Vzhůru na oslavu
|
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
Vzhůru na oslavu
|
„Uf, to je vedro,“ vzdychl Sváťa, když před doupětem čekali na Karmaneudunu.
„Tak se proleť,“ kývl Rafan směrem ke Sváťovu prknu, „to člověka trochu ochladí.“
„Tebe možná, ale já jsem po jízdě vždycky zpocenej jak mokrá myš. Kdyby nás měl na povel Plam, požádal bych ho, aby nás napřed vzal k jezeru, abychom se vykoupali.“
„To není problém. Můžeš o to požádat i mě,“ zaduněl hlas dračice, až Sváťa leknutím nadskočil, „jestli je přání všech, klidně vás tam vezmu.“
„Jezero by bylo fajn,“ přikývla Hanka.
„No dobrá, tak k jezeru,“ otevřela dračice bránu a za chvilku už odkládali na zem věci a svrchní oblečení.
„Jupí,“ zařval Rafan a i s Plavíkem se vrhl do vody. Hanka ho vzápětí následovala a po rozběhu vklouzla do vln ladným delfíním skokem. Jen Sváťa nejdřív zkoumal teplotu vody, než se pomalu ponořil za nimi. Plavání stále ještě nebylo jeho nejsilnější stránkou, i když i on se u sirén tu a tam něco naučil. Zato Rafan s Hankou se vzájemně stahovali pod vodu, honili se, cákali a jakmile pod hladinu vklouzlo Plamovo dračí tělo, oba se zachytili dračích křídel a nechali se táhnout hluboko pod hladinu. Po chvíli se do vzduchu vznesla i Karmaneuduna a rovnou z rozletu i ona vklouzla s částečně složenými křídly pod vodu. Bylo to opravdu velice příjemné. Plam po koupeli vylezl na trávu na sluníčko a rozložil tam svá křídla k vysušení. Hanka se opřela o jeho tělo a vystavila se také hřejivým slunečním paprskům.
„Hezká idylka,“ odfrkla Karmaneuduna, když také vylezla z vody, „ale teď na to není čas.“
Pak mávla ledabyle tlapou a všechny magicky vysušila.
„Chtěla bych do útulku letět,“ mrkla Hanka toužebně na své prkno.
„No dobrá,“ souhlasila dračice, „ale ne odtud. Otevřu vám bránu někde blíž, abychom nepřišli pozdě.“
Karmaneuduna je všechny vysadila asi půlhodinku od cíle cesty a sama pak prošla branou přímo k útulku.
„To je úžasný, Rafe. Jak za starých časů,“ radovala se dívka z letu ve společnosti dračího přítele. Sváťa za nimi poněkud zaostával, ale snažil se.
„Hele, támhle jsou na prknech nějací malí kluci,“ ukázala Hanka kamarádovi, když už byli blízko útulku.
„No jo, fakt. Hele, není to náhodou Tom a Sam?“ radostně se na dívku otočil Rafan.
„Asi jo. Myslím, že máš pravdu. To znamená, že Sam už je v pořádku. No to je paráda!“
„Co to sakra vyvádějí?“
Hanka přepnula na magické vidění a zděsila se. Chlapci po sobě vrhali jedno kouzlo za druhým. Občas některý z nich zakolísal, když nestihl odrazit vše, co letělo jeho směrem.
„Vidím funě. Asi za nimi někdo jede,“ ukázal Rafan dozadu za kluky.
„Já mezi ně vlítnu a ony je ty legrácky přejdou,“ navrhl Plam.
„To je skvělej nápad,“ nadchnul se Rafan, „a až spadnou z prken, tak já budu chytat Toma a ty, Hanko, chyť Sama.“
„No jo, ale kterej z nich je Sam?“ volala dívka, když už drak s jejím kamarádem vyrazili kupředu.
„Jó, to kdybych věděl!“ zazněla Rafanova odpověď.
Otočila oči v sloup a rychle se pustila za nimi. Ty jejich nápady jsou někdy fakt uhozený!
