Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

V paláci

Venku byla ještě tma, ale svítání nebylo daleko. Hanka byla překvapená. Zatím Quinwal znala jako město, kde se obvykle moc lidí ulicemi nepohybovalo. Tuto noc se něco změnilo. Snad všichni ze širokého dalekého okolí vyrazili ven, aby o něco nepřišli. Někteří jen postávali a klábosili, zatímco jiní nepokrytě oslavovali. Tu a tam bylo vidět raněné, o které se starali ošetřovatelé nebo mágové. Štístko se nikde nezastavoval a rychle kráčel kupředu. Měli co dělat, aby mu stačili. Prošli kolem jednoho hořícího domu. Vlastně už nehořel, jen doutnal a lidé kolem pobíhali, aby ho uhasili úplně. Prošli nestřeženou bránou na první hradby. Tady už tolik lidí nebylo. Zamířili k nejhonosnější budově uprostřed udržovaného parku. Zahradníci se asi budou muset hodně snažit, aby odstranili škody, které tu vznikly během dnešní noci. Moc času na rozhlížení ale neměli. Mířili přímo do paláce. Tady už stráže vchod hlídaly.

Během několika minut Zik klečel u provizorního lůžka svého táty. Dejus byl při vědomí a ošetřoval ho jeden z mágů. Přesto Hanka obětovala trochu magie, aby zkontrolovala, jak na tom zraněný je. Mág odvedl dobrou práci. Rány byly ošetřené do hloubky, akorát na hrudi bylo jedno podezřelé místo, které se dívce nelíbilo. Nebylo úplně jasné, jestli je to deformace ze starého zranění nebo z nového. Sváťa by to určitě dokázal lépe, ale momentálně jí nemohl ani poradit. Zkusila tedy deformaci přeléčit podle svých nejlepších schopností. Dejus si položil ruku na prsa a několikrát se zhluboka nadechl. Pak pohledem vyhledal Hanku a pokusil se úsměv. Spiklenecky na něj mrkla a stáhla se.

To už k nim dorazil Tian DelHas, aby Hanku a Faglina zaměstnal při kontrole zajatců. Čekalo ji náročné ráno, protože nakonec se ukázalo, že je nutné zkontrolovat skoro všechny, které Tian hodlal pověřit ostrahou a obnovením pořádku ve městě. Seznámili ji také se správcem DelArkem, kterého vytáhli z vězení. Díky jeho organizačním schopnostem se do všeobecného chaosu začal krůček po krůčku vracet pořádek. Vypadal vyčerpaně, ale odmítl odpočívat, dokud se nepodaří zajistit ostrahu u bran a rozhodnout o velitelských funkcích v kasárnách. Hanka pod jeho vedením zkontrolovala desítky lidí. Když už skoro usínala vestoje, poslal ji DelArk do postele.

Probudila se kolem poledne, když jí malé tlapky přeběhly po krku. Nejdřív podezírala Faglina, ale sotva se její vědomí prodralo k mysli ukolébané spánkem, poznala tulíka. Nejdřív si zkontrolovala vlasy. Nebyly zacuchané a někdo vedle ní se tiše zasmál.

„Tak dlouho tu nejsme, aby Plavík stihl něco zaplést.“

Slastně se protáhla. Bylo skvělé se v klidu prospat. Pak ji mozek vrátil do reality. Kolik jim zbývá dní? Týden? A bude vůbec v jejích silách najít všechny knuty? Co když se před nimi ukryjí? Co když...

„Na, tohle si navlékni,“ podával Raf dívce náramek, „a doplň si z něj magii.“

Byla ráda, že ji vytrhl z neveselých myšlenek a podávaný šperk si zvědavě prohlížela. Nebyl nijak zvlášť nápadný, ale když pocítila jeho dotyk na kůži, uvědomila si, kolik energie v sobě nese. Doplněním své magie nevyčerpala ani zlomek toho, co ukrýval.

