Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Josefina pokynula Aleně, která již opět zastávala svou funkci, a společně se vzdálily do dámského pokojíku. Po chvíli vyšla Alena s kusem papíru a brkem a dožadovala se dopisu pro Johanna. Paní jí dala zřejmě instrukce, neboť se ihned vzdálila. Jen co její sukně zašustily ve dveřích, projevil Jan nebývalou aktivitu.

„Matyáši, uvědomuješ si, do čeho se řítíme? Co kdybychom teď hned vzali nohy na ramena a prchli z tohoto zatraceného Týna. Johannovi napíšu, aby utekl také, a počkáme na něj v lese, tam nahoře,“ horlil polohlasem, zatímco Matyáš jen kroutil hlavou.

„Jene, to přece nemá žádný smysl. Chceš naložit pytle na koně a toulat se po lesích? A myslíš, že nám vydají koně, jenom tak? A co ten zatracený Wolfgang a ten druhý pán. Nezapomeň, že mě ve statku, který neleží více, než pět mil odsud, chytla městská posádka. Jdou po nás a po tom stříbře především. Budou nás nahánět, a když dostanou, co chtějí, oběsí nás na první hrušce u cesty. To chceš?“

„Mluví z tebe pohodlí a zhýralost, Matyáši, zachtělo se ti rodinného života. Ale to brzy přejde a co potom?“

„Co by, nějak to dopadne,“ odsekl Matyáš a tvářil se, že je rozhodnut.

„Spikli jste se, Matyáši, snad bude Johann statečnější, vždy byl bojovný a teď jistě teskní po zbroji. Napíši mu a uvidíme,“ řekl Jan veledůležitě a chvíli kostrbatě smolil několik vět příteli.

&209;Drahý příteli.

Nastala doba těžká, jsme hledáni kdekým, a proto užíváme bezpečí a přízně naší vzácné přítelkyně. Jsi-li již natolik zdráv, abys ji mohl následovat, věř, že tě bezpečně dopraví za námi. Společně pak rozhodneme o budoucím životě a vypravíme se všanc dlouhému putování. Není jiného východiska, těšíme se na shledání.

J-M.&209;

Sotva list přeložil, objevila se Alena následovaná Josefinou. Ta usedla mezi ně na divan, zatímco Alena vzala list a šla ke schodišti.

„Snad nejedeš sama?“ zvedl se Matyáš a Jan utrousil jakousi poznámku a otočil se.

„Ale ano, Matyáši,“ odpověděla za ni Josefina.

„Alena je pro to nejvhodnější a pojede s doprovodem. Nemusíš se ničeho obávat. Budu vám zatím dělat společnost,“ usmála se a došla pro konev s vínem. Nalila všem vrchovatě a zvedla pohár jako první.

„Tak na kuráž, pánové, večer ji budete potřebovat, kdyby vás na Švédské skále zase někdo přepadl. Kdo s čím zachází, tím také schází, že Jene,“ rozesmála se a pohár vyprázdnila.

„Přestaň se zbytečně týrat, Jene. Sami stejně nikam nedojedete a Hodorf jsi nechal spadnout. Je mi jasné, čemu ses tam věnoval a tak tobě teď musí být jasné, že musíš jinam. Pokud vím, v tamním okolí patří vše Olomouckému arcibiskupství a že ti nejsou příliš nakloněni, je nabíledni.“

Jan mlčel, věděl, že má pravdu, ale zdráhal se to přiznat. Po návratu na Hodorf nijak netoužil, tvrz opouštěl s úmyslem nikdy se tam už nevrátit. Zvrhl do sebe pohár a nalil znovu všem.

Josefina se usmívala vítězoslavně a Matyáš se šklebil jako měsíček, zasněně plující po baldachýnu. Jan se na něj úkosem podíval a zakroutil nevěřícně hlavou. Josefina, vidouce tu reakci, vesele se rozesmála.

Matyáš si zřejmě ničeho nevšiml, usmíval se dál a usrkával víno něžně jako abatyše.

Errata:

30.05.2021 15:35