Dnes je to půl roku, co je naše planeta, nebo alespoň některé její národy spojencem federace. Původní snahy federace abychom se k nim připojili a stali se součástí federace byly z naší strany hned v úvodu odmítnuty. To však nebránilo podpisu řady smluv a navázání oboustranně výhodné spolupráce.

Našim hlavním diplomatem se stal Nazir. Je neuvěřitelný! Má absolutní paměť a takovou představivost a schopnost spojovat detaily, až si někdy říkám, že je to věštec. To ale usilovně popírá. Možná až zbytečně usilovně!

Asi bych měla vysvětlit tu spolupráci. Nazir sestavil seznam toho, čím můžeme federaci pomoci a našich, no požadavky bych to nenazvala, ale řekněme že je to seznam toho, co bychom ocenili zase my. Tyto seznamy předal velvyslanci hned na druhé schůzce. Ten se do seznamů podíval a v tu chvíli bych mu dala deset z deseti bodů za sebeovládání. Prohlásil jen něco v tom smyslu, že naše znalost federace, jejích problémů a možností je znepokojivě důkladná.

„Poctivě jsme si udělali domácí přípravu!“ odpověděl Nazir a s úsměvem jen pokrčil rameny.

Na to se oba zasmáli a příště dostal Nazir podobné seznamy a hned se začalo licitovat. Velvyslanec Marel přiznal, že by federace velmi uvítala, kdybychom dokázali vyjednat mír alespoň s některými civilizacemi.

„V současnosti bojujete se šesti civilizacemi. Pokud se mé zdroje nemýlí,“ pronesl Nazir a Marel jenom kývl na souhlas a řekl něco o tom, že se raději neptá, co to je za zdroje.

„Při našem hledání případných spojenců jsme zjistili, že je pro vás reálné uzavřít bez problémů mír s civilizací Ragarikurů a H'reelů. Navrhoval bych začít s H'reely. Vaše válka s nimi vznikla z jednoho nedorozumění. Také by raději měli mír, ale díky mentalitě H'reelů nejde jenom tak přestat bojovat. Oni jsou ještě militantnější než naši trpaslíci a na cti lpí víc než kříženec japonského samuraje s trpasličím válečníkem!“ podíval se významně na trpasličího generála, který se jenom pousmál.

„Oni neustoupí, tím by ztratili tvář. Vy také neustoupíte, to byste ztratili tvář a už by s vámi nikdy nejednali. Napadlo mě ale jedno elegantní řešení. Pokud budete ochotní přistoupit na takovou hru.“

To vzbudilo Marelovu zvědavost: „A jak to tedy chcete provést?“

„Naše řešení by spočívalo v tom, že bychom jim oznámili, že s vámi chceme uzavřít spojenectví ale jako jednu z podmínek tohoto spojenectví jsme si dali ukončení vaší války. Vám to určitě připadá dost krkolomné, ale je to přesně ve stylu H'reelů. Tudíž by to mělo projít bez problémů. Oni ustoupí a z jejich strany to bude laskavost. Nedoporučoval bych vám, abyste jim zůstali něco dlužní ale mám pocit, že planetu označovanou jako Omikron IX. vlastně vůbec nechcete, souhlasíte?“

Marel se poradil se svým tabletem a kývl, že Omikron IX. je přijatelná cena za mír s H'reely.

„Bude to docela zajímavé představení na které se potřebujeme připravit. Určitě jste schopný sehnat doprovod jedné vaší válečné lodi třídy Střelec a řekněme tak dvou set mariňáků, že?“ zeptal se Nazir a Marel jenom kývl.

„V tom případě nás čekejte za týden na těchto souřadnicích!“ řekl Nazir a podal velvyslanci papír se souřadnicemi.

Rokovali spolu ještě několik hodin, ale nic zajímavého už neprobírali.

Těším se, až poletíme s Nazirem vyjednávat. Ráda se setkávám s novými civilizacemi.

Znovu jsem si zkontrolovala, že mám všechno nachystané. Jak už jsem říkala, na to vyjednávání se těším jako malá.