Nálet černého draka malé kluky skutečně vyvedl z míry i z rovnováhy. Koutkem oka Hanka zachytila obraz Toma, jak ztrácí kontrolu nad prknem, padá, a jak ho Rafan zkušeným pohybem zachytil a přitiskl na prkno před sebe. Drak se téměř otřel i o Samovo prkno. Kluk se snažil vyrovnat, ale pak ho dostihlo kouzlo, které ho pronásledovalo. Podklesly mu nohy a Hanka měla co dělat, aby ho v krkolomném pádu zachytila. Čapla ho za pásek u kalhot a málem mu ty kalhoty svlékla. Neobratně ho přitáhla k sobě a zbývalo jí jen málo prostoru, aby nad zemí prkno vyrovnala. Sklouzla do oblouku, ale tam se jí připletl fuň a neznámý muž na jeho hřbetě. Musela stopnout prkno, aby neublížila zvířeti a přepadla setrvačností i s chlapcem dopředu. Muž ale stihl sklouznout ze sedla a oba je zachytil do náruče. Ani on to ovšem neustál a padl s nimi na záda. Hanka i Sam přistáli na něm do měkkého. Muž jen tiše hekl a zalapal po dechu.
„Jste v pořádku, pane? Same, není ti nic?“ starala se Hanka.
Kluk k ní otočil rozzářený pohled: „Až na to, že na mně ležíš, mi fakt nic není.“
Hanka chtěla vstát, ale zadržela ji šňůrka amuletu. Podívala se, kde vázne, a zjistila, že její kámen pevně svírá v dlani ležící muž. Uvolnila Sama, aby mohl vylézt a pak se podívala na muže. Pokusila se jemně vytáhnout svůj amulet z jeho ruky, ale nešlo to. Měl zavřené oči, ale cítila, jak dýchá.
„Haló, pane, je vám něco?“ jemně s ním zatřepala.
To už vedle nich přistál Rafan s Tomem a hned za nimi dosedl na zem i Plam. Oba chlapci se přikrčili za Rafana. Ten je ale odstrčil a sklonil se k Hance, aby se podíval, proč dosud nevstala. Když zjistil důvod, vzal mužovu ruku a pokusil se z ní kámen vypáčit. Drak cítil Hančinu úzkost a také k nim natáhl hlavu.
Vtom muž otevřel oči a uvolnil Hančin kámen.
„Ahoj, Plame,“ řekl vlídně drakovi a přesunul pohled na mladíka, „ahoj Rafe, to je dobře, že jsi Hance vrátil hodinky a moji paměť.“
Všichni strnuli jako solné sloupy. Ten muž byl bezpochyby člověk, ale...
„Vrone?“ zeptal se nejistě Rafan. Tulík na jeho rameni šmejdil a radostně mísil své čiřikání se slovy: „To je on, je to on, je to tak.“
Hanka stále ještě nevěřila. Magický zrak ji informoval, o tom, že je to člověk s velikou magickou aurou, kde sice v základech převládalo temné spektrum, ale bylo nějak podivně propleteno a provázáno světelnými vlákny. Zkusila dračí kontakt, ale i ten se lišil. Tohle nebyl džin, byl to někdo jiný, kdo si přečetl jeho paměť.
To už u jejich skupinky přistál i pomalejší Sváťa. Natáhl se přes dvojčata, aby lépe viděl, ale stejně zatím nechápal, o co tu jde. Teprve díky magickému vidění zaregistroval něco, co nečekal. Na tom ležícím chlapovi bylo něco důvěrně známého.
Muž vzal do dlaní Hančinu ruku. Ta se náhle zastyděla a slezla z jeho těla, na kterém doposud seděla. Muž ale její ruku nepustil. Také se zdvihl do sedu a díval se jí do očí.
