Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Konec pohody

Po poradě s Vědoucím Pekla Kovářem vyhlásil Standa nábor dalších dobrovolníků pro vyřešení akce v duchu Sedmera. Neoprávněné vnikání aktivistů do domů a ničení majetku byl vandalismus – porušení přikázání »Svévolně nezničíš«. Média se zase provinila porušováním přikázání »Nepodáš křivého svědectví« a mnohdy i s náběhem na porušení přikázání »Nezotročíš«. Ničení bylo ostatně i proti současným pozemským zákonům a lživé informace o mimozemšťanech bylo šíření poplašné zprávy. Když se tím odpovědné orgány odmítly zabývat, vyslovil Vědoucí Pekla Břetislav Kovář názor, že i oni jsou viníci a mají být potrestaní. Nemluvě o exekutorech – ti měli dostat tresty největší.

„Musí to být hodně výnosné povolání, když se do toho tak hrnou,“ komentoval to Standa.

Peklo ovšem nezná peněžité tresty ani pouhou náhradu škody. Břéťa to ohodnotil měsíčním pobytem v Pekle pro všechny, kdo se daného činu účastnili, půlročním pro ty, kdo se dopustili násilí a ročním pro exekutory a policisty, kteří se vandalismem odmítli zabývat. U exekutorů to byla jasná spoluvina a nečinnost policistů měla vyloučit samotná jejich profese.

Standa poslal dobrovolníky vyšetřit všechny incidenty. Musel ale požádat Radu Starších o další dobrovolníky na čtení vzpomínek, podezřelých bylo více, než mohl zvládnout. Ale jeho rozhodnutí znamenalo povinnost napravit všechny křivdy a Standa to vzal doopravdy.

I když to možná bude někomu vadit.

Proces s mediamachry byl veřejný jen napůl. Byl přístupný pouze pomocí OTV, jenže většina národa se ovi neprozřetelně nebo také ze zbabělosti zbavila. Týkal se nejen zúčastněných redaktorů a moderátorů, ale i vyšších špiček. Při čtení vzpomínek přišli na příkazy, které angažovaní redaktoři dostali »shora« a červená nit se táhla, jak jinak, daleko mimo území Čech. Standa po ní poslal Lenku Absolonovou z vládní kanceláře, která po tom nejvíce dychtila, ale přislíbil jí, že ji bude za hranicemi Čech sledovat prostřednictvím lizidů.

Lenka přitáhla dva německé vlastníky českých médií a Standa při čtení jejich vzpomínek zjistil, že mediální akce v Čechách skutečně vycházela od nich. A protože jejich příkazy způsobily příliš mnoho zla, připojili je k procesu zařadili mezi obžalované. Výsledkem bylo pár stovek potrestaných – od jednoměsíčního do jednoročního pobytu v Pekle.

Video s procesem, zaznamenané na DVD, doručili v balíčku do České televize.

„Uvidíte, že to ti fanatici akorát roztřískají!“ mračila se Lenka.

„Dostanou ho s dostatečným varováním,“ slíbil Standa. „Ale myslím si, že zvědavost i u nich zvítězí nad fanatizmem. A kdyby ho i zničili, dám jim další.“

Balíček byl nadepsán titulkem »Dokumenty z procesu proti pachatelům nepokojů v Čechách« s podtitulkem »Tak dopadnou všichni, kdo budou potlačovat pravdu«.

„Doufám, že uspěješ,“ přikývla Lenka.

Když odpoledne zavolal Ivan Standovi, málem ho Standa nepoznal, jak mu vzrušením přeskakoval hlas, když hlásil poslední novinku z Čech.

Česká televize vysílala přímý přenos ze zasedání obnoveného Parlamentu.

Ivanovi se nepodařilo zjistit, kdo to zorganizoval, ale všechny parlamentní strany dodaly podle pravidel za poslance odnesené do Pekla hbitě náhradníky. Mírně na tom prodělaly jen strany bývalé vládní koalice, neboť za přeběhlíky, se kterými do té doby pohodlně vládly, si své náhradníky do Parlamentu dosadily opoziční strany. Vládní koalice tím přišla v Parlamentu nejen o pohodlnou většinu, ale mohla sestavit jedině vládu menšinovou, jenže prezident opětovně pověřil sestavením vlády stejnou stranu jako minule a nový premiér vládu sestavil během noci před prvním zasedáním nového Parlamentu, takže ji poslancům na něm představil a ihned požádal o důvěru.

