Černý pasažér (31) - Zlodějíček z pátých hradeb Dětská fantasy (od 15 let)

Pochodovali pod městem s krátkými pauzami na odpočinek celou noc. Poslední část chodby ale vypadala jinak. Působila přírodním dojmem. Členitý terén, nerovné stěny, někde se stěží protahovali, na dvou místech museli po čtyřech.

„Pořád jsou nám v patách?“ zeptala se unaveně během krátkého odpočinku.

„Původně jsem myslel, že je tvůj malý kamarád odlákal. Zdá se ale, že se rozdělili podobně jako my.“

„Použití magie by nás prozradilo, je to spíš instinkt. Byl bych špatný pašerák, kdybych necítil, že po mně někdo jde. Musí to být fakt dobrý stopař. Ale nemá šanci. Je příliš daleko, aby nás chytil. Naše tempo mu neumožnilo dostat se blíž. No nic, musíme se zvednout a pokračovat, abychom nezmeškali důležitou schůzku.“

Neměla šanci se zeptat jakou, protože poslední úsek cesty byl obzvlášť neschůdný. Měla co dělat, aby na vlhkém členitém povrchu neuklouzla. Dokonce se chvíli brodili vodou.

Po krátké chvíli už se ocitli přímo na denním světle. Vynořili se mezi skalami poblíž moře. Na jednom balvanu u vody seděl chlap. Při jejich příchodu vstal a oprášil si zadek.

„Jestli jsi, Fahade, vypil jen jednu jedinou láhev, zakroutím ti krkem,“ odpověděl muži otec a Hanka se neubránila úsměvu při pohlednu na známou vousatou tvář.

„No ne, koho mi to vedeš? To je ale milé překvapení. Ona je ten černý pasažér?“

„Vždyť mě znáš, na mě je spoleh. Ještě nikoho, koho jsem na loď propašoval, nechytili.“

„Tak to nezakřikni,“ ušklíbl se Hančin otec a poslal dívku, aby si vyřídila své tělesné potřeby, než dojde k akci.

V maličké laguně se tu houpal kormidelníkův člun. Systém úkrytu byl podobný jako u sudu s rybami. Akorát že tentokrát šlo o bednu v bedně.

„Všichni kapitáni jsou zvyklí, že si s sebou Fahad vozí bednu s chlastem,“ vysvětloval dívce otec, zatímco kormidelník opatrně uvolňoval skrýš, „námořníci z lodi tě zdvihnou a opatrně odnesou do skladiště. Musíš počkat v úkrytu, až tě Vron nebo Fahad přijdou vysvobodit. Buď trpělivá, bude to až poté, co loď zvedne kotvy.“

„A ty se mnou nepojedeš?“ pohlédla do očí, které se tak podobaly jejím.

„Ne, můj domov je tady a tobě bude líp beze mě než se mnou. Rád jsem tě viděl, ale na rodiče si hrát neumím. Promiň.“

„Díky za pomoc. Jsem ráda, že jsme se potkali,“ sáhla do kapsy a podala Xarovi křišťálovou mušličku, „tohle si vezmi na památku. A kdybys někdy potřeboval protekci u Velké sedmy, tenhle amulet ti u nich otevře dveře.“

„Děkuji. Taky pro tebe něco mám,“ podal jí otec krabičku. Otevřela ji a spatřila dva tenké zlaté kroužky.

„Mají v sobě trochu magie a pomohou ti, až budeš potřebovat něčí pomoc. Používej je s rozvahou.“

„Mám tě ráda, tati,“ poprvé za celou dobu přistoupila ke Xarovi a objala ho. Také ji sevřel do náruče a přitiskl k sobě.

„Tak tedy šťastnou cestu,“ postrčil otec Hanku k otevřené bedně. Vklouzla dovnitř. Bednu jí vystlali měkkou dekou a měla tu i malou polní láhev s vodou. Víko jí zaklaplo nad hlavou a slyšela, jak nad ni ukládají připravené láhve s kořalkou. Jakmile dovnitř vložili i vycpávky, sklo přestalo cinkat. Pak se loďka zhoupla, když ji silné ruce odstrčily od břehu.

