Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Recenze na knížky

Zajímá vás, s jakým ohlasem se tyto knížky setkaly jinde? Podívejte se na některé recenze! Sesbíral jsem si je a vystavuji je pro výstrahu čtenářům. Pravda, v hodnocení některých recenzentů naplno souhlasím s Jardou Mosteckým, který obecně recenzenty (nejen svých!) knih nazývá dost opovržlivě vši v kožichu literatury a tvrdí, že je zásadně nečte, aby si nekazil mínění o lidech. Má pravdu. I v tom, že recenze píší velice často ti, kdo by sami nic napsat nesvedli.

K tomu ovšem dodávám: Čest výjimkám.

Taky jsem spáchal několik recenzí, jenže já recenze píši jen když se mi knížka líbí a chci ji čtenářům doporučit. Když se mi knížka nelíbí, velice často ji ani nedočtu a pak o ní žádnou recenzi nepíšu.

Jó - kdyby se tím řídili i ostatní!

Bohužel, někteří recenzenti tak trochu plní to známé české úsloví - ať už tomu sousedovi chcípne prase! Problém je v tom, že většinový čtenář po takové recenzi o knihu nezavadí ani prstem a koupí si takovou, nad kterou se kdekdo rozplývá. V dnešní době je knih tolik, že to ani jinak nestihne. Pak se ale mezi lidi dostávají příšernosti, které se líbí recenzentům, zatímco jiné knihy, pohrdavým recenzentem odstrčené do pozadí, nemají šanci. Je to jednak chyba lidí, že si nechají vnutit cizí názor (bohužel jsme takoví), jednak - a mnohem větší - vina kritiků. Znáte písničku D.Landy, kde zpívá o jednom takovém?

...už ne andílek, teď jen debílek... ...velmi morálně škodí po straně... ...pomluva docela hodně udělá...

Ta píseň je určitě ze života a nejspíš vznikla poté, co se textař setkal s podobnými kritiky. Co ale s takovými recenzemi i recenzenty? Narvat je do popelnic, jak se zpívá v jiné písni? Těžko.

První "recenze" na knihu "Zoidée" se objevila na Vltavě (vltava.cz). Byla velice krátká, ale hutná:

Napsali jste o této knize: 31.8. 2000 23:38:16 Marvin - marvins@volny.cz

Strasliva nechutnost. O nicem bez deje, patla se to v nesmyslech. Mluvnicke a pravopisne chyby.

Můj komentář (coby autora): Marvinovi děkuji za velice stručné hodnocení. Někdy je dobré vědět, co si o kom můžeme myslet. Takový názor poví dost - hlavně o tom, kdo to napsal... Četl vůbec Marvin tu knihu? Knihkupectví Vltava totiž neprodalo ani jeden kus! Nejspíš právě díky této recenzi. V.Semerád

Poznámka: díky chybě ve scriptu Vltavy se po tomto blábolu do rubriky Napsali jste o této knize: už nic jiného zapsat nedalo. Tím děkuji těm, kteří mě na to upozornili a stěžovali si, že to nemohli napravit.

Seznámit se na opuštěné planetě s krásnou inteligentní a charakterní ženou (mužem), být hostem u jiné civilizace, podílet se na plánování vesmírné mise, umět léčit zatím nevyléčitelné nemoci, zastavit války na Zemi nebo pomocí záhadného přístroje odbourat kriminalitu. Proč zůstat u snů - vždyť možná právě teď se něco takového chystá - každý z nás si může představit jak. Jedna taková, až podivuhodně propracovaná představa se nachází v knize Zoideé Václava Semeráda. Kromě podrobných, takřka důvěryhodných popisů fantastických vynálezů mě ale zaujala jedna myšlenka - jak totiž na světě (nejen na našem) přibývá bezpečí a pohodlí, přibývá i zbabělosti. Musíme opravdu čekat na záchranu od cizí civilizace? Nebo naopak na barbara, který nám připomene, že se ke svým problémům máme stavět čelem? Tato kniha je především příjemným oddechovým čtením, přesto skýtá dostatek námětů k přemýšlení.

Po románu Kerré, bohyně z hvězd se objevuje další Semerádova kniha Zoidée, dívka z planety Bardžá. Ve skutečnosti je to příběh, kterým celý cyklus o Galaktickém společenství myslících bytostí (GSMB) měl začít a autor ho také označil jedničkou.

Kosmonaut Vojta tu ještě není ve výslužbě, naopak, čile se prohání vesmírem na výzkumné mezihvězdné výpravě. S touhle výpravou jsou ale od začátku potíže, na lodi nic neklape, hádky a dokonce rvačky mezi posádkou jsou na denním pořádku.

Výjimkou je parta výsadkových pilotů, kteří prozkoumávají jednotlivé planety. Není tedy divu, že když Vojta s kamarády při jednom z průzkumných letů varuje zbylé kosmonauty na palubě vesmírné lodi před blížícím se rojem meteoritů, nikdo se jeho výstrahou nezabývá. Do lodi práskne pořádný meteorit a členové neukázněné posádky jsou mrtví (věřte nevěřte, většinou se rozplácnou o strop). Inu na zlé hochy došlo. Ale ani hodní hoši na tom nejsou o moc líp, kromě klikaře Mirka Dušína, pardon, Vojty Karase. Tomu se podaří se vrátit na zle potlučenou loď, trochu ji vyšolíchá a popoletí na další planetu.

Tam najde veleještěry a také dívku Zoidée - kupodivu dokonale humanoidní. I ona je kosmonautka, její loď byla poškozena a ostatní zahynuli. Pochází z planety Bardžá, která je obydlena civilizací mnohem starší, než je pozemská. A pak už to jde ráz na ráz. Přiletí další bardžanská loď a Vojta se dostane na Bardžá. Bardžané jsou velmi mírumilovní, a když se dozvědí o pozemských válkách, dostanou z násilnické pozemské civilizace strach, který s nimi svorně sdílí celé Galaktické společenství mnoha dalších obydlených světů. Vojta má plné ruce práce, aby dal věci do pořádku a mohlo dojít k vytouženému kontaktu se Zemí.

Knížka má výrazně didaktický tón, místy připomíná foglarovku (především jistou naivitou a až neskutečnou "správností" hrdiny). Na závěr je připojen i slovníček jazyka Bar. Zkrátka, jde o příběh pro mladé čtenáře, jenom nevím, jestli budou mít dost trpělivosti, aby přelouskali devítidílnou ságu? Protože přesně tolik volně na sebe navazujících dílů cyklu GSMB autor napsal - kromě Kerré a Zoidée je to ještě sedm dalších, čekajících na vydání. A to není všechno, autor má v šuplíku ještě celou řadu rukopisů. No, páni plantážníci! podivil by se Rychlonožka. Nebo Červenáček? Tak to vám už teda nepovím.

(Ing. Václav Semerád: Zoidée, dívka z planety Bardžá. Obálka Kazi a Semi. Havlíčkův Brod, Autobus 1999. 288 s. 125 Kč)

hodnocení: **

Magda Dědková

Z internetové diskuse:

Jméno: Mivel     Téma: Zoidée 21.02 - 02/06

Lady Dědek a její recenze?? Ta dáma patří do blázince. Dva zničené hvězdolety. Planeta po jaderné válce. Na Zemi náboženský fanatismus. Sestřelený hvězdolet letící navazovat kontakt a z toho plynoucí galaktická ostuda apod. Prosím Vás,co by ještě chtěla? Ta děvenka zjevně hodnotí knihy ždímáním. U Vás asi nekapalo dost krve. Jenom doufám,že skutečný kontakt s vesmírnou civilizací proběhne klidněji. Jestli už na nás není dávno vyhlášená "karanténa". Kdyby k "něčemu" došlo, nevím-nevím zda by nám "odpovědní" něco řekli. Nějak o tom pochybuji.

Vyjádření autora (moje):

Řekl bych, že recenze také účinně před knihou varuje ty, kterým beztak určena není... Podobné varování je přece napsáno i na obálce knihy a uvnitř se navíc nachází kapitola (doslov) s nadpisem "Varování!", také podobného obsahu (shrnuto v tvrzení: "Kniha není určena pro barbary").

Zajímavé je, jak pozvolna klesá úroveň znalostí českých lidí. Nejen pitomečků z ulice, nad jejichž stupiditou se v televizním pořadu Nikdo není dokonalý bavíme, aniž si uvědomujeme, že je to také - a především - o nás... (promiňte mi ty výrazy, ale prohlásit například o Zeměkouli, že má čtyři magnetické póly - sever, jih, západ a východ, je pitomost do nebes sahající, ať už tomu tak říkáme nebo ne)! Obávám se, že recenzentka Magda (nejen zde, ale i v jiných recenzích) dosahuje technické naivity hodné tohoto pořadu TV AV@N. Věřte nebo nevěřte, ona se snad opravdu diví, že se posádka Persea při srážce s meteorem rozplácne o strop! Zřejmě očekávala něco jako ve Star Treku, kde jakýkoliv úder do Enterprise (z libovolného úhlu a libovolné síly) způsobí, že se ve velíně všichni dramaticky sesypou na podlahu a z některých ovládacích panelů přitom vylétnou jiskry jako ze svářečky. (Kam jinam by padali, že? Ve filmovém ateliéru přece jinam ani padat nemohou!) Ostatně, je tu i jiné vysvětlení. Enterprise má umělou gravitaci... a ta holt občas něco nedotáhne. A ty jiskry? Autoři efektů si snad opravdu myslí, že v ovládacích panelech krouží desetitisíce voltů, abych citoval z jedné (IMHO velice zdařilé!!!) povídky Ludvíka Součka. Star Trek naštěstí není sci-fi, ale kosmická pohádka, stejně jako Star Wars (nekamenujte mě, je to tak). Rád se na ně dívám, ačkoliv jsou americké nejen kulturně, ale i jinak - a všude, kde to jde, mají k realitě setsakra daleko. Což mi v tomto případě nevadí. V žánru fantasy jsem ochoten strávit i daleko větší iracionality. Nebaví mě už ale vysvětlovat je důvěřivějším lidem, schopným brát je jako reál (!?!), (ač i to občas dělám). Psát recenzi na tato díla, možná bych se o tom okrajově zmínil, ale neopomněl bych zdůraznit, že mi to nevadí. Takhle okatě se ale podivovat něčemu, co je fyzikálně správné? Na vysvětlenou zdůrazňuji, že na lodi Perseus není umělá gravitace, jen její náhražka vytvářená tahem raketových motorů a všechno se řídí elementárními zákony mechaniky. Nemyslím si ale, že bych teď měl paní (slečně?) recenzentce vysvětlovat základy fyziky. Doporučil bych jí přečíst si: nejprve Lemovy Příběhy pilota Pirxe a potom fyziku pro 7. ročník ZŠ. Nebo raději naopak? Aby nám proboha Pirxe nesjela jako technickou naivitu! Ostatně - technická stránka nakonec není podstatná. Pamatuji se, jak jsem nebyl schopen přesvědčit naivky, že je naprosto reálné sáhnout si holou rukou na železo rozžhavené do žluta a nespálit se, že k chození po žhavém uhlí nepotřebují nadpřirozenou pomoc, ani dlouhou přípravu od zasvěcených a už vůbec ne meditaci. (Já to žhavé železo kdykoliv - bez meditační přípravy - klidně olíznu jazykem!) Nejnatvrdlejší mi to nechtěli věřit ani po takto vizuálně drastickém předvedení!

Kontrolní otázka: kam jinam by při nárazu měli všichni odletět, když mají před srážkou nožičky pěkně na podlaze, tedy směrem k motorům na zádi lodi, když jejich tah vytváří náhražku gravitace, pokud do lodi trochu zešikma, leč převážně čelně (z opačného směru) narazí větší meteor? Očekávat něco jiného než strop je totéž jako divit se, že nepřipoutaný řidič při čelním nárazu auta neupadne okamžitě na podlahu auta, ale rozbije se nejprve o volant, případně vylétne - věřte nebo nevěřte - čelním oknem ven! (Jak jsem viděl na vlastní oči ještě v dobách, kdy auta neměla povinné bezpečnostní pásy.)

Nenamítejte, prosím, že seriál Star Trek je starý, že věda i sci-fi jsou dnes dál - dnes by to natočili úplně stejně nesmyslně, navíc s monumentálnějšími efekty. I v nejnovějších filmech pořád ještě kosmické lodi prolétávají kolem pozorovatele s hlubokým hlomozem, nebo dokonce se svištěním turbín - stíhačky rebelů ve Star Wars je mají hodně velké, aby bylo na první pohled vidět jejich sílu... Je to velice efektní nesmysl, kterého se ale žádný filmař dobrovolně nevzdá a americký dvojnásob (a my mu to baštíme - on má přece vždycky pravdu!). Kosmické plachetnice v kosmické pirátské scifi recenzentce kupodivu vůbec nevadily - přitom jde o vyloženě křečovité roubování středověkých plachetnic do vesmíru. Je snad vysvětlení, že ta lana jsou světelná? Proč nemají mnohem stylovější (a přitom modernější) konopná (cannabis)? Nemám ale proti nim nic, v pohádce je možné všechno, je-li jinak dobře napsaná. Jen se bojím, že skutečně trochu realistické pojetí nemá v tomto mraku klišé šanci. Bylo by takříkajíc nekomerčně nudné. Můžeme se o trochu reality snažit aspoň v knihách? Jistě - i když i zde občas narazíme na technického analfabeta, schopného pochopit jedině to, co je americké. A i to jen proto. Což je bohužel věc víry, se kterou nehneme.

Že recenzentce hlavní hrdina připadá naivní jako Mirek Dušín? Zřejmě Foglara nikdy nečetla, jen o něm od jakéhosi Bohouše něco slyšela, koneckonců proč ne? I Bohouš má právo na vlastní názor. Nevzpomínám si ale ňák, že by Mirek Dušín někoho odsoudil k smrti a trest osobně vykonal, zatímco kosmonaut Karas má na tričku něco kolem stovky fanatiků. Ne, nestřílel je osobně, dokonce (věřte nebo nevěřte!) vykonal tento až neskutečně spravedlivý ortel se souhlasem všech - včetně odsouzených. (Proboha, co to je "neskutečná spravedlnost"? Čím se liší od té "skutečné"? Je snad nepochopitelné odsoudit skupinku sebevražedných fanatiků k smrti právě tím, že nehnete prstem a necháte je hnát se do zkázy, kterou si sami zavinili?) Hádejte spíš, proč si toho recenzentka nevšimla! Obávám se, že to svědčí jen o jednom, že tu poměrně dlouhou kapitolu - a nejspíš ani knihu - nečetla vůbec.

Důvodně se domnívám, že její recenze se nesla v duchu rychločtení, to jest zběžného prolistování knihy (při kterém narazila na slovníček na konci - aha, odtud ono odsouditelné didaktické zaměření), rychlého naklofání dojmu z prvních deseti stránek a hurá, v televizi začíná Esmeralda! Že mají slovníčky význam až při srovnání s jinými podobnými slovníčky na konci dalších knížek z GSMB? Že na nich není zábavné, jak se (většinou) shodují, ale to, že se postupně vyvíjejí? Polopatě to tam samozřejmě napsané není, bylo to totiž míněno jako lahůdka pro fajnšmekry, ke kterým Magda nepatří. Ti si toho už všimli. Nejen ti, kteří četli všechno, dokonce už i ti, kteří měli tak jako ona v ruce jen Zoidée a Kerré! Nemohlo ji to napadnout taky? Mohlo, mělo, ale nenapadlo. Trkat ji nebudu (podle jistého úsloví...). Myslím si ale, že by od ní bylo čestnější napsat : nelíbilo se mi to, nebyla jsem schopná dočíst to dál než na desátou stránku, nula bodov. Takhle to opravdu zdálky vypadá, že to četla... Můžeme tomu ale věřit? Ať se na mě zlobí kdo chce jak chce, já tomu nevěřím. Tak naivní snad nejsem.

Při trochu pořádném čtení by mimo jiné musela narazit na poslední kapitolu nazvanou Varování a po jejím přečtení by poznala, že kniha není určena pro lidi jejího ražení, nebude splňovat její očekávání a že by ji raději neměla číst vůbec. Natož o ní ještě psát. Nechci jí její vkus vymlouvat, ale tohle pochopit měla (pokud nemá IQ houpacího koně). Paní (slečně) Magdě se totiž skutečně mnohem více líbí knihy určené pro barbary. Knihy, jejichž základem je boj, řežba, knihy, kde kosmičtí námořníci na palubách kosmických plachetnic sprostě láteří všemi galaktickými jazyky a kde především hodně teče krev, nejlépe celých vyvražděných civilizací, které vyvražďuje ta nejmírovější, která má mír (PAX) už v názvu... xakru, psali to snad Rusáci? Že ne? Ale ta podobnost! (Mimochodem, ve slovníku v knize Zoidée je u hesla MÍR uvedeno: toto slovo se používá pouze na barbarských planetách k odlišení od VÁLKY. Civilizované světy OBA tyto pojmy prostě nepoužívají). Taky si myslím, že mír na Zemi bude jedině až se o něm nebude neustále kafrat. Nepamatujete se snad na ruský vtip: Vojna ně budět, no budět takaja borba za mir, što ně ostanět kameň na kamni...? A pro ty, kdo Zoidée nečetli (a číst nebudou, pokud správně pochopí Varování a mají dost sebekritiky), v této kapitole se přímo a jasně píše: Tato kniha je určena pro obyvatele civilizovaných světů. Není určena barbarům. Musím na tom trvat i nadále. (Ačkoliv to nejspíš opět vypadá jako naivní... není!)

O bídě současné české (a nejen české) sci-fi svědčí víc věcí. Ostatně, není to jen o sci-fi. Zdá se mi smutné, že většina českých autorů dnes píše tak, že je to k nerozeznání od amerických thrillerů. Je ovšem pravda, že Američané tak psát dovedou. Někdy se nad tím chce člověku až zvracet. Nad našimi českými, bohužel, také.

Nedomnívám se ale, že vývoj našeho světa půjde právě tím směrem, kam vede přímá extrapolace současné americké společnosti. Věřte nebo nevěřte, mám takový názor, že svět, reprezentovaný současnou americkou sci-fi, si opravdu nezaslouží nic jiného než Armageddon, ovšem bez zázračného (naivního) happy-endu.