A stal se div – vláda, ačkoliv tvořená koaliční menšinou, důvěru hned napoprvé dostala. Pod heslem okamžité obnovy politické stability v zemi se opozice protentokrát přidala k vládní koalici a odhlasovala nové vládě důvěru – staré opoziční spory byly zapomenuty a hlavní mantrou politiků se stala politická stabilita.

Stabilitu země potřebuje nejvíc! Vše pro stabilitu!

Sám prezident se dostavil do Parlamentu, aby nové vládě pogratuloval. A novopečený premiér vznešenými slovy za celou vládu slavnostně slíbil, že bude neúnavně pracovat na vyvedení země z politické krize, aby tím dali všichni najevo mimozemšťanům, že si odnikud nenechají diktovat, co se má a co nemá v Čechách dělat.

„Sakra, ten korytářský systém je vytrvalý jako kopřivy a bodláčí!“ řekl skoro obdivně Standa. „Regeneruje se sám jako nezmar!“

Museli ale uznat, že to bylo podle ústavních pravidel. Nikdo z nově ustanovených politiků neměl žádný korupční škraloup a to, že opozice vládu výjimečně podržela, se dalo přičíst i kouzlu vládní mantry o stabilitě. Odnosit nový Parlament i s vládou do Pekla by nebylo spravedlivé, takže o tom nesměli ani uvažovat.

„A jsme zase tam, kde jsme byli na začátku!“ vzdychla si Slávka.

„Ještě hůř!“ dodal Standa. „Zpočátku se proti nám nezvedl tak dobře organizovaný odpor, jako je znát dneska. A lidi nám dlouho fandili.“

„Za to můžou ty lživé výmysly,“ mínila Slávka. „Bude naprosto nezbytné podat si strůjce toho spiknutí! Jen se bojím, že každou akci proti médiím a zejména proti majitelům, kteří média ovládají, využijí mediamachři proti nám.“

„Taky na ně dojde,“ řekl Standa odhodlaně. „Oni nevědí, proti čemu jdou. Možná za sebou měli kdysi Sandišůty, ale ti je dneska nepodrží. Až dojde na otevřené střetnutí, nemají naději uniknout našemu Peklu.“

Sledovali spolu televizní přenos celkem klidně, ale na konci Standa vyskočil, jako kdyby dostal pěstí do obličeje.

Parlament jako následující bod programu odhlasoval drtivou většinou pozvání armád NATO do Čech, neboť Čechy se staly obětí mimozemského útoku. Oficiálně to měl vznést prezident jako nejvyšší představitel země a vrchní velitel »napadené« armády.

„Poslyš, mám pro tebe speciální úkol,“ obrátil se rychle na Slávku. „Nebude příliš těžký, ale já sám nic takového podnikat nesmím, svěřím tedy tu čest tobě.“

„Speciální úkol?“ usmála se. „Sem s ním!“

„Přines mi sem z Hradčan samotného prezidenta České republiky!“

„Rozkaz!“ zasalutovala.

Stáli před Standou oba.

Slávka, mladá žena s vypouklým bříškem pod těhotenskými šaty a prezident České republiky, starý muž jen s mírně prošedivělými vlasy v bezvadném společenském obleku.

„A stojíme proti sobě jako nepřátelé,“ zhodnotil to spokojeně Standa. „Ačkoliv jsem vám dal příležitost odejít do bezpečí se ctí!“

Narážel tím na jejich minulé setkání, kdy současný prezident dostal příležitost »čestného odchodu na Orizem«, ale nevyužil ji a rozhodl se zůstat ve funkci.

„Nemluvte mi o cti,“ řekl prezident zamračeně. „Možná – být na vašem místě – bych utíkal, máte-li ještě kam. Já musím zůstat tady…“

„Jenže situace se od té doby velice změnila,“ vzdychl si Standa.

