Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Po cestě ke knížeti mi mistr v kostce povykládal, co se za ten měsíc a půl stalo.

Zástupci některých mocenských struktur vytvořili „planetární obranu“. Nepřekvapilo mě, že ji vede kníže Oberon. Pomyslela jsem si něco nelichotivého o účinnosti takové obrany proti těžkým křižníkům a vojenské mašinerii federace. Vždyť federace má tolik lidí a techniky, že by celou tuhle planetu utloukli čepicemi. Mistr zachytil mé myšlenky a začal se smát.

„Jsem rád, že to tak vidíš. Doufáme, že na to bude mít federace stejný názor!“ odpověděl mi s úsměvem.

„Neřeknu ti samozřejmě všechno, ale pár drobností bys mohla vědět. Dělali jsme si domácí úkoly, jak se tomu prý říká. Zjišťovali jsme, jak na tom federace vlastně je a objevili jsme zajímavé věci. Víš o tom, že federace bojuje se šesti civilizacemi?“ zeptal se mě mistr.

To mě překvapilo. Jako běžný občan jsem nevěděla o nějaké válce. Je to zvláštní, ale o takových věcech se veřejně moc nemluví.

„To jsem nevěděla, že federace je tak krvelačná!“ pomyslela jsem si.

Mistr se na mě přezíravě podíval. Luskl prsty a na chodbě se objevilo šest orků.

„Zabijte ji!“ přikázal jim a poodešel.

Orci se na mě vrhli. Zjistila jsem, že jsem ještě rychlejší a silnější než předtím a že tito orci neumí bojovat. Sice měli zbraně a já jen holé ruce, ale netrvalo dlouho a stáli jsme tam s mistrem sami. Orci se rozplynuli.

„Ó, ty jsi tak krvelačná!“ vrátil mi to mistr.

„To, že bojují se šesti civilizacemi je jistě zajímavé, ale bez doplňujících informací to o federaci neříká nic jiného, než že bojuje s šesti civilizacemi!“ poučoval mě mistr. Pak pokračoval: „Pro šamana je myšlení a mysl základní nástroj. Budeš se muset naučit myslet přesně! Ano určitě budeš muset odhadovat a jednat podle intuice, ale je třeba aby sis nedomýšlela nic jen proto, že se to nabízí! To, že je federace krvelačná je jedna z možností, kterou musíme vzít v potaz, ale je to jenom jedna z možností.“

Přemýšlela jsem nad tím, co mi mistr řekl a ani jsem si nevšimla, že jsme došli do knížecí pracovny.

V pracovně je kromě knížete i ten trpasličí generál a taky Nazir. Všichni tři vypadají, že na něčem usilovně pracují. Mistr si sedl k prázdnému stolu. Za chvilku se zvedl kníže a přišel k nám.

Poděkoval mi za záchranu svých lidí. Rád by mi dal nějaký dárek. Dlouho prý přemýšlel, co by se mi mohlo hodit.

„Vymyslet dárek pro kohokoliv jiného by nebyl problém, ale co vymyslet pro šamana? Vám světský majetek tolik neříká. Nakonec jsem se poradil s tvým mistrem a rád bych ti dal jako poděkování toto!“ řekl kníže a jiný elf mi podal balík.

Plná očekávání jsem ho rozbalila. V balíku je nějaké oblečení. Mistr mi to povolil a já se utíkala převléct. S radostí jsem si na sebe vzala novou sukni a dokonce halenu. Oboje z dračí kůže! Zastavila jsem se u zrcadla. Asi bych se sama nepoznala. V tomto koženém oblečení vypadám jinak, řekla bych nebezpečně. Zkusila jsem se protáhnout a udělat pár prudkých pohybů. Všechno mi to perfektně sedí a hlavně mě to nijak neomezuje. Taky to vypadá tvrďácky. Rychle jsem se vrátila do studovny.

Právě včas. Přítomní probírali nedávné události a hlavně útok v lese, kterého jsem se nedobrovolně zúčastnila jako oběť.

Z hovoru jsem pochopila, že šlo o atentát jehož cílem měla být trpasličí delegace, která těmi místy procházela asi půl hodiny po nás. Mělo to vypadat, že orci, konkrétně můj mistr, napadli trpaslíky. To kouzlo, co mě způsobilo slabost a elfy uspalo byla OM – orčí mina. Velice nepříjemná věcička. Počkala, až budeme všichni v účinné oblasti a teprve potom se aktivovala. Všem nám na čtrnáct dní sebrala schopnost kouzlit. Navíc použila naši magii proti nám – čím větší kouzelník se v ní ocitl, tím tvrději usnul. Taky k sobě začala lákat tvory z okolí. Jak jsem už řekla, velice nepříjemná věcička. Mistr mi pak prozradil, že ji vymysleli speciálně proti elfům, protože každý elf kouzlí. Ještěže jsme do toho vlezli mi a ne ti trpaslíci. I když se mi to zdá divné, nepamatuji si, že bych mezi trpaslíky viděla nějaké kouzelníky. Ujistili mě ale, že zrovna v této výpravě šlo kouzelníků dost.