Nedomnívám se, že čest hlavního hrdiny, často po většinu filmu jednajícího k nerozeznání od hlavního padoucha, spočívá právě (a jedině) v tom, že na konci vyzve svého protivníka, padoucha jen nepatrně většího než je sám, na čestný souboj na pistole, popřípadě rovnou pěstmi, když jim (oběma současně !!!) dojde munice. (Čemuž naopak říkám naivita já). Pokud si Američané myslí, že právě tohle (a pouze tohle) je čest, potěšpámbu. Nejhorší na tom je, že oni si to, alespoň podle velké části filmů, zřejmě opravdu myslí ! A my jim jen trapně přikyvujeme. Dokonce i v obyčejném životě. Tvrzení, že malé zemičky musí počítat se stálým odstrkováním, byť by to mělo být jen ve fotbalu, není sice naivní, ale nezlobte se, trapné. Spravedlnost buď je, nebo není. Faul buď je, nebo není. A pokud rozhodčí jeden jediný faul odpíská, zatímco čtyři stejné fauly druhé strany blahosklonně nechá být, pak je prostě darebák. To není naivita, jak mnozí jistě právě teď radostně vyskočili, to je zásadovost. Nevím ale, jak bych vám ji vysvětlil... to je na delší povídání a kdo si tyto dva pojmy v dospělém věku plete, nebo je považuje za totožné, je to hodně těžký případ... Ani naučný slovník mu nebude nic platný. Moje babička o takových lidech říkala: Do správné výchovy mu chybí příliš mnoho facek, než aby se to dalo dohnat! Pravda, byla trochu přímá, ale děti vychovala dobře. 95% amerických rodin by jí je mohlo jen tiše závidět...

Hlavní americký hrdina je (samozřejmě jen ve filmu, kde se to hemží krásnými, štíhlými hrdiny, na rozdíl od převážně tlustých Američanů, kterým se ani moc neprotiví to, co já na nich považuji za hodné lidojedů *viz dále) ochoten snášet i očividnou nepřízeň až fauly od rozhodčích (čímž je samozřejmě podporuje v dalších nespravedlnostech a koleduje si o další a další podrazy). Je ochoten férově boxovat i s obludou dvakrát větší než on, jako ve filmu Predátor, kde mi právě onen závěrečný americký pěstní souboj dokonale znechutil dojem z jinak celkem logicky započatého filmu.

Tady mi dovolte malé odbočení - nedá mi to, abych si na tomto filmu nezgustnul, naštěstí tohle nikdo nezveřejní... Predátor byl totiž do tohoto box-mače celkem přijatelným filmem a moje recenze by byla asi takováto:

Americké komando hrdlořezů při jakési vyhlazovací operaci (prezentované jako boj proti terorismu, čemuž upřímně nevěřím), narazí v džungli na ještě větší bestii než jsou sami. Pochází z vesmíru a ony statečné chlapce postupně mění ve své lovecké trofeje (slovy recenzentky Magdy - Inu na zlé hochy došlo.). Pikantní a od začátku mírně nelogické je, že obluda při svých vražedných akcích až nepochopitelně šetří krásnou polohrdinku, kterou míjí jako by byla vzduch. (Jako kdyby dodržovala hájení samic. Nebo že by se ostatních samců zbavovala ze žárlivosti? Ne, to bych vyloučil, ta kráska prostě nemůže odpovídat vkusu obludy, ledaže by obluda byla deviantní. Ačkoliv kdoví...) Film pokračuje, stříká krev i mozek, jedna krutá smrt střídá druhou, až na konci si obluda sundá masku a jde si jako připitomělý blbeček podle amerických pravidel (!) zaboxovat s posledním žijícím Američanem, který ji při tom vláká do pasti a metodou, kdysi halasně vyčítanou Viet-kongům, zlikviduje. Inu, z lovce se stala kořist, hrdinům je přece dovolena i ňáká ta rána pod pás, zejména když výš té obludě nedosáhnou (obrazně i doslova). Samozřejmě mě to ale naštvalo. Celý film fandím Predátorovi - komu jinému? Fandit těm grázlíkům na druhé straně pomyslné barikády? To považuji za zvrhlost, ač to snad (!) měli být lidé... Predátor si na nic nehraje. Je to lovec, který se vypravil zastřílet si jako kdysi Ernest Hemingway do trochu exotického revíru. Kdoví, třeba se potom chystal psát knihu o Zelených pahorcích... A filmaři z ostříleného kosmického lovce udělají na závěr přiblbého vola! To snad nééé!!! Ale vlastně, co se divím? Nebyl to Američan, takže byl nutně podřadný, že?

Nedomnívám se ale, že všude ve vesmíru bude nutně peklo, o jakém se v těchto dobách zpravidla s gustem píše. Dokonce ani ne na Zemi, ač se o to spousty Bohoušů a Dlouhých Bidel přičinlivě snaží. (To opravdu není narážka na konkrétní osoby a kdo v tom někoho poznal, nehjůř sebe, je vedle jak ta jedle). Pevně věřím, že spravedlnost není to, co hlásá TV AV@N.

Také trest smrti je podle mě nebezpečně podobný zvykovému právu lidojedů. Tady se ani my Češi nemůžeme naparovat, když po něm opět voláme (či aspoň primitivové mezi námi). Přinejmenším se tu opovážlivě spoléhá na milost boží, neomylnost policajtů a porot a konečně na spravedlnost a neúplatnost soudců (podtrhávám to, o čem se dá úspěšně pochybovat kdekoliv na světě). Od znovuobnovení trestu smrti potvrzují samotné statistiky USA již desítky justičně zavražděných nevinných, což podle mě není žádná náhoda, ale totální selhání jejich justičního systému! Jistě je naivní se tomu divit... Ale abych byl spravedlivý, nevím o takové zemi, kde by policie a justice byla výrazně lepší.. :-(( Nevinně odsouzený je jev, který se může stát všude, ale tam, kde aspoň zrušili trest smrti, jsou na tom nevinní přece jen lépe. Mohou se těšit aspoň nadějí...

Ale obávám se, že i nám v Čechách pomalu ale neúnosně přibývá lidí, pro které je čest pouhá naivita, stejně jako lidí, kteří si dané slovo ochotně pletou s pojmem válečná lest. Možná už takoví převládají. (Bohužel i mezi recenzenty.) Máme tu čím dál víc lidí, kteří si čest zužují jenom na mistrovství světa v rychlotasbě (pozor, tento typicky americký sport opravdu existuje a jednu dobu ho Američané vehementně protlačovali mezi olympijské sporty!). Naopak nám už citelně chybí lidé, schopní padouchy odsoudit - nebo je tak aspoň nazvat. Chybí nám lidé, schopní uvěřit v obyčejné, normální kamarádství a dokonce si je představit bez 4%-sexu (jako by už ani nemohlo existovat nic jiného než partnerství osob stejného pohlaví).

Když už jsme u Foglara (kterého si velice vážím, na rozdíl od recenzentky, která ho zřejmě nesnáší, což je ovšem věc jejího nevkusu, ne moje), zůstaňme u něho. Postoj recenzentky mi totiž velice nápadně připomíná postoj jiného Foglarova hrdiny, totiž Bohouše. "Hrdina není krysa - tudíž mi není sympatický."

Bohužel si neuvědomuje jedno. Každá kniha nebo film jsou didaktické a všude se dá vyčíst nějaká poučná myšlenka. Nebudu pitvat známou povídku o zmrzlém skřivánkovi, vezmu si něco jiného. Třeba film Rambo. Tam je těch pouček jako nastláno, tak jen ty, co si pamatuji (moc jich není, ale o mnoho víc jich tam ani nebude).

1) Šerifové bývají nespravedliví (občas - někdy až moc často - je to skutečnost a naši hoši zákona se ještě mají čemu učit - ale pozor, mohli by vyfasovat od Amnesty International mnohem horší sankce než nedávné Tytyty!, pro USA za mučení a kruté nakládání se zadrženými.)

2) Nespravedlivé šerify je správné střílet (nevěřili byste, kolik lidí si z toho vzalo příklad)

3) Případně je dobré odprásknout každého, kdo po mně jde (rovněž příkladů jako máku)

4) Já hrdina mám vždy pravdu (podívejme se, kolik máme kolem nás takových rambů - naštěstí poslední poučka zní:)

5) Kdo neumí zabíjet tak perfektně jako vietnamský veterán, má zalézt do kouta a držet hubu.

Ano, zřejmě jen tohle není naivní, jen tohle je správně americké! A tak musí vypadat celý vesmír, jen co jej obsadíme a vyvraždíme naivky, kteří to nejsou schopní pochopit... Přesně tohle se přece tak líbilo paní (slečně) Magdě! Ona prostě nechápe, že může existovat člověk opravdu čestný a zásadový, a už vůbec ne ve sci-fi. Z jejího hlediska je to neskutečná správnost? Jistě. O jejím barbarském založení vypovídá víc věcí, ale už tohle by mohlo stačit. Chudinka! No, neříkám, že čestných lidí je dnes většina. Naopak si myslím, že většina lidí čest jenom předstírá podle hesla: Nemůžete mi nic dokázat, takže jsem čestný! Kdysi mi pili krev uvědomělí sovětští hrdinové, dnes čestní američtí (ačkoliv ti si na čest hrají jen v tom závěrečném box-mači...). Ale xakru, to přece neznamená, že čestní lidé neexistují vůbec! Na rozdíl od recenzentky znám pár takových osobně a doufám, že ani v budoucnosti nevyhynou (asi se ale pohybuji v jiných kruzích než ona, že?). Samozřejmě je nesmíte hledat v Parlamentech, v OSN, v Radě Evropy ani na sjezdech velkých finančníků (a mezi kritiky). Tam opravdu nejsou. Ani naši první kosmonauté nelétali výlučně pro čest, ačkoliv nám to tak prezentovali z Východu i ze Západu. Možná až dnes, paradoxně především na ruské straně, kde to nenese prachy, obdiv ani slávu (v ruských průzkumech je kosmonaut na žebříčku prestiže velice hluboko pod kílerem (killer = zabiják na objednávku)). Hledejte je raději mezi obyčejnějšími lidmi a najdete je i v Americe a v Rusku, proč by ti u nás měli být výjimkou? Paní (slečna) recenzentka měla zřejmě dosud mimořádné štěstí na hulváty. Na to se hodí věta, kterou v jedné fantasy pohádce říká beznohý žebrák čarodějnici, která se mu chystá s gustem ublížit:

Ty musíš být ale nešťastná, že jsi tak zlá, ubohá ženo!

Paní (slečno) Magdo, himbajz, jděte už do háje! Nebo do pralesa k Rambovi, kam patříte!

No, snad už jsem byl jedovatý dost. Jen mě opravdu vážně mrzí, že se k recenzi nenašel nikdo, než členové Bratrstva kočičí pracky! Ne že by mi tolik vadili oni sami, mají přece poměrně ostrý, vyhraněný názor a takových je čím dál víc, ale že to recenzovali jen a především oni. Znám přece spoustu lidí, kteří takové názory nesdílí.

Pokud si nevzpomínáte vy propagátore nadlidí a ******, tak svého času jste mi požádal abych využil svých kontaktů k prosazení vašich knich.

Nejsem věřící, ale dnes děkuji bohu, že se mi to nepovedlo. Dnes už bych mohl pouze sám sobě plivnout do tváře. Ester tu byla včera na návštěvě. Smála se mi, že se zabývám někým takovým. Ani jsem nevěděl, že vám v literárních kruzích říkají brouk Pytlík české sci-fi. Nu, člověk se stále dozvídá něco nového. Bojím se však, že jste ztratil poslední zbytek soudnosti a svědomí. Mám vám vyřídit, že vaše velké vzory, němečtí nadlidé nepoužívali jedovatou zelenou, ale žlutou ve tvaru hvězdy.

Mivel 9.12.2005 18:40

Ten zdánlivě slušný chlapec na obrázku je Mivel. Jeho příspěvek nebudu příliš komentovat, není to snad nutné. Jen maličko dodám k tomu požádání. Ano, nabízel mi kdysi na jednom Pragoconu, že by mohl využít svých známostí... atd. Řekl jsem mu ale, že klidně může, ale nic si od toho neslibuji a ani by se mi nelíbilo, aby se něco prosazovalo přes známosti.

Jak se zdá, zřejmě UŽ TENKRÁT byl v dobrém poměru s jistými koryfeji české literatury. Dobře, smál se mi po straně a dlouho, budiž mu to přáno. Jsem ale rád, že jsem tohoto zdánlivého přítele poznal i z jeho druhé stránky.

Semerád 11.12.2005 18:15

Pane SW, já jsem ten, který o vaší Zoidée napsal, že je to nechutná slátanina. Už to bude pět let. Nebo tak nějak. Škoda, že už si nevzpomenu, kde to na internetu je. Skoro jsem litoval, že jsem nepronikl do vaší sbírky recenzí. Velice slušná spolecnost. Budu to muset ríct Magdě. Tenkrát jste jako reakci na mou kritiku napsal, že je to sprostá urážka. Já jsem ten, který se tak smál jednotným oblečkům Bardžanů a prohlásil, že jen blázen by mimozemštany oblékl do uniforem. A také jsem kladl otázku, zda mají stejně jako maoisté rudou knížku. Ale v jednom máte pravdu. Mivel je muj příbuzný. Asi máme hodně společného. Pokud si vzpomenu, kam jsem to tenkrát napsal, že Zoidée je příklad jak se nemá psát, dám vám vědět. Tenkrát jsem o vás napsal, že jste psavec, který píše jen proto aby psal, jinak to nemá smysl. Za ty roky jste se moc nezměnil. A pokud ano, tak k horšímu.

Saurus 12.1.2006 20:33

Aha, odkud vítr věje! Klan dinosaurů! No, jestli se znáte s Magdou Dědkovou, vyřiďte jí, že by se neměla pouštět do věcí, kterým za mák nerozumí. Protože ona v té recenzi napsala takové bludy, že by neprošla ani maturitou z fyziky. Mimochodem jsem se díval na její recenze, abych se dozvěděl, co se jí líbí. Řeknu Vám, té se líbí škváry k pohledání! Smutné je, že patří do klanu.

Názor, že uniformita oděvů Bardžanů odpovídá Maoistické Číně svědčí jedině o tom, že se nedokážete (nebo úmyslně nechcete) oprostit od omezeného pozemského barbarského pohledu na věc. Pohled na uniformně oblečené davy může vyvolávat armádní dojem jen v barbarech, ale to opět jen svědčí o tom, jaké asociace to v nás vyvolává. Pravda, diktátorské režimy u nás na Zemi (Maova Čína, dětské uniformy Hitlerjugend) často nutí lidi do uniformity, ale naopak to přece neplatí! Uniformní vzhled (včetně cylindru) si Angličané spontánně zachovávají už několik století a žádný pitomec jim do maoistů nenadává, neboť by se okamžitě a navěky ztrapnil. Stejně by přece mohl nějaký trouba předhazovat Maovu Čínu i knihám Harryho Pottera, kde by vzbudil stejně útrpný úsměv (ačkoliv tam rovněž všichni nosí školní uniformy!). Uniformy jsou totiž oblíbené nejen v Mao-ce-tungově Číně, ale nosí je i skauti a studenti a to nejen v Rusku, ale i ve Francii, v Anglii a dokonce i v USA. Tvrzení, že uniformita Bardžanů má blízko k Maově Číně je tedy víceméně zlovolné a nesvědčí to o dobré paměti na fakta. Uniformami jsou nakonec i dnes všeobecně oblíbené kalhoty jeans.

Zamysleme se ale trochu víc nad psychikou Bardžanů! Vyjde nám, že uniformita jejich oblékání vyplývá z jejich psychiky a je tedy nejen vysvětlitelná, ale naopak vysoce pravděpodobná!

Bardžané jsou podle popisu starodávná kultura. A co víc, kultura vyznávající NENÁSILÍ. Připomínám, že to není tak nemožné, jak barbaři (podle sebe, jak jinak) posuzují. Gándhí přemohl bez násilí Anglii a kdyby se křesťanství uchovalo v podobě z jeho prvopočátků, kdyby se Kristova učení nezmocnila instituce, která je šířila ohněm a mečem, měla by i Evropa a možná i svět naději být podobnější Bardžanům.

Velice rozšířený blud je, že války pomáhají technickému rozvoji. Dá se vystopovat, že opak je pravdou. Je sice pravda, že kosmické rakety s Gagarinem i Apollo jsou vedlejším produktem vývoje útočných balistických střel, ale většina válek znamenala uvržení světa o celá staletí zpět a největší vynálezy (Edison, parní stroj, lokomotiva, benzínový motor, letadla) byly učiněny v míru. Války pomohly vždycky jen oborům, které se dají rychle zneužít pro armádu. Svět bez násilí zřejmě nebude mít obrovské technologické skoky, dané honbou za stále vražednějšími zbraněmi, ale nebude mít ani pády, které války vyvolávají, takže si dovolím tvrdit, že celkově půjde nahoru rychleji.

Bardžanská společnost bude mít něco společného se stabilními, konzervativními společnostmi. Zkusme se na ni podívat přes psychiku jednotlivce. Bezohledná barbarská společnost to rozhodně není. Rvavá drzost, konkurence, pokrytectví a snobské vychloubání u nich nebude mít místo. Oblekem tam proto nikdo nikoho neoslní, lidé se budou spíš pídit po vnitřních vlastnostech. Snaha vyniknout bude spíš zaměřená na to, něco opravdu dokázat, než na vnější fintivost. Pak by ale hon za prázdnou parádou nebyl vlastní ani ženám, natož mužům. Oblékání by bylo spíš účelové než vyzývavě extravagantní. Výrobně jednoduché oblečení jednoduchého střihu by pak znamenalo úspory a PROTO - ne kvůli nějakým rudým knížkám předsedy Maa (!), budou nejspíš Bardžané jednotně oblečení, tedy i včetně žen. Vyzývavé oblečení totiž svědčí spíš o vnitřní povrchnosti člověka, páni barbaři!

Má ještě tato úvaha blízko k idiotům? Není spíš ubožák, kdo se nedokáže zamyslet? No a kdo tohle není schopen pochopit, má opravdu slabou fantasii a tomu není pomoci.

Chytrému obvykle stačí napovědět...

Semerád 13.1.2006 19:01

 

A největší chuťovka nakonec!

 

3.3.2006 SAURUS

(uveřejněná 3.3.2006 na Fóru nakladatelství Autobus)

Jméno: Saurus Téma: Semerádi 3/3 v 23:18

id 20068

Uff, uff, koukám, že mám zpoždění jako hrom. Ale už je to konečně tady. Předem říkám jednu věc. Nikdo ať nečeká klasickou kritiku, není to ani recenze. Nemělo by smysl stručně vyprávět obsah Zoidée, když ji tu všichni četli. Nebo bývá zvykem recenzí hledat něco, zač autora pochválit. Udělat něco takového já, nikdo mi to stejně neuvěří. Všichni tu vědí, že si o panu SW myslím něco hodně ošklivého. Tak se s něčím takovým rozhodně nebudu zdržovat. Protože reakce pana SW na různé recenze ukazují na jeho absolutní neznalosti literární diskuze, tak se zastavím i u toho proč bývají jeho knihy nazývané slátaniny, proč uspávají, co to znamená, když kritik začne hovořit o jisté naivitě (to řeknu hned: kritik si myslí: "Autor je kretén!"-- takhle nějak se to řekne naplno). Bude to jenom takové malé povídání o jedné knize ze které se vyklubala příšerná nechutnost. Někde jsem to říkal už tenkrát, když tohle vyšlo. Napsat to někdo jiný, mohla Zoidée patřit do zlatého fondu naší sci-fi. Slušných nápadů je tam opravdu hodně. Pro dnešek jsem vybral prvá tři zvěrstva, kterých se autor dopustil.

