Americký balíček karet
Václav Semerád 12.8.2015
|
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
Americký balíček karet Václav Semerád 12.8.2015
|
 |
Nataša Krasovskaja - piková dáma? |
Kdo si pamatujete na píseň „Balíček karet“ od skupiny Rangers (Plavci)? Námětem měla být údajně skutečná příhoda – voják si v kostele místo modlitební knížky před sebou rozložil balíček karet, načež to musel vysvětlovat veliteli, který ho chtěl přísně potrestat za nevážnost v kostele. (Dnes by si to už žádný velitel netroufl, že?) Ona to vlastně ani píseň nebyla, »zpěvák« ji jen odrecitoval za doprovodu hudby, nerýmovalo se to a nemělo to ani rytmus rapu, nicméně výsledným dojmem byla dojímavá selanka – neboli doják.
Voják veliteli vysvětloval karty tak, že mu velitel odpustil. Slíbil mu, že »ho uspokojí čistotou svých myšlenek, stejně jako tyto karty uspokojily jeho touhu po slově Božím«. A údajně nad tím balíčkem karet skutečně rozjímal o nábožných věcech – Král je přece vládce nebes, královna je panenka Marie, u každé karty našel něco z Bible. Jedno oko nad tím nezůstalo suché!
Píseň (či spíše deklamovánka) končila ujištěním, že ten příběh je pravdivý! Vždyť to autorovi (či dokonce zpěvákovi?) vykládal sám ten voják! (Jakýsi T.Taxis Taylor). Ale původní píseň »Deck of Cards« nejspíš jinak přeložit nešla. Nakonec to ani nevadilo, píseň slavila úspěch. Proč ne?
Od těch idylických dob se ledacos změnilo. Američtí vojáci sice i nadále docházejí po svých »vítězstvích« (dnes spíš jatkách civilistů) do kostela, ale zdaleka už ne všichni, někteří – – slaví Satana... ale to je přece jejich věc, dnes máme větší náboženskou svobodu, ne?
Americká armáda dnes používá jiné balíčky karet. A ty jsou bohužel realitou dokazatelnou, na rozdíl od té písně. Slouží však především Satanovi, uspokojují především touhu profesionálních vrahů po mamonu. Viděli jsme je třeba za války v Afghánistánu.
Oč jde? Na klasické karty se přenesou obličeje lidí, na které je vypsaná odměna. Ne na dopadení, na zabití. Dopadení totiž nemá smysl, ti lidé se obvykle ničím neprovinili a před soudem by nejspíš nastal z toho důvodu trapas. Proto je jejich dopadení nežádoucí, odměnu získá jen ten, kdo je libovolným způsobem odkrágluje. Kdekoliv, jakkoliv. O nějakém »čestném souboji« zde není řeč, naopak. Nejžádanější je zbabělá vražda ze zálohy.
Tarík Azíz, ministr zahraničí ve vládě Saddáma Husseina, byl prakticky bez viny. Byl to jediný křesťan ve vládě, na ničem nelidském se nepodílel, byl „jen“ ministrem zahraničí. Přesto se dostal do amerického balíčku karet. Tarík Azíz byl ale nemocný člověk, bez lékařské pomoci neměl šanci dlouho přežít – musel se občas dostavit do nemocnice. A tam na něho pochopitelně čekali američtí snajpeři. Věděl to, proto vsadil na čest Američanů a sám se dobrovolně vzdal pod podmínkou, že mu umožní lékařskou péči. Ženevské dohody přece trvají na lidském zacházení se zajatci, odepření lékařské péče je válečný zločin a Tárik Azíz se navíc cítil zcela nevinen.
Spoléhat se na čest Američanů je sebevražedné!
Američané si s nějakou ctí hlavu nelámou. Tárík Azíz okamžitě putoval do vězení Abu Ghraib. Americký soud ho pak odsoudil k smrti, ale očividně vylhané zločiny (»pronásledování islámských uskupení«) by normální soud neuznal, za milost pro něho se přimlouvala Evropská unie, Vatikán a nakonec i sami iráčtí duchovní. Tárík Azíz nakonec přece zemřel ve vězení, kde mu prostě odepřeli lékařskou péči a vynesli ho až ztuhlého (což se naši presstituti snažili zmírnit tvrzením, že ho Američané nakonec přece jen převezli do nemocnice – anglické zdroje jsou v tomto směru mnhem přímočařejší – „zemřel ve vězení“).
Také Saddáma Husseina objevili – jeho úkryt údajně práskl nějaký občan Iráku. Buď měl na Saddáma pifku, nebo – mnohem spíš – pošilhával po odměně za jeho dopadení.
Odměnu však podle všeho nedostal ani zrádce, ani ti vojáci, kteří Saddáma vytáhli z úkrytu a předali vojenské policii. Bakšiš dostali ti, kdo Saddáma oběsili. Američané to prezentovali jako »popravu«, ale byla příliš rychlá a rozsudek byl zveřejněn až po ní. Takže ne poprava, ale »lynč«. To i hitlerovci (aspoň zpočátku) odkládali popravu o sto dní od vynesení rozsudku. Tedy – tam, kde jim záleželo na dojmu, že je to „soudně podložené“. (Kam svět neviděl, tam vraždili po tisících i bez soudů).
