Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Šahrazád

První příznaky blížící se katastrofy zachytila Šahrazád včas, takže měla čas se připravit.

Měla dohodu s ostatními „vyvolenými“, podle níž je občas potají vyšetřovala. Nebylo to nijak nápadné, dívky se přece i dříve často scházely ve svých komůrkách. Připravovaly si tam malé hostiny, ale mezi jídlem, pitím a nezávaznými řečmi vždycky našly okamžik, kdy předaly Šahrazád, co potřebovala. Ta od nich ostatně nevyžadovala mnoho. Odebírala si agisarem nepatrné kapičky jejich krve – vzhledem k tomu, že měla svůj agisar přímo v sobě, stačil jí okamžik, kdy se přiblížila ke kůži vyšetřované. Zvenku to vypadalo, jako když dívce šeptá do ouška nějakou novinku nebo vtip, ostatně byly domluvené, že každá poté vyprskne smíchem. Šahrazád už věděla, že Mág dívky často pozoruje. Musela doufat, že nepůjde do takových detailů, aby se jí přitom díval až do krku.

Právě tak nenápadně jí dívky předávaly „vzorky“, získané od Rázida. Šahrazád nepotřebovala mnoho. Naučila každou, jak přejet po jeho kůži nehtem, aby za ním uvízly nepatrné stopy vrchní, odlupující se pokožky, ale aby ho to ani nezabolelo. Měla k dispozici i jiné možnosti, zejména když sama pobývala v jeho blízkosti.

Její vyprávěčské umění se Mágovi od počátku zalíbilo. Rád poslouchal její příběhy a občas v nich opravoval odlišnosti od skutečnosti, kterou jako Mág samozřejmě dobře znal. Tímto způsobem získané informace byly proto velice cenné, protože se Šahrazád dozvídala o schopnostech Mágů mnohem podrobnější detaily, než všichni ostatní průzkumníci dohromady. Musela z nich ovšem odfiltrovat falešné údaje, mnohé jí Mág úmyslně podstrkoval. Zřejmě ani jí nemínil sdělit skutečnou pravdu, ačkoliv si byl jist, že se už nedostane živá z jeho hradu. Ověřovat tyto nespolehlivé údaje nebylo snadné, ale navzdory tomu měla Šahrazád úspěchy největší. Platila za to tím, že mu musela být po vůli častěji než ostatní dívky. Nijak jí to nevadilo – byla přece neustále připravena na nejhorší, i na smrt. Gurroovi se už nikde jinde nepodařilo dostat se tak blízko Mágovi, jako v tomto jediném případě. Pravda, po úspěchu Šahrazád zkusil obdobný trik i u dalších Mágů, ale jen u dvou se mu podařilo dostat svou dívku až do hradu, kde ale obě zůstaly mezi ostatními „novickami“ a nepodařilo se jim na sebe připoutat pozornost vybíravého Mága.

Už první signál, který Šahrazád nedávno objevila, správně pochopila jako počátek konce této idylky.

Z nepatrných vzorků zjistila, že Rázid několikrát zrušil svou antikoncepci, kterou zatím udržoval po několik měsíců. Bylo to vždy na jedinou noc a vylučovací metodou bylo snadné zjistit, proti které dívce je jeho snaha zaměřena. Mágovu touhu po změně měla zaplatit životem Kwierane, která v tomto nebezpečí již jednou byla. Spolu s ní byla postižena Belta a tenkrát se Mág s jedinou obětí spokojil. Těžko usoudit, zda i tehdy bylo jeho úmyslem zlikvidovat Kwierane a Belta zahynula víceméně náhodou, nebo zda měla být zabita Belta a Kwierane k ní byla jen přiřazena jako další v pořadí.

Tentokrát byl Rázidův úmysl zřetelnější. První noci k němu chodila spolu s Kwierane Aga. Když ale uplynul měsíc a očekávaný výsledek se nedostavoval, změnil Rázid poněkud svůj úmysl a požadoval teď spolu s Kwierane Lumiel. Dokonce přerušil svou ochranu na delší dobu a po tuto kritickou dobu propouštěl ostatní dívky, aniž by se jich dotkl. Ani teď nedal na sobě vůbec nic znát. Šahrazád k němu musela jako obvykle chodit každé odpoledne, stále rád poslouchal její vyprávění, ale nežádal ji, jako obvykle po skončení příběhu, aby mu byla po vůli.

