Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Ráno vstali za svítání. Ošetřovatelky z výběrových baráků splnily slib a převzaly dohled nad kuchyní. Snídaně byla včas.

Po snídani se Hanka přemístila na radnici do předpokoje purkmistrovy kanceláře. Jitka jí podala stručný předávací protokol a Hanka se dvakrát podepsala. Pak Jitka odnesla protokoly k purkmistrovi, ten je podepsal a jeden poslal Hance. Ani jeden z nich neměl chuť se s tím druhým setkat. Hanka se srdečně rozloučila s Jitkou a vrátila se do Útulného domova.

S malými dětmi už byla zase Kornélie. „Díky, že jste mě nechali pořádně vyspat. Co je nového?“

„Musím vám říct, jak to vlastně je,“ povídá Hanka. „Novou majitelkou Útulného domova jsem zatím já, sponzorem je král Silmur a patronkou domova bude královna matka.“

„Tušila jsem, že to bude vysoká hra. Jak si to tady pan král představuje?“

„Požádal mě, abych připravila nějaký návrh. Dnes odpoledne ho předložím, ale nejdříve to chci probrat s vámi.“

Pak Hanka vše Kornélii vyložila.

„Líbí se mi to. Snad bych dokázala děti něčemu naučit. V mládí jsem absolvovala dost dobrou školu. Musela bych si to ale osvěžit.“

„Takže s vámi můžeme počítat?“ zeptala se radostně Hanka.

„Když to tady byla mizérie, vydržela jsem to. Teď, když to začíná vypadat slibně, bych měla odejít?“

„Měla byste ještě nějaké návrhy na vylepšení?“

„Nic zásadního, maličkosti vylepšíme postupně. Myslím ale, že bychom se mohli trochu rozhlédnout, kde by co mohlo být? Zdá se mi toho dost a nevím, kam se to do areálu vejde.“

„To máte pravdu, možná to krále bude odpoledne zajímat.“

Zašli k Sváťovi a Hanka začala kouzlit iluze jednotlivých částí projektu. Nakonec se shodli na tom, že plán je reálný. To už byl ale čas pro Hanku vyrazit na oběd. Otevřela bránu a prošla na nádvoří Silmurova hradu.

Oběd byl jako vždy chutný, i když nijak přepychový. Pak si zase nechali uvařit čaj a přešli do klubovny. Tam Hanka popsala připravený návrh.

„Zdá se to být dobré,“ řekl Silmur.

Královna i princezna nadšeně přikyvovaly.

„Rád bych ale to místo, o kterém pořád mluvíme, viděl. Můžeš nás tam vzít?“

Hanka dobila magii z kamínku, který měla v kapse. Král, královna i princezna se převlékli do loveckých šatů a sešli na nádvoří. Hanka vykouzlila bránu a provedla je na nástupiště Útulného domova.

„Moc hezky to tady nevypadá,“ podotkla královna matka. „Máš představu, jak by to mohlo vypadat ve výsledku?“

Hanka blahořečila Kornélii, že dopoledne navrhly rozmístění objektů. Vykouzlila celkovou iluzi. „Mohlo by to vypadat třeba takhle.“

„To už je lepší,“ mínila princezna a ostatní jen přikyvovali. „Tady by se děti mohly cítit opravdu dobře.“

„Samozřejmě, je to jenom jedna z možností,“ řekla Hanka. „Budeme muset přivést zkušeného architekta, se kterým to přizpůsobíme terénu a ještě vylepšíme.“

Zrušila iluzi a pokynula Kornélii a Sváťovi, aby přistoupili. „Sváťu už znáte a tohle je ošetřovatelka Kornélie, jediná, která nám zbyla u menších dětí. Má zkušenosti a s dětmi to umí.“

Kornélie se uklonila. Král k ní však přistoupil a podal jí ruku.

„Vážím si toho, že jste Hance pomohla ve špatné situaci.“

Pak podal ruku i Sváťovi. Od výběrových baráků je napjatě pozorovaly všechny tři vychovatelky. Král jim pokynul, aby šly blíž. Když přišly a viděly svítící králův amulet, padly na kolena a sklonily hlavu.

„Vstaňte!“ vybídl je.

Ošetřovatelky vstaly, ale hlavy měly sklopené. Princezna k nim přistoupila, podala jim ruku a řekla: „Doufám, že se vám tu bude líbit a s dětmi zůstanete. Potřebují vás.“

„Zůstaneme,“ řekly téměř jednohlasně.

Pak královská návštěva zašla do baráku menších dětí.

„Chudáci, tady museli žít, dokud je neprodali!“ a královna měla na krajíčku slzy.

„Přemístíme se k nám a tam dohodneme další postup,“ řekl Silmur.

Vyšli z baráku a Hanka je provedla branou na nádvoří jejich hradu.