„Moc zálibně na něj nekoukej, budu ho muset vrátit Helaře,“ ušklíbl se na ni kamarád, „vlastně patří Demitovi. Půjčil nám ho na cestu do Quinwalu.“

„Ty jsi ho Helaře před bojem nevrátil?“

„Vrátil. Jenže dnes mi ho zase vrazila do ruky s tím, že tě čeká plno práce a měla bys být magicky v kondici. Prý abych se o tebe postaral.“

„Plno práce?“

„Jo. DelHas naplánoval, že kompletně prověříme úplně všechny na prvních hradbách včetně těch, kdo se vyskytují v kasárnách a klášteře mezi prvními a druhými hradbami. Mágové se postarají, aby naší pozornosti neunikla ani myš.“

„To budu kontrolovat i všechny myši?“ vyděsila se Hanka.

„Ale ne, neboj se, na tebe zbydou jen ti, kteří uvíznou v síti našich kouzelníků. Právě všude rozmisťují alkoholové pastičky. Pokud se na ně nachytá něco drobného, bude to mrtvé dřív, než si to uvědomí, že jde o past. Bude-li to něco většího, mágové to chytí a dodají ke kontrole.“

„A dokážou takhle zabezpečit celé město?“ zapochybovala Hanka.

„Nepodceňuj je. Oni to zvládnou. Jen se obávám, že alkoholici a hospodští nás budou pomlouvat a proklínat ještě řadu let.“

„Hospodští?“

„No jistě. Mágové totiž zabavili veškerý alkohol, který našli.“

„No nazdar. Když si představím, že by něco podobného potkalo Zachariáše...“

Oba se zasmáli při vzpomínce na trpasličího přítele.

„Máš hlad?“ zeptal se Raf.

„Děsnej,“ přikývla.

Jeden ze strážných na chodbě je nasměroval do jídelny.

„No páni,“ vydechla dívka, když na stolech viděla bohaté studené mísy a služebnictvo jim hned vrazilo do ruky talíř, aby si nabrali podle své chuti.

„Á, tady jste,“ objevil se vedle nich DelHas a podobně jako oni si vzal talíř a začal ho plnit masem a ovocem. Hanka z něj nemohla spustit oči. Byl vykoupaný, čistě oblečený a oholený. Jedl s grácií šlechtice a všechna ta palácová nádhera kolem významně podtrhovala jeho důstojnost a důležitost. Jestli někdo patřil mezi vládce, tak on určitě.

Zamával na jednu služebnou a nařídil jí: „Až se najíme, zavedeš tady naše mladé do mojí koupelny a najdeš jim něco čistého a přiměřeného na sebe.“

Žena se lehce uklonila a odběhla.

„Nevím, jestli ti to už Raf stihl říct, ale budeš muset hlídat Faglina, aby nespadl do některé z kouzelnických pastiček. Bude to teď tady pro něj trochu nebezpečné.“

Všichni se ohlédli po dráčkovi, který k nelibosti služebných trůnil uprostřed stolu a oždiboval pochoutky z různých mís. A tulík mu ukazoval, co podle jeho názoru ještě stojí za ochutnání. Hanka zvažovala, zda by je neměla napomenout, ale neměla to srdce jim kazit hezkou a zajímavou chvilku.

DelHas sledoval její pohled a shovívavě se usmál: „Jen je nech, ať si to užijí. Za chvíli by se tu měl objevit Josef. Řekne vám, co je kde potřeba ohlídat. Po setmění se vraťte sem, pro všechny své věrné tu chystáme slavnostní večeři a rád bych každému osobně poděkoval za podporu. Taky tu budete mít připravenou komnatu na přespávání.“

„Komnatu?“ zatvářila se Hanka, jako když ji bolí zuby. „Radši bych spala u Zika na zemi společně s klukama.“

„Na to zapomeň, děvče, pobyt na čtvrtých hradbách pro tebe skončil. A v paláci se nehodí, abys spala pohromadě s bandou kamarádů. Nanejvýš mohu zařídit společnou ložnici s Evelínou Obilovou, jestli bys chtěla.“

„S Evelínou?“ upřímně se vyděsila dívka a Rafovi zaskočilo sousto, jak se snažil potlačit smích. I DelHasovi v očích tančila jiskřička pobavení.

