Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Ona žije...

Vron opatrně zaklepal na dveře, i když klepadlem s dračí hlavou se moc opatrně klepat nedá. Poté, co se zevnitř ozval neurčitý a ne příliš vlídný hlas, odvážil se vstoupit.

„Má paní, mám pro tebe důležitou zprávu.“

„Jak se odvažuješ mě rušit při siestě. Tohle je drzé a neodpustitelné, ať už máš jakoukoliv zprávu.“

„Má paní, moc se omlouvám, ale sama jsi řekla, že s touto zprávou mohu přijít naprosto kdykoliv, ať je den či noc. Našel jsem ji, má paní. Už přibližně vím, kde je.“

Tón panovačného hlasu o několik stupňů zvlídněl. „Opravdu? Takže žije...“

Chvíli bylo ticho, Vronovi se zdálo, že se jeho paní s tou myšlenkou přímo mazlí. Pak k němu namířila ostrý pohled.

„Počkat! Chceš říct, že jsi našel, nebo to nevíš jistě? Co znamená to přibližně?“

„To, že žije je úplně jisté, má paní, o tom není nejmenší pochybnost. Ale je od nás dost daleko, možná právě na Ostrově volby. Mám se tam vypravit a upřesnit místo jejího pobytu?“

„A co tak najednou, Vrone? Jak jsi ji objevil?“

„Od té doby, cos mě pověřila jejím nalezením, jsem zkoušel všechno možné, ale její stopy byly dokonale zahlazeny. Dnes však navlékla zasvěcovací prsten. Zazářila v mé mysli jako malý plamínek. Našel bych ji i poslepu.“

„Výborně! Konečně má můj syn naději a já také. Už jsem skoro nedoufala. Musím to promyslet. Neměli bychom udělat žádnou chybu. Musíš ji sem přivést, to bude pro všechny nejlepší...“

„Ne, má paní.“

„Ty drzá nicko, co si to dovoluješ! Tohle nebyla otázka! A cos tím chtěl vlastně říct?“

Vron mlčel a čekal až se jeho paní trochu zklidní.

„No! Tak mluv. Tohle už otázka byla!“

„Jsem připraven ji přivést, ale musím mluvit pravdu, takže jsem tím chtěl říct, že tenhle okamžik není pro všechny nejlepší. Zatím je to malá nevzdělaná holka, v téhle chvíli ti pomoci nedokáže. Nebo ji snad sama chceš učit a vzdělávat?“

„Hm, tvoje pravda je nepříjemná, ale pravda to je. Nesnáším děti. Kdybych ji učila, nenáviděla by mě do dvou dnů a já ji asi taky. To by nám neprospělo. Musí přijít a rozhodnout se dobrovolně, jinak to nebude k ničemu. A co bude pro nás nejlepší podle tebe?“

Vron se trochu zavrtěl a přemýšlel, jak to nejlépe formulovat, aby svou paní zase nerozčílil. „Potřebuje vzdělání na dobré škole. Slušné základní vzdělání, to jsou nejméně čtyři roky. Pak se uvidí. Ale nejsem si jist, zda pro dobro tvého dítěte bude stačit jen základní vzdělání, možná to potrvá ještě o něco déle.“

Dívala se na Vrona zamyšleným pohledem a on nedokázal uhodnout, jakým směrem se ubírá její myšlení. Sloužil jí věrně a ještě věrněji jejímu synovi. Měl Plama rád, i když ostatní jeho vrstevníci se na něj dívali nevraživě. Byl jiný než oni. Viděl svět jinýma očima, bavily ho jiné věci než ostatní. Nemohl za to. Fakt je, že ta dívka by možná mohla něco změnit. Mohla by zařídit, aby zase byl sám sebou. Ale bude o to Plam stát? A bude to chtít pro něj udělat ona? Budou pak šťastnější? Ta naděje, kterou už kolik let v sobě živí jeho matka, je tak křehká a nejistá. Byl zvědav, jak se zachová k té dívce, kterou nalezl.

„Umím být trpělivá, Vrone. Vím, že máš mého syna rád a že pro něj uděláš vše. Takže tenhle úkol hodím na tvá bedra.“

Mluvila pomalu a velmi důrazně, jakoby chtěla každé své slovo vypálit žhavým drátem do jeho mysli.