„Ty jsi ve mě věřila jako první. Dala jsi mi důvěru, i když ses dozvěděla o tom, že jsem zabil své děti a jejich matku. Byla jsi maják na mé dlouhé pouti plné bolesti. Ukázala jsi mi cestu ke svobodě. Nyní už žádného pána nemám a je ze mě člověk,“ snažil se hovořit srozumitelně, ale znělo to spíš naléhavě.
„Je to on, je to on,“ pokřikoval na ni Plavík.
„Dovol, abych se ti představil. Jmenuji se Vron, a i když nenosím prsten kouzelníků, pár drobných magických schopností mi zůstalo. Díky nim jsem poznal svou paměť, kterou nosíš jako amulet. I když cítím, že mi stále ještě nevěříš, je to tak. Kouzelný džin už sice nejsem, ale můj vztah k vám se nezměnil.“
Hanka se otočila na Rafana a Sváťu.
„Věř mu,“ řekl Sváťa.
„Věř tulíkovi,“ kývl Rafan.
Hanka vyprostila ruku a vstala: „Nevypadáš, jako on.“
Muž se také zdvihl ze země a smutně vzdychl: „To je mi líto.“
„Ale máš stejné oči,“ usmála se najednou a se slzami v očích ho objala.
Muž ji k sobě přitiskl se stejnou vřelostí a možná, že slzy zradily i jeho, protože zavřel oči a schoval obličej do dívčiných rozcuchaných vlasů.
„Vrone... Přísahej, že už mi neodejdeš.“
Pustil ji z objetí, vzal ji za bradu, aby jí viděl do obličeje, a vážně prohlásil: „Momentálně se nikam nechystám. Neboj se.“
Náhle Plam natáhl tlapu a cvrnkl drápem Sama do prsou, až chlapec odlétl metr dozadu.
„Co to děláš, Plame?“ napomenul ho Sváťa a natáhl ruku, aby Samovi pomohl vstát.
„Zkouší na mě temná kouzla,“ zamračil se drak zblízka na chlapce.
„Same,“ vlepil chlapci Vron pohlavek, „dneska už těch lumpáren bylo dost! Jestli toho okamžitě nenecháš, poradím dědovi, jak tě zavřít do pokoje, abys celou slavnost nemohl ven.“
„Promiň, Vrone, já už toho fakt nechám. Jen jsem byl zvědavej, jestli jsou draci opravdu tak odolní proti magii, jak se říká.“
„A co měla znamenat ta honička na prknech?! Děda vám tyhle hry přece zakázal!“
„Ale Vrone, u nás na škole je tahle zábava normální. Když nebudeme trénovat, tak nás na začátku příštího školního roku všichni převálcujou.“
„Jenže jestli se vám v době, kdy vás hlídám, něco stane, tak děda převálcuje mě! Takže toho koukejte nechat!“
„No jo, tak jo, už se nezlob,“ vzal ho za ruku Sam a podíval se na něj nevinným odzbrojujícím pohledem. Vron mu rozcuchal vlasy a kývl na oba malé kluky, aby si šli najít svá supervolonová prkna.
Pak se otočil k Hance: „Zachariáš mě čirou náhodou zaměstnal a teď tu mám na starosti tyhle dva rošťáky. Dřív už sice byli divocí, ale teď jsou ještě navíc i nebezpeční. Mojerana to s nimi nemá snadné. Ještě že si pro ně zítra přijedou jejich rodiče. Tihle dva by připravili o nervy i kouzelného džina.“
„Zachariáš neví, kdo jsi?“
„No, hádám, že to nejspíš tuší. A dost možná, že mě sem přivedl právě kvůli tomu, aby vyzkoušel, jestli poznám svůj paměťový kámen. Ale měli bychom si pospíšit do útulku. Slavnost už je připravena a čeká se jen na vás.“
„No, však už mám taky hlad!“ řekl Sváťa, nevšímaje si obličejů, které mu za zády dělali kamarádi.
„Takže na prkna a hezky spořádaně zpátky domů,“ zavelel Vron poté, co se se svými prkny vrátili Tom a Sam.