ZOIDÉE KARASOVNA SEMERÁDOVÁ

Aneb, jak se nemá psát.

Je to už moc dávno, kdy jsem seděl v pracovně jednoho redaktora, který vyhledával nové talenty pro náš knižní trh. Byl jsem osobně svědkem, jak dokázal poznat špatnou knihu, snad i po čuchu. Skutečně poznal škvár pouhým prolistováním. Bez čtení. Pak jsme spolu vedli dlouhé debaty o vydávání knih, jak poznat spisovatele, když vám vstoupí do dveří a ještě ho nikdo nezná a samozřejmě i jak poznat celou tu nechutnou smečku psavců, která nic neumí a jenom stále otravuje. Víte co? Já si na takového redaktora teď zahraji.

Představte si tuto situaci. Jsem redaktor knižního nakladatelství. Mám v popisu práce vyhledávat nové knihy a autory, které bysme mohli vydávat. Vidím to asi takhle. Sedím za masivním psacím stolem, samozřejmě tmavý mahagon a jsem to já pověstný a zlý Saurus - dinosaurus. Do dveří mi vstupuje známý savec - psavec Semerád aby nabízel svou další pytlíkovskou příšernost. Uznejte, už jenom to je důvod pro špatnou náladu. Zase jenom savec! Ach jo, kdy už konečně přijde nějaký pořádný drak? Já na sobě samozřejmě nedávám nic znát a naopak hlasitě hlaholím "Dobrý den mistře, tak copak jste nám dnes přinesl? Určitě to stojí za to!". A v duchu už si připravuji výmluvu, jak je ediční plán plný a finanční situace napjatá. Zrovna teď to prostě nejde. Ale co dělat? I savce psavce je nutné odmítat jako kdyby to byl nositel nobelovy ceny za literaturu. Bohužel! Dnes mi savec přinesl knihu "Zoidée, dívka z planety Bardžá.".

Prvé co vidím je název knihy. A ouha, také je to hned prvá hrubá chyba. Obálka a tedy i název knihy jsou bránou do příběhu samého. Z názvu vyplývá, že je to příběh dívky Zoidée. Čekal bych tedy příběh nějaké mimozemšťanky, odněkud z vesmíru. A on je to příběh nějakého kosmonauta ze Země. Ta dívka je vlastně vedlejší postavou, bez většího vlivu. Je to jen takové křoví, aby se tam něco hýbalo. Takový fóglarovský rádce družiny.

Tuhle chybu pomalu dělá každý psavec. Skutečně mi není jasné proč si vymýšlejí názvy, které nenavozují děj. Proč by to nemohlo být třeba "Trosečník Vojta", "Průzkumník z planety Země", nebo "Jak jsme je potkali". Teď samozřejmě říkám, co mi slina na jazyk přinesla, ale už jenom tahle chyba stačí aby slavný savec vyletěl. Protože autor, který nedokáže pojmenovat správně svůj příběh za nic nestojí. Představte si situaci, kdy potenciální čtenář, třeba v Tescu (tam se Zoidée skutečně prodávala, nevím jak) vezme knihu do ruky. Čeká uvnitř ženskou a on je tam chlap. To je konečná, nekoupí to!

Druhé, na co se podívám je počet stran a počet temat, které kniha má. Můžeme to také nazvat řešené otázky, nebo třeba problémy. My už máme knihu, takže budeme počítat. Zoidée má 275 stran příběhu. Kolik má temat? Počítejte se mnou.

1. Mezihvězdný let Persea a jeho havárie.

2. Pobyt na planetě dinosaurů (kladně hodnotím, že né savců)

3. Kontakt s mimozemskou ženou.

4. Pobyt na planetě Bardžá.

5. Záchrana obyvatelstva planety po jaderné válce.

6. Návrat domů.

7. Zásah do stavu na naší planetě.

Nezdá se vám těch témat trochu moc na jednu knihu? Je jich hrozně moc. Už pouhé průměrování ukazuje, že ani jedno tema nemůže být napsáno jinak než povrchně. Každé z vyjmenovaných temat by samostatně vydalo na celou knihu. Přímo řečeno, je to přeplácané. To mělo být komerčně rozloženo na celou řadu knih. To je další vlastnost savčích psavců. Spisovatel vypráví příběh, psavec to hňácá všechno do sebe. Už nezapomenutelný Ludvík Souček tohle tepal. Ona literatura nestojí na místě. Tohle si autoři mohli dovolit v dobách, kdy čtenář byl poněkud nevzdělanější. To je tak polovina minulého století. Tenkrát byly znalosti čtenářů tak na úrovni dnešního desetiletého dítěte. Dnes? V dobách internetu, kabelové televize a všech možných informačních toků? O každém tematu v Zoidée toho i malé dítě ví více jak autor. Dnešní čtenář je daleko vzdělanější.

Tohle se projevovalo už v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Bohužel, Semerád si toho nějak nevšiml. Ani jedno z temat není napsáno tak, aby stálo za rozbor. Třeba právě zmíněný Ludva Souček na to tenkrát reagoval snížením počtu psaných temat a vlastně to stáhl až na jedno jediné tema v knize. Pak mohl jít do opravdové hloubky tematu. Mohl ho rozebrat až do detailů, kdy občas i odborníci žasli. Mezi náma, on se jim potichu smál. Dokonce začal kombinovat sci-fi a to co bysme dnes nazývali asi záhadologická literatura. Pak se čtenář opravdu nenudí. Menší množství temat dává spisovatelům větší prostor. Já jsem trochu nakoukl na to co píše dnes (Jupiterský duch) a musím konstatovat, že si to dodnes neuvědomil.

K dovršení všeho je do knihy přidána Rhyinkáa. To už je opravdu šílený úlet. Asi to z vás nikdo neví, ale Rhyinkáa do Zoidée vůbec nepatří. Tohle napsal Semerád jako samostatné dílko. Naprosto nechápu, proč byla tahle "blbost" do knihy přidána. Podívejte, aby kniha oslovila čtenáře musí reagovat na aktuální temata. Planeta zničená atomovou válkou byla tematem v dobách studené války. Tenkrát to čtenáře opravdu zajímalo. Dneska? Zoidée vyšla v roce 1999. Tzn. řadu let po studené válce. Vyšla v dobách, kdy už bylo jasné, že nic takového aktuálně nehrozí. Tedy to nikoho zrovna moc nezajímá. Pro dnešního čtenáře je to nudné uspávací tema, připomínající branou výchovu ve škole. Je to skoro padesát stránek uspávací nudy. Z knihy, která má cca 275 stránek děje? Skoro 20 procent knihy je nuda. Tohle tema tam vůbec nemělo být. Kdyby se autor více věnoval hloubce některého z temat, dosáhl by více. Takhle jenom uspává a nudí.

Jako třetí zvěrstvo jsem vybral jméno hlavního hrdiny. To se jako dračí redaktor budu také zajímat. U psavců se stává velice často, že použijí jméno, které už bylo v literatuře použito. Asi by vás zarazilo, kdyby se hlavní hrdina jmenoval třeba Vinetů, Conan nebo Kája Mařík, případně Barunka. Bohužel savec psavec Semerád si hrozně rád půjčuje jména od úspěšnějších kolegů. Jeho použití např. názvu "Válka s mloky..", nebo v jiné knize beze studu použil "přezdívku" Šeherezáda. Nebudu tohle laciné vykrádání raděj hodnotit. V Zoidée si ale naběhl neskutečným způsobem. Tady se mu to opravdu vymstilo. Příjmení Karas už použil jiný autor. Je to legendární a velice oblíbené dílo. Slavný "Cirkus Humberto". Tam se Karasové vyskytují dokonce ve třech generacích. Tak co tu máme cirkusáka, nebo kosmonauta? Vždy je třeba hledět na to, aby si čtenář nemohl hrdinu poplést s hrdinou jiného autora. Dodám slavnějšího autora. Použití příjmení KARAS je hloupost na entou. To už by byl snad únosnější ten Vinetů.

Jako pověstný redaktor Saurus - dinosaurus dál nepátrám. Savec psavec Semerád letí ze dveří. Jenom jsem knihu prolistoval a už je jasné, že je to zase špatně. Dnes jsem se zaměřil na taková tři zvěrstva, která jsou patrná i bez přečtení knihy. Pokud bude zájem, mohu se podívat na knihu i trochu podrobněji. Mnozí z vás možná píší, tak by vám možná pár rad neuškodilo. Myslím to byl pan Huan, kdo se ptal, zda bych nějakou knihu pana SW vydal. Vy byste měl chuť do něčeho takového cpát peníze?

A sakra, tohle je ale recenze! Ostrá jako břitva a jak výstižná!

Jenže když se nad ní někdo zamyslí, objeví hned několik čertových kopýtek.

Hned první (a dodám, nejpodstatnější) je skryto v úvodu. Ano, už v odstavci začínajícím "Představte si..." Kardinálním problémem je, že si vůbec nic představovat nemusíte. Jak vyplývá z jiných hlášek, anonym Saurus je zaměstnancem (pokud ne rovnou vlastníkem) konkurenčního nakladatelství. Tím by moje odpověď mohla končit, neboť recenze, napsaná v neprospěch konkurence, je a-priori zkorumpovaná až na půdu, je to špinavá metoda konkurenčního boje, o které by se měl zajímat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a kdyby pan redaktor Saurus nebyl zbabělý anonym, měl by podnět k tomuto úřadu velkou naději na úspěch. Přinejmenším by to zkorumpovaného redaktora Sauruse mrzelo finančně, ten úřad si totiž libuje v hodně mastných pokutách.

O tom, zda se dá poznat škvár pouhým pohledem na psavce, psal už tuším Karel Čapek v krásné povídce o redakci, kam dlouho docházely typické obálky s literárními pokusy neznámého psavce, které redaktoři beze slova (a bez otevření) házeli do koše. Až pak jednoho napadlo obálku přece jen otevřít a obsah si přečíst. No a zděsil se, protože to bylo něco, nač by se žádný z těch redaktorů nezmohl. A ti pitomci to pořád házeli do koše! Totéž si proto myslím o redaktoru, který hodí do koše (cokoliv) aniž by to vůbec četl. No a protože jsem Zoidée nabízel pouze panu redaktorovi jménem Pistorius, vím aspoň, co si mám o něm myslet. Škoda, že je po smrti. Ale jak vidět, žáky má - prostě skvělé!

První, co panu Saurovi padne do oka, je tedy název knihy. Zoidée, dívka z planety Bardžá. A pak je to celé psané v ich-formě očima kosmonauta Vojty. Tady je vidět, že to pan redaktor četl leda v Pendolínu. Ono to je skutečně o Bardžanech a Zoidée je jejich reprezentantkou. Je to ale také o našem chápání jejich světa, o které se Vojta snaží, ale jde mu to jen pomalu.

Marie Majerová kdysi napsala Havířskou baladu. Jejím hrdinou je havíř, který v celé třetí části nejen neřekne ani slovo, ale dokonce se ani nemihne na scéně (celou třetí část totiž tvoří košatý monolog jeho ženy, pohled čistě z jejího hlediska, k redaktorce novin, která taky mlčí). (Ponechám rovněž stranou, že se mi Čapkova První parta zdála sympatičtější, ale o tom to není).

Naprosto stupidní (česky: hloupé jako vozembouch) názvy, které Saurus místo toho nabízí, je třeba opět brát z jeho hlediska: co nejvíc uškodit konkurenci. Nebo ne?

Na počet témat mám také jiný názor. Zoidée je součástí ságy. Sága na jedno jediné téma je vaření z vody. Ne že by to nešlo, ale není to ono. Podívejme se raději na zmíněného Součka, jak se s tím vypořádal on sám. Témata jeho románu Sluneční jezero jsou:

1. Meziplanetární let k Marsu a příhody na cestě.

2. Pobyt na Marsu (včetně setkání s jeho dravou faunou)

3. Kontakt s mimozemskými lidmi.

4. Pobyt mezi nimi v jejich prostředí (vesnici).

5. Záchrana obyvatelstva Marsu, kterým hrozí zkáza.

6. Návrat domů.

7. Příkoří, kterých se kosmonautům dostalo po návratu.

Teď cituji Sauruse: "Nezdá se vám těch témat trochu moc na jednu knihu? Je jich hrozně moc. Už pouhé průměrování ukazuje, že ani jedno tema nemůže být napsáno jinak než povrchně. Každé z vyjmenovaných temat by samostatně vydalo na celou knihu. Přímo řečeno, je to přeplácané. To mělo být komerčně rozloženo na celou řadu knih."

Nezdá se Vám, pane Saurusi, že se do Součka navážíte HODNĚ SPROSTĚ?

No, on to jistě na Součka nemyslel, že? Jenomže takové povrchní "hodnocení" se dá použít na cokoliv, i na Součka, snad s výjimkou opravdu jednoduchých příběhů typu Barbar Conan nebo Mark Stone. Jsou ale tyto jednoduché příběhy pokladnicí světové literatury? Nevím, nezdá se mi. Spíš mi vyvstává na mysli známé české úsloví: Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Odsuzovat Zoidé za kapitolu Rhyinkáa je další příklad klacku na psa. Jak možná všichni vědí, Zoidée vyšla v roce 1999. Jenže napsaná byla kolem roku 1971 (nemohu za to, že jsem tenkrát díky zájmu StB psal do šuplíku). V diskuzi na conech jsem se zmínil, že Rhyinkáa jsem kdysi předtím napsal jako samostatný příběh. Jistě, ale to bylo v roce 1961. To jsem chodil na SVVŠ (gymnázium), je to už pětačtyřicet let! Ten příběh zapadl a zmizel. Nebyl ani moc dobrý, něco na úrovni Marka Stona a jeho "dohledu nad rozvojovými světy" a jeho hrdinou byl něco jako superman. Do Zoidée jsem to použil znovu (jako své vlastní téma - proč ne?) až o nějakých deset let později. Rhyinkáa není totiž tak nosný příběh, aby si zasluhoval vlastního Marka Stonea. Proti původnímu je překopaný, hrdina již není žádný Rambo ani Superman, zato je tam mnohem zajímavější reakce Bardžanů. Čtenář v Pendolínu si to nejspíš neuvědomí, ale je tam několik zlomových momentů: předně tam Bardžané souhlasí s trestem smrti pro skoro 200 rozumných bytostí (což je vzhledem k jejich povaze přímo úděsný zlom), za druhé začnou Vojtu konečně uznávat (do té doby byl pro ně možná zajímavým, nicméně jen barbarem). Za třetí tato proslulost přinese Vojtovi kontakt s obyvateli Uxu, ke kterým by se jinak asi nedostal. Je sice možné se u toho nudit, ale podmínkou je vypnout napájení šedé kůry mozkové, což Saurus (resp. i madame Dědková) rádi předvádějí a ještě se tím chlubí. Podotýkám, není čím.

Považovat Vojtu Karase za Mirka Dušína, jak napsala Dědková, je strašlivé plácnutí do vody, pokud to nechápeme jako úmyslnou sprosťárnu. Odsoudil snad Mirek Dušín někoho k smrti a sám to zpečetil (jako Vojta: odletem z klimaticky se hroutícího světa)?

Třetím "zvěrstvem" pro pana Sauruse je jméno hlavního hrdiny. Už pro to jméno by u něho psavec Semerád letěl! Vyčetl by tedy Saurus Čapkově Bílé nemoci jméno hlavního hrdiny doktora Galéna, což je jméno použité hodně dávno před Čapkem, navíc autory světově jistě proslulejšími a známějšími, totiž starými Řeky? Pokud by to udělal, projevil by se jako hňup. Na Semeráda si ale troufne, čímž nepřestane být menším hňupem. No, je to další klacek na psa, jak pan Saurus dokazuje každým druhým slovem. Semerád je vinen tím, že ho chci vyhodit! (viz bajka o vlku a beránkovi).

K tomu jen podotýkám, že Vojtěch Karas je skutečné jméno mého příbuzného. Jako kluk jel s kamarádem na prskoletu značky Pionýr, když je srazila služební Tatra 603 tajemníka jisté nejmenované strany. Byla ve smyku a jela v protisměru, přesto se viníkům nic nestalo. Vojta Karas je tedy tichá připomínka neřádstva, na kterou žádný cenzor nemohl přijít! Pokud to nic neřekne čtenářům, nevadí, je to moje soukromá věc. Používat jména skutečných lidí ale není zakázané a čerta mi záleží na vyumělkovaných konstrukcích kdejakého pitomce, který pro své zdůvodnění, podobně jako klacku na psa, vyštrachá, že Karas (ovšem Václav, nepletu-li se) bylo jméno již někdy někým v úplně jiné situaci použité. Tak tedy, aby bylo těch zločinů víc, Pepek Horák z Jupiterského Ducha je jméno mého dnes již zemřelého spolužáka (čerta sejde na tom, že to používal i Julek Fučík ve své nesmrtelné Reportáži), učitel Randák se dožil 95 let (a zaručeně nemá nic společného s toulavým hrdinou knihy "Pozdrav pánbůh, pane Randák"), Pavel Míča (viz Válka s mloky doktora Jaroše) zemřel v 5.třídě na tetanus a já jsem seděl po něm v lavici, kde zůstal jen nápis "Zde trpěl Pavel Míča". Viktorín Přibík z Kreša se sice nejmenoval Viktorín, ale jinak to byl skutečný člověk, doktor, ale také potomek pravého šlechtického rodu Přibíků a Rusín (dnes: Ukrajinec) doktor Alexijev z Andělského světa mi jako klukovi píchal injekce, Vávra se mnou chodil do školy - atd. Co je na těch jménech, u všech čertů, závadného? Naprosto nic!

Saurusi, Saurusi, jste prostě kardinální blb!

Pověstný redaktor Saurus - dinosaurus ale dál nepátrá. Jenom knihu prolistoval a už je mu jasné, že je to zase špatně. Savec psavec Semerád letí ze dveří. No není Saurus Servít? Bohužel - není. Na rozdíl od Servíta je Saurus členem Bratrstva Kočičí Pracky.

