Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Královna ze samoty

Je to hezký kout nedaleko města. Ne že by tu byla o půvabná místa nouze. Tady je ale zvlášť pěkně. Řada nízkých starších stavení sedí tiše, jako kvočny s kuřátky pod peřím. K večeru mžourají žlutě rozsvícenými okny. Z řeky čiší chlad a splav si pobrukuje. Topoly vztyčené k nebi střeží klid.

On a ona se drží za ruce. Jako ve snách prožívají pohádku zamilovaných. Novou, neopakovatelnou a věčnou.

Tu se s řinkotem rozletí okno poloopuštěného stavení a vyhlédne rozcuchaná stařena. Oči jí srší zlobou. Vřískavý hlas rozstřikuje spršku obscénních urážek. V ohavných obrazech maluje sviňárny, za kterými ten pár nestydů spěje. Žádný výraz jí není dost slizký. Z vrásčitých úst tečou kbelíky špíny.

Jako by do rozkvetlé zahrady vtrhl mráz. Milenci rudnou studem a prchají. Stydí se za ubožáka v okně, ne za sebe.

Kde se v té staré osobě vzalo tolik zloby? Odkud to zhnusení něčím tak přirozeným, jako je láska? Zapomenutá guvernantka prošlých století? Zakyslá stará panna? Závidí druhým, co se na ni nedostalo? Jak liška v bajce o kyselých hroznech? Ani jedna ze vzpomenutých možností nevysvětlí tu míru zloby a sprostoty.

Kde bere babka tak živou ohavnou fantazii? Jako by studovala erotické programy, uváděné v nočních hodinách televizí a tlumočila je do jazyka pubertálních nápisů na veřejných záchodcích.

Nešťastný člověk. Křičí vlastně sama na sebe. Zatracuje ošidné cesty, které jí zmarnily život.

Epizodka před šesti desítkami let. Frantík vede kolo do kopce pod Chelčicemi. Cinkne za ním zvonek. Seskočilo tam z kola děvče. Známá? Počká na ni. Když poznal, že je to cizí slečna, už se styděl nedočkat. Slečna je příjemná a citlivě mu pomůže z rozpaků. Jede pro třešně. Doprovodí ji tam a ještě zpátky. Končí si v náručí a rozcházejí se pozdě, za měsíčku. Příští večer na hrázi rybníka románek pokračuje. Ona pomalu ustupuje milostným útokům chlapce, kterému bude za pár dní šestnáct. Její ústup je spíš pomocná ruka nezkušenému. Frantík poznává poprvé ženu. Když odpočívají, cynicky mu vypočítává dlouhou řadu milenců. Kdyby to byla pravda jen z poloviny, bylo by to na jeden život rozmařilé ženy hodně. Tohle je jednadvacetileté děvče.

Že o ni mají muži zájem, lze pochopit. Že je hezká je slabé slovo. Má překrásnou postavu. Všechno jak má být, nic laciného a přehnaného. Žádná super-žena. Chlapi se rádi dívají na enormní ňadra na obrázcích i ve skutečnosti, ale inspirují je spíš ke košilatým vtipům, než k milostné touze. Tady je všechno žensky jemné a něžné. V soutěži jednoho časopisu získala titul královny krásy. Tehdy se ještě neříkalo „miss“. K jejímu kouzlu přispívají i vlastnosti, které fotografie nezachytí. Příjemná dráždivá tělesná vůně bez parfémů. Milý hlas, zvonivý smích. Při řeči jako by některé souhlásky změkčovala. Nepůsobí afektovaně, spíš dětsky a bezbranně.

Nepotřebovala zatím lovit známosti koketováním. Muži si sami o hořící plamen pálili křídla. Byla nemravná? Ve městě měla přízvisko, které jí nelichotilo. V jejím zevnějšku, v chování, v řeči nebylo však nic, z čeho by se o ní na první pohled dalo špatně soudit.

Matku měla i neměla. Nemoc ji přikovala trvale na lůžko a dcera dospívala spíš pod vlivem chasy. Její první láskou byl vyhlášený krasavec a sukničkář. Z bohatého statku. Už v pubertě ho tajně zbožňovala. Když si jí všiml, bylo to pro ni, jako by na zem sestoupilo nebe. City však nebyly na obou stranách stejné a úmysly rovněž. Don Juan měl za sebou řádku pestrých zkušeností od děveček z chléva až po budějovické prostitutky. Měl pověst pilného zaučovatele nevěst po okolních obcích.

Naše Květa – budeme jí tak říkat – byla záhy ze svých křišťálových vidin surově probuzena. Hledala v lásce přístav něhy a upřímnosti, který jí doma chyběl. Vysnila si milého, který jí bude rozumět, kterému se může s důvěrou svěřit, který ji pochopí. Místo toho našla vydráždění a ukojení. Nic víc. Po bezohlednosti lhostejnost a rozchod.

Jako se topící chytá stébla, vnutila sama sobě další iluzi. A pak další. Iluze byly čím dál mělčí, až z horoucích citů zbyl jen popel chvilkových zážitků.

Když přišli na konci války do města vojáci vítězné armády, snad se v ní uhlíky naděje ještě na chvíli rozhořely. O to drsnější bylo rozčarování. Po městě kolovala fotografie nahé dívky s pomerančem v rozkroku. To už nešlo o aspiraci na titul královny krásy.

Další historky byly řetězem cynismu. Alkoholické večírky u pana továrníka, starého mládence. Občasné výlety za dobrodružstvím do míst, kde ji neznali. Tam ještě působil její něžný, věčně nevinný výraz v roztomilé tváři.

Přišla řeč na to idylické město. Jeden z důstojníků trávících nudný večer na služební cestě se rozpovídal. V Doksech na jezeře potkal z toho městečka hezkou ženu. Slovo dalo slovo a ocitli se spolu v náručí mechu. V podrobnostech stejné, jako před lety s Frantíkem u rybníka pod Chelčicemi.

Letmými úspěchy a zoufale prázdnou cestou šel milostný život někdejší krásky až po stařenu, pokřikující oplzlosti na zamilované dvojice. Pomatení z přebujelého a potlačovaného libida – podle Zikmunda Freuda? Paralýza z nedoléčeného dárku od bohyně Venuše?

V televizních seriálech cizí provenience bývá příležitostný sex sotva o mnoho víc, než vykonání tělesné potřeby. V nejlepším případě si pak on a ona dodatečně a s překvapením uvědomí, že se vlastně mají rádi. Nejprve sex a pak popřípadě něco podobného jako láska.

Možná, že se to někomu může zdát jako přehnaný idealismus, ale do takové cesty bych velkou víru neskládal. Sex bez lásky končívá spíš – v lepším případě – znechucením a kocovinou. A v horším? Zeptejte se takových vyhořelých hvězd, jako byla Květa – pokud věříte, že vám rozumně odpoví.

2004 10.3.

Errata:

19.07.2021 08:46