Konec vesmíru
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
|
Lastakarijci!
Věru že si Part Paon v poslední době ani v nejmenším nemohl stěžovat na nějakou nudu. Proniknout do Mechanicerie, dostat se až do jejího srdce Yioxu, a odtud rovnou cestou na křižník bájné mezihvězdné velmoci!
Lastakarijské impérium totiž nebylo součástí zdejšího Svazu planet. Leželo poněkud bokem, ale de facto bralo celý Svaz jako jeden ze svých osmi zájmových prostorů.
Nicméně na některých planetách byly dokonce byly zřízeny jejich zastupitelské úřady s přidruženými institucemi. Vztahy Lastakarijců s planetárními vládami se však omezovaly ponejvíce na občasné jednostranné informace a doporučení. Pouze velmi zřídka to byly přímo rozkazy, kterých pak ovšem nebývalo radno neuposlechnout.
V tomto ohledu měl jejich a Kroggův přístup mnoho společného. Jenže nikdo ani náznakem netušil, zda spolu tyto dvě mocné veličiny spolupracují, natož snad jak.
Ačkoli Lastakarijci disponovali technologiemi, značně přesahujícími úroveň Svazu planet, sahali k násilí ve svazovém prostoru velmi zřídka. Prakticky jen výjimečně. Důvod byl prostý: neměli rovnocenného soupeře, a všichni to dobře věděli. Lastakarijská robopěchota a Lastakarijští výsadkáři byly pojmy, které dokázaly rychle přivést sebevětšího vzteklouna k rozumu už jen tím, že byly vysloveny.
Na druhou stranu se ovšem Lastakarijci do životů planet ve Svazu prakticky nevměšovali. Ponechávali události volně běžet a nevyžadovali absolutně žádné daně či služby. Ale také neoplývali misionářskými či samaritánskými úmysly ve snaze někomu radit, pomáhat nebo zachraňovat. Jejich vztah k Planetárnímu svazu byl velmi zvláštní a dodnes nikdo nepřišel na to, oč jim vlastně doopravdy jde.
Krom toho si také důsledně hlídali své soukromí. Legální turistický, i občasný nelegální provokační či výzvědný ruch mezi Svazem a Lastakarijskem vykazoval od počátku stálou, neměnnou hodnotu úspěšnosti: nula. Tudíž ocitnout se znenadání přímo v nitru Lastakarijského stroje, musel být pro každého Svazového planeťáka životní zážitek.
Jenže ten zážitek byl prozatím neskonale nudný. Nečinnost v kontejneru trvala celé tři hodiny! Part neustále čekal, kdy je tedy někdo konečně začne zkoumat, ale marně. Tím větší bylo jeho překvapení, když náhle okolí bliklo a oba se zčistajasna ocitli mimo separační prostor. Jejich noví hostitelé jim právě předvedli teleport na několik metrů!
„Prosím, následujte mě,“ řekl zobrazovač unilangem a pro jistotu to ještě také napsal. Otočil se a zamířil na svém podvozku mezi různými aparaturami pryč. Obrazová plocha ale stále zůstala natočená tak, aby na ni viděli, a poblikával na ní nápis „následuj mě“ úplně stejně jako na naváděcích vozidlech dávných aeroportů.
„Ocitli jste se na palubě Lastakarijského křižníku Sangwa Bihouja,“ informoval je po cestě. „Prosím, nedotýkejte se ve vlastním zájmu objektů ve svém okolí.“
Nikdo jiný si jich nevšímal, ale bylo jim jasné, že stejně jako proběhla předchozí biologická kontrola mimo dosah jejich smyslů, jsou nepřetržitě sledováni i nyní. A jakákoli iniciativa mimo rámec bezvýhradné spolupráce by mohla dopadnout hodně nepříjemně. Lastakarijci jsou obvykle velmi přátelští a ohleduplní, pokud ovšem dotyčný dělá to co chtějí.
„Vizte, toto je váš delegát,“ vyvedl je samočinný panel ven z laboratoře. Chodbou v tu samou chvíli přicházela mladá stewardka v parádní a slušivé armádní uniformě.
