Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Ale ona je Pohromaková!

V neděli je přijel vyzvednout Vron a opět jim začala škola a spolu s ní i tréninky procházení branou.

„Trochu jsi mě v posledním týdnu zanedbávala,“ vyčetl Hance Plam, když ho večer po prvním školním dnu zavolala. Pak si nechal vyprávět o dění v útulku pro magické tvory.

„Mám pro tebe také malé překvapení,“ řekl, když dovyprávěla, „přemluvil jsem bratra, aby se přihlásil na dračí závody v Polutě. Pojedu tam s ním a budu mu fandit. Co ty na to?“

„Bratra? To myslíš Zuřivého drápa?“

„Jistě. Jiného bratra nemám. On je v leteckých sportech moc dobrý.“

„A ví tvůj bratr, že tam taky budeme?“

„Neboj se, já mu to vykládat nebudu.“

„Což o to, já tě uvidím moc ráda, ale Drápa bych opravdu potkat nechtěla.“

„Jen klid, není důvod k obavám,“ usmíval se drak v krystalu, který měla Hanka před očima.

„Hlavně abychom si tam neuřízli ostudu,“ zasmála se i Hanka, ale představa, že bude muset příštích deset týdnů zase létat společně s Pohromakovými, jí trochu kazila náladu.

V dalších dnech opět draka zanedbávala, neboť k nim každý večer pravidelně chodil na návštěvu Dick a učil je hrát šachy. Tulík byl velice nadšen a během týdne už ho dokázal porazit jen Dick, neboť chundelatý mrňousek se velice rychle učil. Sváťu i Hanku brzo přestalo hraní bavit, protože kdo by chtěl pořád jen prohrávat, že?

Zato ve škole měl konečně Rafan klid. Růžové figurky z inteligentní žuly s tulíkem hrály, kdykoliv se nudil. Byl to opravdu velice užitečný dárek, liboval si Rafan a jeho výsledky ve třídě byly hned o poznání lepší.

Stejně velkou radost měl i ze svého nového supervolonového prkna.

„Má skvělou ovladatelnost,“ vysvětloval Hance, když se ho ptala proč raději nepoužívá školní prkno, aby si to svoje trochu šetřil. Když jí ho na chvíli půjčil, musel uznat, že má pravdu. Efdvojka byla stabilní a přesto velice přesná v otáčkách a výkrutech. Pak se jen otráveně dívala, jak prkno na celý zbytek hodiny půjčil Anděle.

Jeho přátelství s Pohromakovou už bylo víc než zřetelné. Náhodně se potkávali v jídelně, na procházkách a když se Hanka jednou vrátila vzteklá z dalšího neúspěšného tréninku v bráně, našla dokonce Rafana s Andělou v jejich pokoji. To už bylo na její trpělivost moc.

„Hele, Rafe, já ti nechci mluvit do tvých aktivit, ale ráda bych v našem pokoji měla klid a soukromí,“ řekla nevlídně na jejich adresu.

„Možná by neškodilo zachovat trochu slušnosti,“ zamračil se na ni kamarád.

„Snažím se o to, seč mi síly stačí,“ odsekla.

„Víte co, vyřiďte si to beze mně, já jdu k sobě,“ zvedla se Anděla a zmizela v rámu dveří.

„No, to ses tedy vyznamenala! Dokonalá hostitelka!“ ironicky zvedl hlas Rafan.

„Panebože, to sis musel vybrat zrovna Andělu?!“ zavrčela Hanka.

„Kdybys nebyla tak předpojatá, musela by sis všimnout, že je to prima holka.“

„Ale ona je Pohromaková!!!“

„No a? Co to s tím má co dělat? Copak ty víš, kdo byli tvoji rodiče? Možná jsi taky Pohromaková a ani o tom nevíš!“ rozzuřil se na Hanku Rafan.

