Císařská rada
|
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
Císařská rada
|
Dne 6. ledna sešla se v Potsdammu u Berlína v zámku Sanssouci válečná rada Německého císařství ve složení:
císař Vilém II., korunní princové Ruprecht von Bayern a Wilhelm von Preussen, kníže Albrecht von Württemberg a dále generálové a maršálové: von Mackensen, von Bülow, von Moltke, von Francois, Luddendorff, von Kluck, von Emmich, von Falkenhaym, von Einem, von Haeseler, von Beseler, von Hindenburg, von Bethmann-Hollweg, von Heeringen a admirál von Tirpitz. Jako host byl přítomen rakouský válečný rada von Hötzendorff, který k tomuto jednání přibyl z Vídně.
Schůzi zahájil ministr zahraničí Hindenburg, který oznámil její téma: „Včera jsem byl upovědomen o nejnovějších událostech v řádu Blesků, které přivezl náš tajný agent přímo ze Španělska. Pánové, zprávy nejsou nikterak příznivé a jsou velmi zajímavé. Dovolte, abych vás s nimi seznámil...“
Vilém II.: „Prosím, pane, mluvte!“
Hindenburg: „Na minulém zasedání válečné rady jsme projednávali možnosti, které se naskýtají v nadcházejících řádových volbách, zvláště v souvislosti s osobou knížete Baarfelta, který byl potenciálním kandidátem na úřad velmistra. Bylo rozhodnuto, že se pokusíme dosáhnout všemi prostředky, aby tento muž nebyl do této funkce zvolen a podpoříme jeho protikandidáta Mendozu di Castro. Pánové, jsem nucen vám sdělit, že plán vyšel pouze z poloviny. Řád zvolil velmistrem jak Baarfelta, tak i Mendozu.“
Kronprinz Ruprecht von Bayern: „To je snad nějaký vtip, ne? Přece nemohou být dva!“
Hindenburg: „Bohužel neznáme doposud nic o řádových jednáních ani o důvodech, pro které se tak stalo. Připomínám pánům, že my jako stát nemáme v řádu svého důvěryhodného člověka a získáváme informace pouze z druhé ruky od Španělů a Italů. Připomínám, že velmi draho a často i dosti nevěrohodně. Připočítáme-li k tomu jisté prodlení, potom si buďte jisti, pánové, že naše informace jsou získávány nejhorším možným způsobem!“
Von Bülow: „To je možné; ale co se vlastně v řádu stalo?“
Hindenburg: „Došlo zřejmě ke střetnutí mezi Baarfeltem a Mendozou – ale vzhledem k tomu, že byla rovnost stran, byl řád rozdělen na dvě části.“
Von Bethmann-Hollweg: „Výtečně! Můžeme zničit jednu po druhé; obě části jsou jistě velmi oslabeny!“
Hindenburg: „Obávám se, že ne tak docela. Naopak se zdá, že tato reorganizace řád posílila. Do této doby fungoval jako kladivo, dopadal na nepřátele drtivou silou. Nyní mohu přirovnat jeho funkci k pákovým kleštím, které je mezi sebou sevřou a rozdrtí. Obě části řádu se totiž dohodly na spolupráci – a jak se zdá, bude spolupráce nejen proklamativní, ale i faktická.“
Von Falkenheym: „Nevěřím! Za pár let se musejí dostat do sebe!“
Vilém II.: „Nemáme čas čekat pár let, pánové! Musíme zasadit drtivé údery rychle a neodvratně!“
Hindenburg: „Bohužel, řád se nám rozbít nepodaří. To znamená, že naše plány, týkající se ovládnutí dalších zemí, musíme na nějaký čas odložit. Nejméně do doby, než se Baarfeltova část řádu definitivně odstěhuje na ostrov Armin, jak má v úmyslu.“
Von Bethmann-Hollweg: „Nestrašte nás s tím ostrovem! Nikdo nikdy neviděl ani Armin, ani jeho obyvatele...“
Hindenburg: „Malý omyl, pane. Mí agenti viděli v Malaze loď toho státu i jejich námořníky. Jsem nucen vám sdělit, že nejhorší naše obavy se ukázaly být reálnými. Občané Arminu jsou skutečně tak nebezpeční, jak říkají zprávy; skutečně mají šelmy jako tygry a leopardy, obrovské zákeřné bestie! Pokud se týče lidí, je to nejrůznější sebranka z přístavů; Rusové, Poláci, Číňané, Japonci; samozřejmě většinou anarchistického nebo socialistického politického profilu. Vesměs rváči a lotři, které jejich císař nechává dělat si, co chtějí.“