„Á, naši hosté!“ usmála se. „Děkuji, už si je převezmu.“
„Však tu také nejsem od toho, ale rádo se stalo,“ zabručel samočinný panel, promítl si pyšně přes celou plochu zobrazovače logo Lastakarijských biologů a upjatě zajel zpět do laboratoře.
„Můžeme mluvit unilangem, nebo raději bokwinem?“ tázala se zdvořile. Oba v odpověď jen pokrčili rameny.
„Dobrá. Jsem styčný důstojník Bermet Karangy,“ představila se dívka a zůstala ze slušnosti u planetární řeči. „Budu vám k dispozici do doby, než opustíte palubu našeho křižníku. Prosím, následujte mě do ubikace, jež vám byla přidělena.“
Nic z toho nebyla otázka, a tak se mlčky vydali za svou průvodkyni nitrem Lastakarijského stroje. Oba za chůze zvědavě prohlíželi své okolí – opravdu málo komu se poštěstí bezprostředně vidět koráb proslulých Lastakarijců!
Drancine však po krátké chvíli ztratila zájem. Úplnou náhodou totiž při chůzi zavadila rukou o jeden krycí panel, a prsty jí prošly skrz něj, jako by byl z mlhy. Pochopila, že maskovací systém křižníku průběžně překresluje interiér kterým procházeli, aby neviděli nic co by jejich oči vidět neměly.
Po nedlouhé době zabočili do jednoho průchodu, za nímž se ukrývala slíbená obývací sekce s označením ?14. Byla prostě, ale příjemně zařízena. Z faktu, že na stěně nad stolkem spatřila napodobeninu obrazu svého oblíbeného malíře, zatímco naproti byl umístěn jakýsi surrealistický výtvor, poznala Drancine že výbava pokoje byla projektována podle toho, co jim během jejich karantény neviditelná čidla odečetla z mozků.
„Vaše dočasné obydlí,“ řekla Bermet zářivě, a obratně vytasila jakousi maličkou elegantní pistoli. „Nějakou část vaší pokožky, prosím. Ano, předloktí plně vyhovuje,“ reagovala na Drancininu nataženou paži. Karanlixhaitan už jí patrně s předstihem připravil na to co přijde. Delegátka přiložila hlaveň a přístroj tiše cinkl. Stejně posloužila i Partovi.
Oba bezbolestně získali maličké barevné tetování v podobě loga Lastakarijského křižníku. Jak Part mimoděk zjistil, když se znaku zvědavě dotkl, fungovalo tetování i jako palubní navigátor: ve vzduchu před ním se promítl schématický nákres okolních struktur s jeho vyznačenou polohou a směry k různým jiným sekcím. Když spustil prst ze symbolu, projekce zase zmizela.
„Vaše palubní identifikátory,“ vysvětlila Bermet. „Ovládání je prosté: jeden dotek – navigace, dva doteky užijte pokud se mnou budete chtít mluvit, a tři doteky zvolte ve chvíli, kdy byste z nějakých příčin potřebovali neodkladnou pomoc.
Můžete bez obav provádět hygienické procedury, nesmaže se to. Ale nemějte starosti, nedovolili bychom si bez souhlasu modifikovat integritu vašich těl. Deaktivuje se to a zmizí ve chvíli, když opustíte palubu Sangwa Bihouji.
A když už o tom mluvíme,“
Amulety! Oběma se poněkud ulevilo. Skutečná totožnost jejich syntetických průvodců tedy zatím zůstala utajena. Drancine se v duchu zlomyslně ušklíbla: nejste zas tak super dokonalí, vy nadřazení Lastakarijci!
Ale mezitím s určitou úlevou nabídku bez váhání využila. Nad tím, že sortiment šatníku odpovídal nejen její velikosti ale do nepřehlédnutelné míry i jejímu vkusu, už se ani nepozastavovala. Part se také mlčky oblékl.
„Posaďte se,“ vyzvala je potom delegátka. „Podám vám základní informaci o událostech, kterých jste se – patrně nevědomky – stali účastníky.“ Učinila lehké elegantní gesto. Osvětlení místnosti se ztlumilo a v prostoru se rozzářila projekční plocha, která počala provázet její slova vhodně volenými obrazy či záběry.
