V době, kterou Hanka vyšetřila za odpadlé hodiny vizualizace, navštěvovala Útulný domov. S přibližujícím se termínem podání nabídek rostlo i napětí.

Která firma podá nejlepší nabídku?

V sobotu před podáním nabídek navštívila Hanka Silmura. Dohodli, že si Hanka nechá nabídky předložit, projedná navrhovaný postup i vypočtené ceny, ale nebude nabízejícím sdělovat žádné rozhodnutí. Na vyhodnocení si vyhradí tři dny. K předání nabídek i k vyhodnocení pozve Hanka architekta a požádá o názor i Zachariáše, jako zkušeného obchodníka.

Ředitelé firem přinesli nabídky v pondělí dopoledne. Pánové Krtík a Robos byli trochu zaskočeni, že nabídky jsou tři. Robin přišel se svojí nabídkou hned ráno, ostatní za chvíli po něm. Nakonec přišel architekt. Přivítaly je Hanka s Jitkou, Diana a Klára. Ostatní vychovatelky byly s dětmi.

„Materiál dopravíme po příjezdové cestě. Pokud nabídku v tomto týdnu přijmete, postavíme domky do vánoc.“ informoval ředitel Krtík. „Domky chceme stavět z kamene. Nebudou podsklepené a budou mít přízemí a patro. Střecha bude plechová. Dole bude herna, jídelna, umývárna a záchody, nahoře sedm ložnic – pro vychovatelku s pracovnou, vlastním záchodem a sprchou, umývárny se sprchou a záchody pro děti. Tak to bylo navrženo v projektu a my žádné změny nenavrhujeme.“

Ředitel Robos řekl, že jejich plán prací je v podstatě stejný jako popsal pan Krtík. Domky by ale stavěli z cihel a s krytinou z tašek.

Místní firmy navrhovaly postavit obytné domky na podzim a druhá a třetí stavba aby proběhla až na jaře. Zdůvodňovaly to tím, že by mohl napadnout sníh a to by stavbu komplikovalo a prodražilo.

Ředitel Robin naopak přišel s nabídkou, že stavba bude pokračovat plynule.

„Počítáme s tím, že pozemky bude nutno magicky vysušovat. Zdánlivě to stavbu prodraží, ale spočítali jsme, že přerušení stavby by nás stálo víc. Pro dovážení materiálu chceme využít lodní dopravu.“

„A z čeho postavíte domky?“ zeptala se Hanka.

„Domky budou z cihel, střecha z tašek. Změny projektu také nenavrhujeme.“

Bylo zajímavé, že ceny se vzájemně moc nelišily. Nejlevnější byla nabídka pana Krtíka. Ceny Robina a Robose byly prakticky stejné. Hanka poděkovala za nabídky a sdělila všem, že si je pečlivě prohlédnou a ve středu ředitelům sdělí, koho si vybrali.

Když nabízející odešli, obrátila se Hanka na architekta. „Jaký je váš názor?“.

„Nabídky jsou na první pohled téměř rovnocenné. Liší se jen v použitém materiálu, termínech dokončení a ve formě zpracování. Dost důležitý může být i způsob dopravy. Obecně bych řekl, že stavby z cihel mají lepší vlastnosti než z kamene. Tašková krytina střechy by měla být trvanlivější než plech. Vznikne také větší půda, která by se později dala využít. Doprava se vás zdánlivě netýká, ale může dost zkomplikovat život. V první a druhé stavbě vypadá lépe, když se materiál bude dopravovat po cestě. Při třetí stavbě vám ale budou těžké povozy jezdit v blízkosti domků. Zdá se mi také, že pozemek kolem domků, který byste mohli užívat při dopravě z moře, je při třetí stavbě větší.“

Trochu se zamyslel a pak řekl: „Doprava po moři může ale být problém. Zvlášť na podzim a v zimě může být moře neklidné a lodi nebudou moci přistát. Pak by pro stavbu chyběl materiál a to by zdržovalo. Rozvažte si to. Plán magického vysoušení pozemků se mi docela líbí. Obecně vzato, stavba sportovního areálu a učeben je v dolíku a nikde není psáno, že tam nebude mokro až do května. Třetí stavba by se pak mohla protáhnout až do podzimu příštího roku.“

Hanka poděkovala architektovi za cenné informace. Pak se obrátila na svoje kolegy: „Jaký z toho máte dojem?“

„Vypadá to, že nejvíc péče věnoval nabídce pan Robin. I osobně na mne působí nejsolidněji,“ řekla Klára.