Když se konečně objevili v útulku, přivítali je všichni jejich známí a Hanka běžela obejmout R’íhana, L’galu a P’ujiba, kteří se také dostavili. Bylo skvělé si popovídat se všemi, které tak dlouho neviděla. Po podobné chvíli toužila od okamžiku, kdy ji uklidili k sirénám. Pak pozornost všech přítomných k sobě upoutal Giro krátkým zacinkáním na požární zvon. Všichni polekaně zdvihli hlavu, ale když viděli, jak se strážce usmívá, zase se uvolnili. Giro všechny hlasitě oslovil:
„Vážení přítomní, dovoluji si prohlásit naši dnešní oslavu za zahájenou. Pro ty, kdo ještě nevědí, co všechno tu slavíme, připomínám, že naši malí pomocníci, no možná už nám trochu za tu dobu vyrostli, ale to nic nemění na faktu, že se jim podařilo úspěšně zakončit základní magické vzdělání. Všichni jim tu pochopitelně blahopřejeme. No a dalším oslavencem je dnes můj švagr Nik, který oznámil zasnoubení s Paulou. I jim srdečně blahopřejeme a věříme, že jim láska vydrží nejen do svatby.“
Hanka se ohlédla po kamarádce, která si s Nikem vyměnila rozzářený zamilovaný pohled.
„Nezasnoubíme se taky?“ vzal ji kolem pasu zezadu Sváťa a pak hbitě se smíchem uhnul před Hančinou pádnou rukou.
„Ale já to myslel vážně. To bylo vyznání lásky,“ s ohníčky v očích oznamoval Hance z dostatečné vzdálenosti.
„Hele, brácho, nech si ty legrácky na jindy, jo?!“ houkla na něj a šla se podívat za Plamem.
„Ona mi nevěří,“ vzdychl Sváťa a otočil se na Rafana.
„Ještě jsi pro ni moc mladej, dej jí trochu času, třeba na to jednou přijde sama, že jsi pro ni ten pravý.“
„Ty věříš tomu, že na to přijde?“
„Nesmíš na ni moc tlačit. Hanka kolem sebe potřebuje prostor a volnost. Zatím chce být jen kamarádkou, tak jí to neber, nebo se ti začne vyhýbat.“
„Asi máš pravdu. Ale jak to má člověk vydržet, když ji má rád?!“
„Jestli ji máš opravdu rád, tak je to především ve tvém zájmu. Poskytni jí čas a kamarádské zázemí. Možná jednou přijde chvíle, kdy ona sama bude chtít i něco navíc. Počkej si na tu chvíli. Věř zkušenému bráchovi, stojí to za to, když se to povede.“
„Tak jo, věřím ti. Zkusím to nezkazit.“
Hanka si zatím povídala s Plamem a litovala, že nemohou zůstat v útulku déle. Nakonec se přišla rozloučit i Karmaneuduna.
„Díky za ty dva týdny, které jsme u vás mohli strávit,“ řekla Hanka, „asi by vám měli poděkovat i kluci. Kde sakra vězí?“
„Támhle,“ ukázal Plam na místo, kde se Sváťa a Rafan bavili.
„Jsou opravdu jako bratři,“ usmála se Hanka, když je viděla.
„Ale oni přece jsou bratři, i když jen z otcovy strany,“ podotkla dračice.
„Cože?“ vykulila oči Hanka.
„Myslela jsem, že už to víš dávno,“ podivila se Karmaneuduna dívčinu překvapenému výrazu, „jejich aura přece hovoří jasnou řečí spektra.“
„To ano, ale nikdy mě nenapadlo, že je to něco víc než náhoda. To je tedy bomba! Musím jim to říct.“
„Počkej,“ zarazil ji Vron, který se také přišel s draky rozloučit a zaslechl konec jejich rozhovoru, „Raf to ví už dlouho. Kdyby chtěl, aby se to rozkřiklo, dávno by se o tom zmínil.“
„On to ví a nic nám neřekl?“ nechtěla uvěřit Hanka.
