Motto:
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
Motto: |
| *** |
Konstatování ženy... 80 let ....mám to štěstí, že jsem téměř na konci života !!!! Bude hodně náročné pro tuto novou generaci se o sebe postarat ??!! Rodiče poskytující servis tu věčně nebudou .. Nevychovaných dětiček, co se neumí chovat ani doma, ani kdekoliv na veřejnosti, v hotelu, v restauraci, v dopravních prostředcích atd. vídám stále více. Neposlechnou za žádnou cenu, ani za cenu sebezničení a tomuhle někdo říká „zdravé“ dětské sebevědomí? Děti dnes nemusí ani jíst v pravidelných časech normální jídlo. Vídám maminky, které se lžičkou v ruce pobíhají kolem stolu či kdekoliv jinde a snaží se dostat do svých dětí oběd. Dítě oběd odmítá, načež vyškemrá po chvíli sušenku, čokoládu, zmrzlinu, brambůrky nebo nějaký jiný mlsek. Pamatuji se jak u nás platilo snídaně - oběd - večeře, nikdo nás do jídla nenutil, ale všichni věděli, že v mezičase nic nebude. Najez se jídla, sladkosti jsou za odměnu nebo si dej ovoce. U televize už nic k „zobání“ nebylo (nebyla vlastně ani ta televize) a po večeři se už nic nekřupalo. Světe div se, obezita nebyla takovým strašákem jako je dnes a to se u nikoho doma žádné speciality, cizokrajná, odlehčená, bezlepková (i pro ty, kteří takovou dietu nepotřebují), veganská nebo light jídla nepřipravovala… Děti dnes zásadně nemusí doma pomáhat. Rodiče dost často připomínají otroky a sloužící. Z práce honem vyzvednout autem děti, honem je odvézt do kroužku, připravit jim tohle a tamto, dovézt domů, uvařit jídlo, uklidit, vysát, vyprat, vyžehlit, dát do skříně… Slýchám, jak se některým ratolestem protiví i to, že musí dát nádobí do myčky, případně ho z myčky uklidit do skříněk. My jsme je doma myli. S odpadky chodí tátové, hadr na podlahu "děti - osobnosti" neznají, není přece od věci pořídit automatický vysavač?! A posekat trávu nebo snad vyplít záhon? Pomoct u babičky nebo dojít pěšky pro nákup???? Žijí jako v bavlnce, jediný stres, který je doma může potkat je nefunkční anténa k TV, výpadek internetového signálu nebo ztráta mobilu… No, jsem zvědavá, kdo jim takový servis bude poskytovat až tu rodiče nebudou a jak se o sebe postarají. Nutit děti do učení nebo je vyhnat někam do lesa za pohybem, na rodinnou procházku, v horším případě na stadion či plavečák? Nebo je snad nutit jít večer spát ... nemyslitelné! Já vám nevím, ale je to opravdu správná cesta - nechtít po dětech nic? Nemusí nic znát protože vše najdou na internetu. Vždyť některé dnešní děti neumí ani pořádně psát, leckteré nedokáží ani číst a bez kalkulačky si nespočítají ani nákup… Bez navigace v tabletu nebo mobilu si neumí najít cestu nebo vyhledat odjezd vlaku v jízdním řádu. Bez internetu se vlastně neumí ani bavit, protože internet a sociální sítě jsou pro ně jedinou zábavou, všechno ostatní je nuda… A takoví jedinci, kteří se vlastně neumí o sebe vůbec postarat, nic nevědí, nemají jakékoli sociální návyky a žijí znuděné životy, jsou prý ta lepší příští generace?!
Jedinou cestou k normálu je NÁVRAT k výchově, prováděnou našimi PŘEDKY.
Prvním důsledným krokem musí být - pořádně SEŘEZAT PRDEL!!! Především nemyslícím politikům, výchovným poskokům, sociálním pracovníkům a psychologům, co tu současnou nevýchovu k nám odkudsi zavlekli !!!!
O strachu Zvířata na dvoru se hádají, které nažene nejvíc strachu: Beran: Já když se rozběhnu a vrazím hlavou do ohrady, všichni v okruhu padesáti metrů se polekají... Býk: Já se ani nemusím rozběhnout, když zafuním, zahrabu kopyty, tak se všichni klidí, včetně hospodáře... Kuřátko: Já si lehnu a dělám, že jsem mrtvé... A půlka republiky se podělá strachy..