„Ano, a to hodně ve váš neprospěch,“ odvětil klidně prezident.

„To si možná myslíte vy,“ nedal se Standa. „Slyšel jste někdy o nedávném zrudnutí Marsu?“

„Slyšel – ale na rozdíl od vás vím, co se tam stalo,“ nehnul prezident brvou.

„Nastala tam katastrofa celé marsické základny Sandišůtů,“ řekl Standa.

„Která vás měla ukolébat v ostražitosti,“ dodal nevzrušeně prezident.

Očividně nebyl ze Standových slov překvapený a tím víc byli překvapení Standa se Slávkou.

„Kdo vám tohle řekl?“ zarazil se Standa.

„Kdo asi?“ ušklíbl se prezident. „Ten, kdo přišel převzít vládu nad Čechami. Jak to vím? Byl přímo ve mně, když jsem v Parlamentu přijímal příkaz zavolat do Čech armády NATO. Za chvíli tu budou a vaší Vinohradské kanceláři věnují přednostní pozornost speciálních jednotek.“

„Speciální jednotky nemají na naše lidi účinek,“ odrazil ho Standa.

„Nemluvím o speciálních jednotkách NATO, ale o speciálních jednotkách, o jakých se vám do této chvíle ani nezdálo,“ vrátil mu prezident returnem.

„No – zřejmě nám chcete naznačit, že Sandišůti ze Země nezmizeli, ale že se chystají k nějaké ofenzívě,“ kývl hlavou Standa. „Naštěstí jsme odmítli teorii gufyrů, že už se nemáme čeho bát!“

„Žádná teorie vás nezachrání,“ mínil prezident. „Neuvědomujete si, že posledních pět tisíc let žili Sandišůti v této oblasti zcela odděleně od gufyrů. Ti do zdejšího vesmíru nesměli ani nahlédnout a nemají proto sebemenší potuchy o rozvoji Sandišůtských technologií!“

„A vás to, samozřejmě, vede k nové poslušnosti staronovým mocipánům…“ shrnul Standa.

„Loajální jsem jim byl vždycky,“ připustil prezident. „A mám dojem, že jste to ocenili i vy. Neočekáváte snad, že polezu po kolenou před vámi, když tuším, co vás čeká…“

„Vy opravdu tušíte, co nás čeká?“ opáčila Slávka jedovatě. „Snad se vám vaši páni nesvěřují!“

„Nesvěřují,“ přikývl prezident. „Ale občas stačí, když je jejich kůže poslouchá. Před námi se baví beztak jen o věcech, které už před námi netají. O těch opravdu tajných věcech se baví jen mezi sebou a o nich pochopitelně nemám ani ponětí, ale už to, co vím, mi stačí, abych vás litoval.“

„Což vám nebrání, abyste nás nevaroval,“ vzdychl si Standa. „A teď si zřejmě myslíte, že vás opět velkoryse vrátíme do vašeho sídla v Hradčanech, že?“

„To bude záležet na vás,“ pokrčil rameny. „Vím, že se neřídíte velkorysostí, ale jakousi iluzí spravedlnosti, jinak byste mě nevrátili ani minule.“

„Minule jsme vás vrátili,“ přikývl Standa. „Jenže teď máte za sebou povolání cizích vojsk do Čech a to je podle českých zákonů velezrada!“

„Vy přece české zákony neuznáváte, máte jakési Sedmero, ne?“

„Jenže podle Sedmera je to přestupek hned proti dvěma jeho přikázáním – »Nepodáš křivého svědectví« a »Nezabiješ«,“ zavrtěl hlavou Standa. „Už to první je možné použít k potrestání, protože jste při tom pozvání cizích vojsk lhal. Závažnost věci zvyšuje, pokud během obsazování Čech dojde k nějakým ztrátám na životech – ty se vám totiž přičtou také.“

„Předem předpokládáte, že v Čechách dojde ke ztrátám na životech?“ usmál se kysele.