„Nejprve musím upřesnit, že náš křižník vás nepřiletěl zachraňovat. Přišel si na Yiox vyzvednout své vlastní investice. Vy jste byli mezi několika málo desítkami živých objektů na celé planetě. Analytická sekce usoudila, že index vaší zajímavosti přesahuje nezbytné minimum, takže jsme vás sebrali.“ Malým pohybem prstu smazala obraz, který schematicky znázorňoval místa výskytu živých objektů na Yioxu, a pootočila se více k nim.
„Nyní se, s dovolením, budu věnovat chvíli tobě, Parte Paone.“ Upřela na něj velmi soucitný pohled. „Nesmírně lituji, ale tvá snoubenka Ezegotea se nedá vůbec počítat mezi lidi, a jen s velkými výhradami mezi živé.
Ano, zůstala dole. Poté, co ztratila svou Entitu, podle všeho svůj obrovitý strategicko-taktický potenciál přesměrovala na lyrickou tvorbu. Příslušný operátor komunikačního oddělení je s ní sice ve spojení, ale ona nemá zájem o dvoustranný rozhovor. Chrlí lavinu špičkové poezie, v níž se, přes všechno co se s ní stalo, nezřídka objevuje i tvé jméno. Než zanikne, vytvoří patrně množství zcela geniálních děl, která by mohla za jiných okolností ohromovat posluchače na mnoha světech.“
V Paonových očích se zaleskly slzy. „Ano... měla ráda starou poezii,“ vydechl.
„Chápu tvůj žal,“ pokývla stewardka citlivě, „ale Sangwa Bihouja je vojenskopolitický nástroj, nikoli záchranný. Pro potřeby lingvistů, a pro tebe na památku, bude zaznamenána její tvorba do doby, než křižník tuto lokalitu opustí. Data ti budou předána i s autorskými právy.“
„Děkuji...“ řekl a zhluboka se nadechl. „Rozumím tomu, co bylo řečeno. Ale skutečně by nebyla aspoň nepatrná šance...?“
Delegátčin výraz znatelně zjihl. „Vnímám ve tvé otázce velice silný emoční náboj, a hluboce s tebou cítím... leč není to momentálně v plánu. A nyní k druhé, patrně ještě důležitější věci.“ Zatvářila se opět přísně komisně. „Donesla se k vám zpráva o konci vesmíru?“
Kdyby se vedle Drancine a Parta zjevil sám Velký Lepton, nemohli by asi být překvapenější.
„To je nějaký nový vtip?“ tázala se Drancine opatrně.
„Ani v nejmenším.“
„Naprosto nerozumíme,“ přidal se Part udiveně.
„Vysvětlím. Ohniskem oné politováníhodné události se stala planeta Homicinga. Tedy, bývalá planeta. S pomocí Nuperganských financí vytvořila nebývalý fyzikální experiment.
Ve stručnosti: kdysi dávno byl náš vesmír hodně hustý, horký, a existovala v něm jedna částicová interakce. Pak, jak teplota a hustota vesmíru klesala, vznikaly další dnes známé síly. Každé takové vydělení znamenalo fázový přechod daného vakua s vyšší energií do jiného stavu s energií nižší, ale novou interakční veličinou. Při takové události došlo k dramatické změně celého vesmíru. Ale to bylo opravdu hodně dávno. Jenže neměli jsme jistotu, že soudobé vakuum je to konečné, s nejnižší energetickou hladinou.“
Sledovali delegátku mlčky.
„Homicinga na to šla, jak se na Bokweru říká, od podlahy,“ pokračovala. „Vymysleli Belgekhanův experiment, který na tuto otázku měl dát jasnou odpověď. Předpokládali, že naše vakuum je stále tím falešným a ještě nedošlo k vydělení všech interakcí. Zjistili podmínky, při kterých by mělo dojít k fázovému přechodu vakua na ještě nižší hladinu a vyvolání nové, neznámé, páté síly. Ověřili si, že vesmír tyto podmínky již dosáhl. Vakuum je podle nich tak podchlazené, že stačí jeden vhodně zvolený záporný impuls, aby nastal fázový přechod. A teď přijde to nejhorší – věřili, že ten jev dokáží udržet pod kontrolou.“
„Velký Leptone,“ vydechla Drancine.
