Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Konflikt se Zuřivým Drápem

„Jestli se jen dotkneš mých kouzel, uděláš vůči mně nepřátelské gesto!“ zařval největší drak na Vrona a zastavil tím džina, který se chystal zrušit kouzla na vchodu do jeskyně.

„Kdo je to?“ zeptala se Hanka.

„Charmastian, Zuřivý dráp, Plamův bratr,“ odpověděl Vron.

„To nemůže být jeho bratr,“ nahlas a naštvaně namítla Hanka, „žádný bratr nemůže svému sourozenci dělat takové věci! Ty nejsi bratr, ty jsi sketa.“

Zdálo se, že drak z dívčiny drzosti skoro ztratil řeč.

„Ta ti to nandala, Drápku, co?“ zachechtala se potěšeně dračice, čímž ještě vystupňovala kamarádovu zuřivost.

Supící drak vstoupil na římsu a pomalu kráčel blíž.

„Žádný člověk mi nemůže nic takového říkat do očí,“ cedil slova mezi zuby spolu s kouřem svého dechu a pak se zhluboka sípavě nadechl.

Vron Hanku srazil na zem těsně před tím, než k nim vyšlehl žhavý proud ohně. Hanka cítila, jak Vron pohlcuje žár plamene, aby se nedostal ani k chlapcům za nimi. Zároveň si ale uvědomila, že těsně za plamenem se valí proud tmavého stínu. Pokusila se vztyčit ochranu, ale nápor byl velice silný a její vyčerpání už si dnes vybralo svou daň z jejích sil. Vtom ucítila už podruhé během tohoto dne ve svých vlasech tulíkovy drobné drápky. Vždyť ho to zabije, polekala se a z posledních sil držela ochrannou bariéru. Náhle, jako by něco temnou sílu stínu odsávalo, nápor ustal a ona se mohla zase uvolnit a nadechnout. Drak, šokovaný tím, že přežili, naklonil v údivu hlavu a chystal se znovu nadechnout. Najednou si uvědomil, že něco narušuje kouzla před jeskyní a že to nedělá Vron. Pokusil se nahlédnout za něj, ale tam stál ten větší chlapec a zakrýval pohled ke vchodu, kde menší z obou chlapců rozmotával vlákna kouzla u vchodu do jeskyně.

„Vrone,“ oslovil džina, „jestli je budeš chránit, bude to nepřátelský akt proti mně.“

Hanka se polekala. Vron jí přece přísahal. Teď se dostane do rozporu ve svých povinnostech, může ho to zničit...

„Přestaň mě chránit, Vrone, to je rozkaz,“ řekla mu tiše. Podíval se na ni zase tím zvláštním pohledem, jako tehdy při přísaze.

Drak přimhouřil oči a začal se znovu sípavě nadechovat.

„Nedělej to, Drápe,“ oslovila ho mladá dračice, ale on jako by ji vůbec neslyšel.

Vtom třeskl vzduch a branou na scénu vlétla další dračice. Tahle byla opravdu mohutná a vypadala dost naštvaně.

Dráp nenápadně zvolna vydechl a vypadalo to, že se scvrkl na polovinu své velikosti.

Vron poklekl a s obrovskou úlevou pronesl: „Má paní...“

Dračice se rozhlédla po všech přítomných, Zuřivý dráp couvl a ona zamířila na římsu. Vron, Hanka a Rafan jí uvolnili cestu. Jen Sváťa klečel zaujatě u vchodu jeskyně a dál pracoval na osvobození Plama. Zdálo se, že je tak soustředěný, že o přítomnosti dračice ani neví.

„Slušná práce,“ řekla chraptivým hlasem, když se nad ním zastavila, „na prvňáka to není špatné. Ale teď uhni, já to budu mít rychleji.“

Něžně svým obrovským drápem odsunula zkoprnělého Sváťu na stranu a jedním gestem zrušila kouzla. Z jeskyně se vysoukal zmatený Plam a s překvapenou nevírou ve své smysly prohlížel sestavu přítomných.

„A teď,“ sklouzla dračice z římsy, došla až k Zuřivému drápovi a přísně se na něj zahleděla, „chci slyšet pravdivou verzi toho, co vás všechny dohnalo až sem a proč tenhle konflikt vlastně vznikl.“

„To je na dlouhé vyprávění,“ namítl Dráp a bylo to poprvé, co s ním Hanka souhlasila.

„Zbožňuji večerní vyprávění,“ zavrčela dračice a udělala si pohodlí.

„Vlastně to byla nehoda,“ spustil pokorně Dráp, „správce stád se zlobil, že jsme mu sežrali pár chovných zvířat a začal mi vyhrožovat. Chtěl jsem ho trochu zklidnit a dýchnout vedle něj dost blízko, aby přestal tak vyskakovat. Jenže se do toho připletlo to dítě. On ho odhodil stranou a skočil mi přímo do plamene. Už jsem nemohl nic dělat.“

„A pak?“

„Viděly to děti, co jsme tu měli na výměnu.“

„Takže?“

„No, nikomu nic neřekly, tak jsem si myslel, že rodinu odškodním a nic se nestane.“

„Jenže děti to chtěly zařadit do svého představení...“

„Přesně tak. Vlastně to byla taková nešťastná shoda okolností, že to způsobilo neshody.“

„Nešťastná shoda okolností!“ odfrkla si dračice.

„Kdybych se přiznal, bylo by to ještě horší,“ namítl Dráp.

„To tedy nebylo,“ zpražila ho matka. „Způsobil jsi, že hosté vypadali jako zákeřní podvratníci, kteří se do představení snaží vpašovat nepravdu. A my se teď budeme cítit jako zbabělci, kteří se báli pravdy, tak to všechno svedli na nepochopení našich hostů. Ale to ty asi nejsi schopen uznat, že?“

„Já, já... budu o tom přemýšlet,“ vykoktal rozpačitě drak.

