Vítej, návštěvníku!

Křeč

Mariuk se jako duch vznášela ve výšce a pozorovala dění dole. Jako ducha ji proti jasné obloze nikdo neuvidí.

Velitel stráže vešel do veliké místnosti, která byla v čele prostranství, kde stáli vojáci. Za chvíli odtud vyšli oprýmkovaní velitelé a otevřeli si bránu do světa Fedibajů. Mariuk si chtěla vyzkoušet cestu sama. Zkoušela rychle brány všemi směry, až narazila na aforxitu. Až se brána, kterou vytvořily Hyriome zavřela, zkusila ji stejným směrem. Svět, kde se ocitla, byl horký, i duchovi v něm nebylo dobře. Rychle proto zkoušela různé směry, které tady byly dostupné. Na svět Fedibajů se dostala přes Saturnův měsíc Titan směrem dolů.

„Tak to bychom měli, pro bomby si můžeme kdykoli zaletět. A copak nám dělá generálská elita?“

Generálové poslali pro skupinu vojáků, aby prohledali široké okolí skladu. Pak je také napadlo, že sůvička mohla zmizet do jiného světa. Otevřeli brány do všech okolních světů, ale v místech, kde byl sklad, nenašli nic. Mariuk se pochválila za nápad schovat sůvičku daleko od místa skladu.

Dlouho hledali, ale nenašli nic. Pak začali prohlížet bomby, ale kryty byly nasazeny správně a když se podívali dovnitř do ústrojí jedné bomby, tak také nic nepoznali. Odhalit, že tam chybí malá součástka, by mohl jen ten, kdo tomu opravdu rozumí. Taková Hyriome ale neexistovala. Mariuk v duchu znovu pochválila Selenee.

Pátrání přerušil rychlý posel, který se vřítil branou ze světa Hyriome. „Ďáblové zahájili útok. Všichni naši služebníci jsou pobiti a letouny zničeny!“ sděloval všesměrovou telepatií.

Generálové stáli chvíli jako solné sloupy.

Pak vypukla bouře.

„My jim to osladíme, to budou koukat!“

Zmobilizovali partu jejich služebníků, kteří vytáhli vozík s bombou ze skladu. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se letoun, něco mezi vimaanem a minibusem. Mariuk ho viděla prvně v životě, protože tyto letouny byly jinak stále neviditelné. Mravenci do něj vtlačili vozík s bombou, pak se zavřely nákladní dveře a letoun zase zmizel.

„Pozor, naložili bombu a už ji asi nesou na Bykyle!“ telepatila Mariuk Yazatap.

„Ať přiletí, už se na ně těšíme. Zruším jim neviditelnost a donutíme je přistát. Pořádně si jejich letoun prohlédneme, aby nám v budoucnu nepřichystaly nemilé překvapení.“

Mariuk, která teď už znala brány na svět Hyriome, se tam vrátila. Situace se uklidnila, generálové očekávali hlášení o zničení světa Bykyle. Letoun se ale nějak dlouho nevracel. Mariuk proletěla do velké místnosti, kde seděla generalita. Všimla si s překvapením plánu světů pod kontrolou Hyriome, kde byly vyznačeny i směry bran, které se mezi nimi otevírají. Tohle byla moc důležitá informace a Mariuk si ji vryla do andělské paměti se všemi detaily.

Mezi generály se vzmáhal neklid. Hlášení o zničení světa Bykyle už tu mělo dávno být. „Oni snad tu explozi nepřežili. Jsou to ale nemehla. Další válečný letoun zničený. Kolik jich ještě máme?“

„Ještě nám zbývají čtyři. Už jsme služebníkům zadali výrobu dalších, ale to potrvá několik týdnů.“

Mariuk to pobavilo. Kdyby věděli, že na Firhoi jsou schopni ze dne na den vyrobit desítky vimaanů, které se jejich letounům určitě vyrovnají!

„Pošlete tam jeden letoun, ať se podívá, jak to tam vypadá!“ zavelel nejtlustší generál.

Nějakou dobu se nic nedělo, ale najednou vběhl do sálu posel. „V tom světě se nic neděje, bomba nevybuchla!“

Teď vypukl mezi generály zmatek. Ptali se jeden druhého, jak je to možné. To se jim ještě nestalo.

„Pošlete tam další letoun se dvěma bombami!“ rozkázal nejtlustší generál.

„Tak co, Yazatap, jak se mají vaši hosté?“ ptá se Mariuk.