„Vidím že rozumíte,“ přikývla. „Homicinga i její slunce již několik dní neexistují, a zkáza, přepínající náš vesmír na nižší energetickou hladinu, se šíří rychlostí světla všemi směry. Momentálně, pokud je mi známo, kromě útěku žádné řešení problému neexistuje. Postupně se nejspíš celý vesmír propadne do nové existence. Co to udělá s černými děrami, zatím neví ani teoretická fyzika. Je však jisté, že nový vesmír ani v nejmenším nebude takový jako náš dosavadní. Takže zatímco tu spolu mluvíme, z daného epicentra se k nám světelnou rychlostí blíží nezadržitelná zkáza.“
Chvílí bylo ticho, museli tu informaci v sobě nějak strávit. Nebylo divu: ne každému se přihodí, že by byl přímým svědkem konce vesmíru!!
Drancine nakonec pomalu pokývala hlavou. „Rozumím. Ale i rychlost světla je poměrně malá vůči mezihvězdným vzdálenostem. K Yioxu se zkáza dostane až za několik roků, ne?“
„Devět celých sedm desetin,“ přikývla. „Nicméně všechny Entity přerušily válku a opustily svůj svět.“
„To je to tak moc vyděsilo?“ podotkla pochybovačně.
„Analýzy Entit došly shodně k závěru, že přesně teď je ten okamžik, kdy je nutno zúročit válečné zkušenosti. Váhání je kontraproduktivní, neboť je neprodleně nutno najít a obsadit nové světy, které by byly mimo dosah té zkázy. Což po dobrém nepůjde. Kdo váhá, tratí, říkáte na Bokweru, že? Yiox už žádnou válečnou technologii nezlepší ani kdyby tu nějaká Entita zůstala: kdo by jí byl protivníkem? Nehybně vyčkávající nepřátelé?“
„Kam ale stroje chtějí utíkat, když se ta zkáza jak říkáš asi nezastaví?“
„Stroje jsou pragmatické, a i když to může někoho překvapit, smrtelné. V replikacích jsou bezchybné, avšak nezbytné modifikace je postupně a nezadržitelně ničí. Zlepšují se, ale současně si tím dezintegrují své strojové ego. To je mimochodem též důvod jejich eminentního zájmu o fenomén duše – myslí si, že je bezúdržbová a věčná, čímž by byla ideálním řešením jejich nesmrtelnosti.
Takže, pokud má nějaký Mechanician před sebou řekněme šest set let, než vyhasnutím či rozštěpením ztratí pojem o vlastní osobnosti, bude hledat planetu přibližně kolem tisíce světelných let daleko. Ne méně, to by zůstával v zóně hrozby, protože lavina uprchlíků bude mít podle současných prognóz vrchol asi dvě stě světelných let od čela zkázy. Ale ani ne více – nebude ztrácet čas na něco, co už stejně nezažije. A čím dříve si najde vyhovující planetu, tím lépe, než mu vhodnou lokalitu obsadí jeho soupeř.“
„Tedy i oni vědí, že je to nezastavitelné...?“
„Velmi pravděpodobně ano. Naše výzvědná služba již zjistila, že mnoho Mechanicianů počalo intenzívně vyrábět teleporty druhého řádu, které by jim umožnily přesun na větší, než mezihvězdné vzdálenosti.“
„Chtějí utéci do satelitních galaxií?“ užasl Part.