„A kvůli čemu jsi uvěznil v jeskyni svého bratra?“

„On do naší záležitosti strkal svůj zvědavý čumák a chtěl žalovat.“

„Zítra má zkoušky. Předpokládám, že jsi ho do té doby asi nechtěl pustit...“

Podívala se na svého staršího syna se znechuceným výrazem: „Budeš se za své chování zodpovídat.“

Ani nemusela mluvit nijak zvlášť hlasitě. Její autorita způsobila, že se mladí draci vedle ní cítili provinile a měli z ní strach.

„A vy,“ otočila se dračice k jeho dospívajícím kamarádům, „to budete hnízdu vysvětlovat spolu s ním. Je smutné, že ani jeden z vás nebyl schopen v sobě najít dostatek dračí cti a vyřešit takovou věc na rovinu. Ušetřili byste sobě i ostatním drakům spoustu trapných chvil. Ráda bych v budoucnu zjistila, že jste se z toho aspoň poučili. Teď můžete jít.“

Dráp a jeho kamarádi se pomalu zvedli a připravili k vytvoření brány.

„Ještě něco,“ ozvala se dračice autoritativním tónem, „až budu posílat další várku potravin pro expedici v ledové zemi, očekávám, že se přihlásíte. Myslím, že už máte dostatečné znalosti i síly, abyste to zvládli.“

„Děkujeme, uznaná starší,“ odpověděla Studená noha a všichni tři zmizeli v bráně.

„A teď vy,“ otočila se k Vronovi, dětem a Plamovi.

„Trochu se ti to vymklo z ruky, že Vrone?“ zadívala se na džina.

„Má paní, nemohu přece chránit členy rodiny před jinými členy rodiny.“

Zuřivě se na něj podívala, ale pak se obrátila k dětem a zuřivost se z ní vytratila. Děvče bylo tak vyčerpané, že před ní stálo z posledních sil.

Otočila se na Plama: „Vezmi své přátele k sobě, nech je vyspat, promluvíme si až zítra. Já si zatím popovídám s Vronem.“

„Díky,“ rozzářil se drak a kývl na děti, aby se mu vyšplhaly na hřbet. Rafan musel Hanku po cestě držet, aby nespadla. Letěli však jen kousek. Pak s drakem prošli dvěma domácími branami a dorazili do pohodlně zařízené jeskyně.

„Tak tady bydlím,“ pochlubil se Plam.

Hanka se dopotácela k první dece, kterou uviděla, lehla si, stočila se do klubíčka a v momentě usnula.

„To ona mě našla, že?“ zeptal se drak a přehodil přes ni měkkou přikrývku. V této chvíli pro ni víc udělat nemohl.

„Přesně tak,“ přikývl Sváťa, „zmeškala školní představení, ukecala Vrona, že tě má hledat, tajně prošla školní branou k drakům a vynadala tvému bratrovi za to, jak se k tobě chová.“

„Opravdu?“ usmál se Plam. „Fakt mu vynadala?“

„Jo, těsně před tím, než na ni použil svůj ohnivý dech. Asi nemá rád, když ho kritizují malé holky.“

Drak se přestal usmívat: „Vron ji snad ochránil, ne?“

„Jak může džin chránit rodinu před svou rodinou?“ vmísil se do hovoru i Rafan. „Dala mu rozkaz, aby ji přestal chránit. Naštěstí mezitím dorazila tvá matka a bratr se nestačil podruhé nadechnout.“

„Ohrozil jsem váš život,“ řekl tiše Plam a vzdychl, „neměl jsem na to právo.“

„Co to plácáš? Tys nám podal pomocnou ruku jako první,“ odpověděl Rafan smířlivě, „přátelé jsou od toho, aby si pomáhali a aby drželi při sobě, když je to potřeba.“

Chvíli na sebe s drakem hleděli a pak Plam řekl: „Jestli se chcete vykoupat, mám tu teplý pramen.“

„To by bylo prima,“ přikývl Rafan a sáhl do kapsy pro tulíka, aby ho nechal s oblečením na posteli.

Když vylovil tvorečka, málem se mu leknutím zastavilo srdce. Tulík mu nehybně ležel na dlani a zdálo se, že těžce dýchá. Drak vycítil Rafanovu úzkost.

„Copak? Nějaký problém?“ zeptal se Plam. To už se ale nad Plavíkem sklonil Sváťa a vzal ho do dlaní. Pustil ho ale tak rychle, jako by držel žhavý uhlík. Překvapeně se podíval po Rafanovi. Znovu se pokusil dotknout tulíka, ale zase hned ucukl.

„Ani se nedokážu podívat, co mu je,“ omlouval se Sváťa.

„Doufám, že to přežije,“ vzal ho jemně do dlaní Rafan, „asi ho zasáhl dračí oheň. Jestli mi umře, tak se mnou nikdo sto let nepromluví.“

„Mám sehnat léčitele?“ zeptal se drak.

„Musel bys sehnat někoho, kdo rozumí tulíkům,“ vzdychl Rafan, „a to se ti asi nepodaří.“

„Uvidíme, zkusit to můžu,“ řekl Plam a opustil je.

„Běž se vykoupat,“ řekl Rafan Sváťovi a sám se natáhl na druhou postel s tulíkem v náručí.

Sváťa se po koupeli cítil báječně a hned otestoval občerstvení, které tu bylo nachystané. Pak se otočil po Rafanovi, aby mu nabídl hrušku, a zjistil, že jeho kamarád zatím usnul. Ještě urovnal deku na spící Hance a šel se také natáhnout.

Errata:

12.08.2021 09:14