„Uděláš maximum pro to, aby se z ní stala čarodějka se správným vzděláním a správnou povahou pro dobro mého syna. Ty rozhodneš, kdy ji k nám pozvat, aby to setkání přineslo mému synovi to, co potřebuje. Budeš mi o ní podávat zprávy a budeš mi ručit za její život! Rozumíš tomu, co po tobě chci?“

„Rozumím velmi dobře, má paní. Pokusím se udělat vše, co je v mých silách, aby byla dobře připravena na setkání s Plamem.“

„Kolikrát jsem tě prosila, abys mu neříkal Plam! A ještě něco. Buď opatrný, abys nevzbudil pozornost Bdělých. Jsem ráda, že už kolem nás nečmuchají a nerada bych se znovu dočkala jejich nahlížení. Tak se nikde nepředváděj. Leda, že by byl...“

Vtom si všimla, že její služebník zničehonic přestal poslouchat a jeho nepřítomný pohled prozradil, že ji nevnímá nebo neslyší. Potlačila svůj vzrůstající vztek, vstala a přistoupila k němu blíž.

„Vrone,“ zasyčela, že by to vzbudilo mrtvého, „Tohle mi nedělej. Co se děje?“

Služebník se probral a otočil k ní polekaný pohled. Zdálo se, že nemůže najít slova.

„Něco se stalo, má paní. Možná něco zlého.“

„Můj syn?“

„To ne, ale ta dívka... Zmizela.“

„Jak..... může.....zmizet?“ Snažila se ovládnout svůj hlas. Tohle přece nemůže být pravda. Nemůže jí sebrat naději teď, když se po tolika letech konečně objevila.

Vron vytáhl z kapsy červenou stužku a promnul ji mezi prsty. „Možná nezemřela, možná jen přišla o prst s prstenem nebo o ruku, nebo je v bezvědomí nebo v magické ochraně. Může to být cokoli z toho.“

„Okamžitě to prověř. Ale nedráždi pozornost Bdělých.“

„Budu tam muset vyrazit osobně.“

„Tak na co čekáš? Neztrácej čas. A koukej ji najít. Nevracej se, dokud nezjistíš, co s ní je a pokud žije, postarej se, ať je v bezpečí!“

„Ale tvůj syn...“

„Však on se bez tebe chvíli obejde. Nezapomeň, že tvou paní jsem já.“

„Jak rozkazuješ,“ kývl Vron a zmizel.

Použil tolik magických sil, kolik si troufl, aby nevzbudil pozornost, a branami postoupil až na kontinent jižně od Ostrova volby. Tady už to bylo horší. Proudění magie bylo mnohem slabší, než byl zvyklý, a její obnova probíhala zoufale pomalu. Navíc to tu neznal. Bylo jasné, že bude muset použít nemagické prostředky přepravy, aby nevyčerpal síly předčasně. Zvažoval, kde bude nejlépe zahájit hledání. Zdálo se logické začít na Ostrově volby. Proč by si jinak navlékala prsten, kdyby neměla v úmyslu podstoupit zasvěcení. Možná o tom bude na ostrově někdo něco vědět. Nebo tam při troše štěstí najde nějakou stopu. Ano, Vron se rozhodl začít tam.

Najít loď nebyl problém, na ostrov mířilo několik plavidel, dokonce i jedna menší flotila v čele s bohatě zdobenou plachetnicí. Nějaký boháč vyrazil se svým potomkem vyzkoušet jeho kouzelnické vlohy. Vron se vloudil na jednu z lodí jako pomocník do kuchyně. Vál silný příznivý vítr, takže plavba trvala jen dva dny.

V přístavu bylo nataženo množství barevných vlaječek, na každém volném prostranství malí obchodníci nabízeli nejrůznější zboží. Bylo možné tu koupit jídlo, sladkosti, talismany, šperky, hračky i oblečení. Skoro všechno bylo zdobeno magickými symboly, kresbami draků, jednorožců, sirén. Stánky se vyskytovaly však jen v nejbližším okolí přístaviště. Kolem cesty nahoru už bylo prázdno, až na několik zdobených nádob, které byly plné šedivých nenápadných prstenů bez kamínků. Po cestě zvolna proudili krásně oblečení lidé s dětmi, které si přišly ověřit, zda mají či nemají sedmý smysl – cit pro magii. Na cestě také postávali pořadatelé s velkými magickými klobouky, na kterých kroužily barevné světelné nápisy, jako VÍTEJTE NA OSTROVĚ VOLBY, nebo ZDRAVÍME BUDOUCÍ ZASVĚCENÉ, případně LABYRINT JE NAPROSTO BEZPEČNÝ, NEBOJTE SE VSTOUPIT. Tito pořadatelé lidem vysvětlovali, co je třeba udělat či neudělat, aby zasvěcovací obřad dopadl co nejlépe.