„Patrně ano. Ale díky tomu jsme se dozvěděli něco, co jsme netušili.“
„Co?“
„Lastakarijci měli za to, že je Yiox jejich laboratoř. V podstatě jsme si tam na cizí náklady nechávali vyvíjet nové bojové systémy. Při nynějším průzkumu se ukázalo, že některé systémy na Yioxu byly skrytě kýmsi infikovány. A Mechaniciané s tím neměli nic společného. Skryté prvky přitom neměly za účel dostat se do Lastakarijska a dělat diverzi nebo špionáž, to vůbec. Byly to kusy technologií, které nás naopak popostrkovaly vpřed! Jak říkám, velmi zajímavé zjištění.“
„Proč by to někdo dělal?“ podivil se Part.
„Nejste sami, kdo se tak ptá. Zatím nevíme kdo, ale už víme proč. Podstrčenými technologiemi byl vlastně usměrňován náš vývoj do těch oblastí, do kterých chtěli. Stávali jsme se sice vyspělejšími, ale aniž jsme o tom věděli, míjeli jsme díky tomu různé úseky poznání, které před námi kdosi chtěli utajit.“
„Dobře vám tak,“ řekl zcela bez obalu Part.
„Ano, dobře nám tak,“ usmála se Bermet jako sluníčko. „Protože díky tomu, že jsme mezitím pokročili v jiných vědomostech, dávají nám nyní nové, vlastně staré informace, mnohem komplexnější představu o tom, jak je užívat i rozvíjet...“
„Vy Lastakarijci máte v popisu práce povinnost vidět ve všem něco výhodné pro sebe?“
„Kdybychom takoví nebyli, patrně byste nyní bloudili na zničeném Yioxu v marné snaze jej opustit,“ reagovala vlídně.
„Stačí,“ upozornila Drancine společníka, aby se nezamotával do zbytečné diskuse. Delegátka jistě měla buď rovnou přes svůj mozek, nebo přes nějaký implantát, přímou podporu mocných palubních analytických i syntetických systémů, takže v hádce s ní nebylo možno zvítězit, stejně jako běžný člověk neporazí šachový superpočítač. „Jak na tuto situaci reaguje Svaz planet?“ vrátila hovor k původnímu tématu.
„Různě. Někde tu informaci dosud ověřují, jinde už jí vzali jako fakt a přijímají různá opatření – progresivní ale i represivní,“ odpověděla. „Planeta Skaringa kupříkladu už zavedla absolutní informační a dopravní embargo. Jsou vcelku blízko epicentra. Spočítali si, že nestihnou zachránit víc jak nepatrný zlomek populace, takže to vzdali a volili krátkodobé dožití v milosrdné nevědomosti, ale moc se jim to nedaří.
Nuperga a Sirkima naopak spouštějí globální program vysídlení, ačkoli jeho prognózy jsou dle nás stejně neutěšené jako u Skaringy. Teleportů druhého řádu je velice málo.“
„A co náš Bokwer?!“
Její tvář na sebe vzala výraz účasti. „Teď přijde velmi nemilá zpráva: váš Bokwer dopadl špatně. Byl chybným rozhodnutím Prezídia Svazu planet obětován a momentálně je zcela neobyvatelný...“
Hleděli na ni v naprostém šoku.
„Je mi velice líto, že jste ztratili domov. Ale až s vámi bude náš výzkumný program hotov, budete si moci vybrat nějakou z planet, které nepravidelně navštěvujeme, a nechat se tam vysadit. Do té doby můžete užívat všeho pohodlí a podpory, kterou máte k dispozici ve vám přístupných prostorách křižníku. To vše samosebou zdarma, bez jakýchkoli budoucích závazků.“
„Bokwer je...?“ vydechl Paon. Právě přišli o rodný svět! Seděli s Drancine delší dobu, než tu příšernou zprávu dokázali aspoň nějak vzít na vědomí. Lidský rozum se vzpíral představě tak nedozírné katastrofy.
„Poda...“ Drancine musela polknout, aby uvolnila stažené hrdlo. Apsa tam zůstal. Skoro se zastyděla za tak sobeckou myšlenku. Velký Leptone! Zůstaly tam stamiliony bytostí!
„Podařilo se někomu uprchnout?“
„Nepochybně. Akce to byla divoká a chaotická.“
„Jak... k něčemu takovému mohlo dojít?!“ zašeptal Paon.