„Mám taky ten dojem,“ řekla Jitka, „ale ze své praxe u purkmistra vím, že zdání někdy klame. Víc bych dala na zkušenosti, které s tou firmou má královská rodina.“

Diana do této chvíle do diskuse nezasahovala a teď řekla: „Nechtěla jsem vás příliš ovlivňovat, ale naše zkušenosti s ředitelem Robinem i s jeho firmou jsou velmi dobré. Co slíbili, to dodrželi. A když se vyskytly obtíže, jednali na rovinu a snažili se dohodnout nejlepší cestu k nápravě.“

„Jste tedy toho názoru, že bychom měli přijmout rizika z lodní dopravy i o trochu vyšší cenu a přikláníte se k Robinově firmě?“ zeptala se Hanka.

Architekt pokrčil rameny, ale ostatní přikývli. Hanka sebrala nabídky a přemístila se k Zachariášovi. Sedli si ke stolu a Zachariáš si prohlížel, co jednotlivé firmy zpracovaly. Pak zavrtěl hlavou a povídá:

„Myslím, že ti místní filutové to připravili tak, aby vás pak mohli natáhnout jak na penězích, tak zpožděním stavby.“

„Myslela jsem, že ta cena je už definitivní!“ vyvalila oči Hanka.

„To si jenom myslíš. Podívej se do projektu. Předpokládá se například, že stavby stojí na písčité zemině. Víš, o kolik je těžší rozbít skálu, když kopeš jámu, než písek?“

Hanka zavrtěla hlavou.

„Já taky ne,“ řekl trpaslík. „Ale v nabídce, kterou podal Robin, se to dočtu. Cena za skálu je čtyřikrát větší než za písek. A co se stane, když na skálu narazí třeba Robos?“

„Aha, přijde, a řekne, že to bude dražší.“

„A o kolik?“

„No čtyřikrát, ne?“

„A podle čeho tak soudíš? Když nabídku Robina odmítneš, jako by neexistovala. Vzniknou dodatečné náklady za prostoje, na skálu bude třeba přivézt jiné odborníky a tak dále. Víš, kolik ti můžou napočítat? A víš, jak dlouho stavba bude stát?“

„No to by byl průšvih!“

„Tak vidíš. Ale když tam bude pan Robin, řekneš mu: »S tím jste přece počítali! Spočítáme kubíky a cena je jasná. A když jste s tím počítali, určitě máte i způsob, jak to vyřešit s malou časovou ztrátou.«“

„Takže ty říkáš, že Robos a Krtík touhle nabídkou nechávají všechna rizika na nás a ještě doufají, že si na každé změně pořádně namastí kapsu?“

„Přesně, jak to říkáš. Kdybych to měl u nich objednat, chtěl bych, aby tu nabídku pořádně rozpracovali.“

„Jenže to bychom se zdrželi a do vánoc bychom nebydleli!“

„Takže není co řešit!“ řekl trpaslík. „Jdi to sdělit panu králi. Stejně si myslím, že tušil, jak to dopadne.“

„Máš pravdu, jinak by ani Robina nezval. Nechtěl nás ovlivňovat a čeká, až k tomu dojdeme sami. Kdyby to chtěl nařídit, nic by mu v tom nebránilo, když to všechno platí. Chce ale, abychom to považovali za svoje rozhodnutí, pak se nebudeme vymlouvat...“

Trpaslík se zasmál.