Když usedli znovu v hradní klubovně, Silmur navrhl: „Otevřu ti v bance ve městě úvěr. Bude prakticky neomezený, ale budeš mi posílat účty. Můžeš z něho hradit nákupy, mzdy, poplatky, stavební práce a další potřebné výdaje. Věřím ti, ale chci mít doklady, kolik co stálo. Mzdy drž na úrovni obvyklé v kraji, něco můžeš lidem přidat, ale ne moc. Tobě stanovuji mzdu na tisíc zlatých měsíčně.“

Hance bylo jasné, že tenhle rok v Santareně studovat nebude. Kromě Vrona, Sváti a Rafa nikomu z lidí nevěří tolik, aby mu tuhle práci svěřila. A na kamarádech přece nemůže chtít, aby kvůli ní zrušili svá zaměstnání. Bude ale mít dost peněz, aby si mohla platit individuální studium u Rohana a Vron by ji také mohl mnohému naučit. A Sváťa by mohl chodit do školy a naučit ji to, co se bude učit tam.

„Máš s tím problém?“ zachmuřil se Silmur.

„Ne, nemám. Myslela jsem, že odejdu do školy v Santareně. Vidím ale, že alespoň rok musím být v Útulném domově, protože mě nenapadá nikdo, kdo má volno a mohla bych mu stoprocentně věřit.“

„Obětovala jsi Útulnému domovu hodně a je třeba to dotáhnout. Rozhodla jsi se správně,“ řekl Silmur. „Jaké lidi tam tedy ještě budeš potřebovat?“

„Začínat musíme v podstatě tak, jak to běželo dosud. Samozřejmě, že děti dostanou správně najíst a nebude je nikdo trápit nesmyslnými tresty. Takže bych potřebovala co nejrychleji dvě vychovatelky, jednoho hospodáře, který by nakupoval a vedl účetnictví a kuchaře. Funkci mága, který bude magicky chránit školu, převezmu sama s pomocí Vrona. Magické kamínky by mi mohl dobíjet Sváťa.“

„Dobrého kuchaře, který by v domově mohl být delší dobu, bych tady asi našel. Hospodář by ale měl být někdo místní, kdo se vyzná v nákupech. Největší potíž bude asi s vychovatelkami. Nemůže to dělat kde kdo.“

Princezna se podívala na Silmura a řekla:

„Pane králi, dovol mi, abych do doby, než se najde dost ošetřovatelek, pracovala v Útulném domově já. Mezi normálními lidmi se pohybuje i můj bratr. Proč bych tedy u Hanky nemohla nějaký čas pracovat já? Nemám chuť tady sedět a čekat, až si pro mne přijde nějaký vysněný princ.“

Všechny to zaskočilo. Královna matka vzdychla: „Budu o tebe mít strach.“

„Tulian zažil daleko horší chvilky a přežil to. Nejsem žádná skleníková rostlinka!“

„Budiž!“ řekl Silmur. „Můžeš to zkusit. Ale dávej na sebe pozor. Kdybys cítila nebezpečí, ihned se vrať!“

„Hanko,“ ozvala se královna matka, „udržuj s námi komunikaci, a kdyby jí cokoli hrozilo, zaveď ji zpátky domů!“

„Ráno přijď pro potvrzení k úvěru a pro Dianu,“ rozloučil se Silmur.

Hanka prošla z nádvoří branou do domova. V soumraku jí zatřásl chlad. Sváťa zahnal děti do umývárny a pak do postýlek.

„Teto, vyprávěj nám zase pohádku...“ loudily.

„Dobře, tak se sesedněte, jednu vám povím.“

Když dovyprávěla, sedla si na okamžik k Sváťovi.

„Musím do Santareny, jsem skoro na dně s magií a žádný další kamínek už nemám. Půjdu se ale ještě podívat na výběrové baráky. Jo, mimochodem, zítra přivedu novou ošetřovatelku. Tak pa!“

Políbila ho na ústa a odešla.

Na výběrových barácích děti ještě nespaly. Hanka vycítila, že se k ní všichni chovají trochu jinak než včera. Sám král se k ní přece choval, jako by patřila do rodiny! Děti se potichu šouraly do ložnic a jídelna se vyprázdnila.

„Dámy, dnes jsem učinila závažné rozhodnutí. Přestavba domova je natolik složitá, že nevím, komu bych ji celou svěřila. Proto jsem se rozhodla, že nepůjdu v tomto roce do školy, ale budu se Útulnému domovu plně věnovat. Budete mě mít celý rok na krku a vlastně vám budu šéfovat.“

Ošetřovatelky pokrčily rameny.

