Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Konečně nadešel ten slavný den. Malý Péťa skoro nemohl dospat. Vstával dávno před zabzučením budíku, již v sedm hodin, dvě hodiny před odchodem, seděl v jídelním koutku a čekal, až se vzbudí nějaký dospělý a objedná mu snídani. Je to dnes naposled, kdy takto čeká. Již dnes! Již dnes dostane svůj modrý kousek plastu, který obsahuje přístupový klíč ke světomozku, superpočítači jménem Gaia. Dnes má totiž narozeniny, je mu už šest let a je skoro dospělý! Dnes se také dozví výsledky všech testů, které v posledních měsících absolvoval. Vyhodnocovatelé se sice tvářili, jako by ho neznali, ale o to byli přísnější. On přece nemohl za to, že je pravnukem tak slavných lidí, jako byli Jana a Michal, objevitelé Studny Světů.

A aby toho dnes nebylo málo, na dnešek připadl Den Studny. Dnes se naplno otevřou brány do obou přepravníkových center, pojmenované jeho předky jako MalZet a VelZet. Ty se sice otevíraly každý den, ale dnes to bude s celou parádou. Dnes je přístup povolen široké veřejnosti, ne jen lidem, kteří měli obsluhu center v pracovní náplni. Samozřejmostí byla přítomnost vzácných hostí z Impéria. Již se těšil na strejdu Aelliho, který sebou určitě přivede své nejmladší dítě, dcerunku Aelliku. Snad Péťu ještě nepřerostla, jak vyhrožovala loni...

To se zase jednou vyzdobí Brno do slavnostního! Ovšemže se to neobejde bez reptání zahořklých rejpalů z Pražského předměstí. Péťa si vzpomněl na lekci dějepisu, pojednávající o stoupajícím významu Brna až do jeho vyhlášení hlavním městem soustátí Visegrád. Po sjednocení většiny pozemských států se konalo referendum na zřízení hlavního města planety Země. Opětovně velkou roli hrálo umístění Brna poblíž Studny Světů, ale také dlouholetá zkušeností jako hlavního města Visegrádu. Praha, tehdy ještě samostatné hlavní město, spustila velkolepou kampaň na podporu své kandidatury. Neštítila se takových podrazů, jako legislativní smrští odejmout Brnu veškeré pravomoci a převést je na sebe. Brno se již chystalo vzdát se své neoficiální kandidatury, když začaly docházet první výsledky referenda. Veškeré hlasování totiž procházelo přes Gaiu, volit mohl jen ten, kdo měl přístupový klíč. Veškeré duplicity Gaia vyřadila, ale protokolovala. Zveřejněné výsledky ukázaly pražské magistrátní úředníky jako hlasovací šampiony. Někteří hlasovali pro Prahu z různých míst světa i šest set krát. V celkovém pořadí skončila Praha na pěkném sto třináctém místě, těsně před Košicemi. Brno nakonec zvítězilo s velkým náskokem před New Yorkem, Moskvou a Pekingem.

Čeština směle soupeřila s angličtinou, vítězila hlavně kvůli gramatické jednoduchosti. Oproti angličtině se četla tak, jak byla zapsána, člověk si pamatoval jen několik výjimek při psaní i/y, což bylo proti nepravidelným slovesům jako nic. Nejvíc používaná mnemotechnická pomůcka se vryla do podvědomí celého lidstva: Ženy vítaly muže s tvrdým a muži je pak opouštěli s měkkým. Zkuste toto sesumírovat v angličtině nebo v němčině!

Samozřejmě, ne všechny státy se účastnily Sjednocení. Ze států Severní Ameriky se připojil jen Texas a Kanada, Kuba si kladla podmínky, že si nárokuje Floridu jako náhradní vlast pro mnoho tam žijících Kubánců a podobně. Dalšími odpůrci Sjednocení byly například státečky Vatikán, Monako a ostrovní státeček Nauru.

Všechny převezla Severní Korea. Zprvu řinčela zbraněmi proti své jižnější polovině. Pak se dostal k moci pravnuk velikého Kim Ir Sena, Kim Čok Kea, pragmatický mladý muž, vychovaný k lásce k vlasti. Studoval ve vybraných školách v Evropě i Americe. Nyní jako první muž ve státě zahájil akce, které si připravoval již od dětství. Aniž by si toho někdo vážně všiml, odstavil od moci přestárlé členy vlády i válkychtivé generály. Přes prostředníky navázal tajné diplomatické styky s Jižní Koreou a přes ni i se světem. Pak spustil reformu. Vládnoucí staříci zjistili, že nemohou odejít ze svých luxusních sídel, nikam se nedovolají a nikdo si nevšímá jejich rozzlobeného křiku. Staří generálové se pokusili o puč, aby zjistili, že byli degradováni a propuštěni z armády. Na jejich místo nastoupila mladá krev.