„Tak jednají všichni šikovní manažeři. A všimni si, že tak jedná i Pán pokladů. Z toho, co jsem zaslechl, si dovedu představit, že stejně ví, jak to dopadne. Jen čeká, až k tomu ostatní draci dojdou sami. Byl by blázen, kdyby něco nařídil a všechna rizika vzal na sebe. Takže – dočkej času.“

Hanka se najednou cítila uvolněně. Kontaktovala Silmura a zeptala se, jestli na ní má čas.

„Přijď až navečer. Teď mám ještě jiné povinnosti.“

Dali si se Zachariášem lehký oběd. Hanku napadlo navštívit výuku ovlivňování počasí, která právě začínala. Přemístila se do školy a usedla vedle Sváti. Ten ji obdařil šťastným úsměvem. Pak se věnovali teorii, kterou přednášel profesor Svahyl.

Když po skončení vyučování vylíčila Sváťovi, co se událo dopoledne, napadlo ji, že by se princezna možná ráda zase podívala domů a stavila se v Útulném domově. Zjistila, že všechny ženské už probraly dopolední jednání a všechny se přiklánějí k Robinově nabídce. Pokládala to za dobré znamení.

„Diano, nechtěla bys mne dnes doprovodit?“ zeptala se jako by nic princezny.

Princezna se šťastně usmála a dala jí pusu. Víc už nebylo třeba říkat.

Protože se neohlásily, na nádvoří je nikdo nečekal. Princezna potichu vzala za kliku pokoje královny a otevřela. Matka užasla, ale pak vyskočila a princeznu objala.

„Tak co tulačko, kdy se nám vrátíš?“

„Už jste mi našli nějakého kloudného ženicha?“

Matka se zarazila. Myslí to princezna vážně? Už by mohla pomýšlet na vdavky. Lord Barada naštěstí z jejího života zmizel a je jasné, že pro princeznu se nehodí chodit na vesnické zábavy a čekat, až ji klofne nějaký chasník.

„Ještě to chvíli vydržím, je mi v Útulném domově hezky,“ zasmála se princezna.

Hanka se mezi tím nechala ohlásit u Silmura s nabídkami. Vylíčila mu, jak podání nabídek proběhlo i o čem jednala potom. Bylo vidět, že stanovisko ostatních ho potěšilo.

„Znám Robina dlouho a musím říct, že už je to skoro můj přítel. Vždycky jednal na rovinu, potíže neskrývá, ale řeší. Takže zítra už můžeš oznámit rozhodnutí?“

„Upozorňuji tě ale,“ podotkla Hanka, „že cena, kterou nabízí Robin je skoro o deset procent vyšší, než cena Krtíka. Podle architekta je ale Robinovo provedení kvalitnější.“

Silmur se zadíval do nabídek. „Zachariáš mluví moudře. Jsem přesvědčen, že Krtík by z nás ty peníze stejně dostal. Zavolám hned Robina a řeknu mu, že může začít.“

Pak se ještě usmál a povídá: „Vlastně je tu ještě jedna výhoda.: Tím že Robinova firma patří do králem přímo řízeného kraje, bude všechny daně platit přímo do královské pokladnice. Ostatní firmy by daně platily městu a moc bych z nich neviděl.“

Oba se zasmáli. Pak se Hanka spojila se všemi řediteli a oznámila jim rozhodnutí krále. „Do dvou dnů vám to pošleme písemně.“

Pan Krtík i pan Robos netajili zklamání, ale nemohli nic dělat. Rozhodnutí leželo výhradně na investorovi, který pravidla výběrového řízení předem nestanovil. Nebylo proti čemu se odvolat.

Ředitel Robin byl potěšen. „Zítra zajdu na radnici a vyžádám si povolení na stavbu mola. Materiál rovnou začnu nakládat na loď. Budeme ho asi muset vyložit ve městě a dovézt po cestách. Nerad bych to házel z lodi do vody.“

Hanka ho ještě upozornila, aby si dal pozor na purkmistra.

„Skoro bych očekávala žádost o úplatek. Kdyby něco takového pronesl, odkažte ho, že se o tom můžete bavit, až skončí vyšetřování lodi Layla. Uvidíte, jak zkrotne.“

Hanka mu ještě sdělila, že v době její nepřítomnosti vyřizuje obchodní záležitosti Jitka a pak spojení ukončila.