Zalapala po dechu a zarazila se. Ještě nikdy na ni takhle zle nevyjel. Pravda, v domově často přemýšlela o tom, kdo mohli být její rodiče, ale vždycky jí řekli, že ji přivedl člověk, který tvrdil, že už rodiče nemá. Kdo ví, jestli byli hodní, zlí, chudí nebo bohatí... Vždycky toužila mít rodinu a představovala si hodnou starostlivou maminku a silného usměvavého otce. Rafanova poznámka ji zranila. Vnímala to od něj jako úder pod pás. Tohle přece nemá zapotřebí! Otočila se a vyběhla ven do studeného a mlhavého podvečera. Rázným krokem se pustila podél řeky. Bylo jí chladno. Vyběhla jen tak nalehko a od vody táhl chlad. Nenašla však v sobě sílu vrátit se pro kabát. Do očí se jí draly slzy a antipatie k Anděle narůstala. To ona za všechno může. Přívěsek na krku sebou zacukal. To ji volal její dračí přítel. Teď na něj však rozhodně náladu neměla. Neměla náladu na nikoho. Chtěla být sama a trápit se, jak ji nikdo nemá rád. Nakonec si sedla na pařez a hleděla na ubíhající vodu v řece. Vlnky přicházely a zase mizely a odnášely s sebou i kousek jejího stesku.

Najednou ucítila, jak jí někdo hodil přes ramena kabát. Ohlédla se, ale místo Rafana se na ni starostlivě díval Sváťa. Otočila hlavu zpět k řece. Dřepl si mlčky vedle ní a podal jí jablko. Pomalu chroupala své oblíbené ovoce a smiřovala se s tím, že Rafan nejspíš běžel za Andělou.

„Pojď zpátky, je tu zima,“ řekl Sváťa a zvedl se. Mlčky ho poslechla a společně se loudali směrem ke škole.

V pokoji se šla umýt a mlčky zalezla s knihou do postele. Usínala s pocitem rozladění a doufala, že to ráno bude lepší. Ale nebylo. Jindy se probouzeli se smíchem a škádlením, ale tentokrát se na sebe ani pořádně nedívali a spěchali na snídani a do tříd. Všechno bylo na levačku. Hned první hodinu schytala Ičko za nepozornost a na co sáhla, to se pokazilo.

Před odchodem na oběd ji Sváťa zadržel.

„Co to s tebou je, prosím tě? S Rafanem jsi se už přece pohádala tolikrát. Co je tentokrát jinak? Proč se na sebe zlobíte?“

„Vyhnala jsem Andělu z pokoje.“

„No a?“

„Naštval se na mě a byl zlej.“

„Řekl, abych vzal tvůj kabát a odnesl ti ho k řece. O dalším se odmítl bavit,“ řekl Sváťa a pozoroval zamračenou kamarádku.

„Taky to nechci opakovat.“

„A nemůžeš se mu omluvit, aby to všechno bylo jako dřív?“

„Ne. Ona je Pohromaková a já ji prostě nemám ráda. Jak mám tohle dát do pořádku?“

„A co se omluvit aspoň za to, že jsi vyhodila jeho hosta?“ nedal se odbýt Sváťa.

„No tak jo, já to večer zkusím,“ vzdychla a přikývla, aby jí dal pokoj.

Odpoledne měli trénink s Ferinovou. Tentokrát jim přinesla další sestavu, kterou s nimi chtěla nacvičit. Vysvětlila jim, že v Polutě očekávají, že předvedou aspoň dvě parádní sestavy, takže je potřeba se naučit ještě jednu. Tentokrát určila, že se v ní objeví jako sólisti nejdřív Rafan s Hankou a v druhé půlce René s Patrikem. Poté, co jim to ukázala, zahnala je trénovat obraty. Hanka si šla vzít prkno a koutkem oka sledovala, jak Rafan zase půjčuje prkno Anděle.

Snažila se na ně nedívat a plnit to, co nařídila profesorka.

Na závěr si zopakovali svoji první sestavu. Anděla vrátila Rafanovi jeho prkno. Při druhé otočce Rafan z prkna sletěl. Ferinová běžela zkontrolovat, jak na tom je, a Patrik se na Hanku vesele zašklebil.

No, to jsme to dopracovali, pomyslela si Hanka, Patrik na mě spiklenecky mrká, protože ví, že ani já nejsem nadšená vztahem Anděly a Rafana. Copak chci být na Patrikově straně? To teda nechci! Rafan je můj kamarád a pokud mám být na něčí straně, tak na jeho!