„Lano pojď sem!“ zavolal na mě mistr. Bez řečí jsem přiběhla.

„To, co ti řeknu, se ti nebude líbit, ale to ani nemusí!“ ušklíbl se.

„Klekni!“ nechápala jsem sice proč, ale poslechla jsem.

„Už ses toho naučila hodně. Není toho ještě dost na to, abys mohla být prohlášena za šamanku, ale taky toho není málo. Díky tomu postupuješ do další fáze učení. V první fázi jsi se musela naučit dost na to, abys nebyla nebezpečná sobě a okolí. Teda nevědomky nebezpečná. Proto jsi musela být pod neustálým dohledem. To už umíš. Znáš toho dokonce víc, než je obvyklé. Je nejvyšší čas, abys vyzkoušela své schopnosti. Zůstanu i nadále tvým mistrem, ale dojde k několika změnám. Už nebudu neustále v tvé mysli. A pošlu tě samotnou do světa, abys získala nějaké zkušenosti. Vrátíš se, až budeš mít pocit, že jsi schopná složit závěrečnou zkoušku. Vezmi si své věci a jdi!“ přikázal mi mistr a tím se se mnou rozloučil a odešel.

Naprosto šokovaná jsem se zvedla.

„Samozřejmě můžeš zůstat v mém sídle. Jsi zde vítaný host a přítel rodu Šalaja!“ probral mě z šoku kníže Oberon.

„Někdy se musíš podívat i k nám. Všem řeknu, že se tam objevíš!“ nabídl mi trpasličí generál.

„Dej vědět, kdybys potřebovala dopravu někam daleko, třeba na území federace,“ mrkl na mě Černý Vítr.

„Zastav se prosím za mnou, pokud budeš cestovat na území federace. Chtěl bych tě o něco poprosit!“ přidal se Nazir.

Rozhodla jsem se zůstat nějakou dobu u knížete. Dostala jsem jinou místnost než předtím. Nebudu nic dělat! Budu jen odpočívat!

Přiznám se, po třech dnech mě to přestalo bavit. Začala jsem zase cvičit. Dále jsem pokračovala ve shromažďování magie. A rozhodla jsem se naučit se „dalekou cestu“. Mistr mi už kdysi prozradil jak se to dělá, ale ještě jsem se k tomu nedostala.

Sedla jsem si uprostřed jedné z meditačních zahrad. Oberon asi ví, proč je zde nechal vybudovat. Ponořila jsem se do své vlastní mysli a začala hledat dveře stvořené z mlhy. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale našla jsem je. Zkusila jsem jimi projít. Podařilo se mi to a objevila jsem se na zvláštním mlžném místě. Intenzivně jsem si pomyslela na Vránu. Ihned jsem získala pocit, kterým směrem mám jít. Na nic jsem nečekala a rozběhla se. Mlžná krajina tomu říkám proto, že tady není nic jiného než mlha. Po několika hodinách běhu mi to připadlo dost monotónní a nudné. Naštvala jsem se a „chtěla“ jsem být co nejdřív u Vrány.

Hups, přede mnou je nějaký kopec vystupující z mlhy. Vylezla jsem na něj a kdo tu na mě čekal? Správně, byl to on, Vrána.

„Buď pozdraven Vráno!“ uctivě jsem ho pozdravila, vždyť je pro mě něco jako bůh.

„Nojo no, to jsou pořád nějaké formality. Proč si každý myslí, že tady musí být tak upjatý? Ale promiň. I ty buď pozdravena Lano!“ odpověděl mi docela podrážděně, až jsem se lekla.

„Jsem rád, že jsi ke mně našla cestu. Uvidíš, příště už to bude rychlejší!“ zasmál se a pokračoval: „On ten název »dlouhá cesta« je tak trochu žert.“

„Asi tě zajímá k čemu je to tady dobré. Když budeš mít problém, který nedokážeš sama vyřešit, klidně přijď, zkusím ti poradit. Ne nadarmo jsem šašaman. A to klidně i v době tvé pouti, na kterou ses už vydala a na které ti neporadí tvůj mistr. A teď k tomu dárku, co jsem ti slíbil.“

Vrána mi při našem prvním setkání slíbil dárek! Už jsem na to zapomněla!

