Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Enkrovu cestu domů sledovala celá země pomocí tisku a televizního zpravodajství. Enkra sice domů zbytečně nespěchal, ale taky se nikde necoural. Zastavil v Řecku, kde si prohlédl místní pamětihodnosti, na Krétě a Kypru, v Egyptě. Vyhnul se žhavé oblasti Středního Východu, ačkoliv některé horké hlavy mezi Palestinci by ho tam rádi uvítaly. Vyhnul se taky sporům v Africe a pokud se někde zastavoval, pak pouze v přístavech zcela bezpečných a proslulých pohostinností. Zastavil v Džiddě v Saúdské Arábii a dle některých zpráv se vypravil i do Mekky, ovšem oficiální místa to zásadně popírají. Nebyl muslimem, nesměl tam a zcela jistě nemohl vykonávat obřady, které k tomu účelu předepisuje mohamedánská víra. Ale svolil, aby ho jeho muslimští kamarádi od té chvíle titulovali hadží a nosil na krku malý korán v ozdobném pouzdře, jaký nosí poutníci.

Zastavil se i v Kuvajtu a Abú Dhábí, bývalém Pirátském pobřeží. Vyhnul se však oblasti, v níž probíhaly potyčky mezi Irákem a Íránem, odmítl se dokonce vyjádřit k otázce, kdo má v tom sporu pravdu. Počínal si zodpovědně a moudře, a oficiální arminská politika to oceňovala.

Nakonec objel ještě pobřeží Pákistánu a Indie a na nějaký čas se zastavil na Ceylonu. V Pákistánu došlo v té době opět k nějakým politickým bouřím ve městech, živelným katastrofám a následnému hladomoru na venkově, takže se tam příliš nezdržoval, ale v Indii byl hostem různých mahárádžů a strávil řadu dní v klášterech a na posvátných místech. Existují doklady o jeho návštěvě Zlatého chrámu v Amritsaru, byl v Kónaraku, Vrndávanu, vykoupal se v řece Gangu ve Varanásí. Všichni v tu dobu chodili oblečeni do šafránových dhótí a vypadali jako brahmačárini naslouchající poučením duchovních učitelů. Nakonec strávil nějakou dobu také v buddhistických střediscích na Ceylonu a začalo se povídat, že to vezme přes Thajsko a Zlatou pagodu v Rangúnu, což by jeho cestu opět o nějaký ten měsíc protáhlo.

Tou dobou už jeho spolužáci docházeli pilně do školy a možná by ho tam rádi viděli, ale neměli šanci. Takových bylo víc, především ve vyšších ročnících. Školní správa byla nucena se s tím smířit.

Konečně přistála jeho loď v Indiopolisu. Enkra si k tomu vybral starý tradiční přístav, i když mohl zajet do Iron-city nebo dokonce do nově budovaného přístavu ve Slunečním obzoru. Ale v Indiu ho čekali kamarádi a Enkra zakotvil svoji Anittu vedle historické památky, Griissirna císaře Charryho.

Pochopitelně to pro město Indiopolis byl svátek. Tamější obyvatelé jsou známí tím, že mají každý den neděli a rádi slaví cokoliv – proč by tedy neoslavili návštěvu svého nejvyššího pána! Město bylo vyzdobeno prapory, na ulicích hrála hudba a náčelníci jednotlivých smeček nastoupili v té největší parádě k Enkrovu uvítání. Oficiální místa se přidala a guvernér pozval Enkru a jeho kamarády na oběd, což všichni ochotně přijali.

Enkrův meč Excalibur, který se podařilo bez úhony přivézt domů, vzbudil velkou pozornost. Odborníci z místních oceláren se zajímali o jeho strukturu a s princovým dovolením ho podrobili některým zkouškám. Velice oceňovali jeho kvalitu a rozhodli se zahájit jednání se Santanuevou o použití podobných metod při výrobě speciálních nástrojů. Vyzkoušeli také účinnost protonového ostří při řezání reortské lístkové oceli. Excalibur ji neřezal tak snadno jako ocel normální, ale při delším úsilí si s ní poradil. Metalurgové jásali, měli možnost vyrobit obráběcí nástroje na její opracování.

V Indiopolisu se slavilo tři dny, pak se Enkra vydal na další cestu. Použil k tomu jako tradičně vlaku a dokonce jel osobákem, i když měl jako státní funkcionář zadarmo i rychlík. Dostal už telegram, že je zván ke slavnostní audienci u Vládce a věděl, že nepotřebuje spěchat, takže ochotně přestupoval a setkával se s kamarády, kteří taky chtěli vědět něco o jeho cestách.

Kingtown ho netrpělivě očekával a většina kluků se rozhodla vyčkávat buď na Nábřeží, nebo přímo v zámeckém parku. Nejbližší kamarádi a členové Jackovy smečky si pro svoje náčelníky přišli na nádraží. Tam se taky vítali a potom jeli šalinou až k mostu a odtamtud na svoje tradiční válčiště.

