Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Dva dny přeběhly jako voda a oba byly ve znamení zimního sluníčka, které sice mnoho nehřeje, ale je to veselejší, nežli zatažená obloha, z níž se sype chundelatý sníh.

Ten přišel až nakonec, poslední den jeho putování. Zbýval jeden den do Tří králů a Matyáš se choulil na kozlíku, řádně promrzlý a provlhlý mokrým sněhem, který se už od rána sypal z oblohy.

Když k tomu připočteme ještě vyšší polohu Jesenického podhůří, byla to zima, která nejvíc zalézá za nehty. Ještě není dostatek uježděného sněhu na sáně a přitom se kola povozu boří střídavě do sněhu a bláta, jehož je všude spousta.

Bylo tak zamračeno, že se zdálo, že den skončí už v čase oběda, tak málo světla propouštěla přes mraky zakaboněná nebesa. Minuli poslední město a kolem silnice zbyly jen řídce rozeseté domky a samoty.

Některé byly daleko ve stráni a Matyáš přemýšlel, co přimělo zdejší obyvatele stavět svá obydlí na tak nepřístupných místech, když zima tady musí být krutá a dlouhá.

Nikde nezahlédli ani nohu, všichni byli zalezlí doma za pecí a jen oni sami se prodírali slotou. Starý kočí, jak měl ve zvyku, tiše seděl a snášel všechny útrapy a přitom musel být na kost zmrzlý. Když se ho Matyáš optal, zda nechce zastavit, nebo vystřídat, jen se pousmál a pravil:

„Jen nech, chlapče, takový je chléb formana. Co mi pomůžeš?“

Byla to pravda, i kdyby na chvíli Matyáš vzal otěže, zima ba byla stejná, jako předtím. V duchu se podivoval těmto zvláštním lidem, kteří za každého počasí vydrží, protože to služba žádá.

Pomalu se vlekli Kuttelberg a posléze Hermanstadt, než se cesta zvedla do kopce. Naštěstí zatočili na mírnější stranu, po úpatí kopce, ale i tak museli vystoupat na horizont.

Zde už bylo sněhu dost i na sáně. Koně se bořili a Matyáš první seskočil a tlačil, poté sesedl i kočí.

„Buďme rádi za tuto silnici, přes Oberdrund bychom možná ani nevyjeli,“ hučel starý a kašlal, jak nemohl popadnout dech. Matyáš se podíval tím směrem, kde se černal kopec krutý a příkrý.

Měli co dělat a v husté chumelenici začala padat tma.

Koně sotva šli, krokem postupovali zasněženou silnicí a několikrát málem sjeli do příkopu, tolik zde napadalo sněhu. Naštěstí se brzy octli na horizontu a silnice se překlopila směrem z kopce dolů.

„Vylez nahoru,“ vybídl starý kočí Matyáše. „Teď pojedeme dolů až do Edelstadtu, naštěstí se boříme a tak nemusíme brzdit, po ledě bychom živi nedojeli.“

I koním se ulevilo, sice stále táhli bořící se povoz, ale silnice se klonila tak silně, že musel dát Matyáš starochovi za pravdu. Když se dole cesta poněkud narovnala, uviděli ve tmě několik světel a starý kočí si mnul zkřehlé ruce.

„Edelstadt, jsme spaseni,“ sípal a kašlal.

Ještě chvíli, než projeli branou a zastavili u hostince nedaleko radnice.

Zaparkovali vůz, pacholek se postaral o unavené koně a kočí s Matyášem vešli do spoře osvětlené, zato však vyhřáté místnosti s klenutým stropem. Uvítala je nerudná hostinská štěkavou němčinou.

Postilion pojedl a měl se k spánku, nebylo divu, za ten den měl všeho dost a nebyl již nejmladší. Zato Matyáš ještě zůstal v lokále a snažil se něco vyzvědět o svém příteli. Sotva však navázal hovor s místními štamgasty, utrhla se na něj hostinská:

„Toho tady všichni známe, ptáčka vykutáleného! Dluží mi dva dukáty! A jestli jsi jeho kumpán, zaplať za něj, už dluží dost dlouho!“ krákorala zlostně a někteří se přidávali. Matyáš se pokoušel domluvit, že ho jen hledá, ale nic nepomohlo, dali se do něj, že raději zaplatil a vypadl na mráz.

Ještě za ním jakýsi holomek vyběhl, ale toho Matyáš srovnal pěstí. „Co mi chceš, zmetku?“ zeptal se, když ho odvlekl stranou ke kůlně.

„Taky mi dluží a sváděl mi dceru, neznaboh prokletý,“ syčel chlap drobný a zarostlý, že vypadal jako loupežník.

„A co já s tím. Jen jsem se ptal, kde ho najdu!“ křikl Matyáš a vrazil mu pěst do žaludku. Chlap zahekal a svalil se na zem.

„Někde v Obergrundu, ať ho odnese čert a tebe taky!“ syčel chlap.

Matyáš víc nečekal a nechal ho tam. Kráčel do zimní noci, nevyspalý a ještě prochladlý. Přes veliké vločky neviděl nebe a v botách mu čvachtala celodenní břečka.

Byl unaven, ale do hostince se vrátit nemohl. Jednak se špatně prokázal a navíc se již vyrovnal se starým postilionem, měl zaplaceno do Edelstadtu a dál nic.

Errata:

30.05.2021 15:35