O kom se mluvívá... Jeden ze sluhů právě přiváděl Josefa a jeho ženu.

„Haničko, holčičko, tolik jsem se o tebe bála,“ rozzářila se bývalá chůva a málem Hanku přidusila na svých prsou při láskyplném objetí. „Ty ale vypadáš hrozně. Měla by ses trochu umýt a odpočinout si. Za ty poslední dny to...“

„Zadrž, moje milá,“ poklepal jí na rameno Josef, „ještě budete mít spoustu času si popovídat, ale teď si pospěš do kuchyně. Hádám už se ti nikdy nenaskytne možnost vypomáhat v paláci při přípravě slavnostní večeře, až se náš život zase vrátí do starých kolejí.“

„Jistě, mužíčku, máš pravdu jako vždycky,“ usmála se, pokrčila rameny a ještě jednou Hanku srdečně objala.

„Půjdeme se vykoupat,“ prohlásil Raf a hrábl mezi mísy pro tulíka.

Koupelna z leštěného kamene, kde čekala voňavá teplá voda, Hanku oslnila. Nic podobného nikdy neviděla. Čistá voda se líbila i Faglinovi. Zvlášť ta tekoucí. Usadil se v umyvadle a rozkošnicky nastavoval křídla vodnímu proudu. Služebná Hance pomohla umýt vlasy a pak odnesla její oblečení. Vrátila se s obrovským ručníkem a držela dvoje šaty, aby si dívka mohla vybrat. Kalhoty v nabídce nebyly, takže Hanka sáhla po těch, co nevypadaly tak zdobeně. Cítila se trochu trapně, že jí někdo asistuje při oblékání a vrtalo jí hlavou, jestli je stejně obskakován i Raf.

Když se s dráčkem vrátila do jídelny, bylo tam živo.

„No jo, občas se z tebe vyklube i docela pěkná ženská,“ uznale mrkl Raf a vzápětí trochu posmutněl. Asi si vzpomněl na Andělu, usoudila Hanka. Rozhlédla se po přítomných a zeptala se: „Kde je vlastně Vron?“

„Klade s Helarou pastičky,“ ušklíbl se Raf, „nevím, kdy ho zase uvidíme.“

Ale to už k nim zamířil Josef: „Tak co, mládeži? Připraveni?“

Přikývli a společně s ním vyrazili do města, kde je čekala práce. V kasárnách se k nim připojil Artitan a každému z nich dal do ruky tři antimagické náramky a polní láhev plnou kořalky. Celé odpoledne je vodil sem a tam, aby zkontrolovali všechny lidi, co se na prvních hradbách pohybovali.

„Kde je Matyáš?“ zeptala se Hanka dráčka, když jim Josef dopřál chvilku odpočinku.

„Pořád dělá společnost Alici. DelMína se snaží urychlit její léčbu, aby mohl svou sestřenici vrátit domů.“

„Možná by ji měl odvést ještě během tohoto týdne,“ zamyslela se Hanka nad situací, „kdyby se to tady přece jen zvrtlo k horšímu, měli byste na jeho světě větší šanci přežít.“

„Zatím to nejde, potřebuješ mě,“ namítl Faglin.

„To je pravda,“ připustila.

„Možná odejdeme těsně před příchodem bohrů.“

„To bude rozumné,“ přikývla a byla ráda, že Josef přerušil jejich odpočinek a že nemusí myslet na den, kdy tyhle zvláštní bytosti rozhodnou o existenci či neexistenci jejich světa.