Netušila, jak dlouho Fahad musel veslovat, než námořníci jeho zavazadla pomocí rumpálu vytáhli na palubu lodi, ale zdálo se jí to jako hodina nebo dvě. Neodvážila se přivolat magií světlo jen kvůli takové hlouposti, aby se koukla na hodinky. Bednu uložili do skladiště, přesně jak Xar řekl. Následovalo další nekonečné čekání, než se bedna začala jemně kolébat. Mohlo to znamenat jen jedno jediné. Loď vyplula.

Během chvilky ji to kolébání uspalo. Probudilo ji skřípání otvíraného víka.

„Vydrž, Hanko, za chvíli jsi venku,“ tlumeně ji uklidňoval Vronův hlas.

Musel jí pomoct vstát, jak měla přeleželé všechny končetiny. Nakonec se s chutí protáhla.

„Únavné. Celou noc jsme pochodovali, protože si táta myslel, že po nás někdo jde.“

„Ale já opravdu nevím. Líbilo se mi, že se o mě stará, že zabil toho lumpa, který mi ublížil. Vlastně se mi líbilo i to, že žije tak trochu mimo zákon. Jenže jaký je doopravdy? Asi bychom spolu museli žít delší dobu, abych dokázala napevno říct, jestli je nebo není podle mého gusta. Skoro ho neznám. Kapku jsem se před ním styděla. Tobě třeba řeknu všechno, ale u něj mi přišlo poněkud trapné se bavit třeba o prádle, které zrovna smrdí v jeho koupelně a tak. Rozumíš?“

„Ne, to ne. On se snažil, já jsem se snažila, ale asi jsme na sebe neměli dost času.“

Vron jen kývl hlavou a vybalil pečivo, sýr a uzenou rybu: „Budeš se tu muset schovávat až do chvíle, než se dostaneme z dosahu quinwalské magické anomálie. Kapitán lodi je totiž zarytý patriot, a než jsme vypluli, museli námořníci prohledat kdejaký kout, aby se ujistil, že tě nemá na palubě. Byl by schopen otočit loď zpátky do města, kdyby tě někdo zahlédl. Takže v žádném případě nepoužívej magii a chovej se tiše. Tahle bedna chrání tvou skrýš. Chodit za tebou budu jen já nebo Fahad. Buď opatrná. Nesmíme se prozradit ani před kapitánem ani před našimi mágy. Byl bych rád, kdyby tvůj útěk i nadále zůstal záhadný a nevysvětlený. Tím se vyhneme případným komplikacím a spekulacím, zda jsme v Quinwalu neporušili tamní zákony.

„No, hlavně buď rozumná,“ vzdychl rezignovaně nad dívčinou rozjařenou náladou.

„Až to bude bezpečné, dám ti vědět, a ty se pak můžeš přemístit domů.“

„Jak už jsem říkal. Kapitán je typický představitel Quinwalu a dokud nebudeme v přístavu, k otevření brány určitě souhlas nedá. A my to budeme muset respektovat. Nemysli si, že to mágy neštve.“

Jakmile loď proplula kolem osamělého útesu, Hanka okamžitě ucítila dva kontakty ve své mysli. R’íhan vyjádřil nesmírné potěšení, že se jeho dcera vrací, a pak se stáhl, protože se vehementně hlásil o spojení Plam. Měli si toho tolik co povědět, že ani nevěděli, z kterého konce začít.

Vtom do skladiště vtrhl Vron: „Blázníš, nebo co?! Přece jsem tě výslovně žádal, abys nepoužívala magii. Okamžitě toho nech, než si toho někdo všimne!“

Nyní bylo čekání skoro nesnesitelné. Kdyby mohla postrkovat ručičky hodinek, udělala by to. Musela vydržet ještě dalších několik hodin a zůstat při tom potichu. Bylo to horší, než celou noc pochodovat podzemními chodbami. Snažila se vzpomínat na pobyt u fagliniů a opakovala si, že právě teď je na tom o hodně lépe...

Někdo vešel do skladiště. Vzápětí se odsunula bedna, co zakrývala vchod a dovnitř se protáhl kormidelník. V jedné ruce svíral svůj oblíbený plecháček na vylepšený nápoj, momentálně zející prázdnotou, a do druhé ruky uchopil smeták na tyči.

„Je tu potřeba zamést?“ dívala se Hanka nedůvěřivě na jeho vybavení.

„Ty máš ale nápady,“ usmál se a zavrtěl hlavou. Smeták ale neodložil.