Pod dojmem sprosté špinavosti konkurenčního boje to totiž dostává úplně jiný pohled. Saurus patří ke konkurenci. Může mi samozřejmě vyčíst, že i já jsem napsal několik recenzí na konkurenční autory. Bylo by to částečně pravdivé, napsal jsem jich víc. Ale pozor! Vždycky byly kladné. Co se mi nelíbilo, o tom prostě mlčím, nanejvýš si myslím své. Veřejně rozeberu jen to, co se mi líbí. Když ale konkurenci rytířsky (!) přiznám úspěch, není možné napadnout to jako křivárnu a korupci, jakou působí (a plným právem!) Saurusovy výblitky!

Co ještě? Kdo ví konečně o pohnutkách, které pana Sauruse vedly k této recenzi, může si jedině uplivnout. Pařez zůstane pařezem a darebák darebákem!  

Saurusova tvář

Proč sem tuhle recenzi zařazuji? Vysvětlení je jednoduché.

Trekkie ninja chrononaut, nebo též Praotec Trekkie,

jedna z osob Československého Fandomu, je totiž ten anonymní Saurus. Občanským jménem se jmenuje Jan Pavlík a je z Prahy. Mám na něho dvě mailové adresy (mailto://):

honzapavlik@volny.cz a saurusovo@centrum.cz.

Z první mi přicházely přátelské e-maily, druhá byla adresa jeho druhé, hadí tváře. Aby bylo jasno, posílal ve stejné době oboje. Na jedné straně kamarád, na druhé straně se hrdě chlubí všemi možnými podrazy. Zkrátka - křivák, jako kdyby z románu Alfréda Asollanta vypadl jeho pověstný "přítel Doubleface" (česky: Dvojí-tvář). Koho jeho osoba zajímá blíž, může se pokochat jeho fotografií z jednoho Avalconu v Chotěboři (těch žen kolem si nevšímejte, nepatří k němu). O příčinách jeho nenávisti ke mně ale vážně nic netuším. Proboha, proč to dělá? Je to přece uznávaný překladatel Star Treku, závidět mi nemá co, nejsem si ani vědomý, že bych mu někdy šlápl na kuří oko, prostě to nechápu. Při všech setkáních (na Pragoconech, nebo na Avalconech) se ke mně vždycky choval dobrácky a já k němu kamarádsky. Inu, člověk se v lidech mýlí... Opravdu jsem dlouho netušil co je zač a přiznám se, strašně mě to mrzí, považoval jsem ho za férového kluka. Jenže... lidi holt nejsou Bardžané. Otevřeného nepřítele bych měl ale raději než hadího člověka dvojí tváře, který se vydává za přítele. Ačkoliv - i to se stává, že? Možná bych měl být rád, že jsem poznal i jeho druhou tvář. Ledacos to vysvětluje. Ale opravdu mě to netěší.

Zbývá dodat, jak jsem na to přišel. Není přece jednoduché najít na internetu anonyma, zejména když nemá pevnou IP adresu a důsledně používá nejen anonymní nick, ale i dvojí internetovou schránku. Na jedno ale Honza alias Saurus zapomněl. Že si jako programátor umím dát dohromady jedna a jedna. Programátora by jistě varovalo, proč ho Fórum Semerádovy stránky důsledně vyhazuje, ačkoliv střídá nicky jako ponožky a pokouší se zapisovat i v době, kdy se vůbec nedá předpokládat, že bych osobně zasahoval a mazal ho. Nepomohlo mu ani, když se poťouchle pokoušel zapisovat pod mým vlastním (!) nickem! Vykoplo ho to i v době, kdy jsem byl roku 2006 v Egyptě a neměl jsem vůbec na internet přístup.

Ano, Saurus prohrál souboj s pitomým počítačovým červem, propašovaným do jeho počítače. Nastavování druhé tváře na hulváty neplatí a nikdy neplatilo, považují to obvykle za slabost. No - ten červ byl trošku složitější, ale vyplatil se mi.

Extrémní situace někdy vyžaduje extrémní prostředky...

Tímto se také omlouvám všem ostatním, kterým jsem v době svého tápání nasadil do počítačů téhož červa. Nedivte se. Musel jsem pátrat především mezi svými přáteli, případně čtenáři. Tím to bylo bolestnější. Omlouvám se tedy všem nevinným, že jsem je vůbec podezíral. Bohužel podraz přišel právě od zdánlivého přítele. Červy nehledejte, jsou zaručeně pryč, smazat je nebyl problém a věřte mi, příkaz k jejich sebedestrukci jsem dával opravdu s velkým ulehčením. Ani antivirové programy nevyměňujte, za nic nemohou. Rozšíření toho červa bylo tak zanedbatelné, že bych se opravdu hodně divil, kdyby se jeho signatura někde objevila. Pro Vaše uklidnění: zaručeně nebyly nebezpečné, neměly žádné destruktivní účinky (proč taky?) a samy se zásadně nešířily (to by bylo protismyslné). Jen oznámily řídícímu programu Fóra, kdo přišel, aby mohl reagovat. Nejprve jen tím, že začal důsledně likvidovat jeho hulvátské příspěvky. Nemazal je, ale dával jim příznak, aby se zobrazovaly jen hulvátům - především Saurusovi, ale i několika dalším, bylo jich tu tehdy víc. Ostatní návštěvníci Fóra je neviděli, takže na ně nereagovali, jen ti dva, Mivel a Saurus, si ještě nějakou dobu skvěle navzájem notovali - než pochopili, že na ně všichni ostatní kašlou. Pak teprve toho nechali. Na trolly platí, že bez obdivovatelů ztrácejí elán. Docela dobrá strategie!

Současně se ale červ při každé návštěvě po hulvátově počítači trochu porozhlédl, neboť jsem pořád ještě nevěděl, koho si mám k Saurusovi konkrétně přiřadit. On se zatím škodolibě poškleboval v domnění, že ho internetová anonymita chrání. Kdyby věděl! Červ zatím trpělivě hledal e-maily ode mne, až jeden našel. Po svém návratu z Egypta 2006 jsem posílal obrázky svým přátelům. Byl to docela nevinný e-mail s pěkným obrázkem, posílal jsem je ostatně i těm, koho jsem na seznamu podezřelých neměl. Ale - ačkoliv mail vypadal jako hromadně odeslaný, byla v každém drobná odlišnost, sloužící jako identifikace. Každý obrázek měl jinak pozměněné datum-čas. Vteřinový údaj určoval číslo podezřelého. To červ-špion hledal, našel a poslal mi je. Mailnul mi to jako jednoduchý vzkaz. Stačilo pak nahlédnout do tabulky, komu jsem tento konkrétní obrázek posílal a tím jsem konečně získal jistotu přiřazení počítače ke konkrétní osobě.

Přece jen díky, Micro$ofte, za díry ve Vašem sqělém systému!

Přiznám se, byl jsem z toho týden nevrlý. Pořád jsem si říkal: co jsem tomu rošťákovi provedl zlého, že ke mně má takovou utkvělou nenávist? No, stalo se. Červ-mouřenín splnil úlohu, červ-mouřenín může jít. Umístil jsem ulehčeně na Fórum pro všechny červy kódový příkaz k sebedestrukci - odinstalovat se ze systému a vypařit se. Předpokládám, že zmizely beze stop, ale kdyby po nich přece jen něco zůstalo, nejpozději s výměnou počítače (a systému) to zmizelo. Koho to zajímá a patřil v roce 2006 k mým čtenářům a/nebo přátelům, zkuste si spustit program "regedit" a nechte ho hledat heslo "swcerv". Kdyby cokoliv našel, smažte to. Je to sice mrtvé, ale mělo se to smazat samo. Saurus si může připsat další úspěch: zdržel mě víc než mi bylo milé. Na druhou stranu jsem se zase něco naučil. Možná by nebylo od věci vymyslet správně zacíleného červa, který by začal zběsile cvičit hard-diskem. To hard-disk chvilku vydrží, ale kdyby to běželo bez povšimnutí půl hodiny, zakouřilo by se z něho... odladit by se to dalo jen na počítači vybaveném diskem SSD (ten mám a tomu by to nevadilo)... (mimochodem, přesně tohle najdete v mém románu "Přítel"!), ale proč bych měl projevovat stejnou nenávist jako on..? Ba ne, tak hluboko neklesnu. Byl bych radši, kdybych to už nikdy nepotřeboval! Ale dokud jsou mezi námi hadi dvojí tváře, kdo ví...?

Dodatek 2011: Letos uplynula promlčecí doba. Dosud jsem to mohl sdělit jen skutečným přátelům. Přece jen je dobré varovat je před člověkem dvojí (a navíc hadí) tváře. Ano, šel jsem maličko za hranu zákona. Nestydím se za to. Extrémní situace vyžadují extrémní prostředky a nikomu jsem nezpůsobil žádnou škodu. Všichni, komu jsem to prozradil, se mnou souhlasili, někteří by souhlasili i s tím destrukčním červem. Ale to by snad bylo moc...

Dodatek 2012: Saurus se mezitím vrátil. Má nový počítač, nový nick, ale moje programy ho opět vyhmátly. Ale protože už se přestal projevovat, nechávám ho být. Třeba se polepšil! Ostatně - taková nenávist je spíš diagnóza, ne?

18.7.2002 Jan Pechanec

Pan Václav Semerád je poněkud méně známým spisovatelem v našich vodách, alespoň co se týče mladých čtenářů. Vydal už několik knih v malém nákladu v nakladatelství Autobus. Znát ho můžeme spíše z různých conů jako vitálního padesátníka s kšiltovkou na hlavě, který neúnavně přednáší na různá témata. Jeho přednášky a povídky patří bezesporu k tomu lepšímu, co můžeme slyšet a číst. Bezesporu za to může jejich originalita, promyšlenost a hloubka myšlenek v nich obsažených. Proto se nikdo nemůže divit, když jsem se rozhodl, že si přečtu i nějaký ten jeho román. Sáhl jsem asi po nejznámnějším Kerré, bohyně z hvězd.

V této "vesmírné kovbojce" jsme rychle vtaženi do napínavého děje. Skupinka průzkumníků z Galaktického společenství pátrá po nových civilizacích a planetách. U jedné jsou však nemile překvapeni a o vlásek unikají smrti. Samozřejmě se dostanou do neprobádaných končin vesmíru a začíná se jejich dobrodružství. To by mohla být ve zkratce zápletka celého románu, který svým podáním připomíná Harrisonovy Planety smrti a filozoficko-sociálním podtextem Jefremovovu Hodinu býka.

Román je zajisté zajímavý, ale člověk sečtělý se může cítit trochu zklamán jistou naivitou příběhu, kde ho skoro nic nemůže překvapit. Objevilo se tu sice několik zajímavých věcí a minimálně planeta-organismus byla ve sci-fi počinem dosud nedotaženým (Solaris - inteligentní oceán, Asimov, Kneifel - inteligentní biomasa, ale ne celá planeta). Ovšem sečtělého člověka příliš "nepřekvapí a nezaujme" (i přes všechny dobré nápady, filozofické odbočky). Holt, mírně nadprůměrný román o boji lidstva (a nejen jeho) proti hrozbě z vesmíru a změna vývoje a politického uspořádání na zaostalé planetě.

Jediné, co mě opravdu dokázalo intelektuálne uspokojit, byla promyšlenost a logická návaznost všech dějů a objevů. Vždy když mě napadlo, že autor na něco pozapomněl, tak se na další stránce o této maličkosti zmínil a nezkazil mi pocit jakési vnitřní reality a skutečnosti příběhu.

Tento román, který s chutí přečtete ve vlaku, nepřínáší příliš nového, ale rozhodně nepatří k těm, které odvrhnete po prvních několika stranách. Pan Semerád není světovým autorem, ale naštěstí je spisovatelem natolik znalým, že čtenáře příliš nenudí a občas dokáže i překvapit. V mnoha případech se pozastavíme nad naivitou některých scén, ale při hlubším zkoumání pocítíme, že postavy ani jinak jednat nemohly. Navíc v románu vznikl svět, se kterým se ještě setkáme v dalších knihách tohoto autora.

Pokud máte čas a chcete se pobavit, uvolnit se a odpočinout si, pak vám Kerré mohu vřele doporučit.

© Jan Pechanec, 18.7.2002, ScifiWorld

Tak jako již několikrát v případě sci-fi cyklů jsem se i já opět nechal zlákat příslibem zajímavého seriálu z předem daného světa s vlastními reáliemi, zejména slovníkem, a zatoužil jsem poznat nové dílo „Hvězdná bohyně Kerré" mně dosud neznámého spisovatele V. Semeráda. Ale ouha! Především se ukázalo, že Semerád je známý „grafoman" a své věci nabízí, kudy chodí. Dílo však zdaleka neodpovídá tomu, co bych od něj čekal. Především: jde o dosti neorganickou směsku dvou příběhů: zprvu dosti zajímavě zpracovaný úvod popisující všežravou vesmírnou příšeru v podobě celé planety se záhy zvrhne v nám již známou (snad už tisíckrát) šablonu přistání kosmonautů na neznámé planetě, kde žije lid zotročený vykořisťovatelskými bídáky (zde kněžími - ani to není nic nového) a stačí mávnutí kouzelného technického proutku, aby se vše v dobré obrátilo a i ti nejzavilejší padouši musejí kapitulovat. Takových vývozů revoluce tu snad dříve ve sci-fi bylo víc než dost, ani tak zajímavá věc jako Larionovové Čakra Kentaura se mu nevyhnula.

Druhá rovina příběhu - souboj dvou telepatických kolektivních vědomí v podobě planety mikrobů a supercivilizace Gurroa - má sice některé ne nezajímavé momenty, přesto mi to všechno ale připadalo (díky příšerným dialogům) spíše jako zdvořilé fotbalové utkání. Navíc se díky povedenému edičnímu počinu, kterým měli čtenáři možnost poznat teprve třetí díl, můžeme jen uvažovat, jak se z mně dosud neznámého Pavlíka stal všemocný kolektivní Gurroa, postrach všech příšer. A pak se už opět vracíme na zotročenou planetu, kde samozřejmě všechno dobře dopadlo... Zkrátka kdybych nevěděl o zaručeně českém původu pana Semeráda, začal bych se pídit, který (dříve) sovětský pisálek se za tímto pseudonymem skrývá.

Komicky na mě zapůsobila (aspoň jsem se zasmál) počítačová grafika; konečně máme možnost poznat, jak opravdu vypadá ostrov, rytíř, supernova, knihovna nebo (čtyřhlavý) dav. A o moc lépe nedopadl ani slovník, i když některé výrazy si pohrávají s hyperprostory jako s míčem, vypadají definice starých praktik vedle nich (válka, barbaři) jako slon v porcelánu. A některá slova - ta jsou snad ušitá jehlou rozžhavenou na teplotu Slunce. (Pro výraz fotomet je snad příhodnější výraz vymyšlený mým švagrem - dělo metající foťáky...).

Nezbývá než doufat, že snad některé další díly budou snesitelnější. Osobně o tom však pochybuji - podle zasvěcených má pan S. na svědomí už snad patnáct podobných nesmyslů. Takže ctitelé Najády, ruských SF a polopatických návodů se mají opravdu na co těšit.

Trekkie Ninja Chrononaut

K této recenzi nic neuvedu. Už jsem to dostatečně podrobně napsal vpředu.

27.8.2002 Jaroslav Houdek

Knihy plodného českého spisovatele Václava Semeráda nebudí velkou důvěru. Vydává mu je jeho vlastní syn v nakladatelství Autobus. Otázkou je, jsou-li opravdu tak špatné, že by je nikdo jiný nevydal, a nebo prostě jen příliš odvážné, nezvyklé a provokující.

Pan Semerád mě zaujal už svými články (zveřejňovanými zde na SFW) a proto jsem zkusil přečíst jednu z jeho knih: Čtvrtou říši.

Děj začíná pádem Berlína v dubnu čtyřicátého pátého a už první kapitola dokáže upoutat. Hitler a jeho věrní prchají do jiného světa. Pak jsme přeneseni do současnosti, kde do českých lesů padá tryskové letadlo Göringovské luftwaffe. Český inženýr Ota Vávra pilotovi pomáhá a záhy je vtažen do dimenzionálního průchodu, za kterým se rozkládá mocná čtvrtá říše, kde Hitler stále žije a vládne. Její svět je obydlen mimozemskými formami života a hlavní hrdina pomalu poznává život za propustí.

Výrazným kladem knihy jsou podle mého autorovy odvážné názory na společnost nejen fašistickou, ale i naši. Líčí čtvrtou říši jako zvláštní druh zločinné utopie. Společnost, kde bylo odstraněno veškeré drobné zlo a nahrazeno zlem obludným. Na druhou stranu USA jsou v knize líčeny jako země, kde je svoboda draze zaplacena nespočtem „menších“ špinavostí. To vše bez servítek a zaujatosti.

Naopak většinu důležitých dialogů v knize bych označil za slabé. Pan Vávra zřejmě oplývá nějakým magickým charisma, kterým bez problémů kohokoli přesvědčí a ukecá, ovšem bez toho, aby se ona přesvědčivost odrazila i v textu. Dialogy neposunující děj dopředu působí o dost věrohodněji.

Děj zpočátku plyne velmi pěkně a je škoda, že se autorovi nepodařilo tempo knihy ukočírovat, takže později se vloudí i nudné pasáže. Zvláště konec je dosti nezáživný. Poslední kapitola, která mě opravdu zaujala, byla „Pardubice“, kde se Vávra setkává se svou bývalou manželkou Evou. Přestože má čtenář dojem, že dosavadní příběhy Oty Vávry nemohou být delší než jeden rok, s manželkou se kupodivu setkává až po pěti letech. Evička už je v té době provdaná za jiného muže a Vávru vyloženě otráví. Autorovi se podle mě podařilo věrně zachytit největší zklamání, jakého se může chlap dočkat. Totiž když zjistí, jak moc pitomá je ve skutečnosti ta slepice, která jej kdysi úplně zblbla. To je těžká rána pro sebedůvěru.

Je mi tak trochu záhadou, proč se vylepšený Me-163 s torzní náloží nazývá V-5 a ne V-3, jak bych předpokládal. V-2 všichni známe (a máme ji v redakci moc rádi, že?), ale malé vysvětlení, kam se poděly vynechané zbraně odplaty, to mi chybí.

Můj závěr zní: Není to tak špatné, vinu za neúspěch u nakladatelů bych opravdu hledal spíše v určité odvážnosti textu. Nebo možná kvůli osobitosti autora, který svá díla dává ke stažení na internet.