Von Heeringen: „Cožpak není možno získat o tom ostrově Arminu nějakou rozumnější informaci? Například poslat na to místo nějakou loď, aby spolehlivě vypátrala přesná fakta...“
Kníže Albrecht von Württemberg: „Pane admirále Tirpitzi, to je zřejmě otázka na vás! Snad byste mohl odpovědět...“
Von Tirpitz: „Jsem nucen konstatovat, pánové, že na místě, kde se má nacházet výše zmíněný ostrov Armin, není nic než volné moře. Tuto oblast prozkoumaly nezávisle na sobě dvě lodi obchodního námořnictva, jejichž kapitáni pracují pro nás; nenalezli v těchto místech ani nejmenší ostrůvek. Z tohoto hlediska se zdá být celý případ ostrova Arminu čirou mystifikací.“
Kronprinz Wilhelm von Preussen: „Nevycházím z údivu, Tirpitzi! Vaše slavné loďstvo nedokáže najít ostrov, na který si jakýsi dobrodruh Guyrlayowe zavedl málem pravidelnou linku? K čemu dává říše milióny marek na loďstvo, když nedokážete splnit tak snadný a jednoduchý úkol, že to dokáže člověk s nedokončenou kadetkou?“
Tirpitz: „Vaše Výsosti, bráním se proti tomuto výpadu, který není zcela na místě! Moji důstojníci jsou prvotřídní a pokud se jim nepodařilo splnit úkol, pak to znamená jen to, že jej splnit nelze – nic jiného!“
Kronprinz Wilhelm: „Jak se zdá, piráti toho člověka to dokážou! Myslím, že jsme měli vzít raději do služeb pana hraběte de Guyrlayowe než vaše skvěle vyškolené důstojníky!“
Tirpitz: „Prosím, Vaše Výsosti, můžete se pokusit!“
Hindenburg: „Musím se zastat admirála Tirpitze, Výsosti. To, že se nám doposud nepodařilo rozumně se domluvit s hrabětem de Guyrlayowe, není jeho vina, ale vina pana von Moltke!“
Von Moltke: „Prosím, abych nebyl obviňován za věci, za něž nemohu odpovídat, pánové! Pokud vím, bylo rozhodnuto již před delším časem buď toho člověka získat, nebo zabít!“
Von Bülow: „Vy jste ovšem neráčil udělat jedno ani druhé.“
Moltke: „Možnost získat ho byla prověřena našimi agenty, kteří mu tu nabídku učinili. Guyrlayowe reagoval velmi ostře až výhružně a naprosto tuto možnost odmítl; přičítali jsme to vlivu knížete Baarfelta. Možnost jeho likvidace bohužel nebyla realizována; to z důvodu neschopnosti lidí, které nám poslali spojenci z Vídně!“
Hötzendorff: „Prosím, abyste si vzpomněli, že akce se zúčastnili polovinou Rakušané a polovinou Němci! Nemohu přijmout obvinění, že my jsme zmařili úspěch této akce! Naopak věci, které byly svěřeny nám, jsme provedli podle plánu!“
Bülow: „Tomu říkáte podle plánu? Na vaši neschopnost doplatilo na půl stovky agentů vaší tajné služby, několik ministrů, generálů, nejvyšší prokurátor a ještě řada jiných. Pěkně děkuju za takový úspěch; Baarfelt ztratil ženu a kočího, nehledě na vyrabování jeho zámku. Víc jste nedokázali...“
Hötzendorff: „Vy jste dokázali mnohem víc svojí akcí v Polsku! Dostali jste sice mladého Baarfelta, ale zároveň přišli o dva pluky armády a několik vysokých důstojníků. Nepřihlížejíc k tomu, že mnoho vašich lidí odmítá nadále mít cokoliv společného s polskými záležitostmi.“
Bülow: „Pane! Pamatujte se!“
Hötzendorff: „Pane, trvám na tom, co jsem řekl!“
Hindenburg: „Pánové, nehádejte se, prosím! Teď nejde o neúspěchy našich dřívějších akcí, ale o to, jak dále postupovat proti klice Baarfelt – Guyrlayowe.“
