Obrázky

© 2012 Milan Matouš

1 Myslivna u Záhorského rybníka, postavená r.1685.

2 Záhorský rybník.

3 Matěj Tykal, děda.

4 Maminka Lidka, děda a babička Tykalovi, prarodiče maminky Duchkovi, maminčini sourozenci a příbuzní.

5 První kniha ze spisů Boženy Němcové, vydaných u Jana Laichtera, počínaje r. 1904.

6 Táta jako rakouský voják na frontě první světové války.

7 Vodňany.

8 Tátův les, jak ho šlechtil v duchu moderních pěstebních zásad. A nejen na dříví, ale i jako zahradu, v níž je člověku hezky.

9 Měl rád břízky podél cest. Mluvit neumějí, ale pamatují ho.

10 Stavba nové myslivny. Táta a já jsme na obrázku k poznání. Vyjmenovat dělníky, řemeslníky z Pražáku, by vám nic neřeklo, ale já je mám v paměti zapsané.

11 Nová myslivna, scéna mého nejšťastnějšího dětství.

12 Pohled od nové myslivny. Na horizontu kopec Hrad se zachovaným keltským hradištěm, se slovanskými mohylovými hroby. Mezi stromy prosvítá Záhorský rybník.

13 Husův sbor ve Vodňanech.

14 Maminka, jak ji mám nejhlouběji v paměti.

15 Tatínek, už také v létech pozdějších.

16 Liduška jako děvčátko.

17 Poslední obrázek.

18 Moje maličkost v primě, kdy jsem se zamiloval do Slávinky Šmilousů (nebo Šmirousů? V to už si nejsem jistý. Ale její hnědé oči, copánky a první pusu nezapomenu.)

19 V patnácti na Hubertově svatbě v Řeporyjích.

20 Hubert, mamka, táta a já ve Sviněticích za války.

21 Hubert pár let po válce.

22 Foto z „kenkarty“, která nahrazovala koncem války občanský průkaz a kde nebylo slůvko česky. V pravém rohu stopa razítka nacistického „rajchu“.

23 Dáša Humlová, později moje manželka a máma tří dětí. Asi roku 1947 ve Vodňanech s mojí maminkou.

24 V téže chvíli ještě s tátou na zahrádce za domem.

25 Textilní továrna ve Vodňanech naproti nádraží. Před válkou patřila panu Ledererovi. Po Osvobození tam maminka nastoupila jako dělnice na stranickou výzvu „Roztočme kola!“

26 Malý Milan a Dáša s kamarádem a se mnou na betonu za domkem u klepáče na koberce.

27 Dnes už vypadá můj mazel Dášenka drobátko jinak, ale tenkrát to byla její typická blonďatá hlavička s copánky.

28 Táta s Iljou v Proseči. Jak se mají rádi je z toho čitelné.

29 Maminka stárne, ale pomáhá Hubertovi a jeho Marii v domácnosti.

30 „Meruňka“, moje druhá manželka.

31 Maminčina cesta loučení s lidmi a  místy, jež měla ráda.

32 Maminčina cesta loučení s lidmi a  místy, jež měla ráda.

33 Maminčina cesta loučení s lidmi a  místy, jež měla ráda.

Konec