Náboženské Dopravní letadlo se ocitlo v hrozné turbulenci. Zmítalo se nahoru, dolů, do stran, dolů, dolů… Vypadalo to na pořádné potíže. Cestující už nic nejedli, naopak. Drželi se čeho se dalo a mysleli na nejhorší. Tu se paní, sedící vedle kněze, obrátila k němu: „Jste přece člověk Boží. Nemůžete s tím něco udělat?“ Kněz odvětil: „Obávám se, mladá paní, že nikoliv. Jsem totiž v prodeji a ne v managementu.“ Pravidla proti kněžím jsou dvě: nic jim nedávat a nic jim nevěřit. Pak je s nimi lehko. Karel Havlíček Borovský A jeden současný: Přijde Roubíček ke Kohnovi do krámu. Nakoupí si a platí. Kohn mu podává stvrzenku se slovy: „Roubíček, vezmou si ten papírek.“ „Kohn, já ho ale nepotřebuji, já jim věřím!“ „Ne, ne. Musej si to vzít. To je to Babišovo EET!“ „Kohn, nechaj si to. Já nic nechci. Co bych s tím dělal?“ „Roubíček, ale vzít si to musej, je na to nový zákon.“ „Vzpamatujou se, Kohn! My Židi - a Nový Zákon…?“
Aktuální Jednoho krásného slunečného dne na konci ledna 2017 kráčel starý muž od Pennsylvania Avenue k Bílému domu a obrátil se na příslušníka US Marine, stojícího na stráži: „Chtěl bych se setkat s prezidentem Obamou.“ Námořník se podíval a odpověděl mu: „Pane, pan Obama už není prezident a nebydlí tady.“ Starý muž poděkoval a odešel. Následující den tentýž člověk opět přišel k Bílému domu a opět řekl stejnému mariňákovi: „Chtěl bych se setkat s prezidentem Obamou.“ Námořník ho poznal a odpověděl: „Pane, už včera jsem vám říkal, že pan Obama už není prezident a nebydlí tady.“ Stařík opět poděkoval a odešel. Třetího dne se stařík opět dostavil k Bílému domu a opět řekl: „Chtěl bych se setkat s prezidentem Obamou.“ Námořník už byl pochopitelně rozrušený a odpověděl mu nevrle: „Pane, už třetí den mě žádáte o rozhovor s panem Obamou. Řekl jsem vám, že pan Obama už není prezident a nebydlí tady. Copak to nechápete?“ Starý muž se usmál a řekl: „Ale ano, já to chápu, ale prostě miluju, když to slyším pořád dokola.“ Námořník se postavil do pozoru a řekl: „Uvidíme se tedy zítra, pane!“
Babiš a Kalousek Babiš a Kalousek přijdou do pekárny. Kalousek tam ukradne tři rohlíky, strčí si je do kapsy a říká Andrejovi: "Vidíš, jak jsem chytrý? Mám to, co chci, pekař nic neviděl a já ani nemusím lhát. Tady je vidět, že jsem nejlepší poslanec!!!" Andrej odpovídá: "Krádež a klam, typická nepoctivost jakou předvádíš neustále. Ale já ti ukáži čestný způsob, jak se dostat ke stejnému výsledku." Babiš poprosí majitele pekárny o rohlík se slovy, že mu ukáže kouzlo. Sní jej, a požádá o další a další. Když sní třetí rohlík a pekař se začne zajímat, v čem spočívá to kouzlo, Andrej říká: "Podívej se Kalouskovi do kapsy........." Je celkem pochopitelné, že Babišovi nesedí příjmy. Co ale nechápu, je, že nesedí Babiš.
Pomluvy! Každý vítěz,
Aktuální V pekle se ptá Američan čerta:
"Mohu si zavolat domů mobilem?" "Jistě," odpoví čert. "Za padesát euro." "A já si taky mohu zavolat?" zeptá se hned Francouz.
"Jistě, můžeš. Za jedno euro." "To snad ne!" zarazí se Američan. "Já za padesát, Francouz za jedno euro?" "Evropani mají místní tarif," odvětí čert. "Už zaživa jsou v pekle."
Jak se mění hodnoty Hodnotový svět po celé generace znal tzv. sedmero hlavních hříchů: 1) pýchu 2) lakomství 3) závist 4) hněv 5) smilstvo 6) nestřídmost 7) lenost.