© Jaroslav Houdek, 27.8.2002, ScifiWorld

Wojta Běhounek

Jednoho všedního večera v blíže neurčené současnosti pan Otakar Vávra při projížďce na kole zachrání nacistického letce, který se se svým letadlem zřítí nedaleko od něj. A jelikož každý dobrý skutek musí být náležitě potrestán, nacista ho zajme a pomocí „propustě" unese do - Čtvrté říše. Čtvrtá říše alias Nové Německo je místo, kam se uchýlil Hitler spolu s několika tisíci věrných v době, kdy jeho popularita v Evropě hrubě klesala. Toto útočiště se nachází v paralelním vesmíru Země a poskytli mu ho důvěřiví mimozemšťané (tvorové připomínající chobotnice - hlavonožci), Němci nazývaní Kopffüsslerové. Prvních pár let šlo všechno jak v pohádce - mimozemšťané zajistili Němce potravinami a jinými surovinami, které pro ně biologicky vyšlechtili. To znamená, že chleba či nafta se složitě nevyráběly, ale pěstovaly a sklízely. Pak se ovšem ukázala pravá tvář nacistů - prohlásili se za nadlidi a vším ostatním opovrhovali. A neskončilo to jen u opovrhování. Začal tedy boj o přežití, v němž Němci posledních padesát let vyhrávali.

Otakar Vávra se dostává do fašistické říše, která má milión obyvatel. Přirozeně se mu zde nelíbí a chce pryč. Je ale nucen zde zůstat - dostane tedy průvodce, který ho má provést po krásách Nového Německa. A tak máme možnost se seznámit s kulturou fašistů. Moc se od toho, jak ji známe, nezměnila - Němci byli stále ve válečném stavu s hlavonožci a díky tvrdé diktatuře Hitlera (se kterým se zde samozřejmě také setkáme - všichni zde totiž trpí dlouhověkostí) se společnost ani věda moc nezměnila od toho, jak ji známe my.

Poté, co si prohlédneme Čtvrtou říši, seznámíme se s mimozemšťany. Zjistíme, že jsou desetkrát vyspělejší než lidská civilizace a že rozhodně nejsou bezbranní. Náš hrdina přišel právě včas, aby zjistil, že jinak mírumilovní hlavonožci chystají genocidu svých nepřátel - Němců. A protože je pan Vávra slušný člověk, dohodne se s Kopffüsslery, aby svůj boj trošičku pozastavili a ujme se záchrany nacistů. Musí je dostat zpátky na Zem, protože v Q-zemi (tak nazve tento paralelní vesmír) už nejsou vítáni. Dostane od mimozemšťanů možnost pohybu mezi oběma zeměmi, zaskočí k americkému prezidentovi a boj o záchranu Němců začíná.

Nebojuje se však s nikým jiným než s nacisty - ti se nehodlají jen tak přesvědčit o přicházejícím nebezpečí. Záchranné akce jsou v plném proudu, když tu se objeví první komplikace - a problémy nikdy nechodí samy...

Víte, když mi bylo deset let, četl jsem všechny tři díly Neználka a moc se mi líbily. Když mi bylo patnáct, četl jsem všechny tři díly pana Broučka a moc se mi líbily. Když mi bylo osmnáct, četl jsem všechny díly Troskovy série o kapitánu Nemovi a moc jsem se u toho smál. A když mi bylo jednadvacet let, četl jsem Čtvrtou říši a usnul jsem...

Uznávám, zní to hloupě, ale opravdu trvalo dlouho, než jsem knihu dočetl, protože mě vždy spolehlivě uspala (tím nechci říci, že by to byla výborná pohádka před spaním). To, že jsem zmínil předešlé tituly, má svůj účel - nevím, možná to je jen můj názor, ale vyprávění mi neustále připomínalo přesně tyto knihy. Akorát že byly lepší. Václav Semerád vytvořil příběh, ve kterém díky různým civilizacím může rozebrat smysl naší civilizace. Ale dělá to podobným stylem jako Neználek či právě pan Brouček. Hlavní hrdina poznává jak nacistickou říši tak mimozemskou civilizaci, a vždy najde něco, o čem si může s někým pofilozofovat (většinou se to však týká toho, kdo patří mezi národy slušné a kdo mezi národy barbarské). Kniha se tedy skládá hlavně z dialogů, které ovšem nejsou nijak výjimečné a několikrát se i opakují. Ale na rozdíl od Neználka a pana Broučka je pan Vávra skutečně chytrý a inteligentní člověk, který má ve svých názorech definitivně jasno.

Právě svět, ve kterém se kniha odehrává, mi připomněl Troskovy knihy. Ovšem na rozdíl od Trosky, který se snažil vše fyzikálně vysvětlit (neříkám že věci, které popisuje, byly uskutečnitelné, ale on se vážně snažil - jeho fantazie byla opravdu udivující), Semerád používá hlavně svou fantazii a co nemůže vysvětlit, to svede na mimozemskou technologii či biologii. Hlavní rozdíl je však v tom, že pan Troska si toto na přelomu třicátých a čtyřicátých let mohl dovolit, protože taková byla doba. Dnes už jsou na sci-fi literaturu nároky daleko vyšší a nestačí jen bohatá fantazie. To platí mimo jiné i o literatuře filozofické.

Děj knihy je snad to jediné, co náročnější čtenáře udrží vzhůru. Ne, že by byl nějak zajímavý, spíš jen rychlý, zábavný a pořádně zamotaný. Ale je přehledný, i když podle mě trochu nelogický. Proto knihu můžu doporučit jen těm lidem, kteří si rádi přečtou něco, co mělo vyjít tak před padesáti lety. A ani tehdy by to podle mě nebyla bomba. To však už musíte posoudit sami.

28.10.2004 Wojta Běhounek Ikarie

No - taky názor!

Nevím, jak se podařilo panu Běhounkovi u Čtvrté říše usínat, když jiní tu knihu dokázali přečíst non-stop i přes noc (někteří mě pak dokonce žertem obviňovali z neúspěchu u zkoušek). Horší je, že pan Wojta Běhounek je distributor. Když v knihkupectví Daemon uveřejnil tuto recenzi, není div, že neprodal ani kus! Pochopitelně - internetové knihkupectví není kamenný obchod, tam člověk nemůže vzít knihu do ruky a prolistovat ji, případně se do ní začíst. Tam je člověk odkázaný na recenzi - a po téhle je snad jasné, proč nic neprodal.

Takový prodejce si opravdu zasluhuje bankrot!

Kdyby ovšem takové recenze psal o všech knihách, že? Jenže on zase tolik recenzí nespáchal, to by nic neprodal. Takže to byla taková ojedinělá, selektivní akce... Proč?

Kniha "Čtvrtá říše" ale byla opravdu dobrá to ani pan recenzent nezměnil. Všude jinde se prodávala velmi dobře a také byla brzy vyprodaná. Všude - kromě knihkupectví Daemon. Když mi pak čtenáři psali maily, že knihu nemohou sehnat, odkazoval jsem je škodolibě na Daemona - tam jich mají dost. Takže ji nakonec doprodali taky, recenze nerecenze.

Dnes tu knihu neseženete (vrácené výtisky žádné nebyly, takže je nemám ani pro známé). Ale že by to byla zásluha takových takyknihkupců? To rozhodně ne!

Václav Semerád

Má to jen jednu nevýhodu.

Vzhledem k tomu, že se proti knihám z nakladatelství Autobus staví ti, kdo skutečně rozhodují o distribuci a jsou schopní vrátit 200 knih jako neprodejných(!), aniž by je vůbec vybalili a vystavili(!), vyplývá z toho pro nás, že nemá smysl hnát se tvrdohlavě proti této zdi. To si člověk může jedině rozbít hlavu, ale ta zeď bude stát dál. Takže jsme museli nakladatelství Autobus odpískat.

Proto si už žádnou naši knihu na papíře nekoupíte!

Sorry, proti takovému Bratrstvu kočičí pracky to prostě nemá smysl.

Tyto knihy dnes najdete výhradně na internetu, tam tahle svoloč ještě nemá dost dlouhé prsty. Zatím.

Semerád 11.12.2005 18:15

30.1.2001 v rubrice Literatura na serveru Fantasy planet

Článek napsal: Michael Střelec Pešťák

Dostalo se mi do rukou zajímavé dílko. Vyšlo někdy minulý rok na podzim a mělo by být psáno z hlediska mloků. Nejde tady o mloky přírodní, nýbrž o  výsledek soukromého genetického experimentování, navíc vylepšený elektronickou reinkarnací - přenosem "lidské duše" do mločího mozku pomocí počítače.

Tady (bohužel) dobré nápady končí (včetně jakéhosi zdání reality). Po reinkarnaci doktora Jaroše nastávají komplikace. Pokusy byly prováděny v dobře utajené, plně dokončené a vyzbrojené pevnosti. V  okamžiku, kdy se ziskuchtivý notář podporovaný úplatnou (a nerealisticky aktivní) policií pokusí obsadit zdánlivě lukrativní pozemek, začne válka. Hurá styl, jakým na stránkách knihy probíhají vojenské operace, je ještě horší, než realita současného generálního štábu naší armády. Po fiasku pozemních operací zaútočí letecky NATO. Dojde ke ztrátám na obou stranách a dál pokračuje jen bombardování z  velkých výšek nejen konvenčními, ale i chemickými zbraněmi. Mloci kontrují biologickým protiúderem, všeobecná veselice nabývá světových parametrů, v Jizerkách je použita jaderná zbraň, v USA poněkud drsnější bakterie a situace se dále komplikuje.

Dílko je ve své první fázi postaveno na pevnůstkářské bázi, je zde využita řada pofidérně "vylepšených" fotografií z příslušné literatury, jinak je zde znát, že o současném (ne)fungování našich ozbrojených sil neví autor zhola nic a možnosti současných zbrojních systémů zná jen z doslechu.

Autor zde vytvořil skvělý propagandistický pamflet proti NATO a USA, v poznámkovém aparátu odkazuje na dokumentaci Amnesty International pořízenou v Jugoslávii stejně jako na pochybná rozhodnutí mezinárodního soudu v Haagu (co jsou vojenské cíle - zaručeně komunikace, školy a kulturní památky). Spisek vrcholí očekáváním kapitulace USA a požadavkem celosvětového odzbrojení veškerého lidstva. V tomhle směru chápu požedavek mloků, argumentace autora mě však nutí položit otázku: Pane Semeráde, tyhle nepodložené žvásty šíříte z vlastní blbosti, nebo za cizí peníze?

V Británii po dvou letech odzbrojování obyvatelstva kapitulovali (nárůst ozbrojené trestné činnosti tam různé instituce odhadují v rozmezí 75-200%), leckde dokonce ozbrojili policii. Připravovat občany o legálně držené (tudíž kontrolovatelné) zbraně v situaci, kdy černý trh je plný kalašnikovů z Ruska a nejrůznější mafie si tu dělají co je jim libo, je velmi podezřelá zhovadilost. Pokud budu chtít zabíjet, přejedu Vás autem z půjčovny. Bude to banální dopravní nehoda a při troše šikovnosti budete nejen mastný flek, ale i viník!

Celé tohle veledílo by nemuselo být špatné, kdyby autor přidal více reality, ubral bombastické propagandy v socialistickém stylu a v závěru nepoužil packama mloků reformu zbrojního zákona dle ministrů vnitra ČSSD (návrat do roku 1951).

Vyjádření (moje):

Když si soudný člověk trochu přebere v hlavě současné události, získá dojem, že v Mlocích ani moc Hurá-stylu není. Současné dění ve světě je ještě příšernější. Jako propaganda (mimochodem velice ostře militaristická) slouží spíše článek Michaela Střelce Pešťáka - jistě, americké bomby už z principu (!) civilisty nezabíjejí, nikde ve světě nezničily jediný most, školu, kulturní památku... britský experiment považuje za "návrat do roku 1951 v ČSR" (což svědčí spíše o jeho přírodní natvrdlosti, než že by byl za takové žvásty placený), a když to trochu otočím - Michael zhola nic (ani z doslechu) neví o současných zbrojních systémech, zejména o jejich zneužívání. Právo na zbraň je podle něho jedním ze základních lidských práv... (jistě je obrovský argument jeho zastánců, že v USA každoročně nezahyne střelnou zbraní 1400 dětí, ale jen 800)... dost tvrdé, ne? Zdá se, že Michael není zvyklý používat to nejcennější, čím nás příroda vybavila, jinak než ke sledování TV N@va... Nicméně - každý má právo na názor (zejména je vítáno, je-li totožný s oficiálním), budiž mu přán... Jen bych mu přál trochu víc realismu,. který u mě nějak nechce vidět. Kniha "Válka s mloky doktora Jaroše" se přece ukázala až příliš realistická, zejména vidinou hořícího Pentagonu a mrakodrapů v New Yorku (rok předem, než se to stalo !!!), nemyslíte?

Diskuse pak pokračovala:

Nadpis neuveden Střelec - 29.3. 2002 6:55:00

Přiznávám, že jsem byl poněkud jedovatější, než obvykle. O Američanech si myslím své, ale pokud bych se do nich ctěl navážet, rozhodně bych nepoužil takovéto metody - ohrozil bych tím své známé (v první řadě jejich možnost vycestovat do USA). Vy už jste možná na seznamu potencionálních teroristů -vlastním přičiněním. Pokud jde o rok 1951, doporučil bych Vám sledovat vývoj zákonů o zbraních na našem území. Po téměř sto letech platnosti příslušného c. a k. zákona došlo k vyvlastnění bez náhrady. Totéž plánovala ČSSD, dnes už víme, že jí to nevyšlo (naštěstí, jinak bychom museli i mít místo kredence trezor a extra papíry na každý kuchyňák). Na dané téma můžeme ale diskutovat přímo a ne prostřednictvím FP. Ozbrojené síly USA jsou dost specifická záležitost, kamarád sloužící nějaký čas v Jugoslávii si v praxi vytvořil velmi osobitý názor. Dnes je mrtvý, zabily ho špinavé kšefty někoho z ministerstva obrany (náhradní díly na vrtulníky z Černobylu a v důsledku toho leukémie). Další věcí je přehlížení mazinárodní situace, přes veškeré politické žvásty dohody z Jalty a Postupimi platí, jsme neustále v ruské sféře vlivu. Svého času to vyplynulo z článku v časopisu Readers Digest (vyšlo to někdy po našem vstupu do NATO). Je tam jednoznačně řečeno různými US funkcionáři - dobré vztahy s Ruskem jsou na prvním místě. Zbytek by Vám měl dojít. Pokračovat dál můžeme na adrese Strelec.M.P@seznam.cz

Předpoklady a souvislosti Václav Semerád - 29.3. 2002 11:32:00

Jsem-li na seznamu teroristů, nevím - ale pokud ano, potvrzovalo by to můj názor, že jsme jen vyměnili jednoho Velkého Bratra za jiného, bohužel chytřejšího a tedy ještě horšího. Po zkušenostech z Husákovské normalizace po r.1969 považuji za pitomost "dávat si pozor na jazyk", abych snad "někomu neublížil" - přesně tak nás tenkrát okřikoval Husák. Pomohlo to někomu? Čím víc lidí si nenechá hubu zavřít dnes, tím lépe. V roce 1951 to bylo maličko jinak. To už jsem poslouchal s otcem Svobodnou Evropu a dobře se na ty časy pamatuji. Mému dědovi komunisté zbraň vyvlastnili současně s hospodou už o rok dřív (1950), soused (komunista) ji měl ještě dlouho potom. Nebylo to plošné, ale výběrové a nebylo to jen odebírání zbraní, ale majetku jako takového - žádný trezor tehdy nikomu nepomohl. Zkuste si občas dát věci do jiných souvislostí, je to zajímavé. Například: Vašeho kamaráda nejspíš nezabily náhradní díly "vrtulníku z Černobylu" (jako bývalý jaderný fyzik tady vidím - po 10 letech od Černobylu - souvislost opravdu mizivou), ale spíš, podstatně přirozeněji, ochuzený uran, používaný v munici NATO v Jugoslávii - tam by totiž ta leukémie seděla víc. Mají s tím problémy nejen Češi, ale i jiní a nejvíce Srbové, kteří dnes v tom uranu žijí. Rozbití Jugoslávie porušuje dohody z Jalty dostatečně na to, abychom se měli obávat dalších revizí i my, atd... Jinak bych Vám poděkoval za reklamu ke knize, škoda, že už je doprodaná. :-) (takže pokračovat v téhle debatě nemá smysl).

Komentář Mivel - 14.4. 2002 20:18:00

Recenze normálně nečtu, a o jejich autorech si myslím své. Ale co je moc,to je moc. Obávám se, že pan Střelec knihu naprosto nepochopil. Tohle přeci není nějaká pokleslá zábavná literatura. Válka s mloky doktora Jaroše je klasické protiválečné sci-fi. A pokud vím, v tomto žánru nejde ani tak o to, kdo s kým a proti komu. Jde zde o ten "proslavený" řetěz příčin a následků, většinou zasazený do až absurdní reality. Tento žánr není nikdy lehkou četbou. A chápu, že povrchní čtenář, který nemá schopnost abstraktního myšlení, je v koncích. Dokonce vím o případech, kdy řada lidí nedokázala Mloky ani dočíst. Asi se nemohu vydávat za nějakého skalního fanouška mistra Semeráda. Vzpomínám, jak jsem byl např. "rozjásán" knihou Giweruz zvon pekelný, kde Autor velmi odvážně umístil civilizaci hned vedle vybuchující supernovy. Nebo jak mne iritovala přednáška věnovaná panu von Dänikenovi. Avšak Mloci jsou bezesporu to nejlepší, co se v naší sci-fi objevilo, za moc let nazpátek. Nedávno jsem dokonce na Fóru "Semerádovi stránky" složil Autorovi hlubokou a velmi uctivou poklonu. Člověka až mrazí, jak brzy se tato kniha začala naplňovat. Nu v tom je síla sci-fi. Alespoň trochu vidí do budoucnosti. Jenom doufám, že se nevyplní vše. Chápu, vážený pane Střelče, že vaše recenze je cca.rok stará, a už jste asi knihu trochu pozapoměl. Bylo by dobré si jí trochu připomenout. Pokud už jí nemáte (a tady budu Autorovi knihy trochu odporovat), je možné ji stále ještě sehnat. Mají např. v Praze v Krakatitu. A pokud je pro vás Praha město daleké, najděte si v odkazech Fantasy planet stránku pana ing.Semeráda. Tam se mimo jiné dovíte, jak ji získat přímo z nakladatelství Autobus. Vážený pane Střelče, na závěr jedna moudrost. Říká: "Myslet je nutné správným koncem páteře". Informace pro vás. Myslí se tím horním.