„Myslím, že si nepřeje, aby o jeho životě rozhodoval Dundar. Zachariáš mu jako zákonný zástupce vyhovuje mnohem víc.“
„A co Sváťa a já? Přece si všechno říkáme...“
„Už kolik let se oslovujete jako sourozenci. Proč to komplikovat?“ podíval se na ni Vron svým chápajícím pohledem a Hanka si uvědomila, že má pravdu. Jejich účelově vymyšlená rodina se za tu dobu stala skutečnou rodinou bez ohledu na to, kdo se komu narodil.
„Vrone, chlape, kde sakra vězíš? Bude se podávat zmrzlina, tak pro ni dojdi,“ ozval se v blízkosti přísný trpaslíkův hlas. Vzápětí dorazil Zachariáš až k nim a zarazil se, když uviděl Hanku.
„Víš, on se opravdu jmenuje Vron. Má s tebou stejné příjmení. Zaměstnal jsem ho u sebe. Taková náhoda, víš,“ vysvětloval dívce nejistě a koukal s obavou, jak bude Hanka reagovat.
„Jo, to se stává, že mají lidé stejné jméno a ani nejsou příbuzní,“ pokrčila rameny s nevinným pohledem.
„Jo, no jo. Přesně tak. To se stává,“ mumlal trpaslík a koukal z jednoho na druhého, jako by čekal nějakou reakci.
„Dokonce se stává i to,“ řekl významně Vron, „že tě zaměstná tvůj dobrý kamarád a při tom tě naprosto bezohledně vezme na hůl.“
Pak popadl trpaslíka pod krkem a výhružně k němu sklonil hlavu: „Makat jen za stravu a ubytování! Ty jeden smrdutý dechu falanských močálů, tohle se dělá přátelům?“
Trpaslík zamrkal a vzal Vrona pěstí do žaludku. Ten heknul, Zachariáše pustil a s úsměvem poodstoupil.
Zachariáš se podíval po Hance a když viděl, jak stěží zadržuje smích, ušklíbl se: „Zkazili jste mi největší překvapení dnešní slavnosti. Ale odpouštím vám. A tobě, Vrone, slibuju k tomu ubytování průměrnou mzdu. Ale jen za předpokladu, že hned skočíš pro tu zmrzlinu.“
„Co bych neudělal pro největšího vydřiducha v Santareně,“ ušklíbl se Vron a zmizel, aby připravil sladké pohoštění. Dívka s úsměvem od ucha k uchu sledovala vzájemné popichování svých dvou přátel.
„Jsem rád, že jsi šťastná,“ řekl Hance Plam a zlehka jí na rozloučenou foukl do vlasů, „užijte si slavnost, my už vám tu nebudeme zaclánět.“
Pak s matkou stranou a oba zmizeli v bráně vytvořené dračicí.
Hanka se s trpaslíkem dívala za nimi ještě i poté, co se mihotání brány úplně rozplynulo. Zachariáš vylovil z kapsy nádherně červené jablko a podal jí ho. Jen se mlčky usmála a zakousla se do lahodně šťavnatého ovoce.