Silmur na ní překvapeně hleděl: „Mluvila jsi o lodi Layla?“

„Ano, víš o ní něco?“

„Dostal jsem zprávu, že ji zadrželi s pašovaným zbožím v přístavu Sulit. Kapitána budou soudit, ale vymlouvá se, že nevěděl, že zboží nemá zaplacené clo. Nevím, co mu dokážeme.“

„A co takhle dvojnásobnou vraždu?“

Silmur vyskočil ze židle. „CO? Jakou vraždu?“

Hanka mu vylíčila, co se dozvěděla od ducha Bachové. Řekla mu, že už zobrazila minulost, kde purkmistr dohodl s kapitánem, jak vraždu provedou. Skutečné provedení bude ale třeba dokázat zobrazením minulosti v přední kajutě lodi Layla.

„Dám rozkaz, aby kapitána i posádku vsadili do vězení a na loď nikoho nepouštěli. Kdyby se dozvěděli, co se má na lodi vyšetřovat, někdo by mohl zničit stopy.“

Silmur napsal krátký vzkaz na kus pergamenu, opatřil královskou pečetí a odeslal rychlého posla do přístavu.

„Já zase informuji ochránce. Už dva týdny po téhle lodi marně pátrají,“ řekla Hanka a navázala spojení s Rafanem.

„Ahoj Rafe, vím, kde je Layla. Dneska ji zadrželi s kontrabandem v přístavu Sulit. Silmur už vydal příkaz, ať posádku okamžitě uvězní a na loď nikoho nepouštějí. Posel tam ale asi dojede až ráno.“

„A nemůžeš ho tam dopravit rychleji? Hrozí nebezpečí z prodlení.“

„Když já tam nikdy nebyla. Jak tam mám otevřít bránu?“

„Moment, zeptám se kolegů,“ odmlčel se Rafan.

Za chvíli se ozval „Mám tady jednoho kolegu, který to tam zná.“

„Požádám Silmura o stejný příkaz, jako svěřil poslovi. Přemístím se do Kouzelných zahrad. Ty tam přiveď kolegu, který nás přemístí do Sulitu. Nesmíme tam ale vzbudit rozruch. Předáme příkaz přístavní stráži a jen je budeme zpovzdálí sledovat. Kdyby pro ně přišli ochránci, možná by loď zapálili nebo vyhodili do povětří.“

„Dobře, řekni, až budeš připravená.“

Hanka vysvětlila Silmurovi plán. Král napsal nový pergamen, opatřil ho pečetí a předal Hance. „Dobře pořiďte, ať nám tady takoví grázlové neběhají.“

„Doufám, že Dianě nebude vadit, když stráví noc tady. Zítra se pro ní zastavím.“

Pak se ozvala Rafanovi a přemístila se do Kouzelných zahrad.

Rafan s kolegou tam byli za chvíli.

„Radši jsme vzali i hůl moci. Kdoví, co se tam může semlít,“ řekl kolega a otevřel bránu do parčíku nedaleko domku přístavní stráže.

Rafan svěřil Plavíka Hance a vešel do domku. Představil se jako královský posel a předal strážným pergamen. Ti ihned ožili. Dohodli se s Rafanem, že řeknou kapitánovi, že dostali příkaz předvést kapitána k výslechu. Jakmile ho odvedou, vejdou na loď ochránci a ostatní námořníky zatknou. Zavřou je pak společně do vězení v domku přístavní stráže.

Kapitánovi bylo divné, že ho předvolávají k výslechu v noci, ale neměl podezření na obvinění z vraždy, proto odešel se strážnými bez odporu. Když odešli, vnikli na loď oba ochránci, zazářila hůl moci, a všechny čtyři námořníky odvedli. Jakmile je zavřeli s kapitánem do vězení, nemohli už nic dělat.

Hanka opatrně zpovzdálí loď pozorovala. Měla pocit, že něco není v pořádku.