Hanka zdvihla efdvojku, která dopadla do křoví. Žádné poškození na ní vidět nebylo. Stoupla si na prkno a ucítila, jak táhne doleva. Stejná porucha, jako měla tehdy při svém pádu i ona.

Ohlédla se. Anděla pomáhala s profesorkou Rafanovi vstát. Zdálo se, že je jen trochu otřesený, ale jinak v pořádku.

Hanka ukázala prkno učitelce.

„Ano. Má poruchu antigravitačního prstence. Budete si ho muset dát opravit.“

„Kolik taková oprava stojí?“ zeptala se s obavou Hanka.

„Asi dva tisíce.“

„No nazdar,“ neudržela se a soucitně se otočila po kamarádovi.

„Zdejší prkna také nejsou špatná,“ pokrčila rameny Ferinová a ukončila hodinu. Pověřila Hanku, aby dohlédla na uložení školních prken, a šla pomoci Anděle se zraněným.

Rafan jim na chodbě poděkoval a do pokoje už se raději dobelhal sám. Sice by rád vzal Andělu s sebou, ale při vzpomínce, jak ji Hanka minule vyprovodila, si to rozmyslel. Uvázal si kolem čela mokrý hadr a posadil se do křesla. Tulík na jeho rameni vypadal neklidně. Pak přihopsal ke Sváťovi, který se spokojil s Rafanovým ujištěním, že to nic není, jenom další boule, vylezl mu na rameno a tiše kníkl: „Pomůžeš? Bolí moc hlava.“

Když Hanka vstoupila s porouchanou efdvojkou do pokoje, držel Sváťa ruce Rafanovi na čele a měl nepřítomný pohled. Asi to schytal víc, než se zdálo, pomyslela si dívka a šla pro jistotu připravit čaj. Pak rozestlala postel, aby ho mohli uložit. Tulík se mu stočil kolem krku. Rafan byl bledý a nechtěl nic, ani čaj. Hanka měla starost. Několikrát v noci vstala a dala Rafanovi aspoň napít.

Druhý den ráno poprosila profesora Smítka, aby se přišel na Rafa podívat. Profesor dorazil v okamžiku, kdy Sváťa držel ruku Rafanovi na čele.

„Mladíku, chápu, že chceš kamarádovi pomoci, ale jako začátečník bys ses do léčení plést rozhodně neměl.“

Sváťa uraženě odstoupil a udělal místo profesorovi.

Z Hančina pohledu se Smítko choval úplně stejně, jako před chvílí její mladší kamarád.

„Zatím ho nechte v klidu, chce to jen trochu čaje a dietu,“ řekl, když skončil, „večer se na něj přijdu ještě podívat.“

„Dietu?“ zavrtěl hlavou Sváťa, když profesor zmizel.

Hanka se zasmála: „Máš pocit, že by ho dieta mohla zabít?“

„Potřebuje sílu a ne dietu. A léčit náhodou umím. Dokonce i jednorožec mě v prváku pochválil.“

„Jen abys to zase nepřehnal.“

„Dovol! Už jsem se snad něco naučil! A kromě toho mám magický kamínek, kam si svou sílu mohu uložit pro každý případ. Je úžasné, kolik síly dokáže pojmout.“

Rafan se v posteli zvedl a oba se jako na povel otočili.

„Máš zůstat v klidu,“ napomenula ho Hanka.

„To bych sice rád, ale některé potřeby nejdou přehlížet,“ řekl a odsunul se na záchod.

Jeho kamarádi mu zatím k posteli nachystali čaj, sušenky a ovoce.

„Je to lepší?“ zeptala se Hanka, když se vrátil.

„Máš na mysli hlavu, nebo mé útroby?“ zašklebil se na ni Rafan.

„Jak vidím, tak se to opravdu zlepšilo,“ vrátila mu úšklebek a přidala se ke Sváťovi, který už významně ťukal na hodinky, že je čas vyrazit do třídy.

