Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Dračí netrpělivost

„Přátelé, máme tu poplach. Velmi intenzivní dračí útok,“ ochránci, který měl nedělní službu u oka Bdělých, vzrušením až přeskočil hlas.

„Klid, mladej,“ naklonil se nad jeho zády starší kolega a zahleděl se do místa silných magických výbojů.

„Kolik draků? A na co útočí?“ zeptala se žena, která doposud jen tiše listovala v jakémsi starém rukopise.

„Vypadá to na skupinku pěti až deseti draků,“ mumlal starší muž, „a zaútočili na člověka. Ne, není sám. Na dva lidi.“

„Tak jo, jdeme tam,“ natáhla se žena pro hůl moci a klepla po rameni mladšího kolegu, „a vy informujte Bdělého. A oslovte zálohy, kdybychom náhodou měli potíže.“

„Provedu,“ zajíkl se nováček a nešikovně se pokusil staršímu kolegovi podat jeho hůl moci.

„Jsou to zelení nebo černí?“ zeptala se, aby mladému ochránci pomohla z rozpaků.

„Kombinace obou,“ olízl si nervózně rty, „a útočí v místě, kde jsme měli sledovací pečeť.“

„Dobrá, tak ať za námi přijde někdo, kdo o tom něco ví.“

„Černí a zelení draci dohromady, to nevěští nic dobrého, měli bychom si pospíšit,“ zavrčel starší muž. Potom se otočil na nováčka. „Zaměř oko co nejpřesněji a vytvoř pro nás bránu. A nic nepopleť, ať se dostaneme na správné místo,“ nařídil mu.

Za pár minut se oba ochránci vynořili uprostřed spáleniště. Všude bylo spoustu kouře a nedaleko praskal oheň, jak polykal přilehlé křoviny a lesní velikány. Kouzlem vyčistili vzduch. Hned poté na ně ze vzduchu zaútočili dva draci.

Obě hole moci zaplavily okolí svým nazelenalým světlem a pohltily veškerou okolní magii.

„Jménem ochránců vás volám k pořádku!“ prořízla vzduch ostrá drakonština staršího muže.

„Ukončete konflikt! Očekáváme vaše vysvětlení!“

Chvíli se nic nedělo, což žena využila k uhašení ohně. Ze srubu, který stál nedaleko, zbyly jen nevelké, značně ohořelé trosky. Obydlí bylo vypálené do základů.

Kolem se rozhostilo nepřirozené ticho. Už si oba mysleli, že budou muset útočníky pracně stopovat, když se nad nimi zavlnila obrovská křídla a vzápětí na vypálené planině přistál mimořádně velký zelený drak.

„Identifikujte se,“ nařídila mu nebojácně žena, ale její kolega ji odstrčil za sebe a šlehl po ní pohledem, který signalizoval: drž hubu, huso hloupá!

„Jsem poctěn, že si s námi Ctihodný Farihestor z hnízda Nejvznešenějších přišel osobně promluvit. Je pro mě překvapením potkat vás tu osobně,“ pozdravil ho ochránce jen sotva znatelnou úklonou hlavy.

„Ten poslední útok byl omyl. Nepřišli jsme bojovat proti ochráncům. Jen jsme zde vykonávali své právo,“ natáhl k muži drak svou hlavu, což při jeho velikosti vypadalo dost výhružně.

„Přijímám vaše vysvětlení a oficiálně stvrzuji, že se žádný útok na ochránce nekonal,“ vyšel muž drakovi vstříc a svit jeho hole moci se redukoval jen na úzký kruh.

„Smím vědět, jaké právo jste zde vykonávali?“ zeptal se vzápětí.

„Právo k likvidaci nekontrolované osoby z Martisova rodu.“

Vzduch vedle nich se zavlnil a další branou, kterou vytvořilo strážní oko, vstoupil sám Laridon. Muže, který mluvil s drakem, udivilo, že přišel bez doprovodu, ale bez mrknutí oka se znovu otočil k drakovi a řekl: „Nyní si s vámi přišel promluvit přímo sám Bdělý. Předpokládám, že máte v úmyslu hovořit a nikoli útočit.“

Pak ustoupil, aby přenechal Laridonovi to potěšení zblízka sledovat dračí chrup a čichat výpary nevábně páchnoucího dechu.