Za chvíli viděla, že se k lodi blíží temná postava nějakého chlapa. Zavolala na něho a zároveň vyslala zpomalující kouzlo. Muž se však otočil tak rychle, že ho ani nestačila sledovat a vyslal na ní omračující kouzlo. Hanka se lekla, ale muž se skácel k zemi.

Hanka poděkovala v duchu harpyji za kouzlo zrcadla. Pak otevřela bránu k domku strážných, protáhla tam omráčeného a řekla:

„Tady vám vleču dalšího. Obávám se, že chtěl loď zničit. Je to ale nebezpečný kouzelník. Nasaďte mu antimagický náramek a spoutejte ho. K ostatním ho nepouštějte!“

Rafan s kolegou ochráncem se teď radili.

„Potřebovali bychom vizualizaci věcí minulých, ale náš specialista je celý týden zaneprázdněný. Bohužel, nemůže dělat víc než jednu vizualizaci denně. Je to hrozně vyčerpávající.“

„A já bych vám nestačila?“ zeptala se Hanka a ukázala jim čerstvé osvědčení.

Na nic nečekali, přizvali velitele stráže jako svědka a vydali se do přední kajuty.

„Jsou to už skoro čtyři týdny. Dokážeš to, Hanko?“ obával se Rafan.

„Zkusím to. Bude ale chvíli trvat, než se v tom přeberu.“

Vizualizace nejprve ukázala věci nedávno minulé. Jednání, které tady vedl kapitán s podloudníky, bylo jasným důkazem pro obžalobu z pašeráctví. Velitel stráže si liboval. „Tak vida, máme to jako na dlani. Zabavíme loď a kapitán bude platit jako mourovatej.“

Hanka se ale proplétala minulostí dál. Náhle všichni v obráceném pořadí viděli, jak vnesli do kajuty dvě mrtvoly. Hanka se přenesla o chvíli dál a pak pustila děj tak, jak probíhal. Bylo vidět, jak Bachová s Faninou sestupují do kajuty a po probdělé noci uléhají k spánku. Když usnuly, vstoupil do kajuty jeden z námořníků s velikou sekerou. Nejdříve rozbil hlavu Bachové. Fanina se při tom vzbudila, ale ubránit se nedokázala. Vstoupil kapitán a přesvědčil se, že vražda je dokonána. Pak vynesli mrtvoly a bylo slyšet dvakrát šplouchnutí. Hanka vizualizaci ukončila.

Ochránci i velitel stráže stáli jako solné sloupy. Hrůzná podívaná je šokovala. Pak ochránce řekl: „Dobře ty lotry hlídejte, ráno pro ně přijde eskorta. Půjdou k hrdelnímu soudu. Vizualizaci máme v paměti a jsem přesvědčen, že porota oba aktéry pošle bez pardonu na šibenici.“

Hanka ještě upozornila velitele stráže, že ráno určitě přijede jiný královský posel na koni a přinese stejný příkaz, jaký přinesli oni. „Báli jsme se jen, že by mohli přes noc zmizet,“ řekla.

K ochráncům pak řekla: „Nezapomeňte, že běhá na svobodě ještě jeden výtečník, který to vlastně všechno zosnoval. Ráda bych ale, abyste ho zatkli, až vydá povolení ke stavbě mola. Pak ať jde ke všem čertům. Už tam pro něj určitě roztápějí ohníček.“

Ochránci se dohodli, že Bdělého bude informovat Rafan, kdežto druhý s holí moci zůstane raději na stráži se strážci přístavu. „Nesmějí nám ti lumpové vyklouznout.“

Hanka se rozhodla strávit zbytek noci v Útulném domově. Věděla, že duch Bachové už ji zneklidňovat nebude.

Když se vzbudila, nejdříve kontaktovala Robina. Dohodli se, že se sejdou před radnicí a půjdou za purkmistrem spolu.

Purkmistrova nová tajemnice nebyla zrovna vzorem ochoty. K Purkmistrovi vstoupila krokem lenochoda s Robinovou vizitkou. Zpět už ale přišla mnohem svižněji.