Při obědě Hanka málem vrazila do Anděly. Ta nejdřív sklopila oči a chtěla se vyhnout, ale pak se vzdorně podívala Hance přímo do tváře: „Jak mu je?“

Co je ti do toho, chtěla nejdřív odpovědět Hanka, ale kousla se do jazyka.

„Tak se na něj zajdi podívat,“ řekla s přemáháním.

„To má být pozvání?“ podivila se Anděla.

„Hele, jestli nechceš, nemusíš,“ odsekla nevlídně Hanka, která už v této chvíli litovala, že to Pohromakové nabídla.

„Na chvilku se za ním mrknu,“ sklopila Anděla oči a vyklidila pole.

Nebudu na Patrikově straně, nebudu na Patrikově straně, opakovala si Hanka a šla pro jídlo. Než se dostala ke stolku, měl už Sváťa snědenou polovinu porce. A že to byla porce jak pro těžce pracujícího!

„Pozvala jsem ji k nám,“ odpověděla na jeho tázavý pohled.

„Takže mír?“ usmál se, pokud mu to plná pusa dovolovala.

„Příměří... dočasné!“ odsekla a skoro si spálila jazyk, jak si energicky nabrala polévku.

Při odpoledním návratu na pokoj se Hanka připravovala na nejhorší. Nevěděla, jestli se dokáže vyrovnat s tím, že tam bude Anděla a ona se bude muset tvářit přívětivě.

Nebyla tam. Zato Rafan seděl v křesle a hrál s Plavíkem šachy. Až na ten hadr na hlavě vypadal naprosto fit.

„Ale né, tys mě zase porazil! Já už s tebou opravdu hrát nebudu,“ zaúpěl, položil svého bílého krále před tulíka a usmál se na Hanku.

„Koukám, že sušenková dieta ti jde k duhu,“ omrkla, co zmizelo z připravených potravin.

„Byla tady Andy,“ řekl a podíval se s vlídnou nadějí na svou kamarádku, „omlouvám se za to, co jsem ti řekl minule.“

„Měl jsi pravdu. Jsem předpojatá a nemám ji ráda.“

„To je mi líto. Možná by trochu pomohlo, kdybyste se víc poznaly,“ zkusil navrhnout Rafan.

„S tím tedy nepočítej! Ani náhodou! Budu tolerovat, že s ní kamarádíš a nepodniknu nic proti tomu. To je maximum, co mi moje dobrá vůle umožňuje udělat. A ty zase buď tak laskav a zařiď, abychom se setkávaly co nejméně. Jinak za sebe neručím.“

Rafan zase zesmutněl. Kdyby se potkaly za jiných okolností, určitě by byly kamarádky, pomyslel si, ani jedna z nich není právě andílek, ale v jádru jsou to prima holky. Nechápal, proč se tak z hloubi duše nesnášejí.

„Taky se omlouvám,“ dodala už smířlivěji Hanka, „pokusím se příště chovat civilizovaně.“

Tulík vylezl Rafanovi na hlavu a začal se mu přehrabovat ve vlasech.

„Jsem rád, že jsi dnes pozvala Andělu,“ podíval se jí Rafan přímo do očí, „díky tomu vím, že jsi pořád moje sestra a že si i dál můžeme ve všem věřit, i když se tu a tam na něčem neshodneme. Vážím si toho.“

Hanka jen mlčky kývla, aby zamaskovala vlastní dojetí. Těmi slovy se mezi nimi opět vyčasilo. Není na závadu to, že se neshodnou, ale vadilo by, kdyby si nemohli říct svůj názor do očí, kdyby si lhali a kdyby si nemohli vzájemně věřit.

„Díky Vronovi jsme rodina a já bych ani jinou nechtěla,“ usmála se a pak se usmála ještě o něco víc, když si všimla, jak tulík dokončil své oblíbené hnízdo z lidských vlasů. Rafan hned věděl, o co jde, a pokusil se svého malého kamaráda ulovit do ruky. Ten ho ale měl přečteného a s veselým švitořením utekl, přeskočil na stůl a zmocnil se úlomku sušenky.

Večer se naposledy objevil profesor Smítko a prohlásil Rafa za uzdraveného.

Errata:

12.08.2021 09:38