Vítej, návštěvníku!

S Alwinovým nástupem k moci na ministerstvu vnitra došlo k řadě nejrůznějších změn ve funkcích. Při té příležitosti se tam dostal poručík Humprey Delgad, který se stal dalším z jeho pobočníků. Zůstal sice v hodnosti poručíka, ale Alwin se rozhodl zvrátit starou zásadu odměňování dle hodností a funkcí a zavedl spravedlivější odměňování podle osobní náklonnosti, takže Delgad platově dosti povýšil. Byl to ještě mladý člověk, světem i Arminem protřelý, hezký a příjemného vystupování, takže měl dobré předpoklady ke kariéře. Jistě lepší, než hrubý a násilnický kapitán Werther a jiní.

Toho dne přišel k Alwinovi a pohvizdoval si – když byl vyzván, aby řekl co chce, usedl na kraj stolu a řekl: „Poslyš, Herbe, cos říkal, že se stalo s von Crossem?“

„Oficiálně zmizel. A mezi námi: je po něm, vždyť to dobře víš. Werther ti to potvrdí. A co, Humpe?“

Delgad nevěřícně potřásl hlavou. „Werther buď kecá nebo tu máme Drákulu. Ta mrtvola je poněkud moc živá, když si ještě měsíc po své smrti vybere výplatu...“

Alwin se zatvářil poněkud udiveně. „Co to plácáš? Jakou výplatu? A od koho?“

„No od nás! Víš přece, že předevčírem byla výplata. Já bral až včera. A kousek přede mnou je na výplatní listině von Cross...“

Alwin otevřel ústa, že by mohl spolknout vrabce. „Ten mizera je u nás na plat?“

„Vždyť je... teda, byl policajtem! Já myslel, že to víš? Býval tady nějakej čas úředníkem ve styčný komisi pro Interpol jako administrativní šéf. Vím to až moc dobře, protože mě vyhodil, když jsem se tam vrátil...“

Alwin se opravdu velice divil. „Netušil jsem vůbec, že měl s námi něco společného...“

„Moc ne, byl skutečně jenom úředníkem. Pomohly mu k tomu známosti nebo co – najednou tady byl, dělal asi jeden a půl roku a zas se ztratil z místa a nikdo neví proč. Mezi námi, toho chlapa tahají z úřadu do úřadu jako kočka koťata. A po pravdě řečeno, jeho práce...“

„Po jeho práci mi nic není! Ale že by byl naším zaměstnancem? A ty tvrdíš, že si vybral výplatu?“

„No ovšem, je tam podpis! Sice jsem si ho moc neprohlížel, ale napadlo mi, jak si může brát peníze...“

„Tady je takovej bordel!“ dopálil se Alwin, „Nejvyšší čas, že se toho někdo ujme... To je víc takových, co berou od nás plat a nic tady nedělají, nebo je to výjimka?“

„To já nevím, snad i víc. Máme svý lidi na nejneočekávanějších místech – i tam, kde o nich nevíme...“

„Nech toho žvanění, jdem do účtárny! Já těm lotrům ukážu, co je disciplína!“

A šli. Kráčeli po chodbě a Alwin nahlas uvažoval: „Kdybych už nemohl věřit Wertherovi, tak komu potom?“

„Já věřím jenom svým očím...“ usmál se Delgad.

„Ale ne, je určitě mrtev! To spíš tu máme zloděje! Ano, Humpe, máme tu zloděje!“

Poslední tři slova řekl Alwin poněkud zvýšeným hlasem a tvářil se tak krvežíznivě, že muž odváděný právě kolem nich k výslechu zapomněl, že předtím zapíral, a okamžitě se přiznal. Došli do přízemí, kde se nacházela účtárna a Alwin vtrhl jako velká voda přímo do kanceláře mzdového účetního. „Dej sem mzdový list, písmena C a D!“ zahromoval.