Meč Excalibur šel opět z ruky do ruky. Nějaký blázen jím přesekl zábradlí na části nábřeží a dostal vynadáno, že ničí majetek, na kterém se obvykle pěkně sedí a ze kterého jde skákat do vody. Diskutovalo se, kde bude meč uložen a jak – návrh byl, aby byl zaseknut do kamene někde v zámeckém parku a aby u něj stála dnem i nocí čestná stráž. Ale Enkra raději uposlechl rady sira Lery, aby byl meč uložen v zámecké zbrojnici a zavěšen na řetězy.

Sir Lera očekával svého následníka v Kvádrové síni, za účasti všech státních hodnostářů. Enkra si dal dobrý pozor, aby přišel přesně – jeho kamarádi a přívrženci zaplnili dvůr, ti kdo byli s ním ve světě a stačili se už vrátit, šli buď do chodby nebo dokonce do audienční síně. Podobalo se to vstupu vítězného vojevůdce a všichni, kdo byli v jeho doprovodu, se taky tvářili patřičně hrdě a vznešeně.

Enkra za dobu, co nebyl doma, o trochu povyrostl, zesílil v ramenou, vypadal jinak. Jeho kůže měla stejný bronzový nádech jako dřív, ale mořský vítr ji ošlehal a zdrsněl, takže vypadal mnohem mužněji. Pořád ještě byl velice hezký, ale už to nebyl dětský půvab, ale náznak mladého muže. Nebyl nijak zvlášť vyzdoben, měl řádovou uniformu na prsou rozepjatou, protože mu byla trochu malá. A k tomu námořnické tričko – taky ostatní měli pruhovaná trička, přišli přece z moře.

Už dopředu se mluvilo o jeho účesu, a názory se poněkud různily. Teď ho viděli na vlastní oči a zjistili, že to vyřešil dobře a že mu to docela sluší. Části hlavy, které mu vyholila Anitta, mu zarostly právě tak akorát a dlouhé vlasy je překryly, takže vypadal sice trochu neobvykle, ale elegantně.

Na pokyn Vládce otevřela mohutná gorila, zastávající funkci dveřníka, těžké bronzové dveře. Enkra vstoupil rázným krokem a pochodoval před trůn sira Lery. Jeho pobočníci šli za ním, potom celá jeho suita. Došli před trůn, tam se zastavili a ztuhli v přísném pozoru s rukama na švech kalhot. Jenom Enkra udělal ještě dva kroky k trůnu, poklekl a sklonil před Vládcem hlavu.

Sir Lera se usmíval. „Vstaň, princi! Vítám tě doma!“

Enkra vstal. Přichystal si slavnostní řeč:

„Můj pane! Odešel jsem ze své vlasti, abych pomohl strádajícím kamarádům, kteří mě povolali na pomoc. Vykonal jsem, co bylo třeba. Zlí lidé mne napadli a chtěli mne a moje přátele zhanobit a způsobit nám škodu. Porazili jsme je a zabránili všem jejich zločinům. Pak jsme se nějakou dobu toulali světem a poznávali jeho krásy; teď se k tobě vracím a prosím tě, abys posoudil moje činy a rozhodl, byly-li správné.“

Také sir Lera měl připravenou řeč.

„Sledoval jsem tvoje kroky, můj synu. Na své cestě jsi zanechával velmi zřetelnou stopu – a byla to stopa dobrá! Mnozí lidé mohou říkat, že jsi se dopustil různých nerozvážností. Ale my, tvoji přátelé a spoluobčané, dobře víme, že není vždy lehké najít správnou cestu. To, co jsi udělal, bylo stejně dobré, jak bychom to udělali my. A mnohé z toho jsi učinil ke slávě a ke cti své vlasti. Naše země je na tebe hrdá a věří, že budeš i nadále stejně slavně vítězit a chránit právo a čest, aby sláva tvoje a sláva naší země neustále vzrůstaly!“

Enkra měl možná trochu obavy, co mu otec řekne – byl na něho přísnější než na jiné a Enkrovy činy nebyly pokaždé nejsprávnější. Teď mu spadl kámen ze srdce. A taky jeho přívržencům.

„Chtěl bych ještě promluvit ke tvým kamarádům. Vyšel jsi do světa sám a sám jsi chtěl vést svoji při. Bylo to ušlechtilé, ale tvoje síly nejsou dostatečné, abys dokázal porazit celý svět. Tvoji kamarádi dokázali, že jsou ochotni přijít ti na pomoc – a je jejich zásluha, že jsi zvítězil! Myslím, že bys jim měl být vděčen za jejich věrnost a jejich přátelství, a po všechny dny myslet na jejich blaho. Jsi jejich pánem a Vládcem a oni jsou tvůj lid. To oni budou stát u stupňů tvého trůnu, až nadejde tvůj čas. Chtěl bych ti říct: Princi, máš dobrý národ. Národe, máš dobrého prince. Buďte všichni šťastní...“

Náčelníci stáli pořád ještě v pozoru a Vládcova slova je blažila u srdce. Roger Monroes, který byl mezi nimi, přivřel oči a hbitě uvažoval, jak to sir Lera myslí. Jestli tak, jak se mu zdálo, pak to znamená, že je Enkra pánem nad všemi, kdo tu jsou.