„I sám nejvyšší musí uznat, že máme právo zlikvidovat každou nekontrolovaně se vyskytující Martisovu krev,“ zavrčel drak nerudně.

„Jestli mám správné informace, Farihestore, jedná se o malé dítě,“ schválně Laridon nepoužil ani jeden z titulů starého dračího kouzelníka.

Drak po něm zlostně loupl okem: „To dítě dokázalo poranit jednoho z mých následovníků. Čím dřív umře, tím líp pro všechny.“

„Ono tady bylo?“

„Jistě. Proč bychom jinak útočili? Řád bdělého Sekurita měl spoustu času, aby se Martisova potomka ujal. Teď už ale uplynuly všechny lhůty, které jsme jim byli ochotni poskytnout. Vyřídíme to sami. Nyní už to není vaše věc.“

„Mýlíš se, draku. A navíc děláš jednu velkou chybu,“ ani teď Laridon neprojevil sebemenší kapku zdvořilosti, „útočili jste nejen na dítě, ale i na jeho průvodkyni, která jak známo patří do stáda jednorožců. Chceš snad rozpoutat válku nejen s lidmi, ale i s jednorožci? Co ti řeknou draci, až k tomu dojde?“

„Kdybyste dodrželi starou smlouvu, vůbec bychom tu nebyli,“ zachrčel zlostně drak.

Laridon neucouvl ani o krok a odsekl: „Z naší strany bude smlouva dodržena! Pokud jsem dobře informován, nejsou v ní stanoveny žádné termíny ani právo vyhlašovat ultimáta. Ale chápu, že se toho dítěte bojíte...“

Drak výhružně přimhouřil oči, ale Laridon se tvářil jakoby nic a pokračoval: „...domluvme se tedy hned teď na tomhle místě o tom, co bude dál. My ochránci do několika dnů obě dívky najdeme a tu malou předáme řádu. Vy se po tu dobu zdržíte všech násilných akcí. Můžete klidně zůstat poblíž a předání si ohlídat vašimi smysly.“

„Právě teď už jsou obě dvě mimo dosah našich smyslů, protože zoufale utíkají pryč pomocí bran. Bude problém je sledovat a najít. Jakou máme šanci, že vy lidé konečně dodržíte své slovo?! Zatím jsme k vám byli vstřícní až příliš! Už nemáme v úmyslu čekat.“

„Jestli pro vás slovo Bdělého nic neznamená, pak tímto rozhovorem jen zbytečně ztrácíme čas!“ otočil se Laridon k drakovi zády a naznačil gestem oběma ochráncům, že je čas odejít.

„Budeme hlídkovat v blízkosti Santareny. Dřív nebo později se tam nejméně jedna z těch dvou sledovaných objeví. Pokud si ověříme, že máte situaci pevně v rukou, nezaútočíme,“ drsná řeč dračího mága sice nebyla přímým vyhlášením války, ale Laridonovi bylo jasné, že stačí malé selhání a může se v Santareně rozpoutat vražedné peklo.

Sotva se ocitli zpět na základně, vyhlásil Bdělý stav pohotovosti. Pak si dal zavolat Rafaela Vrona, který jako jediný narušil sledovací kouzlo na dveřích srubu ještě před tím, než dům lehl popelem.

Rafan musel vysvětlovat, jak se Hanka neúspěšně pokoušela kontaktovat Vrona a kvůli tomu pak poslala svého kamaráda na kontrolu do srubu. Bdělý byl trochu zklamán faktem, že on Hanku zpět sám kontaktovat nedokáže.

Laridon chvíli přemýšlel a pak se rozhodl Rafanovi vysvětlit celou situaci. Ten mladík by mu mohl hodně pomoct, když všechno správně pochopí. A jako budoucí ochránce by to rozhodně pochopit měl.

