Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Zadrápnutá a její plány

„Má paní, nač ještě čekáme? Máme přece vše, co je potřeba. Stačí Artevara vylákat někam mimo školu a...“

Apolena začínala být ze své dračice lehce nervózní. Zdálo se jí, že je až neobvykle opatrná. Tak trochu to chápala. V minulých letech se jim už dvakrát podařilo najít a získat domitoroskop. Jenže v obou případech je zavedl na falešnou stopu a skončilo to vyhoštěním z hnízda, kam přístroj ukazoval. Draci někdy uměli být pěkně nepříjemní.

Tentokrát ale byla dračí paní mimořádně dobře jištěná. Když se dívala skulinou ve skalách na členy Kruhu dračího oka, Apolenina relaxační magie jí umožňovala nahlédnout do mysli vybraných jedinců. Bylo to geniálně jednoduché a účinné. Ti hlupáci sami a úplně dobrovolně nabízeli informace, které paní potřebovala. Za pohled na skulinu ve skalách s živým dračím okem, by zfanatizovaní lidé dali první poslední. Nosili vzácné ingredience do magických lektvarů, ani za ně nebylo třeba platit. Úplně stačilo, když jim za to dračí paní dala jméno a když jim tím zaručila pravidelnou možnost docházet na relaxační skupinové seance. Hloupí lidé. Ale užiteční. Od městských úředníků se dozvěděla, že by měl být domitoroskop ve škole. To už trochu problém byl, protože se jim nepodařilo do Kruhu ulovit žádného z profesorů, jen některé žáky. Trvalo dost dlouho, než se našlo pár šikovných kluků, kteří byli schopni ukrytý přístroj najít. Nakonec to ale vyšlo. Houby pravdivého vidění byly ještě větší oříšek. Apolena naprosto nechápala, proč na nich dračice trvá. Dřív je přece nepotřebovala. Tentokrát ale byla ochotná čekat třeba několik let, jen aby je dostala. Dokonce si na jejich doručení počkala osobně a taky si je hned vzala k sobě. Ani ji nenapadlo se podělit, pomyslela si Apolena ukřivděně. I ji by lákalo ty houby osobně vyzkoušet. Ale dračí paní striktně odmítla je komukoliv poskytnout, prý jsou výhradně pro její osobní potřebu.

Rovněž Kvido měl v uplynulém období výhrady k chování jejich paní. Zazlíval jí, že se ho dostatečně nezastala proti té drzé studentce. Dokonce mu zakázala ji zabít. Musel vymýšlet nejrůznější okliky, aby ji vyštval z města. Ta protivná žába byla zatraceně odolná. Nakonec i sama paní uznala, že je její setrvání v Pasteku nežádoucí. Ta holka byla příliš magicky zdatná a prohnaná. A navíc kamarádila s objektem jejich zájmu, s Lídou Laridonovou. Málem z toho byl malér. Kvido vymyslel, jak tu holku úplně znemožnit falešným obviněním. Jenže profesoři školy se s ní asi domluvili dřív a poradili jí, jak má vypovídat, aby nemohla být obviněna. Ale na druhou stranu to zase prospělo i jim, protože se kolem hub nekonalo žádné hloupé vyšetřování.

A teď má paní vše, co potřebuje. Dokonce si spolu s nimi zaletěla do jedné odlehlé provincie vyzkoušet vzácný magický lektvar, který pro ni s Kvidem připravovali několik měsíců. Takové plýtvání! Kdyby jim trochu věřila, mohla ho mít víc pro chystanou akci. Takhle možná bude muset šetřit.

Za geniální tah Apolena považovala vyzkoušení domitoroskopu. Dračice vyhecovala jednoho sotva dospělého draka, aby přístroj otestoval. Dvě krátké aktivace stačily na to, aby si byla jistá, že se hledaný objekt nachází v prostoru školy. Ostatní draci okamžitě začali slídit, kdo vlastně přístroj použil. Dračice ale mezitím stihla mladého dračího dobrodruha uklidit z dosahu zdejšího hnízda, takže nakonec nebyl dopaden a vše se postupně uklidňovalo. Nyní byl ten nejvhodnější čas na zahájení akce. Apolena navrhovala propůjčit získané houby některému Pojmenovanému, aby pro ně zjistil, který z drago profesorů je hledaným jedincem. To ale dračice tvrdě odmítla. Znovu jim zdůraznila, že houby jsou výhradně pro její potřebu. Apolena nechápala, nač ještě její paní čeká. Emoce kolem zraněné studentky už odezněly, všude byl klid a nepochybně polevila i ostražitost školních zaměstnanců. Koho by taky bavilo pořád hlídat, když se nikde nic neděje, že?

„Říkáš vylákat Artevara? A co když to není on?“ konečně s ní její dračí paní začala komunikovat.

