Epilog
Vítej, návštěvníku!
|
|
Pia zdvihla prázdnou láhev Carské Golden Snow vodky s nenápadně provrtanou zátkou.
„Vážně je to pěkná láhev, vezmeme si ji domů, co říkáš? Mně už se nevejde. Máš ještě místo?“
„Samozřejmě, že ji nevyhodíme,“ usmál jsem se. „Jednou ji budeme ukazovat dětem. Škoda, že nemůžeme mít tu plechovku.“
„Bude se mi stýskat.“
Také jsem povzdechl a rozhlédl se po pokoji. Pozítří klesne Slunce dostatečně hluboko, jdeme na odvykačku, až na pár hygienických potřeb vše sbaleno. Půl roku úžasného života. Vše vyřízeno, vše doděláno, měření odevzdána i s návrhy na zlepšení. Jen jeden dluh zůstal.
„Pojedeme?“
„Já spíš ne. Ještě bych si chtěl zkusit něco v laboratoři,“ řekl Michele. „Jeden, dva nápady. Vy se beze mě dobře obejdete.“
Odpověděl jsem na jeho úsměv taky úsměvem. „Allora, ciao.“
Pohlédl jsem na Piu. Věděla, co ten pohled znamená, nebylo třeba nic dodávat. Promluvili jsme až u George, když jsme chtěli půjčit šerpu na projížďku.
„Měsíční vozidla nejsou v žádném případě určena pro soukromé a neodůvodněné výlety,“ pravil vážně a podal nám přístupovou kartu. „Vím, že vám to dlužím.“
Vydali jsme se podél pobřeží Mare Novum na sever. Naposledy jsem tu byl za tmy, ale místo jsem si na fotografických mapách našel tolikrát, že jsem mohl jet i poslepu. Zabrzdil jsem u skály s nápadným převisem ve tvaru kšiltu vojenské čepice.
„Tady to je,“ ukázala Pia na zem na malý, asi půlmetrový válcovitý předmět.
Vylezl jsem na střechu šerpy a přistrčil teleskopický žebřík ke skalnímu převisu ve tvaru kšiltu. Chvíli jsem se bál, že bude krátký, ale nakonec dosáhl, kam jsem potřeboval.
„Podej mi ji,“ zavolal jsem na Piu.
Ta se sehnula pro malý, asi půlmetrový válcovitý předmět, přistoupila k vozidlu a předmět zdvihla nad hlavu.
Opatrně jsem vynesl nápadně lehký balíček nahoru a otočil směrem k sobě. Přísahal bych, že na mne dětský obličejík pohlédl se zájmem. Usadil jsem mumii tak, aby hleděla na jih.
Na jih se rozkládalo Mare Novum se srpkem Země nad obzorem. Díky vázané rotaci to tak bude navěky, pouze velikost srpku se bude pravidelně měnit.
Tady Valentinu nebude nikdo nikdy hledat. Bude se dívat na místo posledního odpočinku svého otce a tam, kde jednou dodýchá její matka. Bude se dívat ještě dávno potom, co po ní na Zemi nezbude ani prach.
 |
Ilustrace: Dana Tenzler |
|
Konec
|
© 2017-2018 Dana a Rudolf Mentzlovi, Praha
|
Titul: Měsíční tvář Autor: Dana a Rudolf Mentzlovi © 2017-2018 Dana a Rudolf Mentzlovi, Praha Veškeré připomínky jsou vítané dana.mentzlova@gmail.com,rudolfmentzl@gmail.com,havlicek@aldebaran.cz Žánr: Science fiction Téma: Měsíční-tvář Ilustrace: © 2017 Dana Tenzler
|
|
Anotace Kometa těsně mine Zemi a na Měsíci vytvoří lávové jezero. Levný zdroj energie i materiálu pro stavbu evropsko-ruské vědecké základny. Dario, Michele a Pia přilétají na Měsíc věnovat se výzkumu. Po havárii magnetického vlaku se ukazuje, že malá Valentina není jediné tajemství Měsíce... |
|
Připomínky Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru. |
|
SDÍLENÁ LITERATURA www.romanyzdarma.cz www.cteni-zdarma.cz www.giweruz.cz Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta *** 629354033/5500 *** dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun). Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům. Díky. |
30.05.2021 13:17
Dnes se zde mihlo již 264 návštěvníků, Měsíční tvář četli 9 (1=normal)
Q-211201182=1722 akloms=2140 host=1645 Q-22020418=1852 Q-2202180=0500 Q-20101115=2127 Q-220314=0105 Q-UKARVPP=2221 Q-1610011533=1831
Včera 13 návštěvníků, Měsíční tvář četli 0
|
Errata:
Domů
Statistiky