5. jednání (06) - Dary Smutné víly (divadelní hra 1958) Divadelní pohádka

Princezna (brečí chůvě na klíně): Tak už to víš, Háto. Co bys tomu řekla? Chtějí mě prodat!

Princezna: Ba ne, prodat mě chtějí. Abych si vzala krále, který se ani neobtěžoval přijet se podívat, co to vlastně kupuje. Prodávají mě jako zajíce v pytli! Za mladšího syna poledního krále.

Princezna: Ani o můj obrázek se nezajímali. Kdyby mě chtěli aspoň vymalovat, aby se na mě okem mrkli, než smlouvu podepíší.

Princezna: To bych jim taky neradila. Doufám aspoň, že k té smlouvě budou potřebovat i můj podpis – a já se budu moc rozmýšlet, než něco takového podepíšu!

Háta: To ti schvaluju. Dobře si rozmysli, nežli něco podepíšeš. Ale na druhé straně, jako princezna to máš těžší. Musíš být nakonec ráda, že o tebe některý princ projevil zájem.

Princezna: Mně se to ale protiví. Je tak nenormální chtít někoho, koho bych mohla mít opravdu ráda?

Háta: Máš pravdu, máš trochu menší výběr. Ale snad se to dá snést. Určitě jsou hezcí chasníci i mezi princi.

Princezna: Jen aby Vilhelm nebyl postarší frajer, celý poďobaný od neštovic. Proč si vyslanec na námluvy nevzal aspoň jeho podobenku?

Princezna: Já mu nevěřím ani pozdrav. A vůbec, kde je Jaroslav? Slíbil mi, že přijde nejprve za mnou.

Princezna: Odešel odtud ještě přede mnou. Kde se jen zdržel? V kuchyni? Florián je sice starý klábosil, ale Jára s ním pokaždé prohodí sotva pár slov.

(Jaroslav vrazí do komnaty celý udýchaný. Není ani znát, zda je to schody).

Jaroslav: Promiň mi, že jdu pozdě. Musel jsem ještě řešit jeden problém.

Jaroslav: Ve stájích. Náš velitel hradní stráže se zase opil a šel si vybít vztek na koních. Mlátil je bičem hlava nehlava, až jsem se jich musel zastat.

Jaroslav: V podstatě ano. Obrajtr na mě vytáhl meč, ale skončilo to jinak, než si myslel.

Jaroslav: Jeho chybou bylo, že to bylo ve stájích. Koně vycítili, o co jde a když se na mě vrhl s mečem, dostal kopytem, až odlétl do protějšího boxu a kdybych ho nevytáhl ven, byli by ho koně snad k smrti ukopali.

Jaroslav: Leží na strážnici a stará se o něho náš starý dobrý doktor Tvarlek. Jenom doufám, že si to bude dobře pamatovat.

Princezna (odhodlaně): Postarám se, aby se z hradu pakoval co nejdříve. Pěkný rytíř! Nesnese se s koňmi a koně se nesnesou s ním. Vojáky by jen mlátil, ale jinak se o ně nestará. Nežli takového rytíře, to raději najmeme mladší chasníky – aspoň by mohli pomáhat i o žních.

Princezna: Ale to víš, že ano. Však teď od něho bude pokoj. Dva dny bude ležet jako Lazar – a pak už se ho bát nemusím. Ale pověz mi, jak poznáš, že je někdo zlý a jiný dobrý? Kdybys byl šedivý, jako náš doktor, řekla bych, že máš zkušenosti. Nejsi ale o moc starší než já – a přitom tvoje předpovědi vždycky vycházejí.

Jaroslav: Dobrá, Hátě věřím, beztoho je dobračka, že lepší nenajdeš. Mileno, mám zvláštní dárek. Pochází od víly.

Jaroslav (zaraženě): Jak – taky? Ty víš o někom, kdo má také takový kouzelný kamínek?

Princezna: Já sama mám dar od víly, i když trochu jiný než tvůj. Někdy mě z toho jde až hlava kolem. A co umí tvůj dárek?

Jaroslav: Nic moc – a přece hodně. Když se skrz ten kamínek na někoho podívám, spatřím, jaký doopravdy je. Zlí lidé jsou černí, dobří světlejší. Když potom víš, kdo stojí před tebou, lépe se rozhoduješ.

Jaroslav: Bát se ho nemusíš, ale velkou naději bys do něho vkládat neměla. Je to poctivý a přičinlivý úředník, věrný svému pánovi. Obchodník, nic víc a nic méně.

