Dračí exodus

Když takto zlikvidovali agresivitu Hyriome proti ostatním světům, bylo nutno uklidnit tam davy. Proto na svět Hyriome poslali více kontejnerů s kvalitním jídlem, aby rozvášněné davy uklidnilo. Do syta se najedly Hyriome i jejich sloužící mravenci a zásoby jídla dostačovaly i na řadu dalších dnů. To byla chvíle pro vyjednávačky, které si již dlouhou dobu připravoval Kryštof. Byly to samozřejmě ďáblice odolné v co největší míře proti psychickým útokům.

Co mohly vyjednávačky sůvičkám říct? Že vlastně nejsou schopny žádné produktivní práce? Že pokud budou žít, budou jen trpěnými parazity? Že už jim nikdy nedovolíme ovládnout jiné světy, aby znovu pro ně otročily jiné civilizace? To by asi pro sůvičky nebylo moc povzbuzující. Proto vyjednávačky začaly z druhého konce. Snesly se jako duchové ke sroceným davům sůviček u kontejnerů s jídlem. Nejdříve je ujistily, že pokud nebudou agresivní, bude je Oáza zásobovat v dostatečné míře jídlem. Tím zlikvidovaly i poslední zbytky agresivity, která se teď projevovala tím, že se každá chtěla zásobit na horší časy.

Když byl klid, začaly vyjednávačky hovořit o vztahu Hyriome k jiným světům. Vysvětlily jim, že agresivita a potřeba tvrdě ovládat tvory na jiných světech, byla koncepce generálů, která celý svět sůviček přivedla do neradostné situace. S citem jim naznačily, že kdyby Oáza a ostatní spřízněné světy chtěly. mohly by celý svět Hyriome zničit, vyvraždit jeho obyvatele a usadit se tady. To ale nehodlají udělat a doufají, že časem najdou v sůvičkách přátele, tak jako je našli v jiných světech.

Sůvičky to poslouchaly s nedůvěrou. Dosavadní vojenská doktrína něco takového vylučovala. Pak ale vyjednávačka začala mluvit o vztazích Hyriome k ostatním světům. Oázané by nebyli proti tomu, aby sůvičky navázaly kontakty se světy, které dříve ovládaly, jenže na bázi přátelství namísto psychického teroru. Umožnili by jim vstup na tyto světy pod podmínkou, že s jejich obyvateli budou jednat jako s přáteli, a ne jako s otroky.

Tohle bylo na Hyriome trochu moc. Takovýto vztah si nedovedly představit.

„Jak bychom mohly jednat jako s přáteli s bytostmi, které se nám nemohou rovnat?“

„Dám vám jednoduchý příklad,“ řekl Pepek. „Jistě jste se divili, odkud Kanánci získali schopnosti, kterými byli schopni porazit vaši armádu v několika hodinách.“

Ozval se nespokojený telepatický šepot.

„Vím, že je to pro vás neradostná zpráva a neříkám to proto, abych vás namíchl. Je to prostě tak a my toho nehodláme zneužívat, naopak vám chceme podat přátelskou ruku. Nemuseli bychom, nejsme na vás nijak závislí. Ale vraťme se k mému příkladu. Ty schopnosti nám bez nároku na nějakou vzájemnost daly bytosti, kterým my nesaháme ani po kotníky. Daly nám je proto, že nám věří a pokládají nás za mírotvůrce v této oblasti světů. A jednají s námi jako s přáteli, i když oboustranně víme, že z hlediska schopností a intelektu se s nimi měřit nemůžeme.“

„A kdo to je?“

„Jsou to andělé, říkají si Ogdurové.“

Teď byl prostor přímo nabit telepatickými výkřiky a šumem. „A proč je dali zrovna vám, a ne třeba nám?“

„To nechte na nich, komu je dávají. My bychom se měli dohodnout na našem vzájemném vztahu. Připadá vám, že jste na nás závislí, a že si diktujeme podmínky. To my ale nechceme. Vlastně do jisté míry chceme. Ale jen potud, abyste přestaly terorizovat civilizace na ostatních světech. V tomto směru ale vaši generálové nadělali na ostatních světech mnoho dluhů. A vy byste je měli, pokud je to ve vašich možnostech, splatit.“

„Jak můžeme něco splácet? Nemáme nic. Kdybyste nás nezásobovali jídlem, tak tu všichni pochcípáme hlady.“