„Předání té malé jejím příbuzným je nyní naší prioritou,“ zdůraznil nakonec. „Jinak draci zabijí nejen Terezu, ale i tvoji sestru Hanu. Což může následně vyvolat válečný stav mezi draky a jednorožci. A obě tyto strany budou osočovat především lidi, že to zavinili svojí neschopností. Očekávám od tebe, že uděláš vše, co bude v tvých silách, aby se situace co nejdřív uklidnila. Rád bych, aby všechno skončilo bez zbytečných ztrát na životech.“

„A co Vron?“ podíval se Rafan tázavě na Bdělého.

„Bude propuštěn v okamžiku předávání dítěte, aby se s tou malou mohl rozloučit. Ještě několik dalších týdnů ale bude pod dozorem ochránců. Chci věřit, že bude natolik rozumný, aby nic nepředloženého nepodnikl.“

Rafanovi ztěžklo srdce. Situace od něj vyžadovala něco, co se až příliš podobalo zradě na svých přátelích. Zvažoval, nakolik mu Bdělý řekl pravdu a jestli něco důležitého nezamlčel. Ale ať fakta zkoumal zleva či zprava, stále přicházela v úvahu jen jedna možnost. Předat Terezku lidem z Řádu bdělého Sekurita a udělat to co nejrychleji. Jinak by mohla umřít i Hanka a kdo ví, kdo ještě. Sice tak úplně nechápal, proč draci dělají takový povyk kvůli nejasně definované Martisově krvi, ale cítil, že mu Bdělý říká pravdu a že je kvůli tomu skutečně v nesnázích.

„Tvoje sestra se snaží tu malou chránit. To je naprosto v pořádku. Ale potřebujeme ty dvě najít. Slibuji, že jim nikdo nezkřiví ani vlas,“ naléhal dál Laridon, když vycítil Rafanovu neochotu spolupracovat, „potřebujeme znát všechna místa, kam by se s tou holčičkou mohla uchýlit. Pošlu tam spolehlivé lidi, nemusíš mít o ně strach.“

„Kromě Vronova srubu jsou jen tři místa, která připadají v úvahu,“ vzdychl Rafan a vyčítavě pohlédl na svého nejvyššího nadřízeného, „útulek pro zraněná magická zvířata, Kouzelné zahrady v Santareně a území jednorožců.“

„Tak tohle vím i já,“ zamračil se Laridon.

„Neumím si představit, že by moje sestra chtěla odvést malou Terezku někam jinam,“ trval na svém Rafan a pak trochu posmutněle dodal, „možná se vám zdá, že je moje spolupráce nedostatečná, ale mýlíte se. Jsem rozhodnutý pomoci ochráncům při předání Terezky jejím příbuzným. Sice se mi to nelíbí, ale nechci vystavit hrozbě smrti ani svou sestru Hanu ani lidi ze Santareny.“

„To je velice rozumný přístup,“ konstatoval Laridon, ale nezdálo se, že Rafanovi tak úplně věří, „takže mě teď doprovodíš do Kouzelných zahrad a připojíš se k dalším dvěma kolegům, které jsem tam poslal hlídkovat.“

„Jak si přejete, pane,“ přikývl Rafan a položil dlaň na kapsu s tulíkem, který se právě probudil a pokoušel se vysoukat ven.

„Otevři, prosím, bránu do Santrareny, znáš to tam určitě líp než já,“ požádal ho Bdělý a mladík mu mlčky vyhověl.

Jakmile vkročili na území Kouzelných zahrad, obklopila je záře, kterou vydávaly hole moci. Hlídkující ochránci kontrolovali každý magický přesun. Bdělý je za to odměnil pochvalným úsměvem.