„Vím, že mi ještě v porovnání s vámi teče mlíko po bradě, ale přesto bych vám ráda navrhla tykání. Že jsem Hanka, už asi víte. Jestli souhlasíte s tykáním, řekněte mi, jak se která jmenujete.“

Chvíli bylo ticho a pak jedna ošetřovatelka řekla: „Když my jsme nikdy nemluvili s královskou rodinou.“

Hanka se zasmála: „Já a královská rodina? Já jsem přece nalezenec, který v tomhle děcáku prožil tři roky. Vím už, kdo byli moji rodičové, ale královská rodina rozhodně nejsem. A že si tykám s králem? Kdybyste s někým přežili stejný problém, jako já se Silmurem, taky byste si asi navždy tykali. Tak toho nechte.“

Všem trochu otrnulo a Hanka pokračovala.

„Jen mimochodem – zítra sem přijde nová ošetřovatelka. A víte kdo? Princezna Diana. Dnes jste ji viděly, takže inkognito stejně nemůže být. A jestli jí nebudete chtít tykat, vážně se urazí.“

Ošetřovatelky si to pořád nemohly srovnat v hlavě. Proto Hanka dodala:

„Král Silmur není žádný nafoukanec. Myslím, že v životě zkrotil víc divokých koní, než vám prošlo rukama dětí. Vyžaduje poslušnost, ale nepotrpí si na podlézání. Pro příště mu vzdejte úctu, ale dívejte se mu zpříma do očí. Určitě jste ho dnes neviděly naposledy.“

„Jestli to myslíš vážně, já jsem Klára,“ řekla ošetřovatelka, se kterou mluvila nejdřív. Postavila se a podala jí ruku. Hanka se také postavila a potřásly si rukama.

Postavila se druhá ošetřovatelka: „Já jsem Šárka.“ A také si potřásly rukou.

Třetí sebrala odvahu, podívala se jí zpříma do očí, podala jí ruku a řekla: „Já jsem Amanda.“

„Fajn, holky, já se zítra podívám po nějakém architektovi a rozjedeme to.“

Všechny se uvolněně zasmály. Hanka vyšla ven a pak bránou do kouzelných zahrad.

„Nazdar, Zachu!“ zahlaholila.

„Nazdar. Už ses dohodla s panem králem?“

„Jo, dohodla, už mám otevřené konto, můžu začít stavět.“

„A jakou pak dal mzdu tobě, ten vydřiduch?“

„Tisíc zlatých měsíčně.“

Trpaslík hvízdnul a posadil se. „Toho vydřiducha bezu zpátky. Víš co je to peněz? Za tři měsíční platy můžeš mít v Santareně krásnou vilu se zahradou. Ten si tě ale cení!“

„Třeba to ani neutratím. Můžu ti uhradit nájem?“

„Jen nerozhazuj, třeba se ti ještě hodí. Máš ale určitě nějaké přání.“

„Jednak potřebuji dobít magii – tam je to opravdu jak na poušti – jednak potřebuji sehnat nějakého dobrého architekta, který by nám pomohl dotvořit představu o budoucím Útulném domově. Pak budu potřebovat solidní stavební firmu na Jižním kontinentě, která by to všechno postavila. Žádná kouzla a čáry na to neplatí, museli bychom tam magické kameny dovážet v nákladních kontejnerech.“

Zach se zamyslil: „Nějaké obchodní partnery bych na Jižním kontinentu našel. Když máš tolik peněz...“

Hanka zvážněla: „Všechno se musí vykázat a jsem si jista, že si to Silmur nechá posoudit. Nebude to žádné hogo-fogo. Střízlivé, ale důkladné stavby za rozumnou cenu.“

„Rozumím. Na druhé straně, kdybys to objednala naráz, firmě by se vyplatilo dát si tam nějaké zázemí, aby to pak odsýpalo.“

„Až to architekt dodělá, tak klidně. Postup ale musí respektovat to, že tam budou pořád ty děti.“

„Jdi se vyspat, zkusím se podívat po architektovi.“

Hanka se spojila s Plamem a vylíčila mu, co se dnes stalo.

„Ty už nebudeš chodit do školy? A zvážila jsi to dobře?“

„Když já už jsem toho tak plná, že bych se asi nedokázala jen občas přijít podívat, co s tím někdo jiný dělá. Taky nevím, komu bych mohla naprosto důvěřovat. Ty to dělat nemůžeš, Sváťa by musel vypustit školu místo mě, Rafan to také nemůže jako ochránce dělat a Vron se věnuje dětem na Ostrově volby.“

„Mnoho tvých rozhodnutí vypadalo divně a nakonec se ukázalo být nejsprávnější. Tak dobrou noc!“ ukončil Plam spojení.

„Otče!“ kontaktovala Hanka jednorožce.

„Ano, dcero!“ ozval se jí obratem.

„Slíbila jsem, že předělám Útulný domov. Nebudu kvůli tomu chodit do školy.“

„Nešlo to přenechat někomu jinému?“

„Nedovedla jsem si představit, že bych mohla někomu tak důvěřovat, abych mu to přenechala.“

„Jestli jsi našla poslání, tak se tím netrap. Do školy můžeš chodit o rok později.“

„Díky, tati.“

Errata:

09.07.2021 08:09