Vilém II.: „Pánové, kdybychom měli jednoho tak schopného člověka, jako je ten Guyrlayowe, seděl by tady namísto vás! Nechápu, proč vy neuděláte něco podobného, jako on! Proč neobjevíte pro Německo nějaký ostrov plný zlata, drahokamů a nerostného bohatství? Proč vy nezorganizujete proti našim nepřátelům akce, jaké organizuje on proti nám? Stydím se za vás, pánové!“
Von Kluck: „Veličenstvo, nemůžeme za to, že se mezi námi nenajdou bezohlední piráti, jako je on!“
Vilém II.: „Prostředky, jakými uskutečníte svoje záměry, mě vůbec nezajímají! Důležité jsou výsledky; přijmu třeba i piráta, když bude mít schopnosti! Moltke, pokusíte se ještě jednou získat toho muže pro nás. Za jakýchkoliv obětí, rozumíte?“
Moltke: „Dle přání Vašeho Veličenstva. Co všechno mu mohu vaším jménem nabídnout?“
Vilém II.: „Potvrzení hraběcího titulu, pozemky v Německu nebo neomezenou rozlohu v Polsku a dál na východě; roční plat ve výši nejvíce půl miliónu marek a místo v mé válečné radě. Nebudeme se zajímat, co získá nad to od našich nepřátel a nebudeme šťourat do metod, jakými uskutečňuje svoje cíle. Snad by to pro takového vesnického rváče mohlo stačit...“
Moltke: „Veličenstvo, obávám se, že touha po majetku není hnacím motorem toho člověka – ani jeho přátel. Disponují finančními prostředky ve velké výši, to je pro ně samozřejmé; ale jejich záměry se obracejí spíše k ideové oblasti...“
Von Bethmann-Hollweg: „Mohli byste mi prosím objasnit, co je to vlastně za člověka, ten hrabě de Guyrlayowe? Mám dojem, že jsem jeho jméno v Gothajském almanachu hledal marně a ani moji příbuzní o něm nic nevědí. Jste si jisti jeho totožností?“
Moltke: „Spal jste, Vaše Milosti, když se o tom mluvilo? Pokud si to přejete, mohu vám ještě jednou ocitovat jeho nacionálie:
Charles Rither, syn lodníka a sedláka v N., narozen 18.. tamtéž. Vyloučen z kadetní školy pro hrubá narušování kázně, nastoupil jako kadet na loď Atlantik společnosti Saunders & spol., s níž odplul do Jižních moří. Vrátil se o šest let později jako hrabě de Guyrlayowe, císař na ostrově Arminu, jehož existenci doložil několika šelmami zvláštně vycvičenými, jimž přikládá lidský rozum a jichž využívá jako vojáků. Kde získal titul a bohatství s ním spojené, není jasno, zřejmě na onom záhadném ostrově Arminu. Kromě toho získal manželku Dianu, rozenou Garrichetovou, dceru bláznivého profesora historie z Amiensu ve Francii. Jeho poddaní se skládají z nejrůznějších dobrodruhů, většinou nízké morální úrovně, zčásti jsou barevní.
Od doby svého návratu do Evropy navázal styky s řádem Blesků, mezinárodní organizací nábožensko-politického charakteru, která je známa svým odporem ke stávajícímu společenskému řádu. Seznámil se s jejím čelným představitelem komthurem Tomášem Baarfeltem, známým politickým intrikánem a zločincem, který se stal předním funkcionářem i na jeho ostrově Arminu.
Osobní vlastnosti: Prudký, nevyrovnaný, snadno podléhá svým emocím na úkor rozumového uvažování. Silný alkoholik, který se bez úspěchu snaží zřeknout požívání kořalky většinou nejhorší kvality. Sklon k agresivitě a násilnému jednání, prosazuje svoji vůli bez ohledu na realitu nebo osobu protivníka. Vztahy k ženám negativní, vyjímaje jeho ženu Dianu, která ovšem nepůsobí právě ženským dojmem; z jejich vztahu se dá dle Freudovy psychoanalýzy usuzovat na úchylný sexuální vztah. Toto mínění potvrzuje i vystupování Diany G., která se obléká a chová jako muž až do značných podrobností. Za dobu jejich soužití nebyla pozorována žádná tendence změnit partnera, což je u tak nekonvenčních lidí velmi neobvyklé.