Rafan zahlédl Zachariáše. I trpaslík zaznamenal použití brány v zahradách a vyšel se podívat, kdo dorazil. V ruce svíral bojovou sekeru, kterou se ani nepokusil před pohledem Bdělého schovat. Dokonce jim ani nekývl na pozdrav. Laridonova přítomnost ho evidentně netěšila. Jen se otočil na podpatku a zase zmizel v budově.

„Běž za ním a zařiď, aby nedělal žádné hlouposti,“ oslovil Rafana Bdělý a kývl bradou ve směru, kudy trpaslík zmizel.

„Jistě, pane,“ Rafan se s úlevou odpoutal od Laridona a konečně vypustil tulíka z kapsy. Doufal, že dokáže Zachariášovi vysvětlit situaci, aniž by od trpaslíka dostal vyhazov z Kouzelných zahrad. Moc jistý si tím ale nebyl. Na druhou stranu, i vyhazov byl lepší než sebemenší pokus lhát Zachariášovi v záležitostech, které se přímo týkají jeho nejbližších přátel. Rafan se obával, že trpaslík ponese ztrátu Terezky stejně těžce jako Vron. Hořce litoval, že se tentokrát nemůže postavit na jejich stranu.

Zachariáš ho vyslechl zamračeně a mlčky.

„Jo. Přesně tohodle se Vron bál,“ zavrčel nespokojeně, když Rafan domluvil. „Ty bys asi nebojoval na naší straně, kdybychom si to chtěli s draky a ochránci rozdat, co?“

„Zachu, neblázni, rozpoutat válku je mnohem snazší, než ji potom zastavit. Musíme jim tu malou dát, jinak to fakticky nejde.“

„A co ji někde schovat?“

„To by vyšlo nastejno. Udělej pro mě něco. Slib mi, že se do toho nebudeš plést,“ naléhal na něj Rafan.

„Běž pryč. Běž pryč a hodně dlouho mi nechoď na oči!“

Rafan vycouval před vzteklým pohledem trpaslíka, kterého považoval za svého přítele a z hloubi duše si ho vážil. Teď se ale bál k němu otočit zády.

„Jsou tady,“ naklonil najednou Zachariáš hlavu, jako když naslouchá. Vyrazil chodbou kupředu a Rafana srazil stranou do nedovřených dveří skladiště, kterými mladý ochránce prolétl a rozplácl se mezi bednami se zeleninou.

S povzdechem se Rafan vyhrabal na nohy, odkopl rozházené mrkve a spěchal ven. Když vyšel ze dveří budovy, uviděl, jak Zachariáš zvedá Terezku do náruče. Dvě hole moci se v jejich blízkosti vydatně rozzářily. Hanka vypadala poněkud unaveně a zmateně. Zamířil k ní. Nebyl sám. Stejně rychle k ní kráčel i sám Laridon.

„To je dobře, že jste konečně dorazily,“ oslovil ji Bdělý vlídně.

„Kde je Vron?“ uhodila na něj Hanka důrazně. „Víte o tom, že byl jeho srub před chvílí vypálen skupinou draků?!“

„Ano, to víme. Proto tu taky jsme. Jakmile Terezku předáme jejím příbuzným, všechno se rázem zklidní.“

„Jakým příbuzným?“ zděsila se dívka. „Ona přece žádné příbuzné nemá. Jinak by ji Vron nemohl adoptovat...“

„Ukázalo se, že příbuzné má, takže byla adopce v zákonné lhůtě zrušena. Jenom ten váš výlet k jednorožcům celou akci zbytečně zdržel a zkomplikoval.“

„Ale to přece nejde jen tak zrušit adopci,“ namítla Hanka zmateně, jako by informacím z úst Bdělého nemohla uvěřit.

„Slíbil jste, že tady bude i Vron a bude se moct rozloučit,“ ozval se konečně i Rafan , aby muži připomněl jeho vlastní slova. Laridon kývl a otočil se k jednomu z ochránců.

„Oni nám ji opravdu vezmou?“ zeptala se Hanka kamaráda tak tiše, aby to holčička neslyšela.

„Zákon je bohužel na jejich straně. Nemáme sebemenší šanci se vzepřít výkonu práva,“ odpověděl Rafan stejně tiše.