 |
Satanské karty podle Velkého Vzoru USA |
Satanské karty vydali i na Ukrajině. Je úplně jedno, zda je tiskli podle »velkého vzoru« Ukrajinci, nebo zda je připravovali se vším všudy Američtí poradci. Jsou na nich lidé z Doněcka, Luhanska a z Ruska. Před žádným soudem (kromě vojenských soudů USA nebo Ukrajiny) by obvinění neobstála. Balíček karet ale určuje úplně jiná pravidla. Tyhle lidi nečeká soud, ale nájemná vražda – tedy vražda dobře zaplacená. Na rozdíl od Iráku jsou na ukrajinských i ženy. Možná to bude tím, že se ruské ženy častěji staví po bok mužů i v obraně než ženy v Iráku a v Afghánistánu, možná je zde důvodem, že fotografie ženy v burce má prakticky nulovou identifikační hodnotu. Odměna pro profesionální lovce lebek je odstupňovaná podle »hodnoty« karty, pokud přinesou spolehlivý důkaz o »odvedené práci«. Vraždě totiž Američané říkají »práce« a dokonce »dobrá práce«!
Inu, někteří si už jinou práci neumí ani představit!
Zamysleme se nad jejich pojetím »Dobré práce«!
»Dobrá práce« podle Američanů často znamená sprostou, zákeřnou vraždu. Svého času tak generál Patton znalecky ocenil důkladné a přitom úplně zbytečné rozbombardování Škodovky v Plzni. Nevím, odkud vzal Honza Vyčítal nápad, jak »holky ze Škodovky« vítaly nadšeným tancem vojáky generála Pattona, když osvobodil Plzeň. Většina jich totiž zůstala pod troskami, kde se určitě jen těžko dalo tancovat. Připomínat »rudé krovky« jejich rakví považuji za hodně morbidní, Honzo Vyčítale!
»Dobrá práce« je u profesionálních vrahů vždy podobného charakteru.
Dnes tedy máme další »balíček karet« ze Satanovy dílny. Chtěl jsem tuto úvahu přidat pod článek »Domobranka Nataša«, které v ukrajinském »Satanově balíčku karet« přiřadili hodnotu »Piková dáma«, ale myslím, že si to zaslouží samostatný článek.
O Američanech jsme donedávna bláhově doufali, kdovíjak nejsou čestní. Dokonce i v »rychlotasbě« (tento sport dokonce – naštěstí marně – protlačovali mezi Olympijské disciplíny, ačkoliv je s mírovou Olympijskou myšlenkou opravdu pořádně na štíru) platí, kdo vystřelí před signálem, prohrál. Ale skutečné souboje na Divokém Západě nebyly ani zdaleka tak čestné, jak se úporně traduje. Pozdější přemalování na růžovo to nespravilo a nespraví. Tak jako se zpívá v jedné písni »ten, kdo má tanků víc, má i právo, pravdu, recht – a tak dále...«, tak i na Divokém Západě byla pravidla podstatně jednodušší: »Vítěze nikdo nesoudí« a »Běda poraženým«! A tak to trvá dodnes a tyto barbarské zvyky dnes roznášejí Amíci do celého světa.
Vzpomínáte si na film »Sedm statečných«? Čím byli ti stateční hoši? Harry i Bernardo byli profesionální lovci lidí. A do bitvy proti zloduchovi Calverovi se zapojil z jakési lidskosti jen Bernardo, zatímco Harry doufal v pořádný balík peněz. Dokonce umíral se šťastným úsměvem, když ho parťák utěšoval, že by jeho podíl byl přes pětasedmdesát tisíc dolarů! Za takový balík peněz už přece stojí za to umřít!
Přitom je známo, že námět »Sedm statečných« je plagiátem japonského filmu »Sedm samurajů« (kde je ta »úcta k duševní práci jiných«? To ví Belzebub!). Pravda, samurajové kdysi dbali na svou čest. Těm bych nějaké ušlechtilé pohnutky uvěřil. Věřit ale na nějakou čest Američanů? Horkýže! (francouzsky: Merde!)
Součástí »Satanského balíku karet« je nejen beztrestnost (u amerických vojáků beztak téměř absolutní), ale navíc odměna za dopadenou »hlavu«. Ne za živou, ale pouze za mrtvou, protože podle mezinárodního práva není obvykle za co dotyčného soudit. Jedinou »zásadní vinou« je v případě domobranců »vzepření se nelegální vládě« a to je přece jedno z lidských práv! Bohužel, uznávaných jen tam, kde se to vítězům hodí...
 |
Za koho teď budu hlasovat? (Majdanista hledá správnou kartu) |
 |
Každý Majdanista hlasuje nejméně za dva! |
A kdo si myslí, že vláda po Majdanu byla legální, má dočista vymytý mozek!
Takto »hlasovali« pučisté ve »Věrchovnej Radě Ukrajiny«, aby to vypadalo regulérně! Vyhnali poslance, zabavili jim karty (ty identifikační) a »hlasovali«, každý nejméně za dva poslance, někteří i za šest! Sakra, to bylo ale regulérní hlasování, co? Ještě věříte, že to bylo »demokratické«?
Uvědomme si to při pohledu na tento i další »Satanské balíčky karet«. Nevydává je přece Satan osobně, ale lidé, kteří mu věrně a nadšeně slouží (i když jen obrazně). Tyto »balíčky karet«, vynalezené ve Spojených státech Amerických!), rozhodně nehlásají lásku k Bohu a jsou jen nebetyčnou ostudou lidstva.
Radši přejme těm grázlům krach a Nataše Krasovské klid v Rusku...
© Václav Semerád 12.8.2015
 |
Hlasovací stachanovec (Hlasuje za 6 poslanců!) |
|
|
|
Domů
Statistiky
28.08.2021 21:42