Večer po návratu do paláce byla Hanka tak unavená, že se jí na slavnostní večeři ani dost málo nechtělo. Nedostala však šanci se z toho vyvléknout. Služebná už pro ni měla přichystané nádherné a podle dívčina mínění přespříliš okázalé šaty a také účes trval mnohem déle, než bylo Hance milé. Ocenila však nápad, kdy jí služebná amulet od harpyjí zapletla do vlasů tak, aby se při natočení hlavy sám zhoupl přímo před oči, aniž by ho musela brát do ruky. Tím měla možnost velice nenápadně mít pod dohledem každého, kdo by mohl být podezřelý. Odpoledne objevila jen jednoho knuta a byla nervózní z toho, kolik jich tu asi ještě zbývá. DelHas sice tvrdil, že většina jich musela zahynout při závěrečné palácové bitvě, ale dráček ji varoval, aby na to nespoléhala, a připomínal, jak jsou knutové inteligentní. Nabádal ji, aby neustále hlídala lidi kolem sebe, protože se dá očekávat, že se knutové pokusí přesunout na osoby vysoce postavené s patřičně vyvinutým sedmým smyslem.

„A jak zjistíme, jestli jsme je opravdu dostali všechny?“ ptala se starostlivě Faglina.

„My to bohužel zjistit nedokážeme, to umí pouze bohrové,“ zněla jeho znepokojivá odpověď.

Na večeři se opravdu sešli všichni, kdo bojovali na straně Deliů. Hanka nechápala, jak je možné tak velkou akci úspěšně zorganizovat, ale DelArk měl opravdu nadání, protože tu všechno plynulo přirozeně bez zádrhelů. Několik sluhů přesně vědělo, jaký je zasedací pořádek, každý stůl obsluhovala jiná parta a jídla bylo všude tolik, že by se tu při dobré vůli nakrmilo celé město. Hanka seděla mezi Zikem a Matyášem a naproti nim uznalým mrknutím přivítali její příchod Raf, Vron a překvapeně se na ni zahleděla i Helara. V čele živě diskutoval DelHas se správcem DelArkem. Vedle nich... Poznala ho teprve když se k ní natočil svou zjizvenou tváří. Pramen vlasů měl hozený přes poškozené oko. Tentokrát přišel bez šátku a ve slavnostním oblečení. I on vypadal skoro královsky. Dejus, vlastně nyní už DelRiux pozorně naslouchal rozhovoru svých společníků.

„Tátovi to sluší, co?“ drcnul do Hanky loktem Zik, když si všiml, kam se dívá, a hned ji začal upozorňovat i na další důležité osoby, jako byla DelMína nebo Horkarundan.

„Představ si, že vaši mágové dokonce dokázali probudit z kómatu DelBufa. Ten tu ale dnes není. Ještě nebyl dost silný na to, aby sám přišel, a odmítl nabídku, že ho sem přinesou. Za tři dny ale už prý bude natolik v pořádku, aby zvládl slavnostní ceremonii. Aspoň to sám tvrdil.“

„A ty víš, co se v příštích dnech chystá?“ divila se Hanka.

„No to je přece jasné,“ kasal se Zik svou informovaností, „jmenování nového krále musí proběhnout co nejdřív. Zítra a pozítří se všechno připraví a další den bude DelHas slavnostně korunován.“

„Takže DelHas bude králem?“

„Jo. A jako náš panovník pak bude mít právo vyzvat podle svého uvážení kohokoliv, aby přistoupil k osudí. Táta slíbil, že mě na doplňovací shromáždění Velké sedmy vezme s sebou, abych to viděl. Vás asi pozvou taky. Tady v Quinwalu se to považuje za velkou poctu.“

„No a hned potom se asi vrátím s Alicí domů,“ vstoupil do hovoru Matyáš.