Nadpis neuveden Střelec - 15.4. 2002 6:32:00

Sorry, tehdy jsem s tímhle začínal (byl jsem ukecán) a navíc mě rozhořčily některé pochybné ideje, v textu šířené. Bylo to emocionální. Tímto se panu Semerádovi onmouvám, zejména za formulaci ...A to píšete z vlastní blbosti, nebo za cizí peníze...? Teď už vím, že to byl pouze idealismus. Po roce a uplynulých událostech by to samozřejmě vypadalo jinak (a nejspíš bude vypadat). Je to protiválečné, po jazykové stránce slušné, ale to je asi tak všechno. Idealismus a nadšení prostě nestačí (chce to nastudovat veškeré dostupné podklady, např. o vývoji situace kolem střelných zbraní na našem území) a skvělé téma tu svým jednoduchým zpracováním dostalo ošklivou ránu. Mě idealismus přešel na Nálevkových přednáškách z obecné historie (velmocem jde o totéž, na barvě vlajky nezáleží) a narozdíl od různých aktivistů a idealistů, s oblibou používajících nejrůznější přesné souhrny nepřesných čísel mě nezajímají pouze následky, ale i příčiny. O těch první skutečné informace vyplují cca za 50 let. Navíc navážet se takto do velmoci může být příčinou řady nepříjemností - třeba při žádosti o vízum. Navázal bych tímto na zmínku o velkém bratrovi - teď máme dva, ten nový má lepší technologii, ale jinak se od toho prvního neliší.

Dvakrát mi to napsalo "Microsoft OLE error" budu to muset rozdělit:

Vašeho kamaráda lituji, ale aby někdo v jeho situaci hledal chybu pouze na "politicky správné straně", když se o tom uranu obecně ví, to chce hodně politicky motivované slepoty! Opakuji, odhaduji to 80%-uran, 5%-Černobyl, 15%-jiné vlivy. Věřit mi nemusíte, i když na to mám zkoušku u Běhounka; pak si to ale dejte vysvětlit od jiného jaderného odborníka. Mohl bych Vám na ně dát pár adres, ale jsou to moji spolužáci (není nás tolik a známe se), musel byste asi za hranice. Jen si dejte pozor, kde v tom mají i jiné zájmy! Co se týče pramenů: no konečně vím, co si o nich mám myslet! Naše tiskoviny! Ty mají takový punc "objektivity", že se Vašim názorům ani nedivím. Soudný člověk vytuší, jaké názory a především ZÁJMY mají naši "střelci". Komu tedy věřit? Zlobte se jak chcete, věřím Britům. Setkával jsem se tam s větší otevřeností než se nám tady jen zdá. Když jsem se na vrátnici Headquaters NATO u Londýna důvěřivě optal, zda smím mít u sebe foťák, řekli mi jasně: Ano, ale fotit ne, jinak mi budou muset film znehodnotit. Tomu říkám přímá řeč! (Tam to člověk pochopí)! Připouštím, zkoušel jsem tam, kam až to půjde, takže mi na některé dotazy neodpověděli s tím, že to jako nečlen NATO nemusím vědět. Fair play - OK! Nevím ale, co vám dává tu bohorovnou drzost "předpokládat", že odborníci z Londýnské Metropolitní Policie musí lhát tak uboze, jako naši? Proč by mlžili ve věcech, které se tam dají ověřit? Statistiky zločinnosti přece zveřejňují naprosto běžně! Vážně si myslíte, že je všude stejný bordel? Není! A teď Vás budu citovat metodou "Copy-Paste": "V Británii po dvou letech odzbrojování obyvatelstva kapitulovali (nárůst ozbrojené trestné činnosti tam různé instituce odhadují v rozmezí 75-200%), leckde dokonce ozbrojili policii." To je prostě ÚČELOVÁ LEŽ jako věž, nic víc, ale Vy na jejím základě odsuzujete jiné a dokonce kafráte (jinak to nelze nazvat) o návratu do 50. let! Tuhle demagogii nejspíš nemáte ze sebe, ale z našich tiskovin, na PODSTATĚ LŽI to ale nic nemění. Prostě - LŽETE! Stejně lžou i zbrojařské lobby v USA; Vám budu věřit, že jste si to tak přečetl, nic víc. Nejsem hnidopich, nevadí mi nepřesný citát, ale chci znát PRAMEN, abych si mohl zjistit i názor ODJINUD. A nevyhrožujte mi aktivitami "třetích osob", ať si nepomyslím, že tou "třetí osobou" chcete být Vy sám (nám Čechům je to podobné)! Při Vaší lásce k pravdě: střílejte, ale nepište, agitujte, ale neposuzujte jiné. A když Vám dodám takové argumenty a s nimi šanci ustoupit se ctí, ale Vy pořád trváte na svém, to už je podle japonského přísloví: "Chybovati je lidské, ale v poznané chybě setrvávati je pitomost přímo nebeská!" Angličané v takových situacích coby džentlmeni vycouvali se slovy: "I beg you pardon, I didnt know enough about it", Vy ovšem máte zřejmě do džentlmena daleko - rochněte se v tom tedy! O Vašich výrocích se dá velice úspěšně pochybovat - Vy LHÁŘI!

Ono je asi opravdu lépe takovou "diskusi" ukončit... A třeba i nafingovanou chybou na stránce, která znemožní přidávat reakce...

Vážený pane,

přečetl jsem Vaši knihu VÁLKA s MLOKY jedním dechem, moc se mi líbila. Jenomže Sci-Fi je pouze historie s inkarnací mrtvých lidí do mloků. To ostatní je jenom a jenom tvrdá realita. Já jsem dlouho pracoval s USA people, většina z nich se dá nazvat německy Fach-idiot, to je lidé s velikými technickými znalostmi, čtoucí kromě technické literatury jenom brak, lidé kteří nemají žádné ponětí o kultuře jiných národů, lidé kteři na vše reagují slovy "Take It Easy" anebo "I Do Not Take Care". Ale po přečtení některých článků v českých Internet novinách Neviditelný Pes a hlavně komentářů k těmto článkům jsem nabyl dojmu, že mnoho lidí v ČR si v heslech "Se SSSR Na Věčné Časy" anebo "SSSR Náš Největší Vzor" jen nahradili SSSR slovem USA a papouškují tato hesla dále. Je to tak všude anebo to je můj mylný dojem?

Mnohokrát Vám děkuji, přeji Vám mnoho zdaru a nám všem na Zemi pokoj a mír, bez takových paranoiků jako Bush, atd.

WOGNAR Zdenek
Bräutigamstr. 11
81479 MÜNCHEN, GERMANY

Díky za nádherné počtení!

Konečně pořádná kniha! Dílo jsem četl asi dva dny a nebýt toho, že se člověk musí trochu vyspat a písmenka se už po třech hodinách čtení mění v čínské znaky, četl bych ji jedním dechem najednou. Skvělý nápad a myšlenka, výborná čeština, není co dodat. Po dílkách (ne od stejného autora), která zaberou deset minut čtení a už v polovině je jasné jak děj skončí, se u této knihy čtenář stále obává něčeho nečekaného a zlého, co zcela obrátí děj. Zde se opravdu musí číst až do konce. Jedním slovem nádhera. Děkuji!

Václav Semerád: Démon - celá kniha (recenzi napsal Sabre dne 13.04.2002, sabreman@volny.cz)

Opravdu démonické :-))

Výborné a poutavé sci-fi o vývoji nového druhu lidí, který překonal klasickou evoluci. Knížka obsahuje množství zajímavých myšlenek, naopak jsem nenašel snad žádnou nelogičnost nebo hluché místo !! Chování postav je věrohodné, snad až na prvního člověka nového druhu, které se mi zdá trochu naivní, vzhledem k jeho schopnostem. Kdo však ale ví, jak se bude chovat superčlověk, nakolik ho bude omezovat stará morálka nebo city ?

Václav Semerád: Démon (recenzi napsal Peter Budai dne 04.01.2002, budai@volny.cz)
pro www.PalmKnihy.cz

Take bych chtel byt demonem.

Kniha mne velmi zaujala.a cetl jsem ji 'jednim dechem,'. Autor zvolil pritazlive tema. Prednesl predstavu ze prece jenom existuji bytosti, ktere jsou 'cistsi ve svem svedomi ' nez obycejni lide. Sice se da polemizovat o odvaze autora, s jakou vysvetluje nektere lekarske a technicke terminy (ohledne maleho mozku, nebo logicka hradla), ale je to velmi citlive zaneseno do deje cele knihy. Je znat (predevsim z dynamicnosti v uvodu) , ze trurci invence byla velmi silna. Najdou se sice i slabsi mista (hlavne v kapitolach DROGY, PEKLO) ktere jako by ztratily dech. Mozna by nebylo naskodu, trochu text probrat a zkratit. Ale to je muj pohled. Na zaver musim podotknout, ze bych docela byl rad, kdyby tato kniha po dodelani poslouzila jako scenar pro cesky fantasy film. Umim si predstavit exteriery, kterych u nas v Cechach mame habadej. Pozn: Mimochodem mezi nami. :'' I ja bych chtel byt Demonem ''.

Václav Semerád: Démon (recenzi napsal Alex K. dne 09.05.2001, alex.kozak@seznam.cz)

Demonický učitel

Demon me neuveritelne strhnul. Celou knizku jsme precetl behem vikendu a kdyz mi v sobotu vecer dosly baterky v mem Visoru, byl jsme nervozny a nastvany - klasicky abstak. Dej je napinavy, opakovani nekterych situaci trosku mrzi, ale v tom objemu se to skoro ztrati. Mnohem problematictejsi je konec celeho romanu. Nemam nic proti ucitelum, mam dokonce nejake v rodine, ale poslednich nekolik stranek mi trochu zkazilo dojem z vyborne knizky. priste by to chtelo nejake prekvapive vyvrcholeni. Rad si pockam!

Václav Semerád: Démon (recenzi napsal Otakar Schon dne 07.05.2001, osch@mia.cz)

Souhlasim s recenzi

Opravdu dobrá kniha a spěchal jsem s jejím dočtením. Jen mi trochu vadil závěr ve stylu "světlých zítřků".

Václav Semerád: Démon (recenzi napsal Zdeněk dne 03.05.2001)

Velice poutave cteni

Kniha je napsana velice poutavym stylem, ktery nedovoli prestat cist, dokud nedojdete na posledni stranku.Prestoze nektere recenze vytykaji autorovi opakovani nekterych situaci, musim rict, ze na mne pusobili velice prirozenym dojmem, a bylo by mi lito, kdyby dosla sveho zkarceni.(Jak jsem cetl, autor ma neco podobneho v umyslu).

Václav Semerád: Démon (recenzi napsal Jan Stanicek dne 17.04.2001, jan.stanicek@email.cz)

Recenze na knihu Démon Recenzoval: Třešňák Zdeněk

E-mail: ztr@iol.cz

V první řadě by si měl autor uvědomit starou pravdu, která ovšem v jeho případě platí víc než stoprocentně: méně často bývá více. Téměř 720 tisíc znaků, podle normy vydá na cca 400 stran textu; tvrdím, že na tento příběh by polovina byla nejen bohatě dostačující, ale takové krácení by mu velice prospělo! Kolikrát jen (a navíc často velmi podobnými slovy) autor zdlouhavě, takže nudně a tím pádem i naivně vysvětluje - a někdy i osobám, které nejsou natolik zúčastněné děje, aby to pro ně bylo důvodné - (až komicky a pitomě to vyznívá z úst Hanky -viz kap. Metamorfózy a dále - když vysvětluje, že mluví démonskou řečí, na místě dělají z učitele Démona, vezou dívky z Holandska a opět vysvětlují, že jsou Démoni...), ale tak to jde vlastně téměř od začátku v kapitolách: Tváří v tvář, Sykot kobry, Zájem mocných, Nabídka, Zástupce... snad nemá smysl vyjmenovávat všechny - autor sám přece musí poznat a chápat, co je relevantní a únosné, a co ne!

Určitě by bylo třeba vyškrtnout celou řadu kapitol typu Boss, Nabídka a pod. které v příběhu nehrají, jsou mimo téma a zbytečné. Démon řádí mezi nejrůznějšími zločinci jako černá ruka, zřejmě brzy zlikviduje veškerou zločinnost (aniž by oficiální orgány státu cokoliv zaznamenaly). Nebo až komické situace s partou ukrajinců v tramvaji (cca str. 159) - ”na všech teď leží kletba...”, autorova ”logika” jde do takových extrémů, že o svých schopnostech vykládá lidem, třebaže na sebe nechce upozornit... atd atd...

Nechápu, proč autor dělá z Démona ještě cirkusáka a druhého Mefistofela, nechává ho skákat do výše poschodí, proskakovat stropem a kdoví, co ještě, když mu přece přisoudil schopnosti jiné, jak uniknout pronásledovatelům - ”zmrazit” je, znehybnit a co já vím, co ještě - různé ”Domény”, kouzelná slova... což jinde mnohokrát prezentuje.

Autor by vůbec měl dát pozor na věrohodnost! Není pravda, že v tomto žánru si autor může dovolit vše, naopak každá nelogičnost proti neměnným pravdám zde vynikne velmi zřetelně. Tvrdí-li např. (kap. Alter Ego), že Hanka sice byla mrtvá, ale myšlenky byly ještě slabě čitelné, je to blbost! I nemedicínsky informovaný člověk přece ví, že smrt nastává v okamžiku, kdy odumírá centrální nervová soustava (v okamžiku smrti odumírá), a přejít to jediným takhle odfláknutým konstatováním je proti zákonitostem sci-fi...! Jako blesk z čistého nebe přichází převtělení Lucie a Jindřicha, neboť žili dva v jednom těle a přemísťují se (snad dokonce v Holandsku) do Viktorova těla..., přičemž kdekomu vykládají, jak to dělají, proč a co se vlastně děje... a přitom řeší hotové Peklo v bordelu ve sklepě... prostě z celého ”příběhu” je neuvěřitelný guláš bez hlavy a paty, a nic na tom nezmění ani v samém závěru naznačená myšlenka celého ”díla”, že lidi je třeba k ”démonství” vychovávat - autor má snad na mysli k ”poctivému jednání a chování”... (probůh, snad k ne k vytváření dalších a dalších Démonů, k jejich množení geometrickou řadou ) - a proto je celé dílo věnováno UČITELŮM (i když nejsou Démoni).

Autor znovu a znovu popisuje ”zápas” Démona se ”zlem”, takže posléze už to není příběh, ale doslova plýtvání stránkami bez nového děje, zřejmě chce za každou cenu dodat svému dílu jakousi společenskou platnost, aktuálnost, chce dokázat, že má ”společenský přehled”, jde s dobou, ale jeho snaha nakonec vyznívá falešně, ”za každou cenu”, působí až groteskně.

Na druhé straně autor na mnoha místech a opakovaně prezentuje své občanské názory na život, spravedlnost, zákony, chování lidí atd., rádoby filozoficky je vykládá, a to často velmi subjektivně a pochybeně. Přímo odstrašující je to od str. 137 (Kontroly) a dále, z Démona se stává Mesiáš, skoro všemocný a vševědoucí Bůh, a aby toho nebylo málo, musí být i trochu aktuální, takže se objevují Ukrajinci, Mafiáni (zde je evidentní, že autor nemá ani základní pojem o čem mluví, takže - když mu teče do bot, obvykle věc řeší ”syknutím” a všichni jsou přemožení. To, samozřejmě, vzbuzuje dojem, že autor je s nápady v koncích, uchyluje se k levným východiskům a čtenář, pokud sám není bez fantazie, ztrácí o další děj veškerý zájem.

Místy jsem měl pocit, že autor se nechal trochu inspirovat povídkou nebo dokonce románem D.Keyese Růže pro Algernon, ale nakonec jsem dospěl k názoru, že nic z toho nemohl číst, protože by byl ve své tvorbě daleko ukázněnější. Doporučuji mu, aby si Keyese pozorně a pomalu přečetl!

Myslím si, že autor V. Semerád má talent pro psaní beletrie, ale podle mého názoru je teprve na začátku cesty. Já mu (navzdory tomuto posudku) upřímně přeju, aby měl předpoklady a témata k přemýšlení, trpělivost pracovat a sílu nenechat se odradit negativními recenzemi (ať už jsou zamyšleny poctivě nebo škodolibě).

Závěrem doporučuji, aby sám autor svého Démona stáhl z nabídky a s podstatně větší pečlivostí a disciplinou námět přepracoval. Jinak si hned na počátku bude kazit jméno!

Recenzoval: Třešňák Zdeněk
E-mail: ztr@iol.cz

Reakce na recenzi Zd. Třešňáka

(moje)

Dobré odpoledne přeji,

Neodpovídám na recenzi hned a není to rozhodně jednoduché.

Asi bych se měl na prvním místě ohradit proti některým recenzentovým závěrům. Na jeho místě bych se například nikdy v životě neodvážil napsat do recenze větu:

"Tvrdí-li např. (kap. Alter Ego), že Hanka sice byla mrtvá, ale myšlenky byly ještě slabě čitelné, je to blbost! I nemedicínsky informovaný člověk přece ví, že smrt nastává v okamžiku, kdy odumírá centrální nervová soustava (v okamžiku smrti odumírá), a přejít to jediným takhle odfláknutým konstatováním je proti zákonitostem sci-fi...!"

Proč? Protože tvrzení "Každý člověk ví..." považuji za OBLUDNÉ DOGMA. Kdyby se Kryštof Kolumbus nechal ovlivnit dogmatem "Každý člověk přece ví, že je Země placatá!", neobjevil by Ameriku. O okamžiku smrti se často nedohodnou ani medicinsky důkladně vzdělaní učenci a případů, kdy člověk, prohlášený lékařem za mrtvého, ještě vstal, není zas tak málo a vstoupily i do literatury (E.A.Poe:Předčasný pohřeb, Jan Neruda: Doktor Kazisvět, Čapka zmiňuji jen okrajově). Stejně jsem kdysi (je to už hodně dávno) dostal vynadáno za nápad, že jsou informace v mozku zapsány jako holografie, kdy opět "každý člověk věděl..." nedávno, tuším loni, byla za objev holografické podstaty mozkových záznamů udělena Nobelova cena. Co se týče smrti a mozku, tady má věda takovou spoustu otazníků, že medicínsky opravdu vzdělaný člověk se prostě neodváží tvrdit, že je něco BLBOST. To, co recenzent právě ve své nevědomosti pyšně prohlašuje za DOGMA, o kterém nemá cenu diskutovat, je dodnes předmětem sporů. Je to problém, zda a kdy odpojit člověka od přístrojů. Podotýkám, je stále horký a věda tady používá velkého zjednodušení "ukončení mozkové aktivity", ačkoliv existují náznaky, že je ta věc pořád ještě otevřená. Nebyl bych si tak jistý prohlašovat něco na tomto poli za BLBOST.

Vydávat DOGMATA za ZÁKONITOSTI SCIFI? Ne, to je trochu moc. Kdybych to přehnal, pak: "Každý i nemedicinsky vzdělaný člověk ví, že myš nemůže dosáhnout inteligence člověka" - a roztrháme tím povídku "Růže pro Algernon"? Proboha, ne! Jděte mi k šípku!