„O to nejde. Jsem tu kvůli tomu, že přišel čas se rozloučit. Vron ti vzkazuje, že se konečně můžeš přemístit domů, že tady už je to bezpečné.“

„To je paráda,“ seskočila ze bedny, na které seděla, a rozjařeně vtiskla kormidelníkovi pusu na vousatou tvář, „moc ti za všechno děkuju.“

Kormidelník odložil hrnek a dívka zaváhala: „Ale loď je plná mágů. Docela určitě si všimnou, když tu vykouzlím bránu.“

„Pro případ, že si to uvědomíš, ti mám od tvého přítele vyřídit, aby sis s tím nedělala hlavu, že se postará o krytí. A máš zmizet co nejdřív, dokud jsou všichni na palubě a nemůže na něj padnout podezření, že pomáhali uprchlé osobě.“

„Tak já teda jdu,“ vděčně se na něj zadívala a naposledy mu potřásla rukou.

V okamžiku, kdy se vzduch kolem ní zavlnil, kormidelník udeřil smetákem na strop.

Nahoře na palubě Vron hned po zaslechnutí úderu otevřel malou přemisťovací bránu.

„Co to sakra děláte?“ obořil se na něj Pohromak, který zrovna něco projednával s kapitánem.

„Promiňte. Jen jsem zkoušel, zda už by se dalo z lodi odejít pomocí magických prostředků.“

„Copak nevíte, že je to na lodích zakázáno?!“ obořil se na něj kapitán.

„Patří, nepatří, stejně vám zakazuji něco takového během naší cesty použít. Jako kapitán bych vás mohl za neuposlechnutí tvrdě potrestat.“

„No dobrá, dobrá, stačí říct. Už to zkoušet nebudu,“ pokrčil Vron rameny a zamířil do podpalubí. Když procházel kolem Helary, chytila ho žena za rukáv.

„Asi ještě nejsme dost daleko od quinwalských magických anomálií,“ s nevinným výrazem pokrčil rameny Vron a nenápadně na ochránkyni mrkl jedním okem. Ta se jen usmála a přikývla.

Hanka se přemístila do hor ke hrobu Karmaneuduny. Plam už tu na ni netrpělivě čekal. Rozběhla se k němu a přitiskla se k důvěrně známé šupinaté hlavě. Objímala ho, zatímco jejich propojená mysl jásala nad tím setkáním.

Ohlédla se. Opodál přihlíželi tři jednorožci. Jakmile k nim vykročila, ten menší se neudržel a rozběhl se k ní.

„L’galo,“ jemně se dotkla krku matky a stejně chtěla pozdravit i otce. Když ale ucítila vlnu jeho radosti a lásky, neudržela se a objala ho.

„Cesty osudu tě posílají na neklidné stezky,“ odpověděl shovívavě, „snad tě vedou správně. A dost možná tvá volba zažehnala něco, co by se našemu stádu nelíbilo. Vítej doma, dcero.“

„Musíš nám co nejdřív o všem vyprávět,“ nedočkavě naléhal P’ujibo.

„Neboj se,“ usmála se na něj, „dám se jen trochu do pořádku a za dva dny jsem u vás. Musím si o svých zážitcích popovídat s otcem a popřemýšlet o tom, co jsem provedla dobře a co špatně. Víš, někdy se člověk musí ve vteřině rozhodnout a není snadné odhadnout, jak by to mělo být správně.“

„Budeme se těšit na tvůj návrat,“ potřásla hlavou L’gala a hned potom se jednorožci otočili a zmizeli.

Trochu nechápala, proč odešli tak rychle, ale když pohlédla zpět k Plamovi, všimla si, že tu na ni čeká ještě jedno uvítání.

Stál tu Sváťa a za ruku držel Aničku. Ta měla v ruce několik květin, které nejspíš právě natrhala.

„No tak se nestyď. Běž přivítat tetu Hanku,“ postrčil svou sestřičku a ta se rozběhla k dívce.

Hanka ji vzala do náruče, a zatímco musela očichávat jednotlivé kvítky, zda voní, došla až k Plamovi a Sváťovi.

„To víš, dneska hlídám. A co ty? V pořádku?“ zeptal se její kamarád starostlivě.

„Teď už ano,“ vzala si od Aničky květiny a holčičku postavila na zem, „a co je nového tady?“

Sváťa se na ni jen mlčky zadíval. To nebylo při jeho upovídané povaze obvyklé. Anička se mu věšela na kalhoty a domáhala se, aby ji vzal do náruče.

