Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Vrátný, připomínající vzhledem orangutana, vstoupil do šéfovy pracovny poněkud nejistě – a když šéf vzhlédl, oznámil rozpačitě:

„Je tady nějakej kluk.“

„Jakej kluk?“ šéf se poněkud zamračil, „Co chce?“

„Říká, že je tady obchodně.“

„Nejednám obchodně se žádným klukem. Vyhoď ho.“

„To... asi dost dobře nepůjde.“

Šéf vstal. „Cože nepůjde?“

Vrátný udělal krok a uvolnil dveře. Chlapec, který vstoupil za ním, kývl hlavou a opakoval: „To nepůjde.“

Šéf se zarazil. Ten kluk měl v ruce pistoli.

„No dobře,“ řekl šéf, „Tak co tedy chceš?“

Vrátný usoudil, že jeho přítomnosti na místě není nezbytně třeba. A zvědavost ho dávno přešla. Takže se šikovně vytratil a zavřel za sebou dveře.

Kluk přešel ke stěně a opřel se o ni zády. Pistoli zastrčil do náprsní kapsy bundy. „Ty děláš ty pornografické fotografie?“

Šéf měl dost důvodů, aby se rozčílil, ale právě to drzé tykání ho zarazilo. Prohlédl si kluka lépe. Čepice na hlavě mohla skrývat dlouhé vlasy. V uchu měl dírku pro náušnici a opálenou pleť. Aha!

„Ano, dá se to tak říct. A co?“

„Potřebuju prachy. Prý se u tebe dá vydělat.“

„Přijde na to, co nabízíš.“

„Ségru. Je jí čtrnáct a je pěkná. Udělá všechno, co budeš chtít.“

„Hm... Říkáš čtrnáct? Nepřichází v úvahu!“

„Nemusíš to přece nikde povídat. Vypadá jako starší a dokáže všecko, co od ní můžeš chtít...“

„Ale o sexu toho asi moc neví.“

„Možná víc než ty.“

„Ukaž, jak vypadá. Máš nějakou fotku?“

Kluk vytáhl z kapsy náprsní tašku a vybral fotografii. Byl na ní on, dívka o trochu starší a ještě jeden kluk. Všichni nazí, u moře, opírali se o zídku. Vzadu kvetly palmy a v dálce na moři se bělala plachta.

Šéf chvíli uvažoval. „Pěkná holka, fakt. Ale i ty seš pěknej kluk. Slyšel jsi někdy o tom, že jsou lidi, kterým se líběj kluci jako ty?“

„Jo. Teplouši. Platí se za to taky?“

„Platí, dokonce možná líp než za holky.“

„Já potřebuju prachy.“

„Ten druhej kluk je kdo?“

„Lenny. Chodí s mou ségrou. A je můj náčelník.“

„Je tady taky?“

„Čeká venku, kdybysme se nedohodli.“

„Udělal bych si s vámi pár snímků na zkoušku. Možná by se na tom dalo něco trhnout.“

„Kolik?“

„To nevím, podle toho, jak se budou prodávat... potřebujete hodně peněz?“

„Něco máme. Potřebujem na motorku. Hondu.“

„No... to by se snad dalo. Ale chápeš vůbec, co budu od tebe chtít? Nebudeš mít potom nějaký výhrady?“

„Já potřebuju peníze,“ řekl chlapec vážně, „Výhrady můžu mít, ale nejsou tak důležitý jako ta Honda.“

„Na co ji potřebuješ tak nutně?“

„To je už moje věc.“

„Máš pravdu, hochu, to je tvoje věc. Zavolej ty svý kamarády. Je vás víc nebo jenom vy tři?“

„Jenom my. Ostatní jsou na to moc malý.“

„Hm... tak jdi pro ně.“

Než přišel, zavolal šéf svého fotografa a jeho pomocníka a dohadoval se s nimi. Bylo to trochu riziko, ale fotografie mohly být zajímavé, i obchodně to mohlo mít něco do sebe.

Dívka, která vešla, byla nádherná. I fotograf, který znal mnoho žen, byl trochu překvapen – nejvíc tím, že z ní vyzařovala naprostá nevinnost a čistota. Zaváhal.

„Mohla byste se svléknout, slečno?“

Vykulila oči. Šéf pochopil, není zvyklá, aby jí někdo vykal. Opakoval to po fotografovi, tentokrát pochopila okamžitě. Měla bundu a rifle jako kluci a dostala se z toho během několika vteřin. A stála nahá, dokonale opálená do zlatohněda a s úsměvem proti mužům.

„Tohle není holka do pornoshopu.“ řekl fotograf.

„Proč ne?“ zeptal se bratr dívky, ale fotograf ho nebral moc vážně, byl z nich nejmladší. Řekl:

„Slečno, měla jste někdy něco s nějakým mužem?“

„Co říkáš?“ zeptala se.

„Jestli jsi někdy spala s klukem.“

„No jasně. Proč ne?“

„Kdy naposledy?“

Zamyslela se. „Včera ráno. S Lennym.“ kývla na staršího kluka, který v klidu vyčkával, co se dohodne.