Naštěstí jsme tím místem procházeli dřív než trpaslíci a naštěstí mě mistr ještě nezačal učit kouzlit, proto jsem neusnula!

Mistr tu OM nepoužil, to je jasné. S knížetem začali pátrat, co se vlastně stalo a hlavně, kdo za to může. Následující části jsem moc nerozuměla. Jenom jsem pochopila, že se bavili o tom, jaká kouzla použili, aby odhalili pravdu.

Pravda je nakonec taková, že to narafičil konkurenční elfí rod jménem Eruner, aby poškodil rod Šalaja a knížeti pokazil spolupráci s trpaslíky a hlavně s orky. Přemýšlela jsem nad tím, jak je to hrozné a v hlavě se mi ozval mistr: „Z federace to asi neznáš, ale toto je politika, teda elfí politika. U nás se to dělá přímočařeji a v mysli jsem viděla vypálenou vesnici. Rod Šalaja je nejdůležitější elfí rod a rod Eruner by chtěl být na jeho místě. Oberon s naší situací nechtěl otravovat jejich císařovnu, ale po tomto útoku ji o všem řekl. Za čtyři dny přijede přímo sem do Oberonova sídla. Stejně tak i trpasličí král. Já tady jsem a přivolám Vránu, za draky to podškrábne Černý Vítr a prý se tu na chvilku objeví i sám Kalif.“

Byla jsem z toho dost zmatená, co podškrábne? Asi něco důležitého, když se tu sejdou takoví papaláši.

Kníže pokračoval ve vysvětlování. Až teď jsem pochopila, že vlastně jenom opakuje to, co všichni přítomní ví.

„Císařovně jsem to nakonec musel říct, jednou jsem »ochránce elfí říše« a toto je docela velké ohrožení. Vládkyně oficiálně oslovila Thurika, Kalifa, Gorta a Černého. Domluvili se, že oficiálně požehnají naší snaze o vybudování planetárního štítu. Díky tomu dokonce utichnou boje mezi elfy a orky. Císařovna to řekla hezky – toto má nejvyšší důležitost, ale přitom by se o tom nemuseli dozvědět obyčejní lidé. To, že budeme bojovat s federací je možnost, ne jistota a bylo by hloupé je zbytečně zneklidňovat. Dostaneme její maximální podporu. Stejně tak se vyjádřil i král Thurik za trpaslíky, že generále?“ kníže se podíval na generála, který přikyvoval. Pak zase pokračoval: „Kalif prý také pomůže ze všech sil,“ na toto prohlášení přikyvoval zase Nazir. „Černý vítr nám za draky slíbil dvě věci, tou první jsou jejich podrobné mapy vesmíru, jsou totiž asi jediní, kteří věděli, že náš svět je planeta. Tou druhou věcí je zajištění letectva, jak tomu říkal. A co orkové, to vám řekne Gort.“

Mistr dostal slovo, postavil se a pak s úsměvem prohlásil: „Za orky jsem slíbil tři věci. První je podpora nejvýznamnějších šamanů, to znamená mě a Vrány. Druhá věc je ta, že orkové odteď nebudou útočit ani na elfy, ani na trpaslíky. S tím souvisí poslední věc, která současně pomůže vyřešit problém co s tou spoustou nudících se orčích válečníků. Máme armádu orků, kteří mohou ihned vytáhnout do boje. Odhalím vám tady jedno z orčích tajemství, doufám, že si to necháte pro sebe a své vládce. V případě potřeby jsem schopný do hodiny sebrat vojsko čítající asi sedm milionů válečníků.“ Ostatní jenom polkli. Asi je překvapilo to množství. Proti federaci je to jenom plivanec, ale pokud jsou tak dobří jako ti v mistrově osadě... Federace by ztratila spoustu planet.

Už od brzkého rána jsou všichni na nohou a pobíhají, uklízí a jsou strašlivě nervózní. Kolem oběda přijede totiž elfí císařovna. Já jsem taky nervózní. Dozvěděla jsem se, že si císařovna se mnou chce promluvit. Už aby to všechno skončilo. Nemám ráda takové oficiality.

Čekáme v přijímacím sále. Tentokrát jsou na pódiu jenom dvě křesla. Knížecí a pak ještě jedno, daleko honosnější. To bude pro císařovnu.

