nechte tady. Měli byste se pořádně podívat na její doklady. Má je naprosto určitě padělané – samozřejmě jestli vám to nevadí.“

Nemohla pochopit, že je něco takového možné a začala mi nadávat tak jadrně, až mi na to má anglická slovní zásoba nestačila. Nevšímal jsem si toho a požádal americké policisty, aby ji odvedli. Dívali se na mě také vytřeštěně, co si to dovoluji, ale nakonec jim nezbylo než pokrčit rameny a poslechnout.

Napadlo mě, že jsme možná zaplatili kauci za pár amerických Němců, kteří se za Němce z Nové Země mohli jen vydávat. My je propustíme na svobodu, oni se obratem vrátí do Států a kauce bude jejich. Jde přece o pořádný balík dolarů, pro který by leckomu stálo za to sedět v kriminálu. K takovému podvodu by byla nutná spolupráce státních úředníků, což se bohužel nedá vyloučit. Nebyl jsem opatrný, že jsem platil za všechny bez ověření – až na jednu černošku, kde to opravdu bilo do očí? Neměl bych se aspoň dodatečně – rozčílit?

Chvíli jsem o tom uvažoval, ale pak jsem se rozhodl: pustím to z hlavy. Na kolik nás má důvěřivost přišla? Máme na konto ztrát započítat za každou takovou osobu částku půl milionu dolarů, nebo dvě stě marek? Záleží na tom?

Důležité přece je, že jsme dostali z vězení pár nevinných. Nechám to být. Pokud se někdo k amerických Němců chce podívat na neznámou planetu, prožít si tam dobře zaplacenou dovolenou a navíc přijít k pěkným penězům – ať se mu tu líbí. Velice brzy pozná, že bude muset jako všichni ostatní přiložit ruce k dílu. Naše světy jsou dosud oddělené a návrat nebude jednoduchý, zejména když dotyčný nemůže veřejně přiznat, že se k nám dostal – podvodem.

Časem se jistě budeme muset otevřít víc. Pak ať se každý stěhuje kam chce – do Bavor nebo do Patagónie.

Nebyl bych proti, aby se do Nové Země naopak nastěhovali lidé z jiných ras. Určitě by to pomohlo – hlavně Němcům. Potřebují se naučit žít s jinými. Ale měli by to být čestní lidé, jako byl Michael z námořnictva USA. Podvodníků a lumpů by v Německu přibývat nemělo. U Madeleine to bylo příliš okaté.


Vztah lidí a hlavonožců se postupem času dostával na mírnější základy. Jejich počáteční strohé požadavky se několikrát zmírnily. Když jsem se s nimi setkal, nedokázali ani zastavit vyvražďování, takže jsem z obyvatel Hamburku mohl zachránit jen pár rodin. Později ustoupili a znovu nám věnovali Berlín s okolím s podmínkou, že sami zničíme všechna ostatní města. Původní termín likvidace měst však uplynul a hlavonožci nám jej ani nepřipomínali. Stačilo jim, že jsme splným nasazením srovnali se zemí města Lipsko, Essen a Brémy, kde opravdu nezůstal kámen na kameni. Odvezli jsme vše co se odvézt dalo, včetně betonu budov a silnic. V dalších městech některé budovy dosud stály, ale nákladní auta se nezastavila v odvážení vybavení a materiálu. Měl jsem práci spíše ve městě Berlíně, hlavonožce jsem navštěvoval sotva jednou za měsíc, ale vždycky jsme se domluvili. Uznávali, že termíny navrhli tak, aby je mohli splnit Kopffüsslerové, jenže lidem taková práce potrvá déle. Důležitá byla viditelná snaha.

Kdykoliv jsem se na ně obrátil s prosbou o pomoc, vyšli mi vstříc – například při sporech o otcovství. Pomáhali mi vždy ochotně a bez nároku na protislužbu.

Vypěstovali pro nás novou rostlinu s plody nahrazujícími pomeranče. Vedlejší látkou, snadno vylisovatelnou z masitých listů, byla hustá, sladká zelená šťáva brudete. Její užití zastavilo u žen téměř na půl roku měsíční cykly, což se dalo libovolně prodlužovat. Měla tedy účinky antikoncepce a sliboval jsem si od ní zastavení populační exploze. V povědomí žen ovšem zakotvila i jako dokonalé odstranění jejich známých nepříjemností. Okamžitě mi došlo, že tím máme druhý úspěšný exportní artikl Nové Země. Výrobní náklady byly nepatrné a stejný problém měly přece i ženy na Zemi.

