XYZa smlouva (38) - Magické zrcadlo (Fanfikce k sérii Sedmý smysl) Dětská fantasy

Hanka strávila noc ve větvovém domečku. Ráno se cítila svěží a rozhodla se navštívit Útulný domov. Obvodové stěny domků už byly téměř hotové, na dvou už byla střecha a pracovali na nich klempíři. Děti byly na louce mezi baráky. Byla teď sotva poloviční, ale dětem to nevadilo. Hrály si s poníky, proháněly míč a na nástupišti se učily jezdit se skateboardy.

Všichni Hanku radostně vítali. Děti ji málem umačkaly, jak byly zvědavé, kde byla a co prožila. Všichni si sedli do trávy a Hanka vyprávěla, jak to vypadá v táboře svatého Sekurita. Pak se dostala k tomu, že bude uzavírat smlouvu s draky.

„Kdy ji budeš uzavírat?“ zeptala se Diana. „Budeš tady zase aspoň chvíli s námi?“

„Nevím. Dračí svědky už mám, tak teď čekám, kdy se mi ozve Pán pokladů.“

„Čtyři draci už potvrdili svědectví pro tebe. Znění smlouvy už jsme dohodli. Zbývá ti najít zpívající kámen a pak můžeme smlouvu potvrdit. Přijď zítra ráno ke skrytému prameni. Bude tě tam čekat drak, který tě přenese ke stříbrnému dolu. Pak už je to jen na tobě, tentokrát půjdeš do dolu sama.“

Hanka si vzpomněla na nepříjemné zážitky, které na ni a děti čekaly v dole. Napadlo ji, že bude mít jen svoji magii a ani kouzla, která má ve své paměti, pořádně neprohlédla, natož aby je vyzkoušela. Proto se v Útulném domově rozloučila a přenesla se zpátky do větvového domečku, kde doufala mít klid na promyšlení alespoň některých kouzel.

Přemýšlela, která by se jí při hledání zpívajícího kamene mohla hodit. Vybavila si nejprve mapu dolu, jak ji poznali v Mém hradu. Vzpomněla si na flusavce a šla si ještě koupit přiléhavou kombinézu s kapucí a čelovkou. Také si koupila helmu, aby jí chránila hlavu při nárazu do ostrých výstupků skal a vysoké šněrovací boty. Mezi kouzly hledala taková, která by ji ochránila před padajícími kameny. Zhotovila si magický kámen, který obalila nemagickou vrstvou, takže se navenek tvářil jako obyčejný šutr. Kromě toho si připravila i modrý magický kámen, který vyrobila u profesora Mostekofa a už ho stihla znovu nabít. Našla kouzla, která by jí dodala sílu a rychlost, kdyby se musela utkat s nějakými netvory.

Nic dalšího už ji ale nenapadlo. Začínala mít strach, jestli v dole opravdu existuje kámen, který bude zpívat jen pro ni. V tom stavu usnula a zdály se jí sny o nekonečných chodbách, v nichž ji hned obaloval sliz, hned pálily plameny. Slyšela skálu zpívat, ale nedokázala najít, odkud zpěv přichází.

U Skrytého pramene ji čekal drak, který se netvářil zrovna vlídně. Prohlédl si její podivné oblečení a Hance se zdálo, že se v duchu zachechtal. Otevřel jí bránu, kterou se dostala na známé místo u vstupu do stříbrného dolu. Pak už zůstala sama. Nedovedla se ubránit podivné tísni. Rozsvítila čelovku a vstoupila do opuštěné štoly, kde kapala se stěn obrostlých slizem voda. Kromě mlaskání dopadajících kapek neslyšela nic. Došla k šachtě, do níž se po ztrouchnivělém žebříku spustila.

V prostředním podlaží dolu se jí zdálo, že slyší nějakou hudbu. Nebyly to však veselé tóny, které vydávaly zpívající kameny Terezky a Lukáše, spíš táhlé kvílení meluzíny v rozeklaných skulinách chodeb. Kudy dál? Kde hledat? Má jít dlouhými chodbami druhého podlaží, nebo sestoupit až na dno dolu?