Zděšený účetní mu papír podal, Alwin jej přelétl očima a řekl s vyhrůžkou v hlase: „Máš pravdu, je to tady: Cross, Mike George von, 832, – A$, podpis převzal...“ položil papír na stůl a upřel planoucí zraky do vybledlých očí účetního, které už pomalu začínaly provinile pomrkávat. „Kdo vybral ty prachy za Crosse?“

„No... pan hrabě...“ řekl opatrně účetní, „Pan von Cross!“

„Nesmysl,“ řekl Delgad, „Ten už je hore nohami. Přiznej se, kamaráde, že jsi to šlohl a nenapínej nás! Buď tak hodnej, jsme taky jenom lidi a máme pochopení...“

Účetní si sundal silné brýle a očistil si je kapesníkem. „No vlastně... vzal si je jeho černoch. Sluha.“

„Sluha? A to je obvyklá praxe? Ještě víc pánů si posílá pro peníze svoje služebnictvo?“

„No... někdy ano, pane. Víš, když páni nemají čas...“

„Aha! Pan nadporučík, vidím-li dobře, nemá zřejmě dost času, aby se zastavil pro svoje peníze. Jak vypadal ten sluha?“

„Mohlo mu být tak dvanáct – třináct let a byl takovej... no, černej...“ řekl účetní uvážlivě.

„To je pravděpodobné, když je černoch. A pro tebe byla zřejmě ta černá držka takovou zárukou poctivosti, že ses ho ani nezeptal na jméno, viď?“

Účetního oči zazářily radostí. „Ale ano, zeptal, samozřejmě! Jednak se mi podepsal na výplatní listinu, a pak jsem si to jméno napsal na nějaký kus... okamžik...“ otevřel zásuvku a začal ji prohledávat, zatímco se Alwin pokoušel rozluštit jméno na listině. „Tak... jmenoval se Sidney Porter...“

„Sha!“ řekl Delgad, „Nebylo to naposledy Poitier?“

„Ano, tak to snad znělo. Sidney Poitier.“

„Ty asi nechodíš moc do kina, co?“

„Málokdy. Já mám televizi. Měl bych?“

„Aha,“ řekl Delgad, „Nerozčiluj se, Herberte, nemá to smysl. A ty, kamaráde, si příště zas dobře poznamenej jméno, až někdo přijde pro něčí peníze. A pamatuj si: Sidney Poitier je černý americký herec, víš? Ten klouček tě oklamal tak šikovně, jak jen to bylo možný. Takže až si přijde někdo pro moji výplatu, tak ne abys mu ji dal! Jenom mně, jenom mně, chápeš?“

Účetní přikyvoval velmi ochotně a Delgad vzal Alwina za rukáv a táhl ho pryč, než Herbert spustí nějaký velký rámus.

„Takže už se nikdy nedozvíme, jak to s těmi penězi bylo. Jistý je, že von Cross pro ně nebyl a tudíž z něj Drákula není. Musím to říct Wertherovi, ten bude mít radost, že ho nebude chodit strašit...“

„Prosím tě, nech si ty vtipy!“ zarazil Delgada Alwin, „Mně jde o jinou věc: jak mohl někdo vědět, že von Cross už si pro ty prachy nepřijde? Jedině tak, že někdo ví, že je mrtvej!“

A oba si ještě nějakou chvíli lámali hlavu. Ani Delgad, ani Alwin se už vyluštění té záhady nedožili, ale milostivý čtenář by mi jistě neodpustil, kdybych to nevysvětlil, proto podávám stručnou rekonstrukci případu:

Roger, který věděl, že Mike je veden na plat ve stavu policie, to řekl Jackovi, a ten v den výplaty poslal svého kamaráda Joao Ballambwiho pro peníze jako von Crossova sluhu. Taková praxe byla skutečně dosti obvyklá, tak dostali peníze bez překážek. Osm set třicet dva dolarů zmizelo beze stopy, totiž dostaly se do tajného fondu Černé Lilie jako půjčka do vítězství, splatná nikdy. Jejich další osud je obestřen tajemstvím.