„Ve škole jsou všeho všudy jen tři dračí profesoři, kteří tam i bydlí: Artevar, Geoharbes a Terignavan. Ten poslední je růžovej ňouma, který na závěr roku vozí na hřbetě nejlepšího studenta. Žádný normální drak nikdy na svůj hřbet člověka nevezme a už vůbec ne před tak početným obecenstvem. Takže on to určitě není. Geoharbes je odborník přes dračí ovoce a je tu už tak dlouho, že si nikdo ani neumí školu představit bez něj. Škola je pravděpodobně jeho celoživotní dílo. Věř mi, paní, on to taky není. Takže zbývá Artevar. Je sice zelený a my hledáme draka černého, to ale nic neznamená. Je natolik silný a magicky zdatný, že svůj zjev nejspíš dlouhodobě maskuje. Podle mě je Pánem draků on.“

„A co když není?“

„Věnuj mi jednu houbu pravdivého vidění, má paní, a já to zjistím během dvou dnů. To není problém.“

„Přece už jsem ti řekla několikrát, že jsou tyhle houby jenom pro mě.“

„Potom ale půjdeš do akce, aniž bys věděla, jestli zdejší škola není jen další falešná stopa. A přitom se tomu můžeme tak snadno a lehce vyhnout, ty houby...“

„Ne!“ zasyčela rozzlobeně dračice.

Apolena to nedokázala pochopit. Zatím vždycky Zadrápnutá jednala chytře a účelně. Je pravda, že dosud neměla štěstí a skutečného pána draků nenašla, ale není přece všem dnům konec. Nebude-li tady, mohou to časem zkusit zase někde jinde. Dívala se na svou dračí paní a přemítala, co se změnilo. Ona i její bratr Kvido věnovali celý svůj život do jejích služeb. Bylo to vzrušující a občas i zábavné. Zadrápnutá obvykle jejich nápady ochotně podporovala. Jako ten se založením Kruhu dračího oka. Apolena byla hrdá na to, jak snadno s bratrem ovládli Pastek. Všechno, co dračí paní požadovala, dokázali obstarat. Co se změnilo? Přestala jim snad důvěřovat?

„Do školy se podívám já sama. Zařídíš, abych se tam dostala v době, kdy už tam nebude žádný student.“

„Takže se musíme připravit na boj,“ zajiskřily Apoleně oči.

„A nemohla bys jen domluvit, dejme tomu, prohlídku školy?“

Paní nechce bojovat? Apolena na ni znepokojeně pohlédla. Tohle přece není normální.

„Nemohla. Do školy se draci mohou podívat jen zcela výjimečně. Jedině snad během závěrečné školní slavnosti, pokud k tomu dostanu povolení od Artevara.“

Dračice se zamyslela. Nepůjde to tedy tak snadno, jak doufala. No, slavnost se k tomu nehodí! Tam je příliš mnoho lidí i na její vkus. A déle čekat už nechtěla. A dost možná ani nemohla... Udělá to pro syna. Dá mu svůj poslední dárek.

Oč by bylo všechno jednodušší, kdyby se s ní Pertinah tenkrát hned po smrti té nešikovné studentky nepohádal. Řekl: Vím dobře, že to máš na svědomí ty, matko, a ten tvůj Kruh. Ale tohle bylo naposledy! Jestli se dozvím, že jsi ublížila dalšímu studentovi, postarám se, aby z Pasteku vyhnali nejen tebe, ale i všechny ty vaše přisluhovače z Kruhu.

Byl hodně naštvaný, když si něco takového dovolil říct do očí právě jí. Je skvělé, jak je silný, nekompromisní... Rozhodla se jeho přání respektovat. Dokonce ani nechtěla od svých sluhů, aby tu holku, co od jednorožců přinesla houby, zabili. Jen jí měli vymazat paměť. Kdyby se do toho nepřipletla ta její problematická kamarádka, která je magicky zdatnější než Kvido, neexistovali by proti ní žádní svědkové. Nechtěla Pertinaha rozčílit ještě víc, chtěla mu pomoct, chtěla mu dát dárek. Poslední dárek, než... No, co se dá dělat... Tuhle akci ale v každém případě dotáhne do konce. Měla by si ale pospíšit, než houby ztratí svou účinnost. A slavnost by stejně nebyla vhodnou kulisou. Apolena má pravdu. Nastal čas jednat a třeba i bojovat. Nastal čas se zase jednou pořádně pobavit a trochu pánům profesorům pocuchat tu jejich mírumilovnou fasádu. Třeba bude mít štěstí a opravdu tentokrát najde toho, koho už tak dlouho marně hledá. A jestli tu bude, stane se její syn Pánem pokladů. Ta představa ji povzbudila víc než kouzelný lektvar. Pohlédla na znepokojenou Apolenu.

„No, když to nepůjde po dobrém, musíme se do školy dostat po zlém,“ poodhalila Zadrápnutá své hrozivé dračí zuby, ale na dobrosrdečný úsměv to vskutku nevypadalo. „Kdy mě tam můžeš dostat?“

„Pokusím se co nejdřív,“ rozzářila se Apolena. Už zase před ní stála dračí paní, na jakou byla zvyklá. Mocná, hrdá a dychtivá po všem, co zavánělo akcí a rizikem.

Errata:

12.08.2021 12:59