Rozhodla se začít průzkum ode dna. Další šachta se zdála nekonečná a příčky žebříků hrozily prasknutím při každém kroku. Na dně bylo hnusné, lepkavé bahno, které jí vlezlo i do vysokých bot. Otřásla se hnusem, ale vydala se jednou ze štol, které se od šachty paprskovitě rozbíhaly. Zdálo se jí, že odtud ta podivná hudba vychází. Vzduch se ani nepohnul, byl zatuchlý a prosáklý hnilobou. Šla již dlouho, když náhle skála začala světélkovat. Zhasla čelovku, aby její světlo nerušilo a hledala zdroj toho světélkování. Byl to prach usazený na kamenech.

Hance bylo divné, že se na kamenech drží prach, když všechno kolem bylo prosáklé vlhkostí. Rukavicí se pokusila prach setřít, ale nešlo to. Ucítila, že to, co vypadalo jako prach, je drsný, horký nálet na kamenech. Čím více světélkoval, tím byl teplejší. Podívala se magickým viděním a zjistila, že nálety jsou propojeny různobarevnými magickými čarami, které směřovaly dál do hloubi chodby a tam někde se sbíhaly v podivném kaleidoskopu barev, jako by smotány do vířícího klubka.

Jak šla Hanka dál, klubko se před ní zvětšovalo, až uviděla, že chodbu zaplňuje v celém průřezu. Při chůzi si všimla, že když se dotýkala magických vláken, ze stěn se odlupovaly kameny a s rachotem dopadaly na podlahu chodby. Jak se však přibližovala klubku, melodie, dříve neurčitá, nabývala na síle a připomínala teď už zvuk varhan v obrovském sále.

Klubko bylo na dosah. Hanka vztáhla ruku a dotkla se čar na jeho povrchu. Země se zachvěla a se stěn se sypalo kamení. Hanku napadlo zobrazit minulost tohoto místa. I když šla v zobrazení do velmi daleké minulosti, nic se nezměnilo. Zdálo se, že magie je tady takto uspořádaná od nepaměti.

Co dál? Vrátit se? Byla si jista, že hudba, vycházející z klubka, je její píseň a že svůj kámen musí hledat tady. Napadlo ji použít kouzla zastavení času a podívat se, co je za klubkem. Kouzlo však bylo náročné a vyčerpalo by jí hodně magie. Vydržela by to tak pár vteřin. Ale co když bude muset svůj kámen hledat?

Hanku napadlo, že by mohla svému duchu přikázat, aby prozkoumal chodbu za klubkem. Až ji z toho zamrazilo. Vzpomněla si, jak těžké bylo splynutí ducha s tělem. Dokáže to? Není tu harpyje se svým vázacím kouzlem, je na všechno sama! A potom – jaká magie se v klubku skrývá? Nepohltí ducha, až se bude snažit klubkem proniknout?

Nakonec usoudila, že nemá jiné východisko. Lehla si na podlahu do míst, kam již nezasahovaly magické čáry, a nechala svého ducha vystoupit z těla. Duch se pak dotkl klubka, ale nic se nedělo. Trochu couvl a pak švihem klubkem proletěl. Klubko se ani nepohnulo, nebylo na ducha citlivé.

Za klubkem ústila štola do jeskyně. Mezi četnými krápníky se hudba rozléhala majestátně, jako by v každém stalaktitu rezonoval jiný tón. Duch se opatrně proplétal mezi krápníky a hledal, odkud hudba přichází. Za chvíli uviděl mezi stalagmity opálové těleso oválného tvaru. To byl zdroj té hudby.

Opál ležel poměrně blízko za magickým klubkem. Mezi ním a klubkem však byl les krápníků, kterým vedla jen skrytá cestička. Duch si v paměti obtiskl, kudy je třeba jít a pak proskočil klubkem k tělu. Věděla už, jak nepříjemné bude mít pocity, když do těla skočí, ale bylo v něm odhodlání, které mu dala Hančina vůle, než tělo opustil. Skočil proto do těla a držel se tam zuby nehty. Hanka se několikrát protáhla, až se jí vrátila síla.

Vzala do dlaně modrý magický kámen, aby měla více magie, a zastavila čas. Rychle proběhla klubkem, doběhla pro opál a stejně rychle se vrátila. Klubko zůstalo za jejími zády. V jedné ruce držela opál, ve druhé magický kámen, který měl teď už jen temně hnědou barvu, zásoba magie se jí povážlivě tenčila. Spustila opět čas.

