Vítej, návštěvníku!

Mike byl v Aurrgharru už nesčetněkrát, dokonce se tvrdilo, že je jedním z mála lidí, kteří se v tygřím městě vyznají. Proto také nebral příliš vážně varování, které rozšiřovali lidé i tygři z Kingtownu, že totiž Aurrgharrští páni nepropustí od jisté doby nikoho živého od Zlaté brány. Nehledě k tomu, že jeho farma stála na tygřím území a každodenně okolo ní projíždělo množství Pruhovaných. Kdyby měli něco proti lidem, očekával Mike, že by se jejich zájem musel především soustředit na nejbližší sousedy.

Takže vedl Šedáka úzkou horskou stezkou k Aurrgharru klidně a bez vzrušení. Když se dostali na křižovatku této horské cesty a hlavní příchozí cesty do města, po níž jel tehdy džíp Monroesů, neměl žádné obavy a nechtěl se skrývat. Ale jelikož se jeho koni uvolnila podpěnka a Mike si ji nedokázal utáhnout za jízdy jako kluci ze smeček, sesedl na místě, kde se nacházelo několik velkých kamenů, takže nemusel svého koně obtěžovat výzvou ke kleknutí. Ve chvíli, kdy opravoval postroj, zaslechl náhle prudký dusot mnoha kopyt – to jej přimělo, aby odvedl Šedáka za skálu, skrčil se za jeden z kamenů a vyhlížel, jaká vojenská moc se to žene.

V čele jel mohutný tygr s rudým pláštíkem na pleci. Mike jej poznal, byl to Aighi-bahr zvaný Agbar. Za ním jel praporečník se standartou, takže Mike usoudil, že nebude muset jezdce počítat. Byla to vlajka poněkud kromobyčejná: na kopí nabodnutá lebka tygra a na ní natažená preparovaná pruhovaná kožešina tak, že celý její zbytek povlával ve vzduchu. Bylo dosti obtížné zvládnout tak těžký a ohromný prapor, ale nevyjíždělo se s ním často, označoval oddíl padesáti bojovníků a tolik tygrů najednou vyjíždělo za svými záležitostmi málokdy. A za praporem pak jeli v trojstupech, dost nepořádně vyřízených, tygři ozbrojení vrhacími oštěpy a kulovnicemi s krátkou hlavní nebo dvouhlavňovými pistolemi, připomínajícími soubojové zbraně z osmnáctého století. Celá ta sešlost vyvolávala dojem, že se ženou do nějaké války, což Mika velmi udivilo. Ale skutečné zděšení jej zachvátilo, když se za prvním praporem objevil druhý a pak třetí. Stopadesát tygrů najednou! Mike věděl, že tato síla by byla schopna obrátit na útěk pět tisíc lidských vojáků, a v Arminu byla nemyslitelná v dobách, kdy jízdní hlídka o deseti či patnácti tygrech byla považována za ohromné množství.

Když zmizeli a dozněl i dusot kopyt, nasedl Mike zas na Šedáka a vyrazil dál. Měl sice podivně stísněný pocit, ale ten zachvátí člověka vždy, když se pochmurnými a nebezpečnými skalami blíží k tajemnému městu Pruhovaných.

Město se pnulo do výšky klidné a opuštěné, jako vždy, když k němu člověk přicházel mimo období slavností. Zlatá brána byla neprodyšně uzavřena, ale Mike mířil k postranní brance, kterou vcházel vždycky. S uspokojením pozoroval, že jako kdykoliv jindy se proti němu z vrcholu zdi vysunulo několik ostrých špic kopí a velitelský hlas se otázal: „Kdo tam?“

„To jsem já, Mike Cross,“ řekl vesele, „A ty jsi zřejmě podle hlasu Darwa, velitel stráží. Pusť mě dovnitř!“

„Otoč koně a prchej z těchto míst!“ odpověděl tygr hlubokým basem, „A děkuj svým bohům, že tě nezastihnou naše oštěpy!“

„Moc hezké přivítání, Darwo! Už jsem od tebe slyšel laskavější! Bohužel musím dovnitř – potřebuji naléhavě hovořit s Chief Tigerem Garnem!“

„Odejdi dva dolety oštěpu daleko a stůj tam!“ nařídil Darwa. Mike věděl, že to znamená čekat, pro jistotu poslechl a odešel tak daleko, jak si tygr přál. Očekával dlouhé, nepříjemné čekání, ale ani ne za deset minut se nad hradbou vynořil Darwův obličej: „Opakuji ti ještě jednou, abys odsud rychle odešel!“