„Máte přece své schopnosti, které můžete využít jinak než k terorizování jiných civilizací. Měl bych pro vás jeden náročný úkol, který by nikdo kromě vás nedokázal hladce vyřešit. Jedná se o alespoň částečnou nápravu toho, co způsobili vaši generálové. Zažeňte zpátky do Dinosaurie dravce, kteří již dávno zahubili Fedibaje a teď brání i nám v tom světě cokoli dělat. My bychom je museli všechny zabít, ale to je proti našim zásadám. Dinosaurie je jejich svět a nemohou za to, že je někdo pustil do světa Fedibajů. Vy je dokážete psychicky ovládnout a zahnat je zpátky tou branou, kterou vaši generálové vytvořili.“

Takový úkol sůvičky nečekaly. Věděly, že by to bylo náročné a někdy i nebezpečné, ale chápaly, že by si tím vysloužily uznání ostatních světů. A jestli je budou Oázané zásobovat jídlem a potřebnou technikou, měly by to zkusit. Mezi sůvičkami se rozproudila široká telepatická diskuse. Mezi jiným si zvolili radu, která je měla koordinovat. Po delší době oslovil Pepka jejich mluvčí.

„Je to náročný úkol, ale za jistých podmínek by se dal splnit. Především bychom se na ten svět museli dostat, ale tak, aby nás ty obludy nesežraly dřív, než je začneme psychicky ovládat. Pak bychom museli ten průchod na Dinosaurii zavřít, aby další dinosauři už nemohli k Fedibajům proniknout. Kolem místa průchodu by se postavila pevná ohrada, aby jí nemohli rozbít ani ti největší dinosauři. Do té bychom ještěry po jednom vodili a až by jich tam bylo dost, otevřeli bychom průchod do Dinosaurie a davovou psychózou je tam nahnali. Největší potíž bude s létajícími ještěry. Na ty bychom museli pořídit nějakou pevnou klec, kterou bychom pak otevřeli rovnou do průchodu.“

„Kolik ještěrů může každý z vás ovládat najednou?“

„Asi jen jednoho. Oni nebudou spolupracovat. A nebudou natolik inteligentní, aby se jim dalo vysvětlit, že tohle je jejich jediná šance, jak přežít.“

„To bude třeba zapojit asi velikou skupinu Hyriome, aby to netrvalo věčnost,“ soudil Pepek.

„Nevím, kolik z nás tam dokážete přepravovat v patách za každým ještěrem. Když bude hypnotizován, musíme na něj alespoň chvílemi vidět, abychom mu mohli zadávat další příkazy.“

„Mohli bychom vám zhotovit malá letadélka, kterými byste je mohli následovat. Zvládli byste je řídit telepaticky, když budete zároveň řídit ještěra?“

Hyriome se zamyslely. „To bychom asi zvládli, kdyby to řízení bylo jednoduché. Nejdřív bychom se to museli naučit. Nejlíp by bylo, kdybychom v každém letadélku byli dva. Problém by mohl být, kdyby na letadélko zaútočili létající ještěři. Nevíme, jestli by takový ještěr nemohl malé letadlo poškodit.“

„Uděláme letadla tak, aby to nehrozilo. Nicméně létající ještěři by vás mohli vyrušovat. Asi bude nejlíp nejdřív vystrnadit ty létající a pak se soustředit na pobíhající.“

„Fajn, stejně by byl problém pak vyhánět najednou ještěry z klece a z ohrady. Dokážete ale udělat tak stovku letadélek v rozumném čase?“

„Nejdříve uděláme prototyp a vy si odzkoušíte, jak se vám s ním bude létat. Provedeme potřebné úpravy a uděláme celou sérii. Využijeme i robocentra na Bykyle a Andělském světě, abychom nespotřebovali všechnu volnou energii.“

„Tak kdy se do toho pustíme? Docela nás ten plán zaujal,“ prohlásil mluvčí Hyriome.

„Dnes vymyslíme s Vítem letadlo, zítra ho postavíme a předáme ke zkouškám. Provedeme potřebná vylepšení a pozítří postavíme celou stovku letadel.“

Mezi sůvičkami to vzbudilo rozruch. Těžko uvěřily, jakými prostředky Oázané disponují. S plánem souhlasily.

Pozorovatelé z Firhoi byli překvapeni, jak rychle se podařilo Hyriome přimět ke spolupráci. Do svého nedávného nepřítele by to nikdy neřekli. Pepek zacitoval oblíbenou poučku: „Dejte zlému fanatikovi správný cíl a budete překvapeni, jak rychle se polepší.“

Errata:

30.07.2021 20:12