Nebezpečná zásilka
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
|
Osvěženi koupelí, rozběhli se hoši do louky.
Pojednou zvolal Vašík, který se honil na břehu řeky se síťkou za motýly, šídly a vážkami:
„Kluci! Pojďte sem! Honem!“
Sběhli se k němu.
„Hleďte!“ ukazoval na tučného červa masové barvy s cihlově rudými destičkami na hřbetě, který silnými kusadly drtil trouchnivý kmen staré vrby.
„Nedotýkejte se toho!“ vykřikl Jarda. „Vždyť je to stonožka kousavá!“
„Je vidět, žes byl nedávno na jihu,“ smál se Vašek. „Tam stonožky kousavé jsou, ale u nás se nevyskytují. Tohle je drvopleň topolový. Sice škodná larva, ale jedovatá není. Přece víš, že se v tom vyznám. Také stonožku kousavou znám až příliš dobře. A mnohem nebezpečnější než druh, který žije v jižní Evropě. Taková indická stonožka je nebezpečnější než naše zmije.“
„Co o ní víš?“
„Je tomu už přes rok, co tatínek obdržel poštou plechovou krabičku, chráněnou mimo to hustým drátěným obalem. A věru, že bylo tohoto opatření třeba, neboť to byla
Nebezpečná zásilka.
Jak víte, můj otec je horlivým sběratelem brouků a motýlů. Jeho sbírky, to je museum. Už od svého mládí se věnuje této své náruživosti. A nejbohatší jsou sbírky cizokrajné.
Je v přímém spojení s dodavateli ve všech končinách světa. Zasílá jim naše exempláře a výměnou od nich docházejí tamější. A často živé. Dostává poštou také kukly vzácných motýlů, z nichž pak v našem bytě se líhnou africké, americké i jiné exempláře.
Je to velmi zajímavé.
Jednou došla plechová krabička z Východní Indie a s ní současně dopis, který oznamoval, že mu dodavatel posílá živou stonožku kousavou. Zasilatel upozorňoval, aby byl otec opatrný při otvírání krabice, že je to velmi jedovatý, životu nebezpečný členovec.
Tatínek opatrně otevřel krabičku a rychle vyklopil zvířátko do prázdné čtyřhranné, skleněné nádoby – bývalého akvária.
Na dno sklouzl hádek, přes dvacet centimetrů dlouhý, cihlově červený, článkovaný, s ostrými, hrotitými nožičkami po celé délce. Zdál se mdlý, asi byl vyhladovělý. Ale brzy se vzpamatoval a čile rejdil po dně. Po skle se však nemohl vyšplhat.
Otec už chtěl nebezpečného tvora usmrtit chloroformem, když ho napadlo, aby pozval svého přítele, také profesora přírodopisu. Jistě ho bude tenhle u nás neznámý hmyz zajímat.
Uzamkl pokoj a šel k panu profesorovi. Ale když se vrátil s návštěvou, bylo akvárium – prázdné.
Otec ztuhl hrůzou! Stonožka se jistě vyšplhala po plechovém pásku na hraně nádoby a kamsi zalezla. Pokoj sousedil s ložnicí.
Na tu noc, kterou jsme všichni probděli, nikdy nezapomenu. Nebylo možno ulehnout. Vždyť stonožka mohla být někde v posteli. Je to noční tvor, jako pavouk. A kousnutí znamená ne-li smrt, určitě dlouhou nemoc; následky jsou pravidelně horší než po uštknutí zmijí.
Taťka prohlédl důkladně stůl a když si byl jist, že v něm, v jeho záhybech a štěrbinách netvor není, usadili jsme se naň všichni a při ostrém světle lustru jsme bedlivě pozorovali podlahu, stěny i strop. Všichni jsme se chvěli bázní a hrůzou.
Byly už dvě hodiny v noci, když jsem stonožku uviděl: vyplazila se zpod prahu otcovy pracovny.
Otec čekal, až se připlazila na dosah a pak na ni vylil celý obsah lahvičky chloroformu. Chvíli se svíjela, zahryzla se do podlahy a konečně ztichla.
Otce sice tato příhoda nezbavila sběratelského zájmu, ale je teď až úzkostlivě opatrný.“
30.05.2021 10:54