Postupem času se jejich obsah proměnil do dnešní podoby: a) z pýchy se stalo zdravé sebevědomí b) z lakomství zákon ekonomiky c) nestřídmost se povýšila na vyšší životní úroveň d) závist v boj o spravedlnost e) hněv ve zdravou reakci na nekorektní jednání druhých f) smilstvo v prevenci proti neurózám g) lenost se proměnila ve výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu
Díky této moderní nomenklatuře zbavil se starý kontinent těžkých hříšníků. Připočteme-li k tomu ještě jiné, dnes už málo známé, skoro archaické pojmy jako A) hulvátství, které se změnilo ve svobodu projevu, B) okrádání definované jako svobodný trh C) zanedbanou výchovu dětí jako tvorbu vlastního názoru potomstva D) neúctu k tradici proměněnou ve vítězství zdravého rozumu a E) likvidaci pozitivních hodnot jakožto zbavení se předsudků,
nacházíme se v aktuálně nám známém prostředí uprostřed Evropy. K tomu dodám, že 1) svoboda se povýšila na svévoli jednotlivce, 2) tolerance se proměnila v ustupování zlu 3) a korektnost v povinný názorový koridor.
Doc. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., dr. h.c
Pokus na škole Na ZŠ Karlov se učilo jako ve 30. – 40. let 20. století. Všechny děti 2.tříd i my, paní učitelky a asistentky, jsme se vrátily do starých dob a jeden celý týden jsme v rámci projektu učily jako za časů našich prababiček. Děti se totiž dnes ve škole už zcela běžně setkávají se skupinovou, individuální, projektovou výukou, a proto jsme se rozhodly ukázat dětem, že to, co je nyní běžné, dříve děti nezažívaly. A jak nejlépe toho dosáhnout, než jim ukázat opak? Vystěhovali jsme třídy, uklidili všechny obrázky, schovali techniku, dali pryč vše, co bylo jen trochu zajímavé. Oblékly jsme se jako vážené slečny učitelky a připravily si nezbytné ukazovátko i rákosku. Rodiče byli naštěstí vstřícní a jako vždy nám velmi pomohli, když děti oblékli do dobového oblečení, na svačinu jim připravili chléb s máslem a nechali nás dělat naší práci, jejíž součástí byly i dobové tresty, jako třeba klečení v koutě. Po prvním dni jsme nemohly uvěřit tomu, že všechny děti dokázaly celou vyučovací hodinu sedět s rukama za zády, nevykřikovaly, nedožadovaly se pozornosti a dokonce tu svou udržely, ačkoliv se ani jednou neprotáhly, nevyskočily z lavice, nesoutěžily ani nezpívaly … Zkrátka jen a pouze frontální vyučování, výklad, poslech, psaní do sešitu. Najednou jsme neměli ve třídě jediné dítě s poruchou pozornosti! Děti se hlásily, plnily úkoly, nezlobily a domů odcházely se slovy, že lepší výuku ještě neměly. Mnohé z nich to prohlašovaly i po celém týdnu takového vyučování. No nevím, jestli tedy dnes my učitelé neděláme něco špatně. Ke každému přistupujeme individuálně, neustále se snažíme děti zabavit, upoutat je, zpestřit jim výuku, vše se jim snažíme podat zajímavě a ony jsou pak šťastné za výuku bez toho všeho? V každém projektovém týdnu se snažíme o to, aby přinesl něco nového nám všem.
A závěr tohoto týdne? Děti mají rády pevný řád, vidí v něm jistotu a bezpečí!
CO DODAT?
| *** | |||||||||
Stav ke dni 22.10.2021.
Je vám to málo? Klikněte si pro další!
(Zobrazuje se po 10 vtipech.)
|
Děti se dnes nemají nutit k jídlu, spánku, učení, pohybu, domácím pracím, ba ani k respektování autorit. Děti dnes jednoduše mohou vše - dospělí nic. Vyrůstá přece generace osobností, která nepotřebuje to, čím si prošli jejich rodiče… Děti dnes nemusí nic, doslova. Třeba my jsme v mládí museli poslouchat – rodiče, prarodiče, učitele, trenéry ... To je asi první věc, kterou dnešní rodiče na svých dětech nevyžadují, aby neměly doživotní mindrák. Jo, já poslouchat musela a mimochodem žádný mindrák z toho nemám. Rodiče měli autoritu a dokud jsem bydlela do dospělosti doma, platila pravidla mých rodičů. 
který napíše "vlastní historii", může být nepříjemně
dotčen šířením pomluv o něm,
zvláště pak těch pravdivých......
Domů
Statistiky
Nahoru!