„Letadlu jsme vzali elektřinu, ale donesli jsme ho na měkké přistání. Sůvičky hned začaly s psychickým útokem, tak jsme je přimrazili. Oživovat je už asi nebudeme. Letadlo je dost pokročilé konstrukce, ale na naše vimaany nemá. Snad jen ústrojí neviditelnosti je zajímavé. Pracuje s malou spotřebou energie dlouhou dobu.“

„Očekávejte další návštěvu. Tentokrát ponese bomby dvě.“

„Už se těšíme, jejich energii použijeme. Lepší by bylo, kdyby nám je sem donesli rovnou všecky.“

Mariuk se i v duchovité podobě tak rozesmála, že byla na chvíli viditelná. Jeden generál ji uviděl a spustil poplach.

„Někdo tu je a špehuje nás!“

Mariuk se vrátila do neviditelnosti a rychle zamířila ven. Vznesla se do výšky a pozorovala hemžení na dole. Když přišlo hlášení, že ani druhý letoun neuspěl, vypadalo to na všeobecnou mobilizaci. Hyriome se sbíhaly na plochu před velitelstvím a řadily se do šiků. Objevily se veliké letouny, do kterých nastupovaly stovky sůviček.

„Pozor, Yazatap, chystá se k nám celá armáda sůviček. Jejich psychický úder by mohl mít strašnou sílu.“

„To už přestává legrace. Jestli se tu objeví jejich velkoletadla, rozpráším je zidibadem na molekuly.“

„Tak dávej pozor, už letí. Stačíš na to s jedním vimaanem sama?“

„To jsem radši přeslechla. A hele, už je první tady.“

Yazatap se na chvíli odmlčela.

„No, to byl ohňostroj! A teď ještě jedno. Prásk. No to je kouzlo! Už jsem myslela, že to v životě nezažiju. Kolik jich tam ještě máte?“

„Tak dost, Yazatap, nějak tě to zabíjení zase pohltilo,“ vložila se do toho Jarka, která byla s Yazatap ve vimaanu. „Nešlo by je tam nějak zastavit, aby už sem nelezly?“

Mariuk nakoukla do pilotní kabiny dalšího letounu. Seděly tam dvě pilotky plně soustředěné na start. Tentokrát na ně zkusila yvoro. První úder volila slabý, aby se jim nic nestalo. Jen vykulily oči a rozhlédly se, odkud to přišlo. Když nic neviděly, pokračovaly v přípravě startu. Druhý úder byl silný a obě se složily. Než se vzpamatovaly, přišla zpráva, že první dva letouny byly rozprášeny hned, jak vletěly do světa Bykyle. Takže další lety byly odvolány.

Mariuk pozorně vnímala psycho rezonanční frekvence, kterými generálové ovládali své vojáky. Napadlo ji, že tímto způsobem by možná šlo Hyriome zavést do světa, kde by nemohly škodit, a tam je zavřít. Musel by se ale rozluštit systém kodifikace zpráv. Sledovala, co Hyriome dělají na různé psychické rezonance. Ne, že by doufala rozluštit to sama, ale na Oáze jsou i schopné tefirky, které se dlouhou dobu zabývaly kódováním a dekódováním zpráv. Možná si s tím poradí. Napadlo ji, že by měla přenechat pozorování nějaké zkušené zpravodajce s tefirským záznamovým zařízením. To by bylo účinnější než sbírka jejích neumělých pozorování. Rozhodla se proto vrátit se na Oázu a přenechat iniciativu jiným.

Osadníci na Bykyle už začali s úklidem. Bylo nutno zlikvidovat stovky mrtvol kentaurů a trosky letadel, které naštěstí skončily daleko od osady Bykyle, takže nepoškodily domky v osadě. I když Ota chtěl, aby se na Bykyle společnost rozvíjela pozemským směrem – bez podpory robocenter – uznal, že likvidace následků bojů by stála osadníky příliš mnoho sil. Proto se všichni dohodli, že Vít na Bykyle postaví dvě robocentra, kterým svěří likvidaci všeho, co tam nepatří, a výstavbu nových domků pro další osadníky, kteří už o pobyt na Bykyle projevili zájem. Měly tam také vyrůst další společenské místnosti, sportoviště, pracoviště pro televizi a další potřebné objekty.

Strážní vimaan převzaly po Yazatap bažiňačky. Hyriome se ale na další akce už nezmohly. Yazatap oslovila tefirky, které měly zkušenosti se šifrováním. Rády se ujaly zajímavé zpravodajské služby. Vybavily se tefirskou kamerou a byly připraveny na putování mezi světy. Duchovitá existence pro ně byla novinkou, se kterou se ale brzy sžily a nemohly si vynachválit, kam se všude nepozorovány dostanou. Problém byl, že neměly slýrib. Jejich dopravu na svět Hyriome a zpět si ale vzaly na starost bažiňačky.

Errata:

30.07.2021 20:12