Vítej, návštěvníku!

Příběhy lidí tohoto románu jsou vesměs smyšlené, přestože navazují na některá historická fakta a události. Stejně tak je vymyšlena i hlavní postava, ačkoli podobní jedinci jistě žili.

Dle útržkovitých historických dokladů začal v Žirovnici – v městečku na Českomoravské vrchovině – začátkem 60. let 19. století vyrábět perleťové knoflíky jistý Josef Žampach. Čamrdářství, jak se nové řemeslo nazývalo, sem přenesl z Vídně a časem se nečekaně rozšířilo nejen v místě jeho bydliště, ale i po valné části Vysočiny, a dokonce i dál do Čech. Zda to byla přímo či nepřímo jeho zásluha, to už se dnes těžko dá vysledovat. Skutečností je, že v Žirovnici se výroba knoflíků udržela dodnes, ovšem už v málo srovnatelné podobě. Vlivem vývoje a politicko-hospodářských změn je koncentrována do jediného podniku s názvem Knoflíkářský průmysl, a.s., Žirovnice, kde se knoflíky vyrábějí na moderních strojích, pomocí nových technologií a většinou z umělých materiálů. Perleť je na knoflíky už příliš drahá a navíc vzácná.

V textu zmíněný čamrdářský duch však v městečku setrvává.

Dodnes jej můžete objevit v mnoha podobách, dokonce i v několika zachovalých veřtatech. Na půdách či v kolnách domů se občas v zapomenutých pytlích nebo bedničkách najdou zbytky pravé perletě různých druhů, která přežila několik lidských generací. U většiny místních obyvatel v jejich kredencích, prosklených sekretářích, mnohdy i na stěnách a na nábytku zaručeně objevíte »umělecká díla« zhotovená z perleťových lastur. Téměř ve všech domácnostech stále leží v zásuvkách perleťové knoflíky i drobné ozdobné perleťové předměty – brože, přívěsky, náušnice, náhrdelníky nebo manžetové knoflíky, sem tam ještě využívané.

Onen Genius loci setrvává nejen v knoflíkářském muzeu místního zámku, ale i v chalupách, kde čamrdářské veřtaty kdysi fungovaly. Najdete ho na polních cestách vyspravovávaných perletí a zaručeně i pod povrchy nyní už vyasfaltovaných silnic a ulic města. Kdekoli v Žirovnici kopnete, narazíte na zbytky perletě. Všude tam je onen čamrdářský duch přítomen, i když se vlivem vývoje a pokroku stává čím dál méně viditelným.

Zpracovávatelé přírodní perletě a pamětníci odcházejí a jejich pokračovatelé se neobjevují. Čamrdářská štafeta pozvolna zaniká. Už se v podstatě zapomnělo, na čem – a především jak – se původní perleťové knoflíky vyráběly. Staří čamrdáři, kteří používali dřevěné šlapací ponky, už dávno vymřeli. Mnohé pojmy a výrobní postupy vypadly z myslí i posledních pamětníků.

Proto byla napsána i tato kniha – nejen k oprášení slávy Josefa Žampacha, jenž (i když nepřímo) Žirovnici svým příchodem a čamrdářskou výrobou povznesl a učinil známou, ale především pro zachování vědomí čamrdářské profese, výrobních postupů, způsobů a názvosloví, jakož i jistého mýtu – tak, jak to našeptal autorovi čamrdářský Genius loci, který v městečku stále ještě přežívá.

O Josefu Žampachovi se mnoho autentických záznamů nedochovalo. Je známo, že se narodil v Dolu u Skutče v roce 1839 a v roce 1863 se v žirovnickém kostele oženil s Antonií Bučkovou, čímž se stal místním občanem. Zprvu v Žirovnici bydlel v domě čp. 213, později se přestěhoval do čp. 25. Jinak po něm v městě žádné konkrétnější stopy nezbyly. Jen v místním muzeu vystavují jeho údajnou fotografii, přetiskovanou i v několika brožurách o knoflíkářství. Tento román, jenž na jeho počest vznikl, je pouhou fikcí a fabulací. Důležitým důkazným materiálem a dokladem Žampachova osudu je článek otištěný v roce 1928 v Newyorském kalendáři Dělník. Napsal jej český vystěhovalec František Hrbek:

Otec českých perleťářů

Na zadním svahu Palisád, v městečku North Bergen, u paty široce známého krematoria, nachází se starý, dosti zanedbaný hřbitov. Kdykoli jdu kolem něj, nutí mě cos zadívati se do jeho nejchudší části. Leží tam někde pod drnem, zapomenut, původce českého čamrdářství, otec českých perleťářů. Hoví si tam po rušné pouti života Josef Žampach, který měl značnou zásluhu na posile českého průmyslu o jeden, malý sic, ale cenný a zajímavý pramen řemeslné obživy českého lidu.

Ač svým životním dílem přispěl k rozkvětu chudobné krajiny – Českomoravské vrchoviny a jihovýchodních Čech – a blahodárně zasáhl do osudů tisíců lidí, leží tu dnes v zapadlém koutě Ameriky úplně zapomenut světem. Zde v poblíží tohoto pohřebiště skončil svůj dlouhý boj o právo na kus štěstí života, boj málo úspěšný, jako u všech proletářů, jímž byl též sám, v pravém slova smyslu. Nyní tu odpočívá na věky, mezi sobě rovnými.

Errata:

30.05.2021 15:45