„Proč?“

„Tygři stojí v nepřátelství proti tvému rodu!“

„Ale? A copak jsme vám tak asi udělali?“

„Nezajímá mne to. Chief Tiger Garn nařídil a to stačí.“

„Jenže já nesu Garnovi zprávu, po které tohle nepřátelství zase zruší a to dost rychle! Pusť mě k němu, Darwo, nedělej hlouposti! A nehraj si přede mnou na hrdinu, znám tě jako malé koťátko, které se bránilo a mňoukalo, když jsem je choval...“

Byla to mírně řečeno beztaktnost, připomínat již dost starému tygrovi jeho mládí, ale byla to naprostá pravda a Mike byl přesvědčen, že Darwa je stále ještě jeho přítelem. A měl pravdu, neboť tygr odpověděl již mnohem mírněji: „Promluvím o tom s velitelem. Čekej...“

Tentokrát trvalo čekání asi půl hodiny. Pak se na hradbě něco hnulo a ozval se jakýsi hlas: „Proč jsi přišel, bratře? Tady je Kwarr, velitel palácové stráže Vládce, slyší tě a poslouchá!“

„Výtečně, tebe taky znám. Potřebuji mluvit s Garnem, Kwarre, dokonce velmi nutně! Jedná se o bezpečí, možná i o životy všech tygrů v této zemi, musím přesvědčit Garna, že válka by byla zhoubná pro něho i pro nás!“

Kwarr chvíli přemýšlel, ale pak řekl: „Otoč koně a opusť tato místa. Bude to tak pro tebe lepší!“

„Nemohu odejít, dokud nepromluvím s Garnem!“ stál na svém Mike.

„Bratříčku, ujišťuji tě svým slovem, že ve válce, která bude, se nedotkneme tvé farmy. Stačí ti to?“

„Nestačí. Chci mluvit s Garnem!“

Kwarr opět chvíli uvažoval. „Věř mi, prosím tě! Je ve tvém zájmu, abys odešel! Byl vydán rozkaz, aby každý člověk byl zabit, jakmile vstoupí do Aurrgharru! A já tě nechci zabít!“

Mike přece jenom na chvíli zaváhal, ale pak zvedl hlavu. „Já žádám, abych byl předveden před Vládce!“

A v odpověď se shora ozval Darwův hlas: „Otevřete branku!“

Mike musel sesednout s koně, když vstupoval, branka nebyla dosti vysoká pro jezdce. Ale nebyla to myší díra, kterou vstupoval do Aurrgharru Roger. Vedla do nádvoří, kde Mika ihned obklopil těsný kruh ostrých špic kopí. Za kopiníky stáli jiní tygři s puškami – vcelku tady bylo dvacet tygrů proti jedinému muži, který ani nebyl ozbrojen, pušku nechal v pouzdře u sedla.

„Přes zákaz,“ řekl Kwarr, „Tě naposledy varuji a říkám ti: ještě z tohoto místa tě propustíme z města. Dále už ne!“

„Chci mluvit s Garnem,“ řekl Mike, „On mne propustí.“

„Lidé prý vždycky vědí, co dělají. Pojď za mnou...“

Prošli další zdí a dostali se do ulice. Byla už tak dost úzká a teď jí procházel Mike, vedle něhož kráčeli dva tygři jako eskorta, vpředu Kwarr a za ním typard Zabrí, který na něj přece jen přátelsky zašilhal, když k němu Mike obrátil oči. Zdálo se, že město je více obydleno než jindy, na ulicích bylo mnohem víc tygrů a mnozí se zbrojí. Na Mika hleděli udiveně, ale ne příliš nepřátelsky, mnozí z nich vykouzlili i přátelskou grimasu, když jej poznali. Tu a tam se mezi tygry objevil i nějaký ten skvrnitý kožíšek leoparda či geparda, i jednoho černého pardála potkali. Ale kupodivu tu nebyl nikdo z Quiroqova rodu.