Vron se tu cítil trochu nepatřičně, protože ho nedoprovázelo žádné dítě, jako ostatní dospělé. Navíc věděl, že tu nebude vítán. Chtěl si jen promluvit s některým pořadatelem, ale jako naschvál tu bylo všude plno bezradných rodičů, kteří se pořád na něco dotazovali. Vron se pomalu došoural nahoru na konec cesty, kde byl vstup do labyrintu, ale žádného volného pořadatele nemohl najít. Najednou se z prostoru u labyrintu neznámo odkud vynořil podivný vetchý stařík s dlouhými bílými vlasy a vousy, které mu povlávaly v mírném vánku. Navzdory svému věku však z jeho obličeje hleděly bystré zářivé oči s trochu šibalským leskem. Zastavil se a díval se zblízka přímo na Vrona.

„Buď zdráv, moudrý, rád bych se...“ Stařík však mávl rukou a přerušil Vronovu řeč dřív, než se stihl na něco zeptat.

„Oko Bdělých je blízko, neměl bys tu být.“

„Ale...“ stařík opět mávl rukou a Vron ztichl.

„Není tady, hledej na pevnině,“ řekl slabým, ale dobře srozumitelným šeptem. Tentokrát už Vron raději držel pusu, aby staříka nerozzlobil.

„Najdi čtyři životy, dej jim možnost volby a tři vezmi s sebou. Pomoz jim, poznej sebe, a získáš důležitý klíč, kterým se odemyká cesta ke svobodě ducha. A teď už jdi, oko Bdělých se blíží.“

„Mohu se ještě zeptat?“ zkusil Vron zadržet staříka, který už se odvrátil a šoural se pryč od něj.

„Krásný, krásný, krásný je den. Bude mnoho zasvěcených a málo zklamaných. Krásný...“ drmolil si zpěvavě stařík a usmíval se. Ale na Vrona už nepohlédl.

„Hej ty tam, neobtěžuj našeho Nestora,“ zahalekal na něj jeden z pořadatelů a gestikuloval, jako by se snažil zahnat dotěrný hmyz. Na jeho klobouku proběhl nápis TÁHNI, NESTVŮRO!!!

„Promiňte, jen jsem se chtěl zeptat,“ obešel pořadatele Vron větším obloukem, aby náhodou neschytal nějaký pohlavek.

„Nestor věštec nikdy s nikým nemluví, tak to ani nezkoušej,“ výhružně postoupil blíž pořadatel s nápisem na klobouku ZMIZ, VETŘELČE!

„Ale se mnou před chvilkou mluvil,“ bránil se Vron a zvědavě pozoroval další kloboukový nápis: ODEJDI ODTUD, NEZVANÝ.

„Opravdu?“ vykulil oči pořadatel a nevěřícně zavrtěl hlavou. „On s vámi opravdu promluvil? A dal vám nějakou radu?“

Vron přikývl: „Ano, to mi dal.“

Na klobouku teď svítilo: VÁŽENÝ NÁVŠTĚVNÍKU, PROSÍM, OPUSŤ URYCHLENĚ OSTROV.

„Rada našeho Nestora je to nejcennější, co lze na ostrově získat. Je to pro tebe veliká čest. A pokud mohu doporučit, drž se jeho rady zuby nehty, nic lepšího jsi tu dostat nemohl. Bylo mi ctí tě poznat. Pokud bys potřeboval odplout hned, můžeš pozdravovat kapitána škuneru Racek od Zirona a on tě vezme na pevninu. A přeju šťastnou cestu domů,“ uctivě se usmál pořadatel a jeho klobouk hlásal: RÁDI JSME VÁS VIDĚLI A JE NÁM LÍTO, ŽE ODJÍŽDÍTE.

No, pokud se mám držet Nestorovy rady, tak je nejvyšší čas najít tu odplouvající loď, pomyslel si Vron a urychleně se proplétal mezi prodejci na přístavní molo. Doufal, že je to dost rychle, aby se nedostal do zorného úhlu oka Bdělých. Škuner našel okamžitě. Žádná jiná loď totiž nebyla přichystána k odplutí. S kapitánem Racka to už pak bylo opravdu jednoduché a ani nemusel plýtvat svou magií. Po několika minutách odhodil škuner vázací lana a vyrazil na moře i se svým nejnovějším pasažérem na palubě. Počasí bylo příjemné a Vron mohl nerušeně přemýšlet o slovech, která mu stařec adresoval. No, taky mohl mluvit konkrétněji, pomyslel si, když dumal nad tím, co znamenají tři životy, které si má odvézt. A kam je má odvézt? Nedá se nic dělat, bude muset počkat, až jak se události vyvinou. Snad se to pak vyjasní.

Errata:

12.08.2021 09:14