„Nechce se mi to moc věřit.“

„Jestli chceš, my ti to předvedem.“

„Přímo tady? A můžu při tom fotografovat?“

„Dáš nám potom nějakou fotku?“

„Když budeš chtít... ale na co?“

„Pochlubím se kamarádkám.“

Fotograf zaváhal. Bylo to moc divné. „Víš, děláme takové fotosešity. Viděla jsi někdy, jak to vypadá? Je to seriál fotografií s různými muži a ženami... chceš to vidět?“

Kývla. Pomocník přinesl několik starších čísel, bylo toho tu plno. Všichni tři si to začali prohlížet a fotograf pozoroval jejich tváře. Usmívali se, jako když si prohlížejí komiks s Chipem a Dalem. Ale nepozoroval žádné rozpaky ani stud a taky žádnou dychtivost, jakou projevují děti při setkání s intimitou. Pro všechny tři to byla věc zřejmě normální a běžná – vyvolávala jejich zájem, ale nic víc.

A při tom byla ta dívka pořád ještě nahá mezi všemi ostatními oblečenými. Vůbec jí nepřišlo na mysl, že je na tom něco divného.

„Tak co,“ zeptal se fotograf, „Dokázala bys to?“

„Jasně. Řekni mi, co mám dělat.“

„Nejdřív ukaž... jak to děláte se svým chlapcem. Nebude ti to vadit přímo tady a před námi?“

Zakroutila hlavou. Fotograf si připravoval svoje nádobíčko a oba kluci se zatím svlékli. Bratr se posadil ke zdi s nohama zkříženýma, zřejmě to byla jeho oblíbená poloha.

„Počkej, nasvítím si na vás reflektory. Poslechni, děvče, všimla sis někdy, jak jste krásně rostlí?“

Divila se. Zřejmě to pro ni nebylo nic nového. Taky oba kluci byli krásně zlatohnědě opálení a chovali se ve své nahotě tak přirozeně a suverénně, že to pány zvyklé na pornografii až zaráželo.

Fotograf si je odstartoval jako ve sportu. Ti dva se s nadšením a vášní milovali přímo na koberci v ateliéru, muž skákal kolem nich a cvakal svými fotoaparáty. Šéf se občas ohlédl na chlapce, který přihlížel – tak spokojeně, jako by to byl sportovní zápas.

Skončili zpocení, trochu unavení, ale usmívali se a vypadali dost vesele. Fotograf na tom byl skoro hůř než oni.

„Poslechněte, děti,“ sedl si na židličku vedle nich, aby si odpočinul, „Jste skvělí, hrozně skvělí a hrozně krásní. Ani si to neumíte představit. Už jste někdy dělali něco takového na veřejnosti?“

„Ne,“ řekla dívka, „Taky nám za to nikdy nikdo nenabídl peníze.“

„Bude to bezva sešit,“ řekl šéf, „Jen se mi to zdá... takové krotké. Co říkáš ty, Benny?“

„Jiné to ani být nemůže! Tohle je umění, žádný porno. Nevím, jak se to bude prodávat, ale některý ty fotky pošlu do umělecký soutěže. Já sice nejsem žádnej velkej mistr, ale tohle poznám.“

„Jak jsi myslel, že je to moc krotký?“ ptala se dívka, „Chceš, aby to byla rvačka?“

Šéf pokrčil rameny. „Ale ne, to taky... nevím, ale mám pocit, že ve vašem podání by ani znásilnění nevyznělo tak, jak já si představuju! Dovedeš mě pochopit? Potřebuju, aby chlap, kterej to vidí, dostal na tebe chuť. Aby po tobě toužil, jen tě vidí na fotce. Aby si koupil ten zatracenej časopis!“

Pokrčila rameny. Usmívala se, ale nechápala nic.

„Byla jsi někdy na striptýzu? Víš vůbec, co to je?“

„Jasně. Holka se svlíká. U nás je taky striptýz.“

„Tak vidíš. Přece víš, jak se to dělá... dívka musí ostatní nalákat...“

„Nesnaž se,“ řekl fotograf, „Já už to jednou zažil. Jedna holka od nich přijela a nabídla se, že bude dělat striptérku. Představovala si to tak, že se svlíkne, jako kdyby se šla koupat. Byla nádherná, ale než jí vyložili, co má dělat, trvalo to věky.“

„Škoda,“ řekl šéf, „No, nějaký materiál máme. Možná se s tím dá něco dělat.“

„Kolik za to?“ ptal se chlapec, který vyjednával.

„Dám vám osm tisíc korun. Čtyři tisíce pro každýho. To je myslím dobrá cena.“

Chlapec i dívka přepočítávali dánské koruny na dolary, z hlavy a velice rychle. Pak dívka řekla:

„Potřebovali bychom víc. Můžem ještě něco udělat?“

Šéf si jenom povzdychl. „Víš co? Dám vám deset tisíc. Ale vypadněte a už mi sem nikdy nelezte. Souhlasíš?“

Opět se dohodli pohledy. „Tak jo. My už to nějak dáme dohromady.“

Oblékli se. Fotograf šel s nimi a byl při tom, když jim šéf předával peníze. Pak pozdravili a odešli pryč.

„Jsou hrozně divní. Kdyby nepotřebovali peníze, nepřišli by. Udělal jsi dobře, že jsi je poslal pryč. Mám při nich takový divný pocit. Jsou nebezpeční... jako divoká zvířata...“

Chvíli mlčel. A potom dodal se smutným úsměvem:

„Ale jsou neskutečně krásní...“

Errata:

30.05.2021 11:44