Politické názory: Nevyjasněné, přiklání se k anarchismu; chová značné sympatie pro názory tzv. socialistů, včetně pánů Marxe a Engelse, jejichž knihy četl a nevyjádřil se proti vývodům tam obsaženým. Je ostře proti důstojnickému sboru a policii, bez ohledu na to, že sám na svém ostrově zřejmě má policii i armádu. Přátelí se s osobami, stojícími na nízké úrovni společenského žebříčku (námořníci, rybáři, drobní zemědělci), od kterých zřejmě čerpá svoji nechuť k vyšší společnosti. V ostatních záležitostech se řídí názory své ženy Diany, které zřejmě předkládá k řešení záležitosti přesahující jeho inteligenci.
Náboženské názory: Extrémně přesahující jakékoliv jiné pohnutky k jednání. Vnějškově je skupina prezentována jako absolutně nábožensky tolerantní; ve skutečnosti podporuje veškeré neobvyklé úchylky, zásadně však odmítá zapojit se do stávajících struktur. Přestože se označují za křesťany, neodmítají jakékoliv pohanské prvky; největším znalcem těch nauk je císařovna Diana. V učení se vyskytují zmínky: egyptské, asyrské, řecké, římské, židovské, buddhistické, hinduistické, zen-buddhistické; některé není možné jasně definovat či objasnit. Těmto ideovým východiskům připisují členové skupiny zásadní význam pro současný život. Pro nečlena je velmi obtížné pochopit jejich jednání, natož pak ovlivnit řešení nějakého problému žádoucím směrem.“
Von Einem: „Zajímavé! Opilec, rváč, darmošlap a buřič se sklonem stavět se proti vrchnosti a poslouchat svoji ženu; a veškerá moc Německého císařství není schopna ho přelstít? Jste si jist, pane, že vaše informace jsou věrohodné?“
Moltke: „Pánové, věnoval jsem těm lidem a jejich prostředí až přemrštěnou pozornost; mohu vás ujistit, že byste žasli, kdybyste se o to blíže zajímali. Jejich svět působí spíš jako blázinec než jako lidská společnost!“
Von Einem: „Ale výsledky jsou pozoruhodné! Přikláním se k názoru Jeho Veličenstva: Toho člověka jsme měli už dávno získat a poslat ho do kolonií, získávat je pro naše zájmy! Rozhodně pokud možno dříve, než se postavil proti nám. Je známo, že z podobných buřičů bývají nejkrotší ovečky, když s nimi člověk umí zacházet!“
Moltke: „Prosím, pane, račte to zkusit! Mé nejschopnější agenty nechal zabít, jednoho z mých lidí vykázal ze statku pod hrozbou zastřelení. Můžete tam jít třeba sám...“
Luddendorff: „Moltke, vaše schopnosti jsou mizivé, jak pozoruji! Akcí v Polsku jste se rovněž nevyznamenal; vůbec nevím, jestli se skutečně hodíte pro svůj úřad!“
Moltke: „Ohražuji se proti tomuto napadení! Účelu bylo dosaženo; Baarfeltův syn Jerzy Lasęka je mrtev a já osobně jsem viděl jeho mrtvolu! Pokud se týče ostatních velitelů, sledujeme jejich stopy a zakrátko je všechny dostaneme...“
Von Einem: „Už před půl rokem jste tvrdil, že během několika dní je můžete všechny uvěznit. Jak to, že jste to neudělal?“
Moltke: „Bohužel, jeden z mých nejschopnějších lidí, agent Hanusz Galinski, se dostal do nějakého nevysvětlitelného sporu s jistým Wulffssonnem. Nevím, jak se to mohlo stát a proč se do toho ten Wulffssonn pletl, ale bohužel Galinskiho zabil.“
Von Emmich: „Wulffssonnové jsou norský rod, který spolupracuje s Baarfeltem v řádu. Vašeho agenta dostali Guyrlayowští.“
Moltke: „To nic nemění na tom, že Lasęka zemřel!“