Odvedl mě kousek dál. Prošli jsme kolem několika stromů a zde stálo mé původní tělo.

„Říkal jsem si, že by se ti někdy mohlo hodit. Nauč se jeho píseň života!“ přikázal mi. Netrvalo to dlouho a naučila jsem se ji.

„Teď mě dobře sleduj!“ řekl mi a já se nestačila divit. Ukázal mi jednoduchý a rychlý postup, jak změnit své tělo. Zdálo se mi jakoby stačilo změnit svou píseň života, trochu na ni myslí zatlačit, dát tomu energii a v mžiku jsem měla své původní tělo. Přišlo mi ale dost nepohodlné, proto jsem se vrátila do orčího těla.

„A ještě než půjdeš mám pro tebe takovou malou nápovědu. Následuj mě!“ samozřejmě jsem šla za ním. Udělali jsme dva kroky a byli jsme opět v mé mysli.

„Rozhlédni se tady důkladně a přemýšlej nad tím, co je co, proč to tady je a jestli to tak musí být. Zkus třeba lásku!“

Jeho poslední slovo mi doznívalo v mysli a on už tu nebyl. Asi to zkusím. Začala jsem hledat kde je v mé mysli láska. Byla jsem dost zklamaná. Nic jsem nenašla! Naštvala jsem se zařvala: „Kde je láska?“

Dost neochotně se přede mnou objevily zavřené dveře. Samozřejmě jsem je otevřela. Vyhrnuly se z nich nejrůznější city, pocity, vzorce chování, touhy a motivy. Skoro mě to až srazilo. Aha! Proto jsem celou dobu učení nepocítila touhu navázat s někým hlubší vztah a proto jsem se tak dobře soustředila na celý výcvik.

Co když je tu takových dveří víc?

Objevily se ještě jedny, dvoje, patery. Postupně se jich objevilo asi třicet. Co s tím? Otevřít je všechny? Nechat je zavřené? A co si nejdřív udělat pořádek ve své mysli?

Pustila jsem se do toho. Bylo to skoro nekonečné, ale velice užitečné. Myslím že se teď znám líp než to o sobě může říct většina lidí. V podstatě omylem jsem taky zjistila, že můžu cokoliv ve své mysli změnit. Stačí tomu dodat energii.

Lenost? Pryč s ní!

Nenávist k brokolici? Aha ze školní jídelny. Pryč s ní!

Hraji si s vlasy, když jsem nervózní? To se mi taky nelíbí!

Už nikdy nebudu otrokem nevědomých hnutí mysli! Odteď budou všechny jen chtěné!

Probrala jsem se abych zjistila, že prší a je hluboká noc. V tvrzi jsem zjistila, že jsem „mimo sebe“ strávila čtyři dny! Řekla bych, že to budou jedny z nejužitečněji strávených dní.

Co ale budu dělat?

Zjistím, kde je moje mamka a dostanu se za ní! Pak zkusím dokončit vysokou školu a pak se uvidí.

Prošla jsem portálem a stojím před dveřmi mámina domku. Ještě, že tato technologie není ve federaci známá. To by mohli zrušit všechny celníky a hranice. Nemusím se ale bát, velvyslanec Marel mi pomohl vyřídit všechny potřebné papíry a díky tomu vlastním federační identifikační náramek. Sice nejsem plnoprávnou občankou federace, ale zase mám něco jako diplomatickou imunitu, takže si můžu dovolit víc než obyčejný občan. V případě průšvihu to ale bude mít dopad na vztahy federace a mé „nové domovské planety“ Draccorak.