„Co nic neříkáš?“ nevydržela jeho pohled. „Copak tu opravdu není nic důležitého, o čem bys chtěl mluvit?“

Sváťův úsměv se uličnicky roztáhl od ucha k uchu a zdvihl sestřičku do náruče. Hanka protočila oči v sloup a nechtěně se usmála i ona. Nad ní se zubil i mladý černý drak. Mírně naklonil hlavu a pak lehce foukl do Hančiných dlouhých vlasů, až se rozevlály na všechny strany.

Slovník

Aberilové = patří mezi měňavce, pohybují se pomocí rosolovitých chapadel, komunikují mentálně. Žijí v podzemí Prokletých hor a využívají své mimořádně silné magické schopnosti ovlivňovat ostatní živé tvory

Berdové = společenství s nadprůměrnými chemickými znalostmi. Jsou drobní a mírumilovní

Bersereta = nenápadná mořská ryba požírající jedovaté řasy. Za pomoci magie zkonzumovaný jed přetvoří a využívá ho při obraně rybího hejna. Tvora, který ji pozře, se zmocní agresivní šílenství

Běsové = mají vlastní sykavou řeč a málokdy se učí jiné jazyky. Tvar jejich těla připomíná rejnoky, ale sídlí na souši poblíž míst, kudy odcházejí duše do zapomnění. Živí se magií a strachem umírajících. Jsou neuvěřitelně rychlí, takže vidět jsou jen rozmazaně

Bohrové = mimořádně vyspělá společnost, dávají přednost rozumu před emocemi a příležitostně kontrolují světy ve svém dosahu. Obvykle na nich zasahují až v případě nějakého mimořádného ohrožení. Experimentují při vytváření inteligentního života

Děsivý strážce lesa = magická bytost zdržující se obvykle v lesích na území jednorožců

Dizlobraz = druh dikobraza, který se snaží vetřelce oslepit vystřelujícími ostny

Dryády = malé víly žijící v symbióze se stromem

Duch = mlhavá existence mezi životem a smrtí, kdy vědomí odmítá odejít do zapomnění a drží se neviditelné podoby bývalého těla

Kouzelný džin = magická bytost potrestaná za těžký zločin, musí neustále někomu sloužit s nepatrnou nadějí na vysvobození

Fagliniové = vznikli při experimentu Bohrů, kteří se pokoušeli vytvořit vědomí nezávislé na hmotě. Dostali svoji planetu, časem se z nich vyčlenili knutové

Fuň = kůň s omezenými magickými schopnostmi, s oblibou se chová poťouchle

Genog = mohutná, málo inteligentní, o to však agresivnější příšera s ohromnými chlupatými končetinami

Goblini = v primitivním společenství se občas vyskytnou i nadanější jedinci, kteří se naučí mluvit a čarovat. Žijí v divočině Prokletých hor a potencionální vůdce tlupy posílají do magické školy v Airbowanu

Guruvan = vylepšený knut. Jeho posláním je proniknout na vhodnější a zajímavější světy a umožnit přistěhování dalších knutů

Harpyje = domlouvají se harpyjštinou, ale některé ovládají i lidskou řeč. Vzdáleně se podobají se lidem, v dospívání jim narostou křídla, místo vlasů se vytvoří peříčka, ostrý nos vzdáleně připomíná zobák a na končetinách jim vyrůstají místo nehtů drápy. Rády na sebe berou podobu divoké husy. Doprovázejí umírající duše přes hranici zapomnění. Tvorové s magickým zrakem je vidí jako nádherné andělské bytosti

Hřejiváček = drobný zpěvný pták, jehož zpěv zmírňuje napětí a vylepšuje náladu

Jednorožci = domlouvají se mentálním kontaktem, dávají přednost životu v ústraní, jsou magicky zdatní a nezáludní

Ještěroraf = bývá s oblibou využíván jako hlídací ještěr. Většinu času prospí, ale je mimořádně magicky vnímavý. Útočí na vetřelce, ale nehybných postav si nevšímá

knutové = tvorové z experimentu Bohrů, kteří zatoužili mít svoje tělo, a odešli zkoumat možnosti na jiný svět

Kvanter = štíhlá šelma, která s pomocí magie dotáhla mimikry k dokonalosti

Mžitka = podobná světlušce, ale víc září a vyhledává tmu

Norous = vypadá jako větší křeček a při hloubení cestiček pod zemí využívá magii

Pálivec = připomíná malého ježka, který kolem sebe při nárůstu emocí vytváří pole se silným žárem