Von Emmich: „A vzápětí byl prohlášen za svatého. Je vám doufám známo, že po Polsku se pohybují potulní kazatelé, kteří jej oslavují a prodávají reprodukce jakéhosi zázračného obrazu, který jej zpodobuje jako anděla. Lasęka byl vůdcem povstalců; ale od chvíle, kdy byl zabit, se k němu modlí zcela bezúhonní občané jako ke světci a chystají se jeho prolitou krev pomstít!“
Moltke: „Vím o těch kazatelích i o jejich nesmyslných nápadech. Je to jedna z Baarfeltovských mystifikací, jaké tak rád provádí. Říká se, že ten obraz namaloval jeho další syn, desetiletý Denis, ve stavu extatického vytržení, ale to je lež a nesmysl. Zjistili jsme, že tu mazanici vyrobil jistý Henryk Koropinski, už trestaný padělatel starých obrazů, po propuštění z vězení alkoholik a též výrobce svatých obrázků podřadné úrovně. Sám Koropinski se v opilosti chlubil autorstvím v nějaké krčmě v Lodži.“
Hindenburg: „Snad není důležitý autor nějakého obrazu! Důležité je, že polskému povstání byla uťata jedna hlava, zatímco jich narostlo deset. Kromě toho se Poláci těší samozřejmé podpoře vašeho hraběte de Guyrlayowa, jak jistě víte.“
Luddendorff: „K čertu s tím dobrodruhem! Dejte mi dvě sta vojáků a já vás navždycky zbavím starostí s ním i s jeho bandou! Nechci už poslouchat tyhle prázdné řeči!“
Moltke: „Nespěchejte tolik, milý generále! Napřed se pokusíme s ním rozumně vyjednávat. A když to nepůjde, máte možnost!“
Hindenburg: „Upozorňuji, že dvě stovky vojáků nebudou zřejmě na jeho oddíl stačit. Je to zkušený válečník a jeho statek Hůrka má provizorní opevnění a spoustu zbraní. Kromě toho jejich šelmy dokáží klást léčky a různé pasti. Navrhuji poslat do akce tisíc mužů elitního pluku.“
Von Francois: „Proti pár dobrodruhům na jednom statku?“
Moltke: „Bohužel v případě, že se stáhnou na lodi, nebude s nimi lehká práce. Jeho vlajková loď Griissirno byla nedávno v Hamburku vyzbrojena nejkvalitnějšími kanóny z Kruppových oceláren.“
Tirpitz: „To je drzost! Jak si to mohl dovolit?“
Moltke: „Jeho důstojníci předstírali, že jsou spojenci Pruska a vykázali se falešnými doklady. Naši lidé bohužel nebyli tak rychle schopni prokouknout jejich falešnou hru...“
Tirpitz: „Ten člověk je ďábel! Jakého druhu je jejich loďstvo?“
Moltke: „Vlajková loď je clipper o čtyřech stěžních s přídavným parním strojem. Děla jsme bohužel prohlédnout nemohli, ale věřím v kvalitu práce Kruppových oceláren. Druhá Regina je trojstěžník s parním strojem, rovněž vybavená děly, tentokrát zřejmě anglické výroby. Máme informace i o třetí lodi Svoboda, která se objevila v Malaze... pane von Hindenburg!“
Hindenburg: „Řadový křižník americké výroby, vyrobený zřejmě v San Franciscu, není jasné na čí objednávku. Vybaven kanóny z amerických zbrojovek; vcelku podobného typu jako naše nejmodernější křižníky...“
Tirpitz: „Rozhodně se jeho lodi nemohou rovnat například našemu Lützenu! Nepodaří-li se akce proti němu, napadnu ho s Lützenem na moři a potopím i s jeho společníky!“
Moltke: „Doposud nelze plout po moři, admirále. Zatím se musíme dohodnout, co s ním na souši. Zdá se, že ten Guyrlayowe je jedinou překážkou obsazení toho území...“
Von Bülow: „Obyvatelstvo je soustavně zpracováváno našimi přáteli a očekává s radostí, kdy připojíme jejich území k Říši. Naši občané v tom státě jsou připraveni nás uvítat...“
Moltke: „A jejich parlament? A vláda?“