Vezměte si příklad z jiných oborů. Krátké vlny byly prohlášeny za nepoužitelné pro nevelký dosah a právě proto byly milostivě předhozeny radioamatérům. Brzy se ukázalo, že mají dosah kolem celého světa. Co se týče možnosti existence myšlenek v mozku, který i prokazatelně zemřel, použiji trochu obdobný příklad z radioamatérské praxe. Laděný obvod kmitá netlumenými kmity tehdy a jen tehdy, když mu přivádíte energii na krytí ztrát (bezeztrátový obvod vynechme, nepatří do sci-fi, ale do kategorie perpetua mobile). Vypnete-li přívod proudu do oscilátoru, zastaví se kmity (často velmi rychle). A přece je známo (doloženě a nezpochybnitelně), že se dá takový obvod přinutit k tomu, aby vydal informaci o svém kmitočtu, aniž by mu byl dodán proud. Říká se tomu, tuším, GDO (Grid-Dip-Oscillator) - druhý, vnější oscilátor se může pokusit "mrtvý" obvod rozkmitat zvenčí a tak zjistí jeho kmitočet.

Chce někdo ještě pochybovat o možnosti rezonančního působení mozku na mozek? Tak se, pokud vím, dá vysvětlovat i telepatie a jiné okrajové jevy! Je sice dost odvážné aplikovat GDO na mozek, ale - probůh, proč ne? Až se dozvím o udělení Nobelovy ceny za tento objev, přijdu se recenzentovi vysmát. Že to nenastane? Možná. Ale jistý bych si tím zpropadeně nebyl!

Takové "dobré připomínky" proto nejenže neberu, ale musím se proti nim tvrdě ohradit. Ostatně, četl jsem nádhernou sci-fi povídku 1+1=3, kde se na závěr konstatovalo, jak by bylo příšerné, kdyby ani tato "elementární pravda" neplatila.

Že "Démoni řádí mezi podsvětím jako černá ruka (aniž by oficiální orgány státu cokoliv zaznamenaly)"? Nevím, co to mělo od recenzenta znamenat. Kdo se někdy domáhal na policii ochrany, ten jistě ví, jak často se policie skutečně "namáhá", aby vůbec něco zaznamenala. Mám teď před očima lísteček, poslaný mé tetě, že její případ, kdy byla za bílého dne loupežně přepadena, odkládají pro nedostatek podkladů. Opravdu si naivně myslíte, že naše policie ví o kdejakém šustnutí? Natož o něčem, co by asi bylo mimo dosah jejího chápání? Já bych tak naivně na schopnosti naší policie (i celosvětově) nesázel. Tvrdím, že policie zpozoruje válku gangů až po nálezu několika mrtvol a pokud jsou "dobře uložené" na dně Lipna, nezjistí nic ani pak. A to jde o evidentní, těžko přehlédnutelné případy průstřelu hlavy ráží 9mm a podobně. Já za velice naivní považuji recenzentův údiv, že by něco takového bylo možné. Jistěže je - a není to sci-fi, to už jsme v reálu, probuďte se!

Také další "nelogičnost" je v nepochopení. Ano, přisuzuji démonům mimo jiné i schopnosti cirkusáků. Jiný čtenář mi například dokazoval, že není možné jet se škodovkou po okresní silnici 160 km/h, protože... a následovala přednáška o tom, jaké síly působí na gumy auta v zatáčce a že by auto nutně muselo vyletět ze silnice... jenomže já dobře vím, jakou skutečnou silnici jsem tam popisoval a udělal jsem malý pokus. Projel jsem si tutéž trasu za příznivého dne (letní odpoledne, teplo, sucho, provoz=0) na hranicích svých vlastních schopností (podotýkám, za volantem nejsem žádný démon a normálně jezdím přes osady mravně 50). Dosáhl jsem na celé trase průměru 110 km/h, ačkoliv mi někdy trochu zatrnulo, třeba na tom naprosto přehledném železničním přejezdu, kde jsem měl dojem, že jsem ty hrby (vzniklé klopením tratě v zatáčce) prostě přeletěl vzduchem... kde je tu nějaká nelogičnost? Proč volí démon k úniku z nepříjemné situace krkolomnou cestu, když by mohl své pronásledovatele prostě zneškodnit? Ale on to přece zdůrazňuje od počátku - nevinných se nechce dotknout ani v nejmenším! Nechce jim ublížit, obává se, že by jeho metody, bez váhání používané proti grázlům, mohly mít nějaké dosud neznámé vedlejší následky. Je to opravdu tak nelogické až naivní? Je tak těžké to pochopit, ačkoliv to tam není nikde explicitně (polopatě) napsáno?

Problém Démona je ale jinde a tady musím recenzentovi přiznat pravdu. Je to příliš roztahané a trocha škrtů by tomu zřejmě prospěla. Některé situace se tam skutečně opakují a pokud recenzent nepochopil proč, nepochopí to zřejmě ani "průměrný čtenář". Jen to naznačím - mělo jít o jemné zobrazení vývoje myšlení démonů, kdy se ve stejných nebo skoro stejných situacích chovají nejprve opatrně, s nedůvěrou a odstupem, později až příliš odvážně, až rutinně. Zpočátku se jim zdá "silné kafe" i pouhé oslepení dvojnásobného vraha, později neváhají zločince (právě proto, že jsou si jistí jeho vinou) trestat "roztrháním duše" a sami se toho nijak nezhrozí. Proto se tam některé situace mohou zdát podobné. Jsou. Ale úmyslně! Pokud recenzent poukazuje na to, že se démon skoro "okázale předvádí" na veřejnosti, ačkoliv předtím trval na naprostém utajení, může to být také pochopeno jako nelogičnost jen dokud si člověk neuvědomí, že na naprostém utajení trval osamělý vědec Jindřich, kdežto Vlasta, původním povoláním novinář, má k předvádění mnohem blíž. Ostatně tomu "předvádění" se nevyhne ani vědec Jindřich, protože - ruku na srdce, kdo by tomu pokušení odolal? Recenzent? Kýho výra!

Jenomže - co nepochopil recenzent, zřejmě pochopí sotva setina čtenářů. Budu muset sednout před monitor a trpělivě předělávat. Pasáže, které působí dojmem opakování, buď úmyslně trochu zvýraznit (ve smyslu vývoje démonova myšlení), nebo (ještě lépe) prostě vyškrtnout. Recenzent má pravdu, co lidé nepochopí, je asi k ničemu. "Komická" situace okrádání lidí v tramvaji (je bohužel doslova "ze života", neboť se skutečně stala,) půjde asi také pryč. Přál bych ale recenzentovi, aby byl při tom, když lidé v té tramvaji začali shledávat, co komu chybí. Zkrátka, bude potřeba se "přiblížit masám" a příliš jemná trknutí si odpustit. Zejména když mohou být pochopena či spíše nepochopena, jak píše recenzent. To se pak úmysl skutečně obrací v pravý opak.

Jen si někdy říkám, píšu to pro teen-age, nebo pro blondýnky? (Inteligentním blondýnkám se zde na tomto místě omlouvám (pokud vůbec existuje některá, která tohle náhodou čte), ostatně, ve vlasech to snad není, zádrhel leží nepatrně níž.)

Takže abych se konečně dobral závěru.

Prosím PC-guru o okamžité stažení neknihy "Démon" z nabídky serveru Neknihy.

Jako důvod uvádím nutnost přepracování ve smyslu oprávněných výhrad recenze, které musím napravit. Možná v jiném smyslu, než recenze zamýšlela. Má ale pravdu, tak jako recenzent to může nepochopit každý. Což je ovšem "Mea culpa, mea maxima culpa".

Ještě zbývá otázka, co s recenzí, když z nabídky zmizí kniha?

Ale třeba Vás něco napadne. Například obojí vhodně přibalit k diskusím o recenzích. Proti zveřejnění recenze samozřejmě nejsem ani teď, když vlastně nebude o čem. Myslím tím pro ostatní - mně pomohla.

Václav Semerád

Perfektní čtení

Agaboril, planeta mágů

Je to dobře napsáno, i když autor se nezapře - konec je mírně řečeno svatolesní (holly wood - svatý les :-)). Ale to jsou všechny autorovy knihy. Myslím, že by se hodilo konec trochu rozvést a mírně zkomplikovat, jinak to ti dobří mají příliš snadné. Ale to jsou jen marginální poznámky. Jak už jsem řekl, autor se nezapře. Kniha je čtivá, a dokonce tam ani jednou není oblíbené A to jsem ještě netušil..., což oceňuji, u předchozích děl mě to občas iritovalo. Doporučuji všem, a na závěr malý citát (bohužel si už nepamatuji od koho): "Jakákoliv pokročilá technologie je k nerozeznání od černé magie."

Václav Semerád: Agaboril, planeta mágů

(recenzi napsal Martin Bodlák dne 16.08.2001, martin.bodlak@palmknihy.cz)

Válka s mloky dr.Jaroše

Semerád si dovolil pustit fantasii ze řetězu, ale co je moc, to je moc. Má-li být science fiction posazena do současné doby, nemůže si dovolovat něco, co neodpustíme ani vzdálené budoucnosti. Nikdo nemůže sbaštit i s navijákem, že by hrstka neduživých mloků, se kterou by si nejspíš poradil i větší pes, dokázala srazit na kolena velmoc jakou jsou Spojené Státy. To už je trochu moc - hořící Pentagon, hroutící se mrakodrapy - po hurá akci pár vyžlat? Semerád zřejmě nemá představivost, co by to muselo být za obrovskou, pečlivě připravovanou diverzní akci, aby dosáhla srovnatelných výsledků! S tak ubohou fantazií chce dnes někdo psát sci-fi?

(recenzi napsal gson@posta.cz 6.8.2001)

Moje malá, ale hodně jedovatá poznámka: co se skutečně stalo 9.11 v N.Y. bylo zřejmě trochu moc na fantasii páně recenzenta - bohužel se to nestalo ve sci-fi, ale v reálu! Trochu mi to připomnělo dávnější recenzi na knihu Gorby-fikšn, kde se recenzent podivoval nad "nestravitelnou tupostí sovětských generálů". Bohužel (pro něho) později vyšlo najevo, že se tito generálové opravdu chovali přesně tak neuvěřitelně tupě, jak stálo v knize. Zajímavé je, že jsem se se značkou gson@posta.cz od té doby nesetkal. Ale po událostech 911 se ani nedivím. Recenzent svou značku zřejmě urychleně odvrhl, aby se nemusel plížit kanalizací... :-) Recenzovat se zřejmě musí opatrněji! (I když mám podezření, že i po tomto super-trapasu - pod jiným anonymem - recenzuje dál.)

Beta verze

4. říše

Kniha má opravdu dynamický děj, akce střídá akci, snad jen málo detailní popis krvavých akcí mi brání srovnávat ho s Kulhánkem (viz zabití dcerušky). Bohužel Autor se dopustil několika věcných a logických chyb v ději, věcnych si možná nevšimnete pokud o těchto reáliích nevíte, je to taková betaverze, stačilo by ji doladit. Trochu se mi zdá, že postava Hitlera je úplně zbytečná a děj nikam neposunuje, také likvidace záporných hlavních hrdinů je příliš jednoduchá, přičemž zajímavý je postup od nejsilnějšího k nejslabšímu. Nicméně ději se daří udržet stabilní úroveň. Kniha nese lidské poselství typu lidé nejsou černí a bílí, ale dobří a špatní, působí to místy poněkud divně. Jinak myslím, že je to kniha pro Čecha, Němec by se pravděpodobne urazil, je v ní příliš odkazů na to, že Češi jsou méněcenný národ, ale že jsou stejně nejlepší. Samozřejmě je mnoho možností jak pokračovat dalším dílem a věřím, že to bude zajimavé počtení. Doufám, že autor nejdřív knihu zkonzultuje než ji vypustí.

Václav Semerád: Hitlerova Čtvrtá říše (recenzi pro PalmKnihy napsal Michal Planicka dne 10.07.2001, plan@centrum.cz)

Bezva

4. říše

Knížka opravdu skvělá, poutavý příběh, výborné nápady. Stejně jako předchozímu recenzentovi mi také hrozně vadilo odhalování následujícího děje - tj. věty jako "... A to jsem netušil, že se s ním vidím naposledy..." apod. jsou tam na můj vkus velmi často. Ale jinak bezva - hodnotím za jedna.

Václav Semerád: Hitlerova Čtvrtá říše (recenzi napsal Lubor Kolář dne 25.06.2001)

Hitlerova Čtvrtá říše

Hitlerova Čtvrtá říše by měla být povinnou četbou každého humanisty. Je to velice zdařilá mixtura Orwellowa 1984 a Hvězdné brány. Příběh je naprosto bezchybný, oba díly jsem dokázal přečíst za necelé dva dny. Některé momenty jsou sice lehce naivní, ale vzhledem k celkovému humanistickému duchu díla to ani trochu nevadí.

Václav Semerád: Hitlerova Čtvrtá říše 1.díl (recenzi napsal Rostislav Hučka dne 19.03.2001, hucka@worldmail.cz)

Kvalitní čtivo

4. říše

E-knížka patří k těm, které začnete číst večer a skončíte až ráno (naštěstí v Palmu občas dojdou baterie:-). Její autor je velice dobrý vypravěč a dává příběhu jednoznačně pozitivní náboj. Určitě je co zlepšovat, ale myslím si, že by stála za vydání v papírové formě.

Václav Semerád: Hitlerova Čtvrtá říše 1.díl (recenzi napsal Lubomír Čevela dne 13.05.2002, lcevela@volny.cz)

Pagi

Magie kompletně zčernala - Ibrahim Seitan, první z Mágů, nálezce kouzelného Kamene, se mstí lidem za křivdy, které mu způsobili, a možná také se jim mstí za to, že je jiný než oni. A všichni Mágové, kteří ho následují, jsou jím zaučováni v tomtéž duchu. Jejich Hrady jsou pevnostmi kdesi hluboko v kůře zemské, cestují mezi nimi i na svět pomocí magických ohnivých kruhů. Mají svá vymezená území, na nichž jsou pány nad osudy a životy bídných pozemšťanů.

Ibrahim ale cítí, že ztrácí autoritu. Je nejstarší, je nejsilnější, je původcem všech ostatních - ale někteří z nich již nechtějí zabíjet lidi pro radost ze zabíjení. S tím se musí něco udělat, že? A tak Ibrahim s několika staršími - pamětníky mučíren inkvizice (sami v nich poroučeli...) a jiných radovánek temného středověku - chystá čistku mezi vlastními lidmi.

Ibrahim unese nejradikálnějšího mága Petra, jeho lidskou partnerku rozmetá na prach - a snaží se ostatním pokrokovým mágům nahnat strach. Ti rychle pochopí, že nemají moc na vybranou - Ibrahim sice stanovil zákony Magie, ale sám se jimi řídí, jen když to považuje za výhodné. Mladí začnou sbírat síly, dávat dohromady nová kouzla - a na pomoc jim přijdou i čarodějnická batolata (pravda, ve věku našich školáků). Zemská kůra se převrací naruby, pekelné pluky bojují o zdroje energie, mágové se ničí navzájem.

Tahle knížka je zajímavá tím, že je deklarována jako fantasy - a přitom to je něco úplně jiného. Fantasy je vystavěna na popírání techniky, na odmítání její role ve světě. Ale technika, to nejsou jen automobily, počítače, letadla či mikroskopy, ani žádné jiné artefakty (či spíše bych měl říci technifakty). Technika - to jsou také znalosti a způsob zacházení s nimi čili způsob myšlení, přístup k řešení problémů a tak podobně. Václav Semerád v sobě nezapře své technické vzdělání (absolvoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou Českého vysokého učení technického) a tak tahle knížka je takový pozoruhodný mičurinský produkt, který do kulis fantasy prostředí vnáší technickou logiku, logiku příběhů hard SF.

Jenže s mikroskopem se mají pozorovat mikroby, pokud jím přitloukáte hřebíky, sice slouží, ale není to ono. A podobně i vysvětlující pasáže, které snášejí čtenáři hard SF, do pravověrné fantasy nepatří. A zase samozřejmost, se kterou čtenáři fantasy přijímají jevy okolo svých hrdinů, v podobných situacích schází zatvrzelým čtenářům hard SF.

hodnocení: autorské: 4/10, redakce "="

Václav Semerád: Odstup Satane (Apage Satanas) ilustrace: Jiří Stárek Autobus, 2001 232 stran, 139 Kč, brožovaná ISBN 80-238-6964-7

Trapas?

Trapas to je opravdu kvalitní, ale recenzentův! Kdyby nic jiného, pak měl pochopit, že vůbec nejde o fantasy, ale o pravověrné hard sci-fi. I když podle známého hesla: Je čím dál obtížnější rozpoznat skutečně pokročilé technologie od černé magie. Nemohu za to, že tuto knihu zařazovali do poliček "Fantasy" knihkupci. Ale recenzent by to poznat měl! Pokud chce psát recenze, které mají smysl...

Václav Semerád

Ďakujem za dôveru a poskytnutie Vašej novej knihy 4.Země.

Predtým než som sa dostal ku čítaniu tejto zaujímavej knihy stiahol som si do môjho pocket PC ešte dve knihy. Našiel som ich v palm knihy na internete.

Prvá bola démon.

Kniha ma veľmi zaujala a bol som prekvapený dejom, dá sa povedať, že som ju prečítal jedným dychom. Aj keď to nešlo až tak rýchlo. Čas na čítanie mám len po večeroch a nie vždy. Myslím si že profesor démon je v tejto knihe veľmi nezvyčajný a zaujal ma. Keď sa zamyslím nad tým ako profesor vytváral domény v ľuďoch uvedomil som si, že aj vy ako spisovateľ ste vlastne démon. V čitateľoch každou knihou vytvárate doménu. Vaši čitatelia sú do určitej miery ovplyvnený tým čo napíšete a ako to napíšete. Vlastne im vkladáte do mysle takú doménu, ktorá ich riadi. Podľa toho aká je kvalitná a ako sa čitateľ s ňou stotožní tak na čitateľa pôsobí. Zaujal ma aj nápad prerobenia počítača škoda že nemáme také schopnosti ako démoni. Neviem si, ale predstaviť ako by si ľudstvo v dnešnej dobe s niečím takým poradilo. Profesor si úplne správne uvedomuje že v dnešnom svete by tieto schopnosti ľudia viacej zneužívali ako správne používali.

Prečítal som 4.ríšu a potom 4.Zem. Myslím že tieto dve knihy na seba priamo naväzujú a zhodou okolnosti som ich čítal postupne. Zo 4.Zemou som mal problém dostať ju do môjho pocket pc. Keď budú tieto knihy vytlačené tak si ich určite kúpim, aj keď v pockete sa lepšie a jednoduchšie čítajú. Ak som písal že démonov som čítal po večeroch, tak tieto dve knihy som čítal stále keď bol čas aj v práci a na školeniach. Myslím že to nemá chybu.