„Já jim ji nedám,“ vrtěla hlavou Hanka.

„Nedělej to horší, než to je,“ vzal ji mladík konejšivě kolem ramen a tulík po jeho ruce přeběhl na Hančin krk. Cítila, jak Rafanův malý kamarád mírní její šok a vztek.

Mezitím ochránci přivedli muže a ženu. Hanka je okamžitě zkontrolovala kouzlem, které odhalovalo příbuzenské svazky. Její srdce pokleslo snad až do žaludku. Příbuzenství tu prokazatelně bylo.

Nedaleko nich se otevřela brána a do Kouzelných zahrad vstoupil v doprovodu ochránce Vron. Hanka si hned všimla náramků na obou rukou. Někdo měl velký respekt z jeho magických schopností, když ho takto zajistil, aby nemohl kouzlit.

Vron měl oči jen pro Terezku. Ta okamžitě opustila trpaslíkovu náruč a natáhla ručky k němu.

„Táto, tatínku, mně už se tak hrozně stýskalo,“ padla mu kolem krku.

Hanka měla v očích slzy, když se dívala, jak Terezce šeptá do ucha konejšivá slůvka.

„Musím vám znovu připomenout,“ zvedl hlas Laridon, „že jsme tu proto, abychom dítě odevzdali do rukou jeho příbuzných. Tak to, prosím, neprodlužujte a předejte Terezu Martinovou do rukou jejích nových opatrovníků. Donatus Gé za ni tímto okamžikem přebírá odpovědnost.“

Konečně i Terezka pochopila, co se tu ve skutečnosti děje.

„Ne, to ne! Já k nim nechci, tati. Slibuju, že už nikdy nebudu kouzlit! Opravdu... Nikdy, nikdy! Jen mě neposílej pryč. Prosím!“

„Já to nedokážu,“ vzdychl Vron a podal holčičku Rafanovi, „udělej to ty.“

„Tati, tati, nech si mě,“ žadonila, když ji mladík nesl pryč a ani tulík nedokázal zmírnit Terezčino zoufalství. Pak Rafan použil kouzlo a holčička ztichla. Vypadala jako omámená, když ji podával zamračenému muži.

Hance tekly slzy proudem, když bezmocně pozorovala, jak cizinci otvírají bránu a odcházejí kamsi do neznáma.

Ochránci Vronovi sundali náramky a upozornili ho, že bude ještě tři měsíce pod dozorem. Vzápětí spolu s Bdělým opustili pozemky zahrad.

„Já nevím, jak vy, ale já to musím spláchnout,“ zavrčel temně Zachariáš.

„Jo, bude to chtít moře kořalky,“ vzdychl Vron. Pak kývl na Hanku a Rafana: „Jdete taky?“

„Já ne, musím za Andělou,“ zvedl smutně oči mladík a omluvně pokrčil rameny. Bude to chtít nejmíň týden, než bude bezpečné se dostat trpaslíkovi na dosah ruky.

Vron jen nepřítomně kývl a trochu nejistým krokem zamířil ve stopách Zachariáše.

„Půjdu s nimi,“ podívala se na kamaráda Hanka, „musím z nich vytáhnout, co to vlastně bylo za lidi, co si Terezku odvedli.“

„Možná ti toho můžu říct víc než oni,“ odchytil Rafan tulíka, který se snažil usadit na Hančině krku, „ale to počká klidně do zítřka. Kdyby něco, je tvoje ložnice ve stromovém domku pořád volná. Anděla spí v té Sváťově.“

„Tak dík,“ kývla na rozloučenou a vydala se za Vronem a trpaslíkem, aby následující chvíle utopila v silné Zachariášově medovině. Zaručeně to odskáče těžkou opileckou kocovinou, ale snad aspoň na chvíli účinek kořalky přebije ten bolavý tupý pocit, co nezvladatelně bobtná těsně nad jejím žaludkem.

Errata:

12.08.2021 13:27