Jen tak mimochodem, federace má naši planetu již nějakou dobu zanesenou ve své databázi, ale bez určení polohy. Před několika sty lety totiž jeden z draků pomohl federační lodi a od té doby se ví, že někde ve vesmíru je planeta, kde tito tvorové žijí a které říkají Draccorak. No „ví se“ je moc silné prohlášení. Zpráva měla nálepku „neověřené údaje“. Někdo ji ale nedávno vytáhl a Marel nás s ní seznámil.

Dopředu jsem dala mamce vědět, že přijdu a tak se dveře otevřely hned na první zazvonění. Pousmála jsem se nad tím, jak byla mamka překvapená, že jí volám a ještě víc, když jsem se jí zeptala, jestli by jí nevadilo, kdybych se u ní nějakou dobu zdržela. Samozřejmě z toho byla nadšená a můžu zůstat, jak dlouho budu chtít.

Setkání to bylo dojemné. Neviděly jsme se už hodně dlouho a jednu dobu to dokonce vypadalo, že proti sobě budeme bojovat, to když mistr vyhlásil federaci válku. Vzpomínáte na to jak jsem říkala, že mamka je vojačka? No a tak se klidně mohlo stát, že bychom se někde potkali na opačných stranách fronty. Šance na to byla mizivá, ale vyloučit se to nedalo. Po uzavření míru jsem mamce poslala diplomatickou poštou zprávu, že jsem v pořádku a až budu moct, že se ozvu.

Padly jsme si do náruče a poplakaly jsme si. Možná si teď klepete na čelo a divíte se proč jsem plakala, když jsem se chlubila, jak dobře mám teď zpracovanou vlastní mysl. Je to pravda, ale díky tomu se mimo jiné mohu vědomě rozhodnout, které emoce na mě budou působit a jak na ně zareaguji a teď jsem chtěla brečet, proto brečím!

Měly jsme toho spoustu k povídání a proto asi nikoho nepřekvapuje, že jsme několik hodin jen klábosily. Plánovala jsem si, jak budu několik týdnů trávit s mamkou, ale armáda mi udělala čáru přes rozpočet. Musí hned zítra odjet někam na misi. Zrušila všechny plány, které měla a zbylý čas jsme strávily spolu.

Ještě že je mamka taková, jaká je. Nejenom že u ní můžu bydlet, ale taky mi poskytne nějaké peníze do začátku. Ano správně, mistr mi dal volnou ruku v tom, co můžu dělat a velvyslanec Marel mi zařídil pas, ale o peníze se budu muset postarat sama!

Rozloučila jsem se s ní a popřála jí hodně štěstí a bezpečný návrat. Vzpomněla jsem si, jak takhle odcházela, když jsem byla malá. Někdy se to tak sešlo, že musela jít na misi a taťka taky. To byly docela smutné časy. Nemohla jsem zůstat sama doma a proto se k nám na tu dobu většinou nastěhovala teta Pavlína nebo jsem musela jít do armádní školky spolu s ostatními dětmi vojáků.

Dost vzpomínání a sentimentu! Jsem sama doma a měla bych naplánovat co přesně budu dělat. Stanovit si priority a pak teprve nějaký plán.

První prioritou pro mě budou peníze. Druhou prioritou bude vybudovat si nějaké zázemí. Pak je tady ta univerzita. A nesmím zapomenout na balíček, který mám doručit pro Nazira.

No a co kdybych to otočila. Doručím balíček, přihlásím se na univerzitu. Zázemí si vybuduji na koleji nebo na privátě a nějaký zdroj peněz se taky určitě najde.

Doručila jsem balíček a doma jsem hned vletěla na pavučinu a začala hledat kontakt na svou starou univerzitu. Říkala jsem si, že by bylo hezké, kdybych ji mohla dokončit. Zjistila jsem, že akademický rok už dávno začal, ale po několika dotazech jsem zjistila, že by mě klidně vzali i teď. Problém bude v tom, že předchozí vzdělání mi neuznají. Jednak jsem ze školy odešla už před více než dvěma lety. To už je tolik? Ani jsem si neuvědomila, jak ten čas letí. A pak jsem papírově někdo jiný! Férově mi nabídli, že můžu udělat rozřazovací zkoušky a jejich výsledek rozhodne o tom, do kterého ročníku nastoupím.