Bülow: „Samozřejmě se brání a chystají se vydat proti nám několik ostrých manifestů i poslat proti nám pár pluků. Jakmile je však rozdrtíme, budou to považovat za splnění své občanské povinnosti a pokojně přijmou naši nadvládu. Předpokládám, že nebude třeba popravit více než dvacet a uvěznit více než tři sta jejich představitelů. Počítáme-li dvacet tisíc padlých na jejich straně a cca dvacet tisíc na naší, potom se nám podaří připojit jejich území k Říši bez větších obětí...“
Moltke: „A jaké nebezpečí nám plyne od Guyrlayowa?“
Bülow: „V případě, že povede jejich vojsko, budou naše ztráty mnohem větší, nehledě k časovému posunu vítězství.“
Moltke: „To je ten člověk takový vojenský génius?“
Bülow: „Je to samorostlý talent; kromě toho má spojení na řádové vojsko. Chcete se, pánové, dostat do konfliktu s jejich jízdou ze Španělska a Itálie? Ubezpečuji vás, ti lidé jsou rození zabijáci, pohánění touhou po majetku, který bez váhání zabaví, když zvítězí. Já bych to neriskoval...“
Von Haeseler: „Pokud jsem slyšel, ten muž hodlá opustit Evropu a přesídlit na ten svůj ostrov. Proč nepočkáme, až to udělá a neprovedeme naši akci potom?“
Bülow: „Přesídlení do Arminu chystá už skoro rok a pořád to neprovádí. Obávám se, že všechno směřuje k tomu, že se chystá rozšířit svoji moc i v Evropě. Ostatně, o úrovni jeho ostrova se dost pochybuje; vládnout kousku země tady v Evropě je lepší než ostrovu někde v divočině!“
Kronprinz Wilhelm: „Vy se domníváte, že by měl tu drzost chtít se ujmout vlády na jejich území?“
Hindenburg: „V každém případě mu už vládne jako řádový komthur. Dostat se do vlády je jenom otázka, kdy to vládě dá na vědomí; vedoucí představitelé tam jsou slabí a neschopní a poslechnou každého, kdo jim ukáže železnou pěst. Kdyby se de Guyrlayowe rozhodl, že se stane presidentem nebo třeba i králem, nestojí mu v cestě téměř nic. Jejich armáda je zkorumpovaná, mizerně vyzbrojená a apatická vůči čemukoliv; nehledě na to, že většina vojáků pochází z prostého lidu a Guyrlayowe umí prostý lid velmi rychle naklonit na svou stranu...“
Bülow: „Pánové, nesmíme připustit, aby si takový člověk dělal nárok na kus naší starobylé německé půdy! My představujeme velké, jednotné a silné Německo; on je pouze bláznivý dobrodruh! Dovolím si připomenout Vašemu Veličenstvu, že je bezpodmínečně nutné ho okamžitě a nemilosrdně zničit...“
Císař Vilém II. již nějakou chvíli mlčel, naslouchal diskusi a tvářil se neproniknutelně. Když se k němu všichni otočili a vyčkávali jeho rozhodnutí, jal se konečně promluvit:
„Děkuji vám za vaše mínění, pánové. Avšak obávám se, že všichni jste podcenili některé aspekty, které jsou podle mého úsudku hodny povšimnutí. Především: vaše hodnocení těch lidí je naprosto mylné a zcestné. Obávám se, že jste nic nepochopili...“
Ministři a generálové mlčeli; už znali případy, kdy se na tváři jejich nejvyššího pána objevilo něco jako dotek Prozřetelnosti; císař býval občas inspirován vyšší mocí, v těch případech nebylo radno se vzpouzet jeho vůli.
„Ptám se: kdo jsou ti lidé, se kterými se spolčil Guyrlayowe? Kdo je ve skutečnosti on; ať už je osobně jakýkoliv, třeba opilec a primitiv? Já vám to povím: je to sluha Boží! Rytíř Templářů, řádu zasvěceného službě Bohu; stejně tak jako Baarfelt, Mendoza a všichni ostatní. Ti lidé jsou bojující mniši; ať dělají cokoliv a jakkoliv, konají to jako službu! Proto je tak těžké s nimi bojovat; a proto já je nechci zničit, ale získat!