V tu chvíli se opál v její ruce rozezněl takovou silou, že ho skoro nemohla udržet. Rychle zastrčila magický kamínek do kapsy a chytila opál do obou rukou, přitom však nepřestávala utíkat z magické oblasti, co jí síly stačily. Zpozorovala, že magické čáry, směřující ke klubku, se začínají stáčet do smyček kolem jejích rukou a nohou. Odpuzující kouzlo, které použila, neúčinkovalo. Když už se smyčky kolem ní utahovaly, použila znovu kouzlo zastavení času, vyskočila ze smyček a než ztratila veškerou magii, doběhla k poslednímu drsnému kameni. Dál už magické čáry nepokračovaly.

Při zoufalém útěku slyšela za sebou hluk, který si však uvědomila až teď. Skály se bortily a zasypávaly chodbu za ní. Cítila, že jí docházejí síly, ale běžela pořád dál. Opál pořád pevně držela v obou rukou. Mnohokrát se udeřila o výstupky skal. Neměla už magii, aby se mohla dívat kolem sebe. Kdyby neměla na hlavě přilbu, asi už by někde ležela omráčená. Skály za ní se přestaly bortit. Zastavila se a zapnula čelovku. Pak už se jí šlo lépe. Přišla k šachtě, kudy slezla dolů, a strnula. Šachta byla zavalená. Jen kusy zpřelámaných trouchnivých žebříků pod ní popadaly do hlubokého bahna.

Opřela se o skálu a brečela. Nemá magii už ani na svícení. Novou šachtu by při té hloubce neprorazila, ani kdyby byla magií nabita. Takže tady končí její sen o smlouvě s draky a krásném životě s jejími kamarády?

Kámen jí zpíval tu podivnou táhlou melodii a ona se uklidnila. Vzpomněla si na Rafana. Co by asi teď navrhl? Asi to co vždycky. Nebreč a přemýšlej. Nějaká cesta přece musí existovat! Znovu si promítla v paměti plán dolu. Ne. Žádná jiná šachta do spodního podlaží neexistovala.

Náhle ji osvítila vzpomínka. Vždyť podobný problém měli, když potřebovali dostat děti z Díry! Kdyby měla magii, dokáže přece vykouzlit bránu na nějaké místo, které zná!

Rychle prohledala kapsy. Našla ho! Kamínek, který se tvářil jako obyčejný šutr, ale magii v sobě ukrýval. Hanka jeho magii nasála. Nebylo jí nijak moc, ale na vytvoření brány to stačilo. Kam by měla bránu vytvořit? Musí se přesunout na to správné místo na jeden pokus.

Vzpomněla si na místo před jeskyní smlouvy, kde Sváťu poprvé vášnivě políbila. Vybavila si je, přitiskla levou rukou opál na prsa a pravou rukou vykouzlila bránu. Když vystoupila na známém místě, radostí téměř poskočila.

„To je dost, že jdeš!“ uslyšela známý hlas. „Já jsem jim říkal, že si nějak poradíš, i když je důl úplně zavalený.“

„Ještě jsem to nezkoušela. Nemohl bys mě magicky očistit? V dole bylo bláto.“

Hanka se soustředila. Zdálo se jí teď, že jí melodie prostupuje celým tělem, až do konečků prstů. Tělo rezonovalo s opálem. Plam ji očistil a pak ji přenesl do jeskyně. Draci se udiveně otočili. Na pódiu stála Hanka a rezonovala se svým zpívajícím kamenem.

Tentokrát předsedal shromáždění Zlatý drak. Přednesl smlouvu tak, jak se s Hankou dohodli. Pak Hanka přiložila svůj opál hned vedle kamene Nestora a všichni svědci na něj otiskli svoji tlapu.

„Věřím, že Hanka bude svého talentu a schopností využívat ku prospěchu všech dobrých stvoření na tomto světě,“ pronesl svoji formuli Plam, který přistoupil jako první. Nikoho nic lepšího nenapadlo, a tak formuli opakovali všichni po něm.

„Oznamuji vám, že ceremoniál smlouvy mezi člověkem s Martisovou krví a draky byl poslední. Stříbrný důl, kde Martisovi potomci hledali své zpívající kameny, je totiž nadobro zavalený. Domnívám se ale, že následkem daru, který dostali Martisovi potomci od harpyjí, nebude již žádného takového rituálu potřeba a že Martisovi potomci budou spokojeně žít mezi lidmi, aniž by škodili drakům. Tím drakům i lidem odpadá velká starost a doufám, že to znamená už trvalý mír mezi lidmi a draky.“

„A já doufám,“ řekla Hanka potichu Plamovi, „že už mých malérů bylo dost. Taky bych už chtěla mít trochu klidu. Budu ho potřebovat, abych mohla řádně vychovat naše děťátko.“

„Zatím ne – ale už je na cestě, víš?“ prozradila mu další tajemství.