Tak uplynuly dva měsíce. Pak najednou Šahrazád zjistila velmi vážnou skutečnost. Ještě že neustále dohlížela na stav všech dívek i na svůj. Objevila, že ochrana uměle vyvolanou neplodností není tak zaručená, jako dosud. A brzy zjistila příčinu. Všechny dívky, nejenom vyvolené, začaly s jídlem dostávat rostlinné výtažky a hormony, podané zcela zřetelně s úmyslem zrušit Šahrazádinu blokádu. Potom se ale jednalo o nevyhlášený souboj dvou biologů zcela odlišného zaměření – jinými slovy o souboj agisaru proti kouzlům.

Bylo už jenom otázkou času, kdy konečně Rázid přijde na příčinu svých dosavadních nezdarů. A dalo se čekat, že ho to nejspíš rozvzteklí. Měl proti Šahrazád výhodu, mohl uplatnit i jiná kouzla než tato přírodní a celkem nenápadná. Ona by se sice mohla včas teleportovat do bezpečí, ale bez naprosto naléhavého důvodu by tak neučinila. Raději by se dala sama zahubit, aby její náhlé zmizení neodnesly všechny zdejší přítelkyně.

Musela vyčkávat co bude dál. Byla aspoň připravena na možný zvrat. Najisto jej očekávala.

Rázid doposlouchal další ze Šahrazádiných příběhů. Když skončila, jako vždy se napila z poháru, aby se osvěžila po dlouhém mluvení.

„Zajímavé,“ broukl si Mág jako obvykle po ukončení jejího dalšího příběhu. „Podivná historka. Ale má jako vždy několik nepřesností. Myslím takových, které jsou okaté a vysloveně nepravdivé.“

„Nejsem si jich ovšem vědoma,“ řekla dívka. „Některé své nepřesnosti jsem už přece v příběhu opravila.“

„Ano, já vím, že si jich nejsi vědoma,“ přikývl Rázid.

„Řekneš mi tedy, oč jde?“ zeptala se ho Šahrazád.

„Myslím si, že tentokrát to nebude nutné,“ protáhl se. Pak však se k ní natáhl, uchopil ji za rameno a přitáhl ji k sobě. Jako obvykle se mu nebránila. Nepočínal si ostatně nijak hrubě. Zručně ji zbavil šatů, ale odložil je opatrně stranou, aby se nezmačkaly. Chvíli si ji prohlížel nahou, ale když nic nedala najevo, odhodil plášť a strhl ji jako obvykle do své náruče. Všimla si jediné odlišnosti, že ji totiž i při tom neustále pozorně sleduje.

„Dnes ti dám dítě,“ prohlásil najednou jako mimochodem.

„Je-li to tvá vůle...“ řekla tiše.

„Jenomže ty jsi to asi nepochopila,“ řekl mrazivě. „Dnes ti dám dítě – a do pěti měsíců tě zabiju, rozumíš?“

„Dříve nebo později k tomu muselo dojít,“ zašeptala, ale nepohnula se a ani teď se nebránila jeho objetí. „Jiným to aspoň neříkáš předem.“

„Ty pořád nechápeš?“ vybuchl. „Tak ti to povím úplně na rovinu. Přišel jsem na to, že ses mi vzepřela. Velice chytře ses mi vzepřela, milá Šahrazád. Jsi asi dobrá bylinkářka, či co jsi to použila, ale neměla ses starat i o své soupeřky, mohla bys žít mnohem déle než ony. Proč jsi jim pomáhala? Co tě vedlo k takové odvaze? Když už ses ode mě dozvěděla, jak to s ženami provádím, proč ses neomezila na sebe? Já bych si tě i tak nechal déle než jiné, už kvůli tvým příběhům, tys to věděla – proč ses přesto postavila proti mně?“

„Neučinila jsem nic, co bys nám zakázal!“ řekla.

„Ale učinila!“ řekl tvrdě. „Věděla jsi, že občas dívky úmyslně střídám. Věděla jsi dokonce, jak to dělám. To bylo stejné, jako kdybych ti dal výslovný příkaz, aby ses do mých věcí nemíchala. Tys mě neposlechla a dobře víš, co se teď s tebou stane.“

„Zabiješ mě,“ řekla tiše a zachvěla se v jeho objetí.