Poslouchejte mne dobře, prosím! Pánové Moltke, Hindenburgu, Bülowe: chci, aby tady na těch křeslech v mé radě seděli muži jako Baarfelt a Guyrlayowe. Jsem ochoten ke všemu, dát jim místa ministrů, vstoupit do toho jejich řádu, udělat jejich náboženské vize oficiální vírou státu, i kdyby se proti tomu celá dosavadní církev postavila a třeba nás exkomunikovala! Ale chci je mít tady a chci, aby sloužili Německu!
Pánové, za dávných časů existovala v Evropě mocnost, která neměla soupeře: Řád Německých rytířů. To, co z něj existuje dnes, je ubohá napodobenina; pouhé stíny velikých válečníků, obyčejná stolní společnost, která se baví středověkými rituály! Tamti si na nic nehrají; oni skutečně jsou válečníci, dobyvatelé, rytíři! Ten jejich Guyrlayowe je pravý dobyvatel; ale především je to Němec, pánové! Ať si třeba říká nebo dokonce myslí, že ne; je Němec a musí si svoje Němectví uvědomit! Musíme ho přinutit, aby si uvědomil, kam patří a aby pochopil, komu musí sloužit. Stejně i Baarfelt a celý jeho rod jsou Němci; proto se musí zapojit do největšího díla, které v současné době před námi stojí: podrobit celou Evropu a později svět velikému Německu!
Stejně jako Guyrlayowe, také já mám svoji vizi: velké Německo! Spojení všech těch nesmyslných státečků, knížectví, svobodných území, hanzovních měst... Nikdo nám nesmí stát v cestě! Potřebuji mít ty bojující mnichy tady; v první linii svého boje!“
Bülow: „Myšlenka Vašeho Veličenstva je zajisté obdivuhodná; ale jste si skutečně jist, že je možno je získat?“
Vilém II.: „Pokud se to nepodaří, potom bude nutné je zničit. Avšak říkám vám zcela bez obalu, pánové: zničíme-li templářský řád, potom ničíme svůj nejostřejší meč, který by nám mohl dobýt největšího vítězství v historii! Jsem si naprosto jist, pokud někdo dokáže sáhnout po světovládě, pak je to moc, organizovaná jako rytířský řád; a tato moc se světovlády dotkne!“
Moltke: „Prozatím bojují všichni proti nám! Guyrlayowe i ti jeho mniši! Norové, Poláci, Čechové, Japonci...“
Vilém II.: „Špatně počítáte, pánové! Němci polského původu, Němci norského původu, Němci českého původu! Možná i ten Japonec bude jednou mít tu čest, abych mu osobně potvrdil občanství Německa! Tak je zapotřebí uvažovat; nebo se snad domníváte, že si nemůžeme nárokovat, co on dostává darem? Chci tady mít jeho meditující bojovníky, rytíře se zasvěcenými meči; copak jste nečetli spisy pana Nietzscheho? Nevidíte, že právě před vašima očima přichází Nadčlověk v celé své hrůzné nádheře? Chci mít svoje Templáře; buď je budu mít já, nebo je nesmí mít nikdo! Rozumíte?“
Moltke: „Vaše Veličenstvo bude mít, co si přeje!“
Tímto rozhodnutím byla schůze ukončena.
Tím končí čtvrtá z knih o Rytířích Blesku.
Konec
© 1975 Mojmír Kříž
Následuje: Rytíři Blesku 5 - Jízda Walkýr (Charry de Guyrlayowe VIII.) Skupina
Rytíři 01) Rytíři Blesku 1
02) Rytíři Blesku 2 - Cesta do Evropy
03) Rytíři Blesku 3 - Diplomati
04) Rytíři Blesku 4 - Velmistr
05) Rytíři Blesku 5 - Jízda Walkýr
Titul: Rytíři Blesku 4 - Velmistr
Podtitul: (Charry de Guyrlayowe VII.)
Autor: Mojmír Kříž © 1975 Mojmír Kříž
Skupina: Rytíři Blesku
4
Veškeré připomínky jsou vítané velmistr
Nakladatel: Autobus
Žánr: Fantasy
Téma: Rytíři-blesku-4
Next: Rytíři Blesku 5 - Jízda Walkýr
(Rytíři Blesku 5) Připomínky Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru. "Rytíři Blesku 4 - Velmistr (Charry de Guyrlayowe VII.)" (komentáře)
Téma=Rytíři-blesku-4
Errata:
08.08.2021 11:41
Domů
Statistiky