Rozezněly se nějaké píšťaly. Paráda už to začne. Nesnáším čekání.

Do sálu vešli dva honosně odění elfové v císařských barvách. Předem jsem si nastudovala, že císařské barvy jsou zlatá a modrá. Všichni před nimi ustupovali a dělali tak místo pro císařovnu, která jde hned za nimi.

Císařovna vešla do sálu a všichni elfové poklekli na jedno koleno a hluboce se jí uklaní. Dokonce i kníže zaujal tuto polohu. Delegace z kalifátu leží na zemi a také se klaní. Teda kromě Nazira, ten vzdává hold stejným způsobem jako elfové. Trpaslíci stojí v pozoru štíty přitisknuté k hrudi a na nich ještě kladiva a sekery, hlavy mírně skloněné. Jenom já s mistrem stojíme normálně. Nejvíc, co mi mistr dovolil je mírná úklona hlavou. Připadám si nepatřičně, ale co mám dělat, aspoň si můžu líp prohlédnout císařovnu.

Vypadá jako většina elfek, vyšší, štíhlá, dlouhé zrzavé vlasy. Má nádherné šaty. Něco ji ale odlišuje a to je chůze. Jde jakoby jí patřil celý svět. Nemyslím arogantně, spíš bych řekla sebevědomě.

Kníže jí vyšel vstříc, pomohl jí usadit se. Pak pronesli pár slov a oslava mohla začít. Do sálu byly přineseny velké stoly. Postupně je sloužící zaplnili jídlem a pitím. Rozezněla se hudba a odstartovala skutečnou zábavu. Všichni přítomní se jako na povel začali „bavit“. Někteří tančí, někteří se občerstvují, vznikají hloučky a skupinky, které spolu rozmlouvají a smějí se.

Já jsem se šla najíst, ale ani jsem nedošla ke stolu. Po cestě mě totiž odchytl elf v císařských barvách. Uklonil se mi a povídá: „Mohl bych vás Lano moGara poprosit? Má paní by si s vámi ráda promluvila.“

Polkla jsem, nechtěla jsem se s nikým bavit, ale odmítnout pozvání od císařovny by mohlo být nebezpečné. Uklonila jsem se a tiše šeptla: „Je mi ctí.“

Nevím čeho jsem se bála. Císařovna je úžasná! Nejdřív vypakovala knížete a své ochránce slovy: „Pánové chtěly bychom probrat pár holčičích věcí a věřím, že by vás nezajímaly.“

Sice neradi, ale odešli. Nebo v případě ochranky alespoň poodešli.

Chtěla jsem se jí poklonit, ale zastavila mě.

„Na tvém místě bych to nedělala. Sleduje nás tvůj mistr a nemám pocit, že by za posledních pár chvil změnil názor na to, před kým se šamani sklání a před kým ne. Mě by jenom důrazně připomenul, že pořád jsme ještě ve válce. A že by mohl poslal tlupu orků do mého sídelního města »na nákupy«. Myslím, ale že tobě by to vysvětlil důrazněji!“ řekla mi s pobaveným úsměvem. Pochopila jsem, že jde o dlouhodobější spor.

Neřeknu vám, co přesně jsme probírali. Jak řekla císařovna, jde o „holčičí věci“ a co kdyby to slyšel nějaký kluk? Jenom by mě nikdy nenapadlo, že má císařovna takové znalosti federace!

Bavily jsme se spolu skoro hodinu, ale už po několika minutách jsem zapomněla, že jde o císařovnu. Dokonce jsme si potykaly. Myslela jsem si, že to není vhodné, ale císařovna mě přesvědčila: „Elfové a všichni mí poddaní mi říkají »má paní«, to nejde. Jednak nejsem tvá paní a pak je tu ta věc se šamany, orky, válkou a tak vůbec. Ostatní mi říkají jednoduše »císařovno« a přiznám se, že se mi to moc nelíbí. Pokud bych chtěla dodržovat protokol, musela bych já na oplátku titulovat tebe jako »šamanská učednice, budoucí hledačka pravdy« a to mi přijde taky pěkně hloupé.“

To byly argumenty se kterými jsem nemohla než souhlasit.

Potřásly jsme si na to tykání rukou, podle federačních zvyklostí a objaly se podle elfích.

Další dny byly docela hektické. Přijel trpasličí král. S jeho příjezdem bylo ještě víc humbuku než s Juriou – elfí císařovnou. Trpaslíci u toho dělali hluku jako by nás šli napadnout. Bubny, píšťaly, pravidelné bušení okovaných bot o podlahu. Na druhou stranu to byla úžasná vojenská přehlídka. To jsem si myslela i když přicházel jejich generál. Teď s králem to byla ještě větší šou.