„Ano, zabiju tě,“ řekl potěšeně. „Ale ne teď hned. Budu se k tobě chovat spravedlivě jako k ostatním. Jediný rozdíl bude, že ty o tom budeš vědět, ale to už se nedá nic dělat. A teď se připrav – jak sama vidíš, moje pomsta začíná docela příjemně! Nejprve ti dám dítě, trest přijde až pak!“

Objímal ji pevně, z jeho náruče se sama dostat nemohla. Ale ve chvíli, kdy vykřikoval tato poslední slova, kdy se už sám chvěl, rozpálen svým vítězstvím, na samém vrcholu jeho triumfu okolo nich zahřmělo, zablýsklo se fialovým plamenem, náraz vzduchu šlehl jejich těla jako bičem a rudé světlo kolem zbělalo a oslnivě se rozzářilo.

Pustil ji z náruče a vyskočil.

„Kdo si dovolil udeřit mě – Mága?“ vykřikl hněvem.

Chvíli stál oslněn nenadálým světlem, pak se pomalu rozkoukal.

Šahrazád ležela stále u jeho nohou, ale ne na měkké podlaze plné polštářů, v rudém příšeří Mágova pokoje. Byli teď oba na plochých kamenech na pobřeží jakéhosi moře. On stál najednou nad ní bezradně a nemohl pochopit, jak se sem dostali. Na obzoru svítilo veliké, nazelenalé slunce, napůl ponořené do vod oceánu. Chladivý vítr na oba vrhal spršky krůpějí mořské vody, která se nedaleko od nich tříštila o pobřežní skály. Na opačné straně se rozprostíral hustý palmový les. Mág stál udiveně nad dívkou a rozhlížel se kolem.

„Co je zase tohle?“ vyrazil ze sebe po dlouhé chvíli ticha, kdy bylo slyšet jen šumění vln nekonečného moře.

Pomalu se zvedla a poodstoupila na dva kroky od něho.

„Slíbil jsi, že mě zabiješ,“ řekla trochu hlasitěji, aby ji v šumu vln moře slyšel.

„Kdo jsi?“ vytřeštil na ni oči. „Ty jsi démon!“

„Jsem neposlušná Šahrazád, očekávám tvůj trest, Rázide,“ řekla dívka a smutně se usmála. „Dítě mi už nedáš – to není možné. Můžeš mě jedině zabít. Zkus to! Máš poslední možnost, protože já teď odejdu a víc mě neuvidíš.“

Vykřikl vzteklou kletbu a napřáhl k ní ruku s prstenem. Diamant na něm slabě zažhnul zelenavým zábleskem – a to bylo všechno. Bělavý obláček, schopný změnit jakoukoliv hmotu v nic, se neobjevil. Mág Rázid vytřeštil oči údivem.

„Povím ti poslední příběh, Rázide,“ řekla Šahrazád. „Jen co se trochu rozhlédneš, brzy zjistíš, že jsi na pustém, ale jinak docela přívětivém ostrově. Kdyby sis tu nedokázal sám opatřit jídlo, vodu či oblek, hledej těsně pod vrcholkem tamtoho kopce jeskyni. Máš tam zásoby pro případ nouze, také nějaké oblečení a nářadí, nedaleko je i studánka se sladkou vodou. K moři se raději nepřibližuj, žijí v něm velice nebezpečné obludy.“

„Ty jsi mě sem přenesla, viď?“ běsnil Mág. „To tě přijde draho! Dám tě k soudu Mágů!“

„Myslíš?“ usmála se. „Nemůžeš přece k soudu Mágů pohnat obyčejného člověka – natož děvče.“

„Ty přece musíš být Mágem, i když jsi v těle dívky! Jak jinak bys mě dokázala přenést z mého vlastního paláce?“

„Pravda – Mág může všechno,“ pokrčila rameny. „Mohl by žít i v těle dívky. Ostatně – já jsem také kdysi začínala svůj život jako muž, mohu to tedy srovnávat. Být ženou není špatné – pokud není vyvolenou Mága, a nehrozí jí neustále smrt. Ty sám jsi nikdy ženou nebyl, viď?“

„Tak takhle je to?“ rozjasnil se obličej Rázida. „Který ty vlastně jsi? Řeknu ti, jako vtip to nebylo špatné, já mám pro takové legrace pochopení – i když by mě nenapadlo ani ve snu přenést se do ženy a nechat se dokonce milovat od jiného Mága. Ovšem, přiznám ti to, hrál jsi to naprosto perfektně. Já ti to snad i odpustím!“