Pri prečítaní 4.ríše som bol v stave uveriť že niečo také existuje a že pisateľ má s tým osobnú skúsenosť. Po prečítaní 4.Zeme som presvedčený že tak to u nás funguje. Až príliš veľa vecí na tejto planéte sa nedá rozumne vysvetliť a vo vašej knihe je to vysvetlenie zrejmé. Myslím si že časti o američanoch sú presné a výstižné. Dosť ľuďom by to otvorilo oči. Prejsť z ruskej nadvlády pod americkú je ako z blata do kaluže a možno horšie.

Som plne presvedčený o tom že tu funguje nejaká tajná organizácia ktorá ovláda svet pomocou peňazí. Myslím si že terajšie pokusy o zjednotenie európy sú o tom ako ju ovládať. A ako si uvedená skupina ľudí vytvára systém v ktorom si bude môcť robiť čo bude chcieť bez toho aby ju obmedzovali hranice. Budem sa tešiť na ďalšie pokračovanie.

S pozdravom Ján Jedlička

Dostala se mi do rukou, vcelku nečekaně, knížka pohádek. Bral jsem ji do nich ochotně, i když se směsicí trochu protichůdných pocitů. Pohádky mám moc rád, od mala patřily a svým způsobem dodnes patří k ústředním tématům mého přemýšlení. Na Růženku se Sněhurkou jsem sice nikdy moc nedal, zato takový Vlk se železnou hlavou a později Tolkienův Hobit a jeho chlupatá parta tvořili příběhové pilíře mého dětství. Měl jsem samozřejmě rád i jiné pohádky, jenže plno z nich už dneska nedokážu číst s takovým zanícením jako tenkrát. A to je také důvod výše zmiňovaných pocitových protichodismů. Budu se umět vrátit zpátky, respektive, bude mě schopen vrátit autor?

Po řečnicku si odpovím - bude. Nebo je? Nebo byl? Vlastně nevím. Něco, možná vlkodlak Arai, mě vlhce a opatrně uchopilo za límec a odneslo do nevímkdy a nevímkam, do světa moudrých a laskavých stromů, zvířat, kouzelných lesních bytostí a také lidí, milých a vyrovnaných. Samozřejmě, k potkání byli tu a tam i lidé zlí a bytosti nemilé, bez nich by pohádkový svět nejspíš pukl přebujelou harmoničností, nicméně nakonec, stejně tak jako v našem světě, pravda a láska vždycky zvítězily nad lží a  nenávistí...

Když jsem Čarodějovy pohádky dočetl, chvíli jsem jen tak seděl, koukal před sebe a  přemýšlel. O tom, jak by mohlo být krásné žít v překvapivě bohatém a  barevném světě autorovy fantazie, i o tom, jak dobře rozehrané věty občas klopýtnou přes gramatickou chybu nebo všelijaká nadbytečná však a ale, o  tom, jak se přesvědčivě a s akurátním nadhledem podávaný příběh čas od času drobet "zplacatí" a zase rychle srovná. Přemýšlel jsem o hravých ilustracích z pera především Martina Vytáčka, a hlavně o tom, že se mi v  celkovém úhrnu knížka moc líbila a že ty čtyři pohádky na necelých sto stránkách rozhodně stály za trochu oslintaný límec.

Honza Sakař

Jelikož knížka vyšla v omezeném nákladu, v knihkupectvích ji nejspíš neseženete. Pokud byste o ni měli zájem, můžete kontaktovat Martina Vytáčka čili Marvina na adrese virtuální (marvin75@post.cz).

Teda lidi, dočetl jsem pozorně úchvatnou recenzi na film Pyšná princezna. Kdo máte doma Nový Prostor (Vánoční Speciál č.272), přečtěte si to taky.

Takový blábol jsem už dlouho nečetl. Recenzent, zapamatujme si ho: Petr Mátožný se tam ostře politicky naváží do filmařů, jakéže to vrcholně ideologické komunistické dílko na příkaz komunistů dětem předložili! A dál to rozvádí: Miroslavova svobodná země měla (podle něho) vyvolávat představy svobody v Sovětském svazu, zatímco země neschopného krále a všeho schopných rádců zase byla alegorií prohnilosti první republiky. A sám neschopný král měl ukazovat stejně neschopného Tatíčka Masaryka! No, jako kdyby to vypadlo z pera dávných komunistických agitátorů (jenže s opačným znaménkem). Blábol ale zůstane blábolem bez ohledu na znaménko, stačí si ujasnit fakta. Takže podotýkám:

Film Pyšná princezna natočili filmaři poměrně věrně podle Boženy Němcové. Ta určitě nezesměšňovala Tatíčka Masaryka (ani o něm netušila), neměla nejmenší tušení o Sovětském svazu (v její době to bylo carské Rusko, které by těžko považovala za vzor spravedlnosti) a určitě nespojovala ideální společnost s komunisty (KSČ byla založena až 100 let po jejím narození a dlouho, dlouho po její smrti). Čímž se pracně smontovaná ideologicko-logická konstrukce zhroutila jako domeček z karet. Tohle si měl recenzent uvědomit, než se kardinálně ztrapnil příšernou recenzí, mnohem pitomější a ještě trapněji ideologickou, než jak se snažil podstrčit filmařům. Co jsem si z této recenze odnesl? Děsný vztek, jak se ten trouba snaží dělat z národa blbce, kteří neumí do pěti počítat. Pak poznatek, že dnes se ideologické recenze objevují více než je zdrávo. Máme vůbec recenzenty jiné než takhle pitomé?

(Málo platné, Saurus sem patří zlatým písmem).

A strašný smutek, že na to nikdo nereagoval.

Při čtení toho blábolu mě přepadlo déja-vu. To už tady přece bylo, že někdo hledal blechy i tam, kde nebyly! Ano, Arkadij a Boris Strugačtí napsali kolem roku 1964 dílko "Trudno byť bogom" neboli "Je těžké být bohem", které shodou náhod pasovalo na rok 1968 u nás. Toho si všimli nejprve ti, kdo to (jako já) četli v ruštině (moc nás asi nebylo), ale po roce 1968 ta knížka vyšla na papíře. Když jsem ji viděl, zařičel jsem radostí, jak se ji podařilo propasírovat přes cenzory? Samozřejmě jsem považoval všechny shodné body za čirou náhodu, i když ne zcela úplnou. Strugačtí se snažili popsat totalitní středověký systém planety a podařilo se jim to tak dobře, že to pasovalo i na bolševiky. Pak už se daly shledávat shody. Slabý král se příšerně podobal Alexandru Dubčekovi, don Réba Gustávu Husákovi, donové z Arkanaru jakoby vypadli z oka našim tehdejším politikům (proč bychom nemohli políbit holínky okupantům, že?), tmářský Svatý Řád, který přepadl Arkanar, byl Sovětský svaz jako vyšitý, na nárožích města Arkanaru sice nestály tanky, ale černí jezdci na koních... podob tam byly spousty, i když to napsali 4 roky před skutečností. Takovým shodám říkám "nechtěná proroctví" a povedlo se mi jich také pár, za všechny jmenuji rozdělení Československa (v románu Krešo, napsáno 1968, realita 1993), nebo chuťovka, hořící Pentagon a mrakodrapy v New Yorku po teroristickém útoku (mloků), napsáno 1999, realita 2001). Tenkrát jsem okamžitě vzal peníze a zakoupil jsem všech 10 výtisků této knihy v obchodě. Udivené prodavačce jsem řekl, že ta kniha jim beztak dlouho nevydrží. A opravdu, neuplynul týden a bolševická cenzura knihu stáhla a sešrotovala.

A už tady zase máme cenzory! Chtěli by zakazovat Boženu Němcovou za něco, co oni paranoidně pochopili jako "urážku Tatíčka Masaryka"? Podotýkám, narážky v knize "Je těžké být bohem" byly podstatně trefnější, tam se daly poznat i některé tehdejší známé osoby! Natož aby někdo krkolomně hledal hnidy tam, kde je může vidět snad jen schizofrenik!

S tímto blábolem jsem se později setkal tam, kde jsem to nečekal. Asice na Festivalu Fantazie v Chotěboři, kde to přednášeli jako přednášku pro scifisty. Ve chvíli, kdy jsem to v programu objevil, jsem si umínil, že mi to nesmí uniknout! A neuniklo! Lidi, jak já jsem si tam v diskusi na autorech té přednášky smlsnul! Nečekal jsem ani na konec, přihlásil jsem se zhruba v půlce času (aby mi nakonec neutekli) a pustil jsem se do nich! Jak si vůbec dovolují kritizovat něco, o čem nemají nejmenší páru! (To se ještě opovážili protestovat!) Jak je možné, že nepoznali Boženu Němcovou a její Potrestanou pýchu? To mají tak ubohé znalosti o naší klasické literatuře? (To je už konečně uzemnilo, pak už se bránili jen asi jako králíček hladové krajtě!) Víte, kdy zemřela Božena Němcová? A kdy byla založena KSČ? Sakra, copak mohla Božena Němcová vůbec znát slovo "komunismus"? (Marx napsal Manifest zhruba v době, kdy už umírala!). Roztrhl jsem je tam jako hady!

Přednáška skončila děsnou ostudou, přednášející raději utekli, my jsme pak ještě chvíli diskutovali bez nich. Cákryš, to ale stálo za to!

Je těžké být kritikem, když vlastně nic neznáte!

Natož bohem!

Kromě této perly současné české recenze je v tomtéž čísle NP jiný, stejně praštěný rozbor, tentokrát hned většiny pohádek.

Vypotila ho Blanka Knotková-Čapková, profesionální (!) feministka (doslova: přednáší genderová studia na Karlově univerzitě - tato profese je vlastně diagnóza).

Tato paní (nechci o ní psát přívlastky, označení feministka úplně stačí) všechno podřídila utkvělé feministické mánii boje proti představě muže dobyvatele a bezmocné ženě (což je samozřejmě "zavrženíhodný pohled na rovnost pohlaví!"). Přitom úplně vynechala, co se jí nehodilo do klábosnice a co by její vývody tvrdě zpochybnilo, jak jinak. Například pohádky, kde je tomu přesně naopak, kde žena zachraňuje ze zlé moci muže. Takových pohádek je více (Srdnatá Květuška, Sedm labutí či havranů, i klasická Božena Němcová: Šternberk), stejně jako příběhů, kdy ženy nad muži vítězily i v "mužských" oborech (napadá mě Dívčí válka), případně je spousta pohádek, kde ženy zdaleka nejsou feministkami zavrhované připitomělé buchty, ale natírají to mužům chytrostí (za všechny Chytrá Horákyně).

Od feministky člověk bláboly víceméně očekává, ale pozor na ně, mají už úspěchy, které nás vracejí kamsi do středověku (například podporu středověké presumpce viny v zákonu o sexuálním harašení). A z tohoto úhlu už jejich bláboly nejsou ani zdaleka tak pitomé a neškodné, jak se na první pohled zdají. Vlastně - pitomé jsou, ale neškodné?

 

Stručně...

 

Knihu jsem sice nečetl, myslím si ale, že tím spíš napíši kvalitní recenzi. V knize totiž nebude zřejmě mnoho na nějaké rozmýšlení. Navíc se celkem vyznám v té svobodné zemi (i když jsem tam nebyl - nebo právě proto) a především jejím črtálkům vidím přinejm. přes rameno. Tedy: 1.) Levicový provokatér zřejmě nemá ani v zemi neomezených svobod a světlých zitřků šanci prosadit jen tak vydání knihy proti nelibosti nakladatele. Zřejmě to tedy není jen takový provokatér (ovšem nepřeceňovat!), nebo pan nakladatel nebyl zase úplně bez znalosti trhu (to ať si rozhodne čtenář). 2.) Byl-li by autor prezidentem, byl by Bush (překvapivě) nesmiřitelný odpůrce a křesťansky/konz. provokatér (!!!) 3.) Opět se řeší problémy "současné ameriky" -- opět američanem (kdy to vůbec začalo?) Místo vzdychání nad amerikou, doporučil bych milovníkům komentování tzv. "společenského dění" sledování kupř. církevních aktivit v Česko i Sloveské rep. Přeji příjemný den. Michael Moore: Hloupí bílí muži(ukázka)- část Zabíjejte bělochy (recenzi napsal M dne 03.11.2005, douc1@centrum.cz)

 

Tato recenze, to je tedy síla! (Můj komentář taktéž na Palm-knihách)

Nebudu tady páchat recenzi knihy - nečetl jsem ji. Ale výše uvedenou recenzi ano. To ještě nikoho nenapadlo se nad ní pozastavit?

"Knihu jsem sice nečetl, myslím si ale, že tím spíš napíši kvalitní recenzi.." To je tedy opravdu nebetyčná drzost doufat, že někdo takové bláboly uzná! On to sice nečetl, ale protože spolkl všechnu moudrost světa, chce recenzovat? Můjtybóže, to je ale pitomec!

"Navíc se celkem vyznám v té svobodné zemi (i když jsem tam nebyl - nebo právě proto)" - další perla hodná Kocourkovského primátora! (A jak je známo, tím mohl být v Kocourkově vždy pouze ten nejpitomější!)

Pak spatra vysolí pár dalších, stejně uhozených moudrostí - nezná sice vůbec nic z toho, o čem píše, ale vidí všem přes rameno!?!

Aneb GOD SAVE THE QUEEN před takovými pitomci!

Michael Moore: Hloupí bílí muži(ukázka)- část Zabíjejte bělochy (recenzi napsal Václav Semerád dne 08.11.2005, vsemerad@volny.cz)

Recenze na Heureka.cz: Sedmý smysl 10 - Naučte mě zabít draka

Myslel jsem si, že sága Sedmý smysl skončila 9. dílem (zejména když je Albatros vydal jako ucelený blok). Byl to naštěstí omyl. 10.díl je ještě napínavější než předchozí. Budu muset reorganizovat knihovničku, ale stojí to za to.

Kdyby byli čeští filmaři větší kabrňáci, zkusili by tohle převést do filmového pásu a měli by nejspíš celosvětový úspěch. Tyhle knihy se zvenčí trochu podobají Harry Potterovi, ale zblízka pochopíte, že s ním mají společnou jen tu magii. Přátelství hrdinky s drakem je, myslím, dost unikátní (a přitom nádherně vysvětlené). Na rozdíl od Harryho Pottera tady není základním motivem "nepřetržitý boj se Zlem", ale "normální život čarodějů", což je podle mě ještě přitažlivější (ono se tam občas nějaké Zlo mihne, ale není to centrální motiv).

Mám všechny díly v elektronické i v papírové podobě. V elektronické je mám s jinými jmény hrdinů (dá se to tak vygenerovat), v papírové zaujímají čestné místo v knihovničce (přece jen papír je papír a kromě toho jsou papírové knihy lépe ilustrované). Půjčuji je jen dobrým známým, kteří knihy vracejí!

Doporučuji sehnat si k 10.dílu celý blok předchozích devíti dílů ságy (pokud je ještě nemáte). A kdo preferuje čtečky, doporučuji nechat si vygenerovat knihu "na míru" se jmény hrdinů podle vlastní úvahy. Tahle sága opravdu stojí za to! Ještě si přeji, aby někdo trkl naše filmaře, když jim napovědět nestačí...

Recenze na Heureka.cz: Sedmý smysl - blok 9 dílů

Sedmý smysl je konzistentní sága, spojovaná ústřední trojicí hrdinů (hlavní je hrdinka Hanka), kde jde skoro v každém díle o jiný problém.

Autorka Sedmého smyslu připouští, že se nechala trochu inspirovat ságou Harry Potter. Možná. Jenže je tu tolik rozdílů, že ta inspirace nemusela být ságou Harry Potter, ale spíš J.K.Rowlingovou. Tedy spisovatelkou, která se prosadla. Čím se Sedmý smysl Harry Potterovi podobá a čím se liší?

Shoda je jen v několika bodech. Samozřejmě v tom, že jde o magii a navíc se magicky nadané děti musí ve škole učit, jak ji zvládat. Částečná shoda je v tom, že Harry Potter je sirotek, což jsou i hrdinové Sedmého smyslu, jenže ti jsou sirotci všichni tři. Rodičovský dohled i laskavá rodičovská podpora Weasleyových zde chybí téměř úplně. Rodiče částečně zastupuje kouzelný džin, který to však dělá na rozkaz dračice. Smrt kouzelného džina není pravá smrt, džin se jen vrátí do láhve a čeká na další odšpuntování.

Pak už nastupují rozdíly, které zbytek shod likvidují. Draci v Harry Potterovi jsou prostě nebezpečné nemyslící bestie, v Sedmém smyslu jsou to rozumní tvorové, i když často namyšlení a až rasisticky pyšní na svůj původ. Jedním z ústředních motivů je zde právě přátelství hlavní hrdinky Hanky s drakem Plamem, což se sice ve čtvrtém dílu ságy vysvětlí, ale vesele pokračuje dál. Dračice, matka Plama, se původně chystá děti využít, zejména má spadeno na Hanku, jenže když se její syn drak Plam za Hanku postaví, uzná mu to jako jeho rozhodnutí. Rozumná to matka! Hanka se ostatně přátelí i s jednorožci a její kamarád se kamarádí s rozumnou magickou veverkou (tulíkem), která v případě potřeby umí ukázat magické drápky. Dá se říci, že je to jeden z podstatných rozdílů proti Harry Potterovi, kde zvířata jsou prostě zvířata. Tady jsou zvířata partnery lidí a to až do takových detailů, jakým je využití spolupracujícího draka jako bitevního letadla v klasické středověké bitvě.

Ale podle mě největší rozdíl je v ústředním motivu. Zatímco v Harry Potterovi je to nesmiřitelný a nekončící boj hrdinů (nejvíc ovšem Harryho) se ztělesněným Zlem Voldemortem, v Sedmém smyslu je ústředním motivem takový laskavý "běžný život čarodějů" v jejich světě. Ten "běžný život" se občas mihne i v Harry Potterovi, ale jen se mihne, aby nenarušil ústřední motiv "boje se Zlem". V Sedmém smyslu se naopak jen tak občas mihne nějaké Zlo, které sice ten "běžný život" naruší, někdy jde přitom hrdinům až o krk, ale boj rozhodně není hlavním motivem. Všimněme si, že to Zlo má skoro v každém dílu jiného představitele a jinou podobu, může být i ukryto v samotných lidech a jejich nectnostech, viz "Dračí cejch" nebo "Otrocká krása" a zbavit se jich není snadnější než probodnout baziliška. A může se ukázat, že spolupráce šestice magických veverek uspěje i tam, kde selže hrubá dračí síla.

Trvám na tom, že kdyby byli čeští filmaři větší machři, sáhli by po Sedmém smyslu jako po předloze a měli by světový úspěch. Jenže to by je asi musel někdo trknout, napovědět zřejmě nestačí...