Pamatuj, že 'host' má omezené možnosti!

 Prosím, nechť jsou našemu zasedání milostivě nakloněni všichni patroni a dřívější velmistři řádu Templářů:

 svatý Hugh de Payens, svatý Robert de Craon, svatý Everard des Barres, svatý Bernard de Tremelai, svatý Andre de Montbard, svatý Bertrand de Blanquefort, svatý Philip de Milly, svatý Odo de St Amand, svatý Arnold de Toroga, svatý Gerard de Ridfort, svatý Robert de Sable, svatý Gilbert Erail, svatý Philip de Plessiez, svatý William de Chartres, svatý Pedro de Montaigu, svatý Armand de Perigord, svatý Richard de Bures, svatý William de Sonnac, svatý Reynald de Vichiers, svatý Thomas Berard, svatý William de Beaujeu, svatý Tibald de Gaudin a svatý Jacques de Molay

Když jsem odeslal první část svých hlášení do štábu Tajné služby, vyvolaly zřejmě značnou pozornost, neboť se se mnou telefonicky spojil sám pan sekční šéf. Samozřejmě jsem se cítil poctěn, ačkoliv jeho hlas zněl poněkud podrážděně.

„Vaše hlášení mne překvapilo, Lehndorffe! Jste si jist, že jste duševně naprosto v pořádku?“

„Domnívám se, že ano, pane!“

„Takže to vyprávění o sfingách, zjeveních a jiných zázracích nemáme považovat za váš špatný vtip, ale objektivní pozorování?“

„Je mi líto, pane, ale instrukce mi velí zaznamenávat, co jsem viděl. Bez ohledu na to, zda to bylo reálné nebo vyvolané nějakým přeludem mých partnerů z Ostrova.“

Pan sekční šéf zamumlal něco, čemu jsem přesně nerozuměl.

„Dobrá Lehndorffe, jsem s vámi spokojen. Mohu vám prozradit, že ty zprávy vyvolávají pozornost i u výše postavených, než jsem já. Reakce je zhruba dvojí; jedni zastávají názor, že jste byl zmaten jejich drogami a hypnózou. Druzí trvají na tom, abyste se pokusil dozvědět o těch věcech co nejvíc, případně abychom zkusili jejich metody využít pro naši Tajnou službu.“

„Ano, pane. Rozumím. Ale nemohu prozatím víc...“

„Nevadí, i tak jsem s vámi spokojen. Zůstaňte a zaznamenávejte i nadále všechno, co jste zažil. Ať je to jak chce nesmyslné!“

„Provedu, pane!“

„Mimochodem, nepodezírají vás?“

„Nedá se to nazvat podezřením. Vědí naprosto jistě, že jsem agentem naší služby. Považují to za legrační.“

„Ach tak. No dobře; smích je časem přejde. Tak pokračujte!“

Byl to docela jasný pokyn. Proto jsem se toho rána nacházel na palubě rychlého vojenského člunu Erynie IV. a mířil k ostrovu Rhodos, kde se připravovalo řádové zasedání.

Errata:

30.05.2021 11:12