„Můj princi,“ pokračoval sir Lera, „Počínal sis ve všem svém konání správně a řádně a potěšil jsi mé srdce. Vím, že většinu toho, co potřebuješ, si už dokážeš zajistit sám. Ale máš-li nějaké přání, které bych ti mohl splnit, vyzývám tě, abys je vyslovil.“

Tohle nečekal ani Enkra, ani nikdo jiný. Sir Lera to vymyslel sám a byl upřímně zvědav, co Enkra řekne. Má snad všechno, co může kluk mít a jednou už dostal právo vyslovit svoje přání. Teď je to podruhé. Co ho napadne?

Enkra se rozhlédl po svých náčelnících. Nevěděl si rady, neuvažoval o tom – chvíli přemýšlel a pak škubl koutkem úst, jak si na něco vzpomněl. A řekl kurážně:

„Můj vznešený otče a Vládče, mne i moje kamarády už dlouhá léta trápí problém, který je pro všechny obtížný a nepříjemný. Je to povinnost dodržovat M-zónu ve městech. Vím, že v době, kdy byla vyhlášena, to bylo možná k nějakému užitku, ale dnes už je to jen směšné. Člověk přišel na svět nahý a my se domníváme, že není třeba, aby zahaloval svoje tělo zbytečně před paprsky Slunce, které nám dává život. Proto tě prosím, abys dovolil mým kamarádům a kamarádkám, všem dětem do patnácti let, aby svobodně chodili nazí na celém území Arminu, jak budou chtít, a nikdo jim v tom nebránil. Jestli to uznají za potřebné nebo vhodné, budou samozřejmě nosit oděv – ale tam, kde je to zbytečné a není k tomu důvod, chtěl bych, aby nemuseli.“

Sir Lera byl povinen zachovat chvíli mlčení, ve které bude uvažovat o princově žádosti. Teď se díval do synovy opálené tváře, pak do tváří Jacka Therlowa, Kurta Diettermanna, Sonny Alberta. Byl tu i Santanueva, Roger, Frenn Morris, mnozí další náčelníci. Kluci, kteří mimo města chodí nazí stále a je pro ně skutečně obtížnější dodržovat předpisy. Kluci, kteří napjatě čekají, co na to sir Lera řekne.

„Jsem rád, že i v takové chvíli nemyslíš jen na sebe, ale na všechny svoje lidi. Co ti k tomu mám říct? Vládnu svému národu, ale dětem do patnácti vládneš ty. Jsou to tvoji lidé. Cokoliv jim poručíš, je tvoje právo a tvůj zákon!“

Enkra pořád ještě stál a díval se mu do očí. Zřejmě váhal, jak si to má vysvětlit. I ostatní vyčkávali.

A sir Lera, který už déle nedokázal překonávat smích, se zeptal mnohem civilněji: „Tak na co teda ještě čekáš?“

Enkra zamrkal očima, škubl obličejem, rozesmál se. Shodil kabátek uniformy, přetáhl přes hlavu tričko, rozepjal opasek džínsů a vyjel z nich jako had z kůže.

Kluci chvíli zírali – pak začali tlumeně šumět, přestali s tím slavnostním postojem a někteří si začali rozepínat knoflíky.

Sir Lera už nevydržel – rozesmál se na celé kolo. A po něm ostatní státní funkcionáři, kteří byli audienci přítomni, až se chechtali všichni.

Vládce vstal, rozpřáhl náruč a Enkra mu skočil do objetí. „Jseš už velkej kluk. Necháme to na osmnáct, co říkáš?“

Teď už nikdo neváhal. Kluci se svlékli tak rychle, jako by se chystali jít koupat. Využil toho i Roger, kterému bylo dávno přes patnáct, a po jeho příkladu i další starší kluci. Konečně nedalo se předpokládat, že by si to nechali ujít, a ani Vládce nic jiného nečekal.

„No,“ řekl sir Lera, „Tak teď, když jsi udělal něco dobrýho pro svoje spolubojovníky, jdi jim to říct. A ať ti za to aspoň pořádně namelou, abys věděl, že už jsi konečně zas doma!“

Enkra se zasmál. Vyklouzl mu z objetí, posbíral svoje věci a kývl na ostatní, aby nezdržovali. Vypadli ze zámku, jako by je vystřelil. Sir Lera se ještě chvíli smál. Čím dál tišeji.

Leon Monroes, jehož syn taky odešel s ostatními, vystoupil ze své lavice a přišel k němu. „Pěkná blbina, žejo?“

„Už dlouho jsem si říkal, že při nějaké příležitosti by bylo potřeba to zrušit. Stejně už ty zákazy skoro nikdo nedodržoval. A takhle to bylo aspoň s parádou.“

Leon pokrčil rameny. A sir Lera řekl: „Za čtrnáct dní se zase začnou strojit. Jenom tak pro parádu. Jak se nikdy nesázím, o tohle bych se byl ochoten i vsadit. Ale cítí, že dostali něco jako dar. A že byla zrušena stará křivda...“

„Máš dobrýho syna, Lero.“

Vládce se spokojeně usmál a pleskl ho po rameni. „Ty taky.“

Errata:

30.05.2021 11:44