Pupusata = vzácná sladkovodní želva, jejíž magické schopnosti se objevují pouze v době rozmnožování. Je pojmenovaná po zvucích, které vydává

Rochňák = připomíná bobra bez ocasu a jeho doupě neuvěřitelně smrdí. Tento druh obrany před nepřáteli navíc posiluje i magicky

Savule = vypadají jako průsvitní zelení motýlci. Jejich bílé housenky vysávají magii stromů

Sirény = žijí pod vodou, hovoří sirénštinou, podobají se lidským ženám, ale dýchají žábrami, na nohy si navlékají plovací ploutev, nemají mezi sebou muže

Skřeti = se vyskytují ve Tvém hradu. Tito vychrtlí hrbatí služebníci, kteří dovedou nakrátko měnit vzhled, se většinou živí krysami

Skřítci = drobní hbití mužíčci se pohybují v blízkosti Záludného lesa a při polapení splní jedno přání. Ti nejtlustší bývají sežráni vlky

Spíd = připomíná vzhledem vlka, ale z hrudi se mu vysunuje oko a zub na dlouhé stopce. Jeho útok je smrtící. Někdy bývá hostitelem knuta

Spiripyr = inteligentní bojovný pták, menší než archeopteryx, obvykle doprovází mocné draky. Klid mu nedělá dobře, svědčí mu žár a válečné podmínky, umí plivat oheň

Svrbilky = připomínají hbité malé ještěrky. Sají temnou magii a místo, kde se dotkly kůže napadeného, týden výrazně svědí

Temnochod = druh lenochoda. Pohybuje se hlavně v noci a jeho srst produkuje temnotu

Tleskavec = patří mezi dravé ptáky a používá při lovu zvláštní techniku. Zmizí ve vzduchu a pak se objeví těsně nad kořistí, což doprovází hlasitý tleskavý zvuk

Trpaslíci = hovoří stejným jazykem jako lidé, jsou menší, ale silní a vždy bojovně naladění

Tulíci = drobní tvorové podobní maličkým veverkám s dlouhým ocáskem jsou schopní komunikovat mentálně, ale dokážou se naučit i lidskou řeč. Žijí jako chráněný druh v rezervaci Magický les, a pokud se některý z nich připojí ke kouzelníkovi, doprovází ho celý život. Dovedou mírnit stres

Upírek = drobný druh netopýra, který s pomocí magie vyhledává po setmění teplokrevné živočichy a saje jejich krev. Šíří nebezpečnou nemoc debilózu

Visák = mimořádně jedovatý pavouk s magicky zesíleným účinkem jedu

Vososák = patří mezi nepříjemně útočné vosy, jimž magie umožňuje přežít i v nepříznivých podmínkách

Následuje:

Dračí cejch

Skupina

Sedmý

01) Ostrov zasvěcení

02) Smrt kouzelného džina

03) Únosce draků

04) Vrať drakovi, co je jeho

05) Průvodce ztracených

06) Otrocká krása

07) Zlodějíček z pátých hradeb

08) Dračí cejch

09) Bez práva na život

10) Naučte mě zabít draka

Mapa světa ságy Sedmý smysl

Titul: Zlodějíček z pátých hradeb

Autor: Ilka Pacovská

Skupina: Sedmý smysl 7

Nakladatel: Albatros

Žánr: Dětská fantasy (od 15 let)

Téma: Zlodějíček-S7

Vyšlo: 2015

ISBN: 978-80-00-03827-8

Seženete ji: Albatros

Cena: 269Kč

Next: Dračí cejch

(Sedmý smysl 8)

Errata:

Anotace

Osud zanese naše přátele (byť ne všechny) do města, které se chystá pohltit katastrofa, hrozící zničit celý kouzelný svět. Ani čáry na to úplně nestačí...

Připomínky

Tuto dobrodružnou knihu si můžete sami upravit.

ZDE můžete změnit jméno hlavního hrdiny i hrdinky (třeba na svoje). (Nastavení platí i pro jiné knihy.)

Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru.

SDÍLENÁ LITERATURA

www.romanyzdarma.cz

www.cteni-zdarma.cz

www.giweruz.cz

Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta

*** 2800137346/2010 ***

dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).

Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům.

Díky.