Dál už nikdo nepřijel, ale bylo tady docela živo.

Konečně nadešel den D, hodina H a minuta M. Velký sál byl vyklizený. Uprostřed stojí masivní stůl a na něm pět sad listin. Sál hlídají elfí i trpasličí vojáci. Uvnitř je pár členů každé delegace jako svědci.

Nejdřív šla Juria. Prohlásila: „Elfové cítí potřebu jednotné obrany. Tímto stvrzuji, že poskytnu veškerou podporu společné jednotce »planetární obrana«!“

Pak šla a každou listinu podepsala.

Další na řadě byl trpasličí král Thurik: „Trpaslíci také podporují společnou obranu. »Planetární obrana« získá tolik trpasličích vojáků a vybavení, kolik bude potřeba, navíc v případě útoku na tuto jednotku si to vezmeme osobně. Bude to jako by někdo napadl Království!“

Dořekl to a šel podepsat listiny. Přítomní trpaslíci začali dupat do rytmu. Musím přiznat, že to jejich dupání má něco do sebe.

Další měl jít zástupce orků. Myslela jsem, že to podepíše mistr. On ale místo toho vyvolal Vránu. Ten se rozhlédl po sále.

„Orkové jsou válečníci. Bojovat za společnou věc je úžasné. Od této chvíle jsou všichni orkové ochotni zemřít za obranu naší planety!“ prohlásil a taky podepsal.

Pak ke stolu přistoupil Nazir. Něco se změnilo. Najednou jsem měla silný pocit, jakoby byl v místnosti přítomný někdo další. Tato přítomnost mě úplně zaplavovala. Můj cit pro život mi najednou říkal, že v Nazirovy je najednou víc života než ve všech ostatních přítomných dohromady. Jeho hlas zněl úplně jinak, vznešeněji: „Kalifát neoplývá armádou, jako vy všichni ostatní. Naše síla je někde trochu jinde. Já Kalif slibuji, že použijeme veškeré prostředky k tomu abychom tuto planetu pomohli ubránit a je jedno jestli ji budeme bránit proti federaci nebo někomu jinému!“ mrkl na mého mistra.

Nevím, co tím myslel, ale mistr se ulehčeně usmál a uklonil se mu!

Poslední přišel ke stolu Černý Vítr.

„Draci brání tuto planetu už od pradávna. Jsem rád, že se nám konečně dostane pomoci. Společné věci pomůžeme jednak podrobnými mapami, ale někteří z draků se uvolili fungovat jako naše mezihvězdná flotila. A nezapomínejte na šotky. Stačí říct a budou nám pomáhat!“

Tím v sále spustil bouři smíchu.

Pak už se dojednávaly jenom nějaké detaily. Kdo bude velet, co přesně znamená „veškerá podpora“, kdo bude styčným důstojníkem a podobně.

Dnešním dnem vznikla »planetární obrana« této zvláštní planety. Až teď jsem si uvědomila, že ani neznám její jméno.

Věřím, že jednou bude dnešní den v učebnicích dějepisu a jsem moc ráda, že jsem u toho mohla být a všechno vidět na vlastní oči.

Večer mě čekalo ještě jedno překvapení. Na celém panství očekávaně propukly bujaré oslavy. To jsem nemyslela, zajímavé bylo spíš to, že jsem měla možnost lépe se seznámit s náboženstvím elfů. Před samotnou oslavou totiž proběhla mše.

Vedl ji nejvýše postavený kněz a avatar bohyně Aldarie – kníže Oberon.

Na začátku hrála nějaká hudba. Byla trochu jiná, než jakou jsem tady slyšela. Musím říct, že se mi moc líbila. Pak kníže děkoval své bohyni za moudrost, kterou nám dala a za veškerou magii. A následovalo kázání – příběh.

Už po několika větách mě ten příběh vtáhl do sebe. Až teď jsem uvědomila, jak příjemný má Oberon hlas.

Chtěla jsem poslouchat příběh, ale místo toho jsem asi usnula. Neumím si jinak vysvětlit, jak by se mohlo stát, že najednou stojím na úplně jiném palouku. Tentokrát bez všech těch davů.

A v prostřed palouku je divná elfka. Podívám se na ni blíž a není to elfka. Ať se snažím, jak se snažím nedokážu určit její rasu. Navíc mám podobný pocit, který mě zaplavil v sále, když Kalif podepisoval smlouvu.

„Ahoj Lano. Vítej v mém království!“ ozval se mi v hlavě sametový hlas.

A to je to poslední, co si pamatuji.

Errata:

30.05.2021 14:07