„Nevíte, jak dopadly všechny dosavadní vojenské mise NATO?“ opáčil Standa. „Jak se chovají vojáci k domorodcům, to je snad všude stejné, ne?“

„Já doufám, že obětí bude v Čechách minimálně,“ nesouhlasil prezident. „Češi nejsou národ, který by se zarputile bránil.“

„Možná nejsou,“ přikývl Standa. „Ale kde se vojáci NATO nesetkají s ozbrojeným odporem, tam si s radostí zastřílí aspoň do nevinných. To přece musíte vědět. Takže vás už teď podle zásad spravedlnosti na Hrad vrátit nesmíme. Slávko, předej ho Břéťovi Kovářovi!“

Výraz překvapení, který se mihl ve tváři českého prezidenta, vystřídal pohrdavý úsměšek.

„Jak je libo,“ pokrčil rameny.

Partě dobrovolníků velel tentokrát Hans Pilz. Standa jim jen rámcově předal všechny přestupky současných médií. Jedno z přikázání sedmera je »Nepodáš křivého svědectví«. Média je porušovala několik dlouhých měsíců úmyslně, ochotně a jednoznačně s úmyslem škodit. Po nečekaně krátkém nájezdu mimozemských komand tak v televizních společnostech zůstala jen oddělení pořadů pro děti. Zcela se zhroutila jejich ekonomika, neboť mimozemšťané zhodnotili jako podávání křivých svědectví i většinu odvysílané reklamy, ačkoliv na reklamě stálo financování zejména soukromých médií. Ta přišla i o všechny vlastníky, kteří měli na dohodách o klamavé reklamě lví podíl.

Standa to všechno sledoval jen zpovzdálí ze své pevnosti a marně se vztekal nad tím, že podle příkazu Starších nesměl jít do akcí osobně. Vztekal se ovšem jen uvnitř, navenek s klidem popřál Hansově družině úspěch a sledoval, jak se jim daří. Vesměs to šlo hladce, mediamachři jako by nic nečekali. A možná ani nečekali! V poslední době si zvykli, že média jsou nedotknutelná i v době zdlouhavých, nekončících válek. Samozřejmě až na jednotlivce, kteří se odváží až do oblasti bojů, kde mohou schytat kulku nejen od nepřátel, ale ještě častěji od oficiálních přátel. Zvídaví novináři a reportéři nejsou po chuti demokratickým generálům více než muslimským fanatikům, zvlášť když odhalují válečné zločiny těch vojáků z »té správné strany«.

Za odhalení zábavy pilotů americké helikoptéry, jejíž posádka se výborně bavila střelbou do »nepřizpůsobivých« reportérů, vsadili viníka do vězení, z něhož už nevyšel. Ovšemže ne posádku helikoptéry, ale vojáka, který kompromitující videozáznamy zveřejnil. A protože by ho řádný soud musel nutně osvobodit, pro jistotu se před žádný soud nedostal. Tahle praxe se v novém tisíciletí až nezřízeně rozmohla a lidí odsouzených bez soudu rychle přibývalo. Samozřejmě i mezi novináři, kteří chtěně nebo nechtěně odkryli karty, které měly zůstat skryté.

Dokud se ale mediamachři drželi svých chlebodárců a plnili poslušně jejich vůli, mohli se cítit nedotknutelní. V případě problémů měli k dispozici ochranku, právníky i masáže veřejného mínění, aby poslušně pořádalo podpůrné akce spravedlivě rozhořčené veřejnosti. V Čechách se vždycky najde dost lidí ochotných manifestovat, když je někdo přesvědčí, že je to pro dobrou věc. Tím spíš, když jim za to slíbí nějaké výhody. Později toho třeba litují, ale v danou chvíli přijdou a ochotně se zapojují do skandování hesel i mávání vlajkami. Už za Hitlera tak davy manifestovaly věrnost Říši, pokračovalo to tradicí Prvních Májů, Spartakiád, Václavské náměstí shlédlo také plno demonstrací od Palacha přes známé zvonění klíči po aféru v České televizi až po akci proti mimozemšťanům.