„Zatím nevíme. V pozadí stála planeta Nuperga, která objevila něco, co jsme právě objevit neměli. A protože nebyla hloupá, přiměla ten záměr realizovat okrajovou Homicingu, jejíž mocenské ambice zafungovaly spolehlivě. Kdo jiný by měl sestrojit generátor nové fyzikální síly, než oni? A nevyslovená Nuperganská obava, že to může udělat něco špatného, se přesně naplnila: vznikl zlom vakua.
A to se právě teď děje.
Je nesmírně zvláštní, že k tomu došlo. Všechny dosavadní teoretické modely tvrdí, že k takové operaci je nutná velmi velká energie. Skutečně VELMI velká. Tak velká, že i my bychom měli problém jí realizovat a koncentrovat ve zvoleném místě. Kde jí tedy Homicinga vzala, nikdo netuší. Ale i to se snad časem dozvíme...“
Part si promnul obličej. „Takže konec Bokweru i vesmíru. To člověka docela zaskočí, přiznávám...“
„Chápeme,“ prohlásila Drancine. „Z jednoho průšvihu stojíme čelem proti ještě většímu. Ještě jednou tedy díky za záchranu. Také děkujeme, že máte v plánu nás někdy pustit, je tak? Můžeme vědět, kdy to asi tak bude?“
„Až se rozhodneme, že je to vhodné,“ řekla Bermet zpříma.
„Proč?“
„Sebrali jsme vás. Odteď jste dočasnou součástí Lastakarijského. Berte to z té lepší stránky: přežijete, i když nicota za nějakých pětadvacet, třicet let pohltí zdejší Planetární svaz.“
„A kdybychom nechtěli?“ namítl opatrně, ale důrazně Part.
Nový lehký úsměv: „Nikdo se vás neptá.“
„Vždyť na nás nic není! Vůbec nic!“ zvolala Drancine.
„Mýlíte se. Významně se vás dotkly okolnosti, které jsou z těch, jež chceme mít trochu pod kontrolou. Ne všemu rozumíme, a vy dva jste zrovna takový jev, který nás začíná zajímat čím dál více.“
„Ten důvod se jmenuje Yiox?“ řekla popuzeně.
„Ani ne. Důvod se jmenuje Krogg, a Karanlik Šajtán,“ opáčila vlídně. „Při té příležitosti vás žádám, abyste nám na krátký čas svěřili své pozoruhodné amulety. Žádný strach, nechceme jim ubližovat. Tedy, vynasnažíme se...“
Drancine to v duši ledově bodlo. Byla jsem bláhová, pomyslela si. Vědí o nás všechno. Zatracená Kroggova karta, zatracený Karanlixhaitan. Teď už se odtud nedostaneme.
A tak poté, co delegátka odešla i s oběma předměty, seděli ve své ubikaci, aniž věděli co dál. Uzávěr vstupu sice bezvadně reagoval na jejich palubní značky, ale oba cítili, že stejně nemá cenu někam chvátat: Sangwa Bihouja je pustí jen tam, kam bude vhodné, to jest tak aby nezjistili nic nepovoleného o svém novém domově.
Aktivovali informační zobrazovač, vyplňující jednu stěnu, a z údajů na nespočtech kanálů si snažili udělat obraz o rozsahu apokalypsy, která postihla Svaz planet. Viděli především chaos a paniku. Ojedinělé snahy o nějaké racionální řešení byly ve většině odsouzené ke zkáze. Svaz planet fatální hrozbu absolutně nezvládal. Rozpadal se jako písečný hrad při první přílivové vlně.
Když tváří tvář té hrůze zhodnotili své postavení, prakticky utekli hrobníkovi z lopaty.