„Jo, jasně. Ale ne hned. Pustí tě až po velkém slavnostním shromáždění lidu na druhých hradbách, kde se král představí lidu a oznámí městu, jak dopadl Los osudu.“

„To už bych si docela odpustil.“

„Jenže Hanka tam bude mít skvělou příležitost zkontrolovat v podstatě všechny obyvatele města, jestli jsou čistí. A k tomu přece potřebuje Faglina.“

„No dobře. Jeden den navíc už nehraje roli. A jak znám Alici, taky to bude chtít vidět.“

„Proč s tebou nepřišla na večeři?“

„Nudila by se tu. Neumí zdejší řeč. Vezmu ji až na korunovaci. To pro ni bude mnohem zajímavější podívaná.“

Zatímco se lidé bavili, tulík s dráčkem se slunili v pozornosti přítomných a navzdory tomu, že už se přecpali v poledne, ochutnávali od všeho, co se objevilo na stole.

Po ovocném moučníku DelHas požádal hosty, aby se přesunuli do vedlejšího sálu, který byl sice rozlehlý, ale bez jediné židle. Jen kolem stěn byly jen jakési úzké ne příliš pohodlné lavice. Kulaté stoly tu hostům nabízely drobné chuťovky, ovoce a velké množství nápojů. Čekalo je tu krátké vystoupení dětského chrámového sboru a pak pronesl DelHas děkovnou řeč. Naštěstí byl stručný. Vzápětí se rozproudila zábava. Lidé se shlukovali do skupinek a Hanka si s překvapením uvědomila, že tahle varianta shromáždění vůbec není špatná. Mohla si popovídat s Vronem, Artitanem, dokonce zvládla neztratit úsměv ani při konverzaci s Evelínou. Z jejího upovídaného zájmu ji pak vysvobodil Zik se svým otcem.

„Nečekala jsem, že se tak rychle uzdravíte,“ usmála se Hanka na DelRiuxe.

„Nikomu to n-neříkej, ale ještě mi není úplně do skoku,“ podotkl tiše, „přišel jsem ti p-poděkovat za to, žes mě léčila.“

„To byla jen taková drobná výpomoc,“ pokrčila rameny dívka.

„Pomohlo mi to. Dokonce se mi teď i m-mnohem lépe mluví.“

„Proč jste žili na čtvrtých nebo pátých hradbách, když vlastně patříte do Velké sedmy?“ nedokázala Hanka ovládnout svou zvědavost.

„Byl jsem přesvědčený, že jako m-mrzák nemám Velké sedmě co nabídnout. Bál jsem se, že by se d-dobře situovaní lidé mně a Zikově matce posmívali. Vlastně jsem se schovával p-před všemi, kdo nás znali. Víš, rodina někdy dokáže ublížit víc než cizí. Mezi chudými si nás nikdo nevšímal, m-měli jsme tam svůj klid.“

„A kde je tvoje máma? Ukaž mi ji,“ obrátila se Hanka k Zikovi. Ten se zarazil a tázavě pohlédl na otce.

DelRiux dal Hance ruku kolem ramen a odvedl ji kousek dál od ostatních.

„Všiml jsem si, že se znáš s některými m-mágy tam od vás. Mám na tebe soukromou prosbu. Chci se zeptat, zda by ses n-nepřimluvila u někoho schopného, aby se přišel na Zikovu matku podívat. Ona je svým způsobem taky m-mrzák, ale v magickém slova smyslu. Její mysl p-poškodilo silné kouzlo.“

„To se dá snadno zařídit. Řeknu Vronovi a Artitanovi, možná by se mohla připojit i Helara.“

„To budu rád, ale nemluvte o tom p-prosím s našimi lidmi.“

„A proč?“ podivila se Hanka.

„Kdyby se s tím n-nedalo nic dělat, nechci, aby ji litovali. A n-nechci každému na potkání vysvětlovat, jak s tím dokážeme žít.“

„Jasně,“ přikývla dívka a naznačila zamknutí pusy na klíč.

Ke konci večera už Hanka málem necítila nohy. Nové boty ji nepříjemně svíraly a magií na ně plýtvat nechtěla. Ale byla spokojená. Žádný knut se neobjevil a stihla s Vronem domluvit návštěvu u Zikovy matky.

Errata:

12.08.2021 12:51