A teď – najednou byla média v Čechách téměř úplně vyřazená a ani jejich mateřské mediální podniky si znenadání nevěděly rady s nečekaným úbytkem kvalifikovaných a politicky zaškolených zaměstnanců, stejně jako s úbytkem šéfů a manažerů. Média se vlastně zhroutila v celé Evropě. Jakž takž fungoval internet, kde si lidé sami předávali nutné zprávy, ale toto lidové zpravodajství bylo příliš roztříštěné, než aby mohlo poskytovat dostatečný přehled o dění v Evropě.

V Čechách se Pilzově partě podařilo protlačit do vysílání všech televizí textovou obrazovku s vysvětlujícím textem:

Většina televizních komentátorů dostala za neustálé obelhávání veřejnosti nepodmíněný trest a do vysílání se již nevrátí. Než televizní stanice najmou jiné, budou vysílat jen dětské pořady, zasažené lhaním nejméně. 

Pavědecké zdůvodnění, že ovi ovlivňují lidské myšlení mentálními vlnami, je zcela vylhané a ničení ovi nemělo žádný jiný smysl než skrytou cenzuru, organizovanou současnými vládci médií. Proto jsme potrestali i všechny, kdo lidem zabavovali ovi násilím. Účelem této lživé kampaně, k níž se bohužel přidali i někteří prodejní vědci, nebylo ochránit lidi před jakýmsi zotročením, ale udržet nad nimi monopol lživých médií, který v důsledku vede k zotročení lidí propagandou, jakou média již dlouho beztrestně provozují. 

Vzhledem k obnově Parlamentu ruší Rada Starších Orizemě kancelář vlády na Vinohradech. Chcete si vládnout sami – budete. Obnovený Parlament ale budeme dál sledovat a kdykoli se pokusí svými zákony porušovat Sedmero, tyto pokusy zastavíme. Imunitu proti Sedmeru nemáme ani my a neuznáme ji ani zákonodárcům. I oni musí dodržovat Sedmero pro příklad ostatním. 

Rada Starších Orizemě rozhodla ještě jednou, ale již naposledy rozdat ovi lidem v Čechách. Kdo se i tentokrát ovi dobrovolně a bez nátlaku aktivistů zbaví, postaví se proti nám. Nebudeme ho považovat za nepřítele, ale ani za přítele. Zejména na vesnicích už lidé pochopili, že naše přátelství přináší jisté výhody. Kdo se jich sám a dobrovolně zřekne, ať později nelituje. 

Přejeme vám hodně štěstí – budete je potřebovat. 

Vaši přátelé – mimozemšťané. 

Ve velkém sále své podzemní pevnosti Standa přijímal jen návštěvy, ale jakousi iluzi domova si vytvářel v menších místnostech, umístěných hlouběji ve skále.

Během rychlého oběda mu ale zavolal kamarád Hynek.

„Měl bys na mě chvilku času?“ zeptal se ho v okně spojení.

Vypadal spokojeně a klidně, nešlo tedy o nic naléhavého, spíš o pouhou přátelskou návštěvu.

„Přileť!“ pobídl ho. „Najdeš mě vzadu.“

Rychle dojídal svou oblíbenou voňavou svíčkovou s jemnou omáčkou a kyprými knedlíky, jak je uvařila Slávka, ale to už na stole umisťoval kávové hrníčky a dezerty pro posezení s přítelem.

Hynek ale nepřicházel. Po krátkém čekání ho začal opět volat pomocí spojení.

„Copak?“ usmál se na něho. „Neříkej, že mě nemůžeš najít! Kdybys byl u mě poprvé…“

„Stando! Máš přímo v pevnosti Sandišůty!“ vyjekl na něho Hynek. „Zmizel jsem před nimi do Orizemě, abych tě varoval, ale zdá se mi, že míří přímo k tobě!“

Standa okamžitě zvážněl. Sandišůti přímo v jeho nejtajnější pevnosti?

Lizidy nepotřebují kamery, aby nahlédly, kam potřebují. Stačí určit správně souřadnice. To už desetitisíce let znají lidé ve vesmíru, kteří toto spojení používají. Určení souřadnic je tu nahrazeno určením osob volaného i volajícího, ale dá se to použít i modifikovaně a třeba i jednosměrně.