|
Konec 4.části |
Konec
© 2013 Ilka Pacovská, Praha
Slovník
Aberilové = patří mezi měňavce, pohybují se pomocí rosolovitých chapadel, komunikují mentálně. Žijí v podzemí Prokletých hor a využívají své mimořádně silné magické schopnosti ovlivňovat ostatní živé tvory
Berdové = společenství s nadprůměrnými chemickými znalostmi. Jsou drobní a mírumilovní
Bersereta = nenápadná mořská ryba požírající jedovaté řasy. Za pomoci magie zkonzumovaný jed přetvoří a využívá ho při obraně rybího hejna. Tvora, který ji pozře, se zmocní agresivní šílenství
Běsové = mají vlastní sykavou řeč a málokdy se učí jiné jazyky. Tvar jejich těla připomíná rejnoky, ale sídlí na souši poblíž míst, kudy odcházejí duše do zapomnění. Živí se magií a strachem umírajících. Jsou neuvěřitelně rychlí, takže vidět jsou jen rozmazaně
Bohrové = mimořádně vyspělá společnost, dávají přednost rozumu před emocemi a příležitostně kontrolují světy ve svém dosahu. Obvykle na nich zasahují až v případě nějakého mimořádného ohrožení. Experimentují při vytváření inteligentního života
Děsivý strážce lesa = magická bytost zdržující se obvykle v lesích na území jednorožců
Dizlobraz = druh dikobraza, který se snaží vetřelce oslepit vystřelujícími ostny
Dryády = malé víly žijící v symbióze se stromem
Duch = mlhavá existence mezi životem a smrtí, kdy vědomí odmítá odejít do zapomnění a drží se neviditelné podoby bývalého těla
Kouzelný džin = magická bytost potrestaná za těžký zločin, musí neustále někomu sloužit s nepatrnou nadějí na vysvobození
Fagliniové = vznikli při experimentu Bohrů, kteří se pokoušeli vytvořit vědomí nezávislé na hmotě. Dostali svoji planetu, časem se z nich vyčlenili knutové
Fuň = kůň s omezenými magickými schopnostmi, s oblibou se chová poťouchle
Genog = mohutná, málo inteligentní, o to však agresivnější příšera s ohromnými chlupatými končetinami
Goblini = v primitivním společenství se občas vyskytnou i nadanější jedinci, kteří se naučí mluvit a čarovat. Žijí v divočině Prokletých hor a potencionální vůdce tlupy posílají do magické školy v Airbowanu
Guruvan = vylepšený knut. Jeho posláním je proniknout na vhodnější a zajímavější světy a umožnit přistěhování dalších knutů
Harpyje = domlouvají se harpyjštinou, ale některé ovládají i lidskou řeč. Vzdáleně se podobají se lidem, v dospívání jim narostou křídla, místo vlasů se vytvoří peříčka, ostrý nos vzdáleně připomíná zobák a na končetinách jim vyrůstají místo nehtů drápy. Rády na sebe berou podobu divoké husy. Doprovázejí umírající duše přes hranici zapomnění. Tvorové s magickým zrakem je vidí jako nádherné andělské bytosti
Hřejiváček = drobný zpěvný pták, jehož zpěv zmírňuje napětí a vylepšuje náladu
Jednorožci = domlouvají se mentálním kontaktem, dávají přednost životu v ústraní, jsou magicky zdatní a nezáludní
Ještěroraf = bývá s oblibou využíván jako hlídací ještěr. Většinu času prospí, ale je mimořádně magicky vnímavý. Útočí na vetřelce, ale nehybných postav si nevšímá
knutové = tvorové z experimentu Bohrů, kteří zatoužili mít svoje tělo, a odešli zkoumat možnosti na jiný svět
Kvanter = štíhlá šelma, která s pomocí magie dotáhla mimikry k dokonalosti
Mžitka = podobná světlušce, ale víc září a vyhledává tmu
Norous = vypadá jako větší křeček a při hloubení cestiček pod zemí využívá magii
Pálivec = připomíná malého ježka, který kolem sebe při nárůstu emocí vytváří pole se silným žárem
Pupusata = vzácná sladkovodní želva, jejíž magické schopnosti se objevují pouze v době rozmnožování. Je pojmenovaná po zvucích, které vydává