Alwin a Delgad se zatím bavili dál. Tentokrát měl nápad zase Alwin: „Poslyš, když jste dělali tu razii v bývalých místnostech kanceláří Černé Lilie, nenašli jsme tam ani čtvrtinu všech důležitých papírů, které tam měly být. Co když je má von Cross?“

„To snad ne! Nebyl přece členem Lilie!“

„Ale je v řádu Blesků, dokonce rytířem. Víme, že spolupracoval s Clarence Whiggem a mladým Monroesem, třeba něco odvezl na ten svůj horský ranč...“

„Ach, Mikova farma! Kvůli té farmě se mu všichni vždycky smáli. Představ si, má prý farmu někde v horách na jihu, až na tygřím území a pěstuje tam dobytek a koně. A to ještě ke všemu většinu roku spravuje farmu jeho matka, která je stará, špatně vidí a slyší a nedokáže udržovat služebnictvo dost na uzdě, protože jí chybí tvrdost! Služebnictvo je tam do jednoho černé a kolem jezdí tygři, leopardi a veškerá jiná havěť jako na procházku!“

„To teda musí ta farma pěkně prosperovat!“

„Viď? Co neukradnou tygři, ukradnou leopardi, a když náhodou něco zbude, zašmelí to černá sebranka staré lady přímo před očima! Široko daleko žádný dobrý soused, nejbližší město je Aurrgharr, další Tisíc věží a když pojedeš tím směrem ještě dál, dostaneš se k Orlímu hnízdu. Stará lady je snad posledním člověkem v širokém okolí, pak jsou lidé až na pobřeží a ti mají strach z pruhovaných a skvrnitých kožichů!“

„A z čeho tam tedy vlastně všichni žijí? Mikův plat přeci stačí tak sotva pro něho samotnýho!“

„Vím já? Dohaduju se jenom, jak to hospodářství vypadá. Nikdo tam nikdy nebyl, Mike nás sice zval, když tu ještě sloužil, ale prosím tě: kdo se dá dobrovolně zakousnout od zdivočelýho tygra? On sám tam jezdí na dovolenou jenom občas a povídá se, že některý z jeho divnejch kamarádů se u něj scházejí...“

„To ale taková farma musí být ideální skrýš! Co když se tam ještě schovává? Co když ho Werther přece jenom dokonale nevyřídil a ten proklatej hajzl se nějak zachránil? Bylo by dobrý, abys tam jel a obhlídl to na místě!“

„No nevím! Začnou deště... a pak, minulý týden se proslechlo, že tygři nemají zase nějak rádi lidi! Ten Therlowův smrad tam kvůli něčemu jel a do Aurrgharru ho vůbec nepustili, vzkázali mu, aby se klidil, odkud přišel...“

„Malej Therlowe? On vůbec nějak moc cestuje! Chlápek, kterýho jsem na toho čipernýho kloučka nasadil, tvrdí, že si koupil před nedávnem novýho koníčka, takovýho zvláštního chovu – prej má vypálený písmeno S. Takový koně se dostanou jenom v Iron-city!“

Delgad si zamyšleně okusoval knír. „Torrey Graham to tam bere moc hopem! Mám nepříjemnej dojem, že náš Torrey brzo moc špatně skončí...“

V té chvíli vstoupila do kanceláře spojka s telegramem. Alwin se zahleděl do textu a nadskočil údivem. „Pozdrav pámbu! V Ironu schytali Goldovi lidi přes padesát agentů s drogama! Padesát šibenic, dovedeš si to představit, Delgade?“

Delgad se soustředěně zamyslel. „Myslím, že se na tu Crossovu farmu podívám. Nemám rád neposedný mrtvoly. A von Cross, mám takovej dojem, že na nebožtíka pořád ještě moc neposednej...“

„Cože?“ vyděsil se Alwin, „Ty myslíš?“

„Že Werther je blbec. To nemusím moc dlouho zkoumat, to všichni víme. Vypadá to, že něco zprasil.“

„Důkazy – máš?“

„Ta akce v Ironu vypadá na Santanuevovu práci!“ řekl ponuře a zlověstně Humprey Delgad, „Mike Santanuevu vychoval. Můžeš si spočítat, kdo za tím vším stojí...“

Errata:

30.05.2021 11:46