„Pan purkmistr vás očekává.“

Na purkmistrově tváři se objevilo znechucení, když zjistil, že Robina doprovází Hanka. Ta se nenechala odradit a promluvila první.

„Pane purkmistře, sděluji vám, že firma pana Robina byla vybrána pro přestavbu Útulného domova. Věřím, že jako dlouholetý příznivec tohoto domova mu vyjdete vstříc, aby mohl stavbu neprodleně zahájit.“

Purkmistr se tvářil, jako když mu naservírovali masivního přícucáka.

„Ale ovšem, jdete pro povolení vybudovat molo na mořském břehu u domova, že? Musíme to co nejrychleji projednat v městské radě ...“

„Myslím, že předběžné vyjádření už jste vydali, takže to městskou radou už určitě prošlo,“ nedala se Hanka. „Zajisté je to už jen formalita.“

„Nevím, musím se podívat do záznamů,“ nevzdával se purkmistr myšlenky na další tučný úplatek.

„Dobře, počkáme. Jen mimochodem, víte, že včera zadrželi v Sulitu loď jménem Layla? Vezla prý pašované zboží. Kapitán to popírá, takže ochránci budou muset udělat vizualizaci minulosti.“

V purkmistrovi by se krve nedořezal. Hanka klidně pokračovala.

„Jen se klidně podívejte, my počkáme,“ a usadila se v křesle pro návštěvy.

„Ale, teď jsem si vzpomněl, že to bylo projednáno. Dojdu za panem Košákem.“

„Výborně, ráda bych se s panem Košákem také potkala. Byl ke mně minule tak milý,“ řekla Hanka a vykročila s purkmistrem.

Purkmistr už nevěděl kudy kam. Viděl, že se Hanky nezbaví. Čím dříve to bude mít s krku, tím líp. Zavolal na tajemnici: „Slečno, napište prosím pro pana Robina kladné vyjádření ke stavbě mola na pobřeží u Útulného domova. A pospěšte si prosím, musím za chvíli odejít.“

Hanka navázala komunikaci s Rafanem: „Jste připraveni?“

„Sedíme nenápadně v parku. Dej vědět, až to bude podepsané.“

Purkmistr přímo vytrhl tajemnici potvrzení a rychle ho podepsal. „Prosím, tady to máte, ale teď mě omluvte, musím něco neodkladného vyřídit.“

„Tak Rafe, pospěšte si, než vám uteče.“

Robin pochopil, že by bylo dobře ještě maličko purkmistra zdržet a obřadně se s ním loučil: „Děkuji vám, pane purkmistře. Vidím, že vám na Útulném domově také záleží. Jsem přesvědčen, že naše vztahy s městskou radou budou i nadále velmi dobré. Jsme hrdi na to, že tady můžeme stavět.“

Podal purkmistrovi ruku. Pak mu podala ruku ještě Hanka, a už vycházeli ven. Ve dveřích do kanceláře tajemnice se téměř srazili s ochránci. Hanka ještě na chodbě slyšela: „Ale pánové, tam nemůžete. Pan purkmistr musí nutně odejít.“

„My víme,“ promluvil starší ochránce. „Určitě nepohrdne naším doprovodem. Pane purkmistře, obviňuji vás z přípravy dvojnásobné vraždy ošetřovatelek...“

Více už Hanka neslyšela, protože se za nimi zavřely dveře radnice.

„Tak to bylo o fous.“ oddychl si Robin.

„Scénář a režie Hana Vronová,“ zasmála se s ulehčením Hanka.

„Vy jste to takhle připravili? To vám tedy gratuluji.“

„Děkuji. Máme všechny ptáčky v kleci. Snad nový purkmistr nebude takový hajzl.“

Hanka otevřela bránu k jezírku. „A teď mi pojďte přesně vysvětlit, jak bude to molo vypadat, kudy povede cesta a jak budete skladovat materiál. Taky asi budete mít nějaké mobilní ubytovací buňky. Budete chtít, aby vám sem vozili jídlo?...“

A tak stavbu zahájili.

Errata:

09.07.2021 08:09