Standa v rychlosti prohlédl několik sousedních místností – až na ně přišel.

Byli tři a pomalu, opatrně pročesávali jeho pevnost místnost po místnosti. Nebyli ani schovaní v tělech lidí a jejich vysoká zelená těla kráčela pomalu, důstojně. Pak se jeden z nich obrátil přímo proti zdi a prošel skrz ni do sousední místnosti, kde už dneska Slávka připravovala dětský pokoj pro jejich dosud nenarozené dítě.

Byli tedy v allohmotě. Jen tak se sem mohli dostat. Druhou možnou cestou byl buď gufyrský adchyf, pozemské préto – nebo ještě něco jiného, Sandišůti na Zemi přece podle českého prezidenta vyvíjeli vlastní technologie, nezávislé na technologiích Sandišůtů v ostatních vesmírech.

Setkat se s nimi? To by bylo příliš nebezpečné. Jsou tři na jednoho, to by se nedalo uhlídat.

Standovi tedy nezbývalo než ustoupit, šlo jen o to, kam. Jakže to říkal český prezident? Na vašem místě bych utíkal, máte-li ještě kam… no, zrovna Standa má výběr zúžený, většina světů v sousedních vesmírech je pro něho nedostupná, ale i v sousedních vesmírech je několik světů, kam by mohl ještě prchat. Ale to jsou zbytečné úvahy, Země přece nemůže zrovna teď přijít o Vědoucího, to by byl od něho neomluvitelný útěk!

Standa se přemístil pomocí préta do Čech, ačkoliv ani tam nebyli mimozemšťanům nakloněni. On tam ale byl více doma než jinde na světě a spoléhal se na to, že jeho kdysi dávno připravené tajné skrýše uniknou pozornosti Sandišůtů – ale i lidí.

V jeskyni, kde se nacházel, bylo přítmí, tím víc se obrazovka rozzářila, když volal kamaráda Břéťu, Vědoucího pozemského Pekla.

„Břéťo, pošli okamžitě co máš ke mně do pevnosti, ať odnesou rovnou do Adu všechno co tam najdou!“ požádal ho. „Ale musí jednat opravdu rychle, jsou tam Sandišůti!“

„Cože?“ otřásl se Břéťa. „Sandišůti přímo ve tvém sídle?“

„Neptej se mě, jak je to možné, prostě tam jsou,“ ujišťoval ho Standa. „Jediné, co proti nim pomůže, je ale okamžité přenesení do Adu ke gufyrům, ti si snad s nimi poradí. A pozor na ně, jsou v allohmotě, procházejí zdmi!“

„Rozumím, pošlu tam naše nejschopnější kluky,“ slíbil Břéťa.

Obrazovka zhasla a v jeskyni opět na okamžik zavládlo příšeří. Ale ne nadlouho. Standa rychle otevřel okno do své pevnosti, aby nezvané vetřelce sledoval.

Jenže v té chvíli ho Břéťa opět zavolal a Standa sledování přerušil, aby se mohl věnovat jemu.

„Už vím, jak se ti tam dostali,“ sděloval Břéťa Standovi. „Trochu jsme to přehlédli při prohlížení vzpomínek českého prezidenta. Položil ti tam totiž něco jako zaměřovací bod, něco ve stylu našich značek préta. Sandišůti je nepoužívají jako cíle skoků, jen jako označení zajímavých míst, která jim kdykoliv později zaměří družice. Podle toho bych soudil, že mají jen lokální význam pro Zemi, ne kosmický jako naše značky préta. Podle vzpomínek prezidenta je používají pouze významné osoby k označování míst únosu, ale český prezident zřejmě mezi tuto sortu lidí patří, takže ho vybavili… Budeš si zřejmě muset vystavět nové sídlo někde jinde, o tomhle už Sandišůti vědí…“

„Že by mě to těšilo, to ne,“ zavrčel Standa. „Hleďme neviňátko – mysleli jsme si, že je to pro Sandišůty jen taková kůže, a on je VIP osoba!“

„Naštěstí máme jeho vzpomínky ještě uložené, podíváme se na ně znovu,“ slíbil Břéťa.