„Ví to od dnešní noci,“ řekla Hanka. „Ty jsi až druhý, kdo to ví.“

Slovník

Aberilové = patří mezi měňavce, pohybují se pomocí rosolovitých chapadel, komunikují mentálně. Žijí v podzemí Prokletých hor a využívají své mimořádně silné magické schopnosti ovlivňovat ostatní živé tvory

Berdové = společenství s nadprůměrnými chemickými znalostmi. Jsou drobní a mírumilovní

Bersereta = nenápadná mořská ryba požírající jedovaté řasy. Za pomoci magie zkonzumovaný jed přetvoří a využívá ho při obraně rybího hejna. Tvora, který ji pozře, se zmocní agresivní šílenství

Běsové = mají vlastní sykavou řeč a málokdy se učí jiné jazyky. Tvar jejich těla připomíná rejnoky, ale sídlí na souši poblíž míst, kudy odcházejí duše do zapomnění. Živí se magií a strachem umírajících. Jsou neuvěřitelně rychlí, takže vidět jsou jen rozmazaně

Bohrové = mimořádně vyspělá společnost, dávají přednost rozumu před emocemi a příležitostně kontrolují světy ve svém dosahu. Obvykle na nich zasahují až v případě nějakého mimořádného ohrožení. Experimentují při vytváření inteligentního života

Děsivý strážce lesa = magická bytost zdržující se obvykle v lesích na území jednorožců

Dizlobraz = druh dikobraza, který se snaží vetřelce oslepit vystřelujícími ostny

Dryády = malé víly žijící v symbióze se stromem

Duch = mlhavá existence mezi životem a smrtí, kdy vědomí odmítá odejít do zapomnění a drží se neviditelné podoby bývalého těla

Kouzelný džin = magická bytost potrestaná za těžký zločin, musí neustále někomu sloužit s nepatrnou nadějí na vysvobození

Fagliniové = vznikli při experimentu Bohrů, kteří se pokoušeli vytvořit vědomí nezávislé na hmotě. Dostali svoji planetu, časem se z nich vyčlenili knutové

Fuň = kůň s omezenými magickými schopnostmi, s oblibou se chová poťouchle

Genog = mohutná, málo inteligentní, o to však agresivnější příšera s ohromnými chlupatými končetinami

Goblini = v primitivním společenství se občas vyskytnou i nadanější jedinci, kteří se naučí mluvit a čarovat. Žijí v divočině Prokletých hor a potencionální vůdce tlupy posílají do magické školy v Airbowanu

Guruvan = vylepšený knut. Jeho posláním je proniknout na vhodnější a zajímavější světy a umožnit přistěhování dalších knutů

Harpyje = domlouvají se harpyjštinou, ale některé ovládají i lidskou řeč. Vzdáleně se podobají se lidem, v dospívání jim narostou křídla, místo vlasů se vytvoří peříčka, ostrý nos vzdáleně připomíná zobák a na končetinách jim vyrůstají místo nehtů drápy. Rády na sebe berou podobu divoké husy. Doprovázejí umírající duše přes hranici zapomnění. Tvorové s magickým zrakem je vidí jako nádherné andělské bytosti

Hřejiváček = drobný zpěvný pták, jehož zpěv zmírňuje napětí a vylepšuje náladu

Jednorožci = domlouvají se mentálním kontaktem, dávají přednost životu v ústraní, jsou magicky zdatní a nezáludní

Ještěroraf = bývá s oblibou využíván jako hlídací ještěr. Většinu času prospí, ale je mimořádně magicky vnímavý. Útočí na vetřelce, ale nehybných postav si nevšímá

knutové = tvorové z experimentu Bohrů, kteří zatoužili mít svoje tělo, a odešli zkoumat možnosti na jiný svět