„Takže, milý Parte, už přesně víme, co jsme to potkali na orbitu při svém odletu. Celkem vzato,“ podotkla Drancine po dlouhém mlčení, „dopadli jsme asi nejlépe jak šlo. A uvidíme, až s námi Lastakarijci skončí a vrátí co nám patří. Třeba pro ně nebudeme zajímaví moc dlouho...“
„Snad,“ připustil Part Paon znatelně nešťastně. „Ale mým cílem bylo něco zcela jiného... Myslíš, že by mi pomohlo obrátit se na velení křižníku?“
Drancine pokrčila rameny. „Nemám nejmenší tušení. Ale Bermet ti to řekla myslím dost jasně, že ti sem tvou milou nevezmou, ne?“
„Vím. Teď jsem ale měl na mysli, že by mě třeba mohli naopak hodit zpátky dolů.“
„Cože?! Ty ses zbláznil!“ vyhrkla překvapeně.
Hřbetem ruky si přejel přes tvář. „Byl bych tam aspoň s ní...“
Na něco takového Drancine neměla žádnou odpověď. Seděla, koukala na zobrazovač aniž vnímala co na něm probíhá, a doufala, že to jejího společníka časem pustí.
Vtom se logo na její paži zlehka zachvělo, a vedle ní ve vzduchu se objevila klasická trojice panelů spojení. V identifikačním poli se skvělo jméno major Fengors, a pod tím obvyklé dva symboly – přijmout, odmítnout.
Vždyť mě tu nikdo nezná? pomyslela si překvapeně, a víc automaticky než uvážlivě zvolila zelenou značku „přijmout“.
Obraz ukázal obličej jakéhosi vojáka. „Jsem Fengors Dionk, ctěná Elo Drancine,“ představil se. „Dostihla mě informace, že ses se rozhodla na nějaký čas poctít náš křižník svou milou přítomností. Napadlo mě, zda by ses nechtěla porozhlédnout v něčí společnosti po jeho palubě? A pokud ano, mohu být tou společností já?“ pronesl naprosto hladce.
Drancine trochu zaskočil dech. Její první myšlenka byla: zprávy se tu šíří opravdu rychle. A hned druhá zhodnotila, že major nevypadá nijak zle. Svaz planet je v rozvratu, Bokwer je ztracen, Apsu prostě škrtá ze svého života, a na Lastakarijském křižníku zůstane kdoví jak dlouho. Takže taková nečekaná šance jí přišla vlastně velice vhod.
„Zrovna nemám co na práci,“ řekla však, aby to nevypadalo že skočí po první podané ruce, „takže tvou nabídku s radostí přijímám, majore Dionku. Kdy a kde?“
„Palubní bar pro hosty, za pět minut,“ poslal voják informaci.
„Souhlasím,“ kývla a zrušila spojení. Skoro by se usmála, když tu jí pohled padl na nešťastného společníka.
Ale než stačila něco říci, Paon jen mávl rukou.
„V pohodě... řekli jsme si přece, že spolu nemáme nic společného,“ pokrčil lhostejně rameny, a když Drancine odešla, jen mlčky, zoufale složil hlavu do dlaní.
Netušil, co se děje v jiné sekci křižníku, kde se zrovna tým odborníků pokoušel opatrně zjistit, co jsou podivný Karanlixhaitan a ještě podivnější černá karta doopravdy zač.
»Vidíš, jak se o nás starají?« poznamenala velmi spokojeně Karta. »Žádné zapaprtěné Bokwerské sítě, žádné studené prostředí Mechanicerie, žádné svérázně samorostlé Yioxské systémy. Být návštěvou u Lastakarijců, to jsou hotové přepychové lázně.«
»Máš úplně pravdu,« přitakal Karanlixhaitan. »Ale já jsem šťastný všude kde jsi ty.«
»Nápodobně, můj milý,« rozzářila se Karta. »Víš, chtěla bych aby i někdo jiný byl šťastný...«
A jen o chvilku později řekl náčelník biologické sekce jednomu z operátorů: „Nehodlám přehnaně zatěžovat systém zbytečnými hloupostmi. Ale rezervuj si trošku kapacity, a až budeš mít hotovo, popadni dole jednu Ezegoteu, dej jí do pořádku, otestuj a pošli do sekce ?14. Ať nám ten zamilovaný blázen přestane v hodnocení kazit index psychické spokojenosti sebraných vzorků...“
A byl by přísahal, že ten dobrý nápad pochází z jeho hlavy...
30.05.2021 13:23