„Jenomže já jsem to nehrála, Rázide. Já nejsem Mág.“

„Musíš být Mágem!“ vykřikl Rázid. „Jenom vládce prstenů chrání kouzlo před zničením! Nikoho jiného!“

„Nejsem vládce prstenů,“ řekla. „Jak vidíš, nemám prsten ani amulet, jako ty.“

„Mág přece nepotřebuje nosit viditelný prsten,“ usmíval se Rázid. „Kolega Fližgiz mi přece už dávno nabízel amulet, který se dá zašít pod kůži na krku, amulet zcela rovnocenný prstenu. Kdybych Fližgize docela nedávno neviděl, byl bych v podezření, že jsi to ty!“

„Já ale skutečně nejsem Mág,“ opakovala Šahrazád. „Nemám ani amulet, zašitý pod kůží.“

„Pak by tě můj prsten musel zabít, dávno už by ses tady musela rozplynout!“

„Jenomže – vzpomeň si, co o prstenech víš. Prsten sám ti nic nevykouzlí, může jenom předat tvoje přání dál, až tam, kde je síla schopná splnit je.“

„To jsem ti přece neřekl! Jak to můžeš vědět, když nejsi Mág?“ zděsil se.

„Ledacos si umím domyslet,“ usmála se dívka. „Vyzkoušej si prsten třeba tady na těch kamenech!“

Rázid namířil ruku na velký kámen a pronesl slovo. Ale ani kámen nezmizel, přestože prsten správně zasvítil.

„Ty jsi dovedla vyřadit můj prsten i amulet?“ překvapeně vyhrkl a poprvé se zachvěl jinak, než zimou.

„Nevyřadila jsem je – fungují perfektně. Jenom nemají už kam předávat tvé přání.“

„Přece jsi nemohla zničit Vargrd! To není v možnostech nikoho na tomto světě! Vargrd nemohou zničit ani Mágové!“

„Na tomto světě jsme teď jenom my dva, Rázide, ty a já. Ale není to Agaboril, svět Mágů, jak se domníváš. Je to jiný svět. Pustý svět bez lidí i Mágů.“

„Co je to za nesmysl? Jaký svět?“

„Jmenuje se Lintarhea,“ řekla dívka. „Ale to ti asi nic neřekne. Je příliš vzdálený od Agaborilu, ostatně jeho jméno samo neznamená vůbec nic. Nikdo o něm neví, jenom já.“

„Ty vážně nejsi Mág?“ napřáhl po ní ruku a znovu vykřikl příkaz v neznámé řeči. Prsten opět zeleně zažhnul a zhasl.

„Kdo potom jsi? Jak to, že se umíš takhle přemisťovat, to je přece dáno jen Mágům?“ vykřikl skoro zoufalým hlasem.

„Ne, nejsem Mág. Patřím ke společenství lidí, kteří mi pomáhají. Nepřemisťuji se kouzly, ale za pomoci strojů, na tom není nic magického. Jsou odtud hodně vzdálené, ale mohou zasahovat i na Agaboril. Jen tebe poslouchat nebudou. Nejsem Mág – ale tady nebudeš Mág ani ty,“ řekla neúprosným hlasem Šahrazád. „Bez své kouzelné moci budeš obyčejným člověkem, stejně jako já. Budeš obyčejným člověkem do smrti, Rázide. Nebudeš mít magickou sílu pro své pohodlí, ale hlavně – už nikoho nezabiješ.“

„Zabiju tebe – a třeba holýma rukama!“ křikl a skočil po ní, aby svýma svalnatýma rukama uchopil její štíhlý krk.

Před Mágem se ostře fialově zablýsklo, ztratil orientaci a okamžik neviděl nic než kruhy všech barev. Dopadl sice na plochý kámen, ale místo bezbranné, nahé dívky, která mu před pouhou čtvrthodinou ležela bez odporu v náručí, sevřel čistý vzduch. Dívka zmizela rychleji, než by to dokázal on pomocí svého magického prstenu.

„Kdo jsi?“ vykřikl rozhořčeně. „Šahrazád!“

Záda ho pálila od nevysvětlitelného úderu. Třicet tisíc let nezažil takové příkoří! Pociťoval nesmírný vztek, ale už i hrůzu z neznáma, které ho obklopovalo. Byla mu zima, vítr byl studený a navíc neustále přinášel spršky studené mořské vody. Šahrazád byla pryč a už se neozvala. Odpovědí mu bylo jen šumění moře.

Errata:

10.08.2021 20:25