Princezna: Už ublížil... ale nic moc. Už jsem se vzpamatovala. Ale co já? Také ses na mě skrz ten kamínek díval?

Jaroslav (vážně): Také. Ale neboj se, ty úplně záříš. Proto ti své tajemství říkám, věřím, že mě nezradíš.

Princezna: Poslyš, Jaroslave, nepůjčil bys mi svůj kamínek? Ráda bych se skrz něj podívala.

Princezna (dívá se střídavě na něho a na Hátu): Takhle je to tedy... Ale kdo ti dovolil vzít si tátovu korunu?

Princezna: Ach, promiň – to bylo jenom ve sklíčku... Poslyš, Jaroslave – kdybych tě poprosila, dal bys mi ten dárek?

Jaroslav: Nevím, Mileno. Mému nejlepšímu příteli se ten dárek jevil jako bezcenný. Mám obavu, že se projevuje jen v rukou některých lidí, zatímco jiní...

Princezna: Já jsem poznala při prvním pohlédnutí, že to není obyčejný kamínek. Ale mohla bych ti za to sklíčko dát něco jiného. Tady tu mou píšťalku. Tobě už přece bylo osmnáct let – ty už na nic nemusíš čekat.

Jaroslav: Nevím, k čemu ta píšťalka je. Takovou si umím udělat ve chvilce, ale jak se dívám, také nebude obyčejná.

Princezna: Ano, té. Píšťalka ji nepřivolala, ale sama ji uskutečnila. Pozítří mě začne poslouchat, ale kdybych ji dala tobě...

Jaroslav: Nech si ji, Mileno. A vezmi si i kamínek. Budeš je potřebovat víc než já.

Jaroslav: Kdoví, třeba ano. Kamínek může být ve tvých rukou spravedlivější než u mě, můžeš mnohé vykonat sama, aniž by se tě někdo ptal na radu.

Princezna: Tak jsem to nemyslela. Já vím, s kamínkem by bylo všechno snadnější, ale to, co navrhuješ, by nebylo spravedlivé. Nemohu tě o takový dárek připravit. Vezmu si ten kamínek pod jednou podmínkou.

Princezna: Ale já ano. Vezmu si ten kamínek jen když si k němu vezmu i tebe.

Háta: Mileno, nebudete to mít jednoduché, ale bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem ve zdech tohoto hradu kdy slyšela...

Milena: Myslíš si snad, že jsem horší než ostatní děvčata? Jen abych tě na nejbližším bále neutancovala!

Milena: Ten si jistě najde vhodnější území. Naše země mu zkrátka patřit nebude.

(Průvan sfoukne svíčku. Když ji Jaroslav opět rozsvítí, stará chůva nikde...)

Skupina

Drobnosti

01) Úlety

Titul: Dary Smutné víly

Podtitul: (divadelní hra 1958)

Autor: Václav Semerád

Skupina: Drobnosti 1

Veškeré připomínky jsou vítané

vsemerad@volny.cz

Žánr: Divadelní pohádka

Téma: Dary-Smutné-víly

Errata:

Anotace

Tohle je moje nejstarší archiválie - pro ty, koho zajímá, co jsem psal kdysi dávno, když mi bylo 13 let (1958), když jsem ještě psal pohádky i tuto pohádkovou divadelní hru (zachovala se mi v jednom ušmudlaném sešitu). Dary Smutné víly mohou být buď k užitku, nebo ke zlu, stačí je špatně použít. Snad je naši hrdinové použijí správně. Ale protože je to pohádka, musí to přece dopadnout dobře.

Připomínky

Kliknutím na obrázek autobusu (v levém horním rohu - pod myší se mění) přeskočíte na konec textu (u obsahu tam je slovník, anketa a diskuse). Podobný obrázek vpravo skočí ještě dál na diskusi. Kde tyto položky nejsou, oba obrázky skáčí na konec souboru.

SDÍLENÁ LITERATURA

www.romanyzdarma.cz

www.cteni-zdarma.cz

www.giweruz.cz

Tento pokus o sdílenou literaturu rozesílejte, prosím, dál. Pokud usoudíte, že napsaný text byl pro vás natolik zajímavý a čtivý, že byste byli ochotni ho finančně ohodnotit, pošlete autorovi na číslo konta

*** 1479600028/3030 ***

dobrovolný příspěvek (do dvaceti korun).

Jde o nový směr šíření literatury bez mezičlánků a dalších nákladů, který by se časem mohl stát přijatelný autorům i čtenářům.

Díky.