Kvanter = štíhlá šelma, která s pomocí magie dotáhla mimikry k dokonalosti

Mžitka = podobná světlušce, ale víc září a vyhledává tmu

Norous = vypadá jako větší křeček a při hloubení cestiček pod zemí využívá magii

Pálivec = připomíná malého ježka, který kolem sebe při nárůstu emocí vytváří pole se silným žárem

Pupusata = vzácná sladkovodní želva, jejíž magické schopnosti se objevují pouze v době rozmnožování. Je pojmenovaná po zvucích, které vydává

Rochňák = připomíná bobra bez ocasu a jeho doupě neuvěřitelně smrdí. Tento druh obrany před nepřáteli navíc posiluje i magicky

Savule = vypadají jako průsvitní zelení motýlci. Jejich bílé housenky vysávají magii stromů

Sirény = žijí pod vodou, hovoří sirénštinou, podobají se lidským ženám, ale dýchají žábrami, na nohy si navlékají plovací ploutev, nemají mezi sebou muže

Skřeti = se vyskytují ve Tvém hradu. Tito vychrtlí hrbatí služebníci, kteří dovedou nakrátko měnit vzhled, se většinou živí krysami

Skřítci = drobní hbití mužíčci se pohybují v blízkosti Záludného lesa a při polapení splní jedno přání. Ti nejtlustší bývají sežráni vlky

Spíd = připomíná vzhledem vlka, ale z hrudi se mu vysunuje oko a zub na dlouhé stopce. Jeho útok je smrtící. Někdy bývá hostitelem knuta

Spiripyr = inteligentní bojovný pták, menší než archeopteryx, obvykle doprovází mocné draky. Klid mu nedělá dobře, svědčí mu žár a válečné podmínky, umí plivat oheň

Svrbilky = připomínají hbité malé ještěrky. Sají temnou magii a místo, kde se dotkly kůže napadeného, týden výrazně svědí

Temnochod = druh lenochoda. Pohybuje se hlavně v noci a jeho srst produkuje temnotu

Tleskavec = patří mezi dravé ptáky a používá při lovu zvláštní techniku. Zmizí ve vzduchu a pak se objeví těsně nad kořistí, což doprovází hlasitý tleskavý zvuk

Trpaslíci = hovoří stejným jazykem jako lidé, jsou menší, ale silní a vždy bojovně naladění

Tulíci = drobní tvorové podobní maličkým veverkám s dlouhým ocáskem jsou schopní komunikovat mentálně, ale dokážou se naučit i lidskou řeč. Žijí jako chráněný druh v rezervaci Magický les, a pokud se některý z nich připojí ke kouzelníkovi, doprovází ho celý život. Dovedou mírnit stres

Upírek = drobný druh netopýra, který s pomocí magie vyhledává po setmění teplokrevné živočichy a saje jejich krev. Šíří nebezpečnou nemoc debilózu

Visák = mimořádně jedovatý pavouk s magicky zesíleným účinkem jedu

Vososák = patří mezi nepříjemně útočné vosy, jimž magie umožňuje přežít i v nepříznivých podmínkách

Mapa světa ságy Sedmý smysl

Titul: Magické zrcadlo

Podtitul: (Fanfikce k sérii Sedmý smysl)

Autor: Vladimír Vachek

Skupina: Sedmý smysl 95

Veškeré připomínky jsou vítané

sw@giweruz.cz

Nakladatel: Autobus

Žánr: Dětská fantasy

Téma: Magické-zrcadlo

Errata:

Anotace

Toto je fanfikce - pokračování Sedmého smyslu, napsané jedním z fanoušků. Uznáte jistě sami, že se mu to docela zdařilo, i když autorka by to jistě napsala jinak...

Připomínky

Tuto dobrodružnou knihu si můžete sami upravit.

ZDE můžete změnit jméno hlavního hrdiny i hrdinky (třeba na svoje). (Nastavení platí i pro jiné knihy.)

Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru.

Dnes se zde mihlo již 264 návštěvníků, Magické zrcadlo Fanfikce k sérii Sedmý smysl četli 13 (1=normal)

Q-21051517=1159 Q-22020418=1853 host=0950 jiri1234=0301 Q-22030321=2151 Q-220312183=2240 Q-UKARVPP=2225 Q-190507105=0552 Q-1610011533=1839 Bavros=2357 Q-220305185=1927 scare=1614 Q-24110823480=2348

Včera 13 návštěvníků, Magické zrcadlo Fanfikce k sérii Sedmý smysl četli 0