Na pěstování küfferle jsme měli stále monopol. Potřebovaly totiž určité vlnové délky světla. Zdejší slunce mělo odlišné spektrum, což bylo důležitější než baktérie. Ani na Nové Zemi se rostlinám pod umělým osvětlením nedařilo dobře – kromě chlebovníků, salámovníků a hitlernafty. Tyto rostliny se brzy rozšířily i na Zem, kde znamenaly konec hladu – zejména v Africe.

Podpořil jsem rozšíření továrny Medizine Niederle, vyrábějící léky pro celé Nové Německo. Její kapacita by jistě jako dosud stačila pro veškeré potřeby Nové Země, ale bylo zapotřebí zvýšit výrobu léků pro Starou Zemi. Továrna původně patřila rodině Niederlů, která kdysi své rodinné sídlo přemístila do Lipska – a zahynula při vyvraždění města. Továrna pracovala dál i bez vedení, ale její úroveň rychle klesala. Protože se nikde nezachovali žádní příbuzní, dědicem rodiny Niederlů se stal magistrát města Berlína. Prosadil jsem přeměnu této firmy na akciovou společnost a obětoval jsem na nákup akcií zbylé peníze fondu od Hitlera i co jsem si našetřil z platu primátora. Do roka jsem měl kontrolní balík akcií a továrna nového majitele. Předpokládal jsem, že brzy bude největším exportérem léků a hlavním zdrojem vnějších příjmů Nového Německa.

Brzy poté jsem na pozemských trzích nabídl antikoncepční sirup brudete v množství, které by mělo uspokojit poptávku nejenom ve Spojených státech, ale po celém světě. Cena byla srovnatelná s cenou v Nové Zemi, takže byl dostupný všem.

Antikoncepce brudete se pochopitelně hned rozšířila po celém světě a zlikvidovala veškerou konkurenci nejen na poli antikoncepce, ale i v hygienických potřebách pro ženy. Výnos z tohoto obchodu brzy přesáhl i výnosy z küfferlinu, zejména po prudkém snížení jeho cen.

Dalším průlomem mimozemské biologie na staré Zemi byla, jak se také dalo čekat, hitlernafta. Zde jsme monopol neměli a ani jsem o něj nestál. Věnovali jsme keříky za symbolickou cenu všem státům poblíž rovníku. Keříkům se dařilo všude, kde bylo dost tepla. Nebyly náročné, rostly i na okrajích pozemských pouští. Potřebovaly hlavně sluneční energii a trochu vody. Poskytovaly až trojí sklizeň ročně, destilaci zvládala jednoduchá domácí aparatura a přímo se nabízelo pěstovat je v tropických státech Země. Dařilo se jí v Japonsku, v Indii, v Číně a také v Jižní Americe. Státy dříve závislé na dovozu ropy se osamostatnily a naopak začaly palivo samy vyvážet. Získaly na tom i chladnější oblasti, kde se nové plodině tak nedařilo. Dovážely sice palivo dál, ale za podstatně výhodnější ceny.

Samozřejmě se našli odpůrci.

První byly státy těžící ropu, což se ostatně dalo čekat. Arabské země začaly pěstovat hitlernaftu mezi prvními, ale ztratily monopol a nemohly diktovat ceny. Hitlernafta přivedla jejich postavení málem k pádu, ačkoliv z dřívějška měly největší množství petrodolarů. Jižní Amerika, kde se nové plodině dařilo nejlépe, zaplavila svět benzínem. Vlády musely farmáře umírňovat – aby nepěstovali hořlavou plodinu na příliš rozsáhlých plantážích, což mohlo v případě požáru ohrozit lidi v okolí. Stačilo jako na Nové Zemi střídat benzínovníky s banány nebo salámovníky, aby se omezilo nebezpečí požáru. Navíc se tak nezanedbávala ani výživa lidí.

Velikými odpůrci se stali Greenpeace a ostatní bojovníci za čistotu životního prostředí. Nechápal jsem je. Benzín rostl na polích a kromě slunečních paprsků spotřebovával jen to, co se spalováním paliva navracelo zpět do lůna přírody. Pokud rostlinný benzín unikl, rozkládal se rychleji než minerální. Vynalezl snad někdo dokonaleji recyklovatelné palivo než byla hitlernafta? Vadilo jim, že benzínové automobily nečekal prorokovaný rychlý a neslavný konec?Nejspíš.

Ochránci přírody proto ve všech metropolích světa pořádali demonstrace za návrat k přírodě, nezaneřáděné cizáckými rostlinami.

Neměli šanci. Ani když zapalovali farmářům pole. Pokrok se ani pro tentokrát zastavit nedal.

 


Zpět Obsah Dále
Errata:

10.08.2021 21:04