Na univerzitním serveru mi ihned založili účet na který mi poslali veškeré podklady ke zkouškám. Nebo jsem si to aspoň myslela. Přihlásila jsem se k němu a zjistila jsem, že jsou zde kompletní skripta, přednášky a vlastně všechny podklady. Nejen pro mnou vybraný obor „Genetika“, ale asi pro všechny obory, které univerzita nabízí. Nahoře všeho tohoto materiálu byl jednoduchý vzkaz: „Přestaň používat ten terminál!“ a místo podpisu tam byla jen stylizovaná vrána.

Docela mě to překvapilo a říkala jsem si, proč bych měla přestat používat terminál? Pak mi to došlo. Mistr terminál taky nepoužíval! A pokud mám pravdu a tu zprávu mi tu zanechal Vrána, asi nebude terminál skutečně potřeba. Protože Vránu podezírám z kdečeho, ale rozhodně ne z toho, že by seděl za nějakým terminálem.

Chvíli jsem nad tím přemýšlela a pak si vzpomněla, jak mistr mluvil přímo s UI a počítači. Zkusila jsem to udělat podobně, jako když mluvím v mysli s živým člověkem a ejhle ono se to podařilo!

„Terminál!“ řekla jsem.

„Přejete si?“ objevila se UI. Nedivím se, že jim mistr říká duchové. Je totiž velmi podobná Vráně a to je duch.

„Chci se přihlásit do svého účtu na Quequské univerzitě!“

„Není problém, následujte mě prosím!“ řekl terminál a zamířil pryč.

Následovala jsem ho a za okamžik jsme stáli před jinou UI oblečenou do slavnostního profesorského roucha se znakem univerzity.

„Toto je server Quequeské univerzity. Můžete mu předložit svou žádost. Pokud je to vše tak zmizím. Kdykoliv mě můžete opět zavolat.“

Tím jsem získala úplně jiný přístup do pavučiny, než by mě napadlo. Tahle komunikace je daleko rychlejší, než klasické využívání terminálu. Navíc se nemusím „otravovat“ se čtením textů a posloucháním a sledováním přednášek! Stačí mi to jen natáhnout do mysli a zkontrolovat, že si to sedá tam, kam má. Díky tomu jsem schopná „přečíst“ stostránková skripta zhruba za minutu. Ještě by bylo parádní to hned umět, ale to už bych chtěla asi moc. Na druhou stranu si to pamatuji líp než kdybych to četla. Ono to bude podobné jak mě mistr učil jazyky, asi si to musí „sednout“.

Zkusila jsem touto metodou „přečíst“ všechny materiály, které mi tu připravili. Trvalo to sice několik hodin, ale absorbovala jsem veškerou učební látku celé Quequeské univerzity! A jako bonus jsem ještě slupla balíček nadepsaný „Federace“ opět podepsaný Vránou.

Balíček byl tužší oříšek než ostatní materiály. Jeho strávení mi trvalo skoro dvě a půl hodiny! No taky aby ne. Jsou v něm snad všechny informace o federaci. Od založení až zhruba do doby, kdy jsme se připravovali na válku s federací. Rozsah témat je taky obdivuhodný. Mapy, politika, hospodářství, vojenství, dokonce vojenská síla a rozmístění všech vojenských sil! Nerada bych ale zapomněla, že je zde také veškerá kultura. To znamená knihy, hudba, pořady, prostě všechno! Navíc naprosto logicky poskládané! A s vysvětlujícími komentáři!

Už vím jak to, že císařovna Juria věděla tolik o federaci. S takovými materiály se nedivím, že naši představitelé ví o federaci úplně všechno. Dokonce bych řekla, že díky tomu víme o federaci víc než federace sama.

Budu se muset mistra zeptat, jak to udělali.

Errata:

30.05.2021 14:07