Rochňák = připomíná bobra bez ocasu a jeho doupě neuvěřitelně smrdí. Tento druh obrany před nepřáteli navíc posiluje i magicky
Savule = vypadají jako průsvitní zelení motýlci. Jejich bílé housenky vysávají magii stromů
Sirény = žijí pod vodou, hovoří sirénštinou, podobají se lidským ženám, ale dýchají žábrami, na nohy si navlékají plovací ploutev, nemají mezi sebou muže
Skřeti = se vyskytují ve Tvém hradu. Tito vychrtlí hrbatí služebníci, kteří dovedou nakrátko měnit vzhled, se většinou živí krysami
Skřítci = drobní hbití mužíčci se pohybují v blízkosti Záludného lesa a při polapení splní jedno přání. Ti nejtlustší bývají sežráni vlky
Spíd = připomíná vzhledem vlka, ale z hrudi se mu vysunuje oko a zub na dlouhé stopce. Jeho útok je smrtící. Někdy bývá hostitelem knuta
Spiripyr = inteligentní bojovný pták, menší než archeopteryx, obvykle doprovází mocné draky. Klid mu nedělá dobře, svědčí mu žár a válečné podmínky, umí plivat oheň
Svrbilky = připomínají hbité malé ještěrky. Sají temnou magii a místo, kde se dotkly kůže napadeného, týden výrazně svědí
Temnochod = druh lenochoda. Pohybuje se hlavně v noci a jeho srst produkuje temnotu
Tleskavec = patří mezi dravé ptáky a používá při lovu zvláštní techniku. Zmizí ve vzduchu a pak se objeví těsně nad kořistí, což doprovází hlasitý tleskavý zvuk
Trpaslíci = hovoří stejným jazykem jako lidé, jsou menší, ale silní a vždy bojovně naladění
Tulíci = drobní tvorové podobní maličkým veverkám s dlouhým ocáskem jsou schopní komunikovat mentálně, ale dokážou se naučit i lidskou řeč. Žijí jako chráněný druh v rezervaci Magický les, a pokud se některý z nich připojí ke kouzelníkovi, doprovází ho celý život. Dovedou mírnit stres
Upírek = drobný druh netopýra, který s pomocí magie vyhledává po setmění teplokrevné živočichy a saje jejich krev. Šíří nebezpečnou nemoc debilózu
Visák = mimořádně jedovatý pavouk s magicky zesíleným účinkem jedu
Vososák = patří mezi nepříjemně útočné vosy, jimž magie umožňuje přežít i v nepříznivých podmínkách
Následuje: Průvodce ztracených Skupina
Sedmý 01) Ostrov zasvěcení
03) Únosce draků
06) Otrocká krása
07) Zlodějíček z pátých hradeb
08) Dračí cejch
Mapa světa ságy Sedmý smysl Titul: Vrať drakovi, co je jeho
Autor: Ilka Pacovská © 2013 Ilka Pacovská, Praha
Skupina: Sedmý smysl
4
Veškeré připomínky jsou vítané vsemerad@volny.cz
Nakladatel: Albatros
Žánr: Dětská fantasy
Téma: Vrať-drakovi-S4
Ilustrace: © 2013 Jan Patrik Krásný
Vyšlo: 2013
ISBN: 978-80-00-03142-2
Seženete ji: Albatros
Cena: 249Kč
Next: Průvodce ztracených
(Sedmý smysl 5) Anotace Konečně se ukazuje, proč si černá dračice hýčká lidské děti a zejména Hanku. Chce totiž od ní získat zpět něco, co předtím patřilo drakům. Jenže Hanka se mezitím spřátelila se synem dračice Plamem, který se jí v rozhodné chvíli zastane... Ukazuje se ale, že to nebude tak snadné, jak si to dračice představuje... Připomínky Tuto dobrodružnou knihu si můžete sami upravit. Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru. SDÍLENÁ LITERATURA
www.romanyzdarma.cz
www.cteni-zdarma.cz
www.giweruz.cz
Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta
***
2800137346/2010 ***
dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).
Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům. Díky. "Vrať drakovi, co je jeho" (komentáře)
Téma=Vrať-drakovi-s4
Errata:
ZDE
můžete změnit jméno hlavního hrdiny i hrdinky (třeba na svoje). (Nastavení platí i pro jiné knihy.)
12.08.2021 12:24
Domů
Statistiky