Mike se vyznal v Aurrgharru a Kwarr to věděl, takže ho ani moc nevodili po spletitých uličkách a náměstíčkách, ale rovnou ke Garnovu paláci. Tam ho však nechali asi hodinu čekat pod stráží s oštěpy, jako by nestačily jejich zuby a drápy, kdyby chtěl uprchnout. Za celou tu dobu tudy neustále procházela procesí dvorních úředníků a všichni zajatce okukovali. Nakonec se Kwarr a Zabrí zase objevili, ale tvářili se oba dost ponuře. Mike si neodpustil otázku: „Přijme mne Garn?“

„Budeš přijat,“ řekl Kwarr neutrálně, „Pojď!“

Také cesta chodbami paláce byla kratší. Dostali se přímo do audienční síně, ale když Mike pohlédl k trůnu, zjistil, že na něm nesedí Garn, ale jiný, i když rovněž bílý tygr. Po chvíli váhání seznal, že je to Awram, strýc Garnův a bývalý pobočník Chief Tigera Ghírry. Mike Awrama znal od vidění, ale nijak velcí přátelé nebyli, jako ostatně nikdo, neboť Awram neměl rád lidi. Přesto se Mike uklonil, jako by stál před Vládcem, ale nikdo jej nepozdravil, jak bylo zvykem.

„Odvážil ses vstoupit na zakázané území!“ řekl Awram, „Chceš nám prý něco říci. Mluv!“

„Chci mluvit s Garnem, Vládcem tygrů!“

„Garn není v Aurrgharru, odejel. Zatím vládnu já – a máš-li něco důležitého, přednes to mně!“

„Dozvěděl jsem se, že se tygři připravují k válce proti lidem. Zapřísahám tě, Awrame, nedělejte to! Byl by to konec tygrů!“

Nikdo ze shromážděných neodpověděl ani slovem. Jenom Awram pohrdlivě stáhl rty a ukázal Mikovi mohutné tesáky. „Tygři se nebojí smrti!“

„V tom případě tě prosím, abys mi zodpověděl několik otázek! A to, proč vlastně chcete začít válku, když...“

„Neodpovím ti na žádné otázky. Ještě něco?“

„Slibuji ti, že zastavíš-li nepřátelství, zničím Alwina!“

„Lži, plané žvásty!“ řekl ohromný tmavý tygr Gwurrh.

„Nevěřím ti,“ řekl Awram, „Lžeš a vychloubáš se jako vždycky. Máš ještě něco, co chceš říct? Ne? V tom případě tě budu soudit podle zákonů, které nám odkázali předkové a které stanovil Garn!“

„Věřím v nekonečnou spravedlnost tygrů!“

„Ano,“ usmál se Awram, „Jsme nekonečně spravedliví! Odsuzuji tě tímto za vniknutí do našeho města k smrti!“

„Ale...“ ozval se tygr Kwarr, „Mike byl vždycky náš přítel!“

„Nikdo se tě na nic neptal, Kwarre!“ řekl Awram, „Je odsouzen k smrti a bude popraven, než zapadne slunce!“

„Okamžik,“ křičel Mike, „Žádám, abych směl promluvit s Garnem! Ať mne soudí Vládce tygrů, ne nějaký jeho zástupce!“

„Pruhovaní jsou mnoho těl, ale v nich jen jedna duše! Garn musí dodržovat zákony, které sám vydal! Nařídil, aby byl zabit každý člověk, který sem vstoupí – a já to plním!“

V té chvíli se odhrnula jedna ze zástěn a v otvoru se objevil hrabě Wärëga, zlostně švihaje oháňkou. „Protestuji!“ zakňoural vysokým tónem, „A žádám, aby tento člověk byl zachován naživu! Stojí pod ochranou knížete Quiroqy!“

„Tygři se nebojí kdejakého jaguára!“ zařval Gwurrh.

„Ale zato se rádi mstí těm, kdo jsou lepší bojovníci!“ řekl Mike na Gwurrhovu adresu, „A kdo je vyhodili ze sedla při hrách!“

„Co tím chceš říct?“ ptal se Awram zlostně.

„Že můj život prospěje Enkrovi Westonovi, Kwarrovu bratru!“

V té chvíli přiskočil Kwarr k Mikovi. „Kdo se dotkne tohoto muže, seznámí se s mými zuby!“ zašvihal zlostně ocasem. Z druhé strany se postavil Zabrí a před Mikem stanul hrabě Wärëga.

„Dobrá,“ řekl Awram znechuceně, „Žij, dokud se nevrátí Garn! Odveďte ho do vězení, ať tam vyčká návratu Vládce. Ale nemysli, že vyvázneš životem! A vy, kdo mu chcete pomáhat – zatočím s vámi, jen co budu mít možnost!“

Na jeho pokyn vtrhly dovnitř stráže a Mika odvlekly.

Errata:

30.05.2021 11:46