A zmizel z obrazovky, která se okamžitě rozplynula…

Standa se opět zaměřil na vnitřek své pevnosti, ale když se před ním rozsvítila obrazovka, cítil se jako kdyby mu trhali šest zubů najednou.

Obrazovka totiž ukázala obraz, který ho úplně přimrazil hrůzou.

Sandišůt se tam právě nacpával do těla – strnule stojící Slávky.

A Standa nemohl hnout ani prstem…

Krátce poté dorazili na místo hoši přepadového komanda. Sandišůt se již stihl ukrýt v Slávčině těle, naštěstí si hoši z komanda pamatovali Břéťův příkaz, že mají okamžitě odnosit přímo do Adu vše co tam objeví. Jeden přiskočil zezadu k Slávce a zmizel i s ní.

Standovi tím ale vzniklo mučivé dilema.

V první chvíli chtěl požádat o přímé spojení s gufyrem, Vědoucím Adu, ale včas si uvědomil, že by dalo neuvážené vyrušení Sandišůtovi čas vzpamatovat se a ještě něco Slávce provést. Přejel mu až mráz po zádech při bleskové vzpomínce na beztvaré hromádky rosolu na místě prezidenta Spojených států i kamaráda Pavla Brdlíka.

Kdyby místo organizování protiakce proti Sandišůtům nejprve varoval Slávku…! Zapomněl, že se má tou dobou vracet od Břéťi Kováře z pozemského Pekla, kam předávala českého prezidenta. Ten všivák stačil před svým potrestáním označit jejich tajnou pevnost a Sandišůti se tam dostavili až příliš rychle… proč se Slávka nezdržela u Břéťi aspoň o minutu déle?

Vteřiny se vlekly jako leniví slimáci.

Standa odpočítal šedesát vteřin. Déle to v Adu nemělo trvat, gufyrové by si měli se Sandišůtem poradit velice rychle. Šlo o to, co předtím stihl napáchat.

Přivolal si spojení s Vědoucím Adu – a vzápětí se díval do odporné tváře gufyra, který mu ale v té chvíli připadal neuvěřitelně milý.

„Stihli jste to?“ vyhrkl na něho.

„Podle toho, co máš na mysli,“ trhl gufyr nehezky rameny. „Předpokládám, že ti nejde pouze o zajetí všech tří Sandišůtů, ale také o případné škody na vaší straně.“

„Tak povídej!“ vyhrkl rychle Standa.

„Zdá se, že jste měli neuvěřitelné štěstí,“ kývl gufyr a Standovi v té chvíli spadl obrovský kámen ze srdce. „Oddělili jsme je.“

„Jak se Slávka cítí?“ rychle se optal.

„Můžeš se jí na to zeptat sám,“ poradil mu gufyr. „Čeká tu na tvé zavolání.“

„Díky!“ odvětil Standa, zrušil spojení a okamžitě volal Slávku, nezapomněl přitom ani uvést, že ji lizidy nejrychleji najdou v Adu, aby jim tím ušetřil několik desítek mezihvězdných dotazů.

Konečně se před ním otevřelo okno do Adu a na pozadí hnědých skal spatřil Slávku. Vypadala trochu přešlá mrazem, ale snažila se usmívat.

„Tak to dopadne, když se člověk ocitne v nepravou chvíli na nepravém místě!“ vzdychla si, ale v hlase neměla ani stopy bolesti, jen ulehčení. Musel to být pro ni příšerný zážitek.

„Nevracej se na Zem do našeho doupěte!“ nařídil jí Standa. „O tom už Sandišůti vědí! Postavím pro nás nové hnízdečko a dám ti vědět, až bude připravené, ale do té doby budeš muset vydržet na Orizemi. Jdi za našimi nebo za otcem Mihovičem, jistě ti poskytnou azyl!“

„Budu se muset z toho trochu vzpamatovat,“ přikývla.

Okolní prostředí ale nebylo vhodné k dlouhým vyprávěním, takže raději rozhovor na Standovo naléhání ukončila a zrušila spojení.

Měli opět kliku…

Errata:

03.09.2021 16:39