Kim Čok Kea se obrátil na Jižní Koreu s žádostí o pomoc. Nechtěl žádnou finanční půjčku, ale učitele a odborníky. Žádnou cizí armádu, ale rady a vědeckou podporu. Přejmenoval Severní Koreu historickým názvem Korjo. V období dynastie Korjo byly kodifikovány zákony, byl zaveden systém státní služby a kultura ovlivněná buddhismem vzkvétala. Na toto chtěl Kea navázat. A nejen to. Chtěl pro pozdější generace zachovat způsob života obyvatel Severní Koree. Udělat něco jako skanzen. Aby v něm lidé pracovali, protože chtějí, a ne, že musí. Povedlo se mu to. Dnešní Republika Korjo láká turisty k návštěvě svými krásnými plážemi na západě země, romantickými horami na východě a pečlivě ochraňovanými památkami starých časů. Nejčastěji navštěvovaným místem je demilitarizovaná zóna a sama hranice na demarkační linii. Jako tehdy se tu procházejí stráže s ručními zbraněmi. Nejsou to již příslušníci armády, ale zaměstnanci muzea. Pro náročné návštěvníky dokáží sehrát scénu z poplachu po narušení hranice. Sirény vyjí, z ukrytých palebných stanovišť šlehají plameny výstřelů, sem tam vybuchne zábleskový či kouřový granát. Dětem div nevypadnou oči, dívenky nadšeně ječí hrůzou a otcové od rodin fotí a filmují. Pouze jednou jedinkrát málem došlo k nehodě, když se podráždění psi vrhli na druhého syna Mistra Aelliho, který se jim něčím znelíbil. Naštěstí došlo jen k oboustrannému leknutí. Mistr Aelli se smál, až se musel posadit. Jeho syn seděl mezi houfem rozpačitě se tvářících vlčáků a všemi čtyřmi je drbal v kožiších.

Péťa už má za sebou malý soukromý obřad, kdy mu rodiče předali plastově se tvářící klíč ke Gaie a ta ho přivítala mezi uživateli. Teď sedí na tribuně ve vstupní hale brněnského Paláce Impéria, pěkně v první řadě, aby dobře viděl, a čeká na slavnostní zahájení. Palác je postaven v místě, kde stávala novodobá tvrz nevlastních bratrů Objevitelky Jany, některé její části jsou zachovány, vhodně zakomponovány do stavby a slouží jako muzeum. Do obou přepravníkových center jsou vybudovány průchody přímo z Paláce Impéria. Právě průchod z MalZetu ústí sem, do vstupní haly Paláce. Brněnský Orloj, umístěný hned vedle průchodu, cinkavě odbíjí devátou hodinu. Místo loutek apoštolů, které jsou na pražském orloji, se předvádějí hologramy ras Impéria. A již je tady první překvapení. Po lidech a ptákohlavech, jako naposledy přijatých ras, zůstává na předváděcí plošince šedivý kvádr. To se jíž otevírá stříbřitá brána průchodu a vzácní hosté proudí do sálu.

Jako první vchází nestárnoucí bělovlasý stařík, nejvyšší šéf Poradního kruhu Impéria, jménem Apichatpong Weerasethakul. Za ním Mistr Aelli s manželkou a dceruškami, modrý Krišna dokonce ve dvojím vydání, malá smečka psovitých Hlaváků doprovázená pozemskými inteligentními psy, několik párů Čičmundů. Hosté se odebírají na vyhrazené místa na tribuně. Brána však zůstává stále otevřená, jako by se na někoho čekalo.

K bráně však přistoupí šéf Poradního kruhu Impéria a zvednutou rukou žádá o pozornost:

„Zajisté si pamatujete na dávné pověsti o ptákohlavech a na jejich rozluštění díky poslední rase, která se přidala k Impériu. Tato rasa, Ptákové, má ve svých dějinách pověst o legendárním králi sjednotiteli, který přišel ze Studny v okamžiku nejtemnějšího barbarství Ptáků. Během sto třiceti let své vlády spojil celý lid do jednotného celosvětového Národa. Objevil také, že Ptákové byli vysoce civilizovaní a jen nešťastnou náhodou upadli zpět do barbarství. Podle této pověsti byl pohřben do posvátné půdy, která se nacházela v místě dávné tragédie. Vlivem zvýšené radioaktivity se kostra zcela rozpadla. Byly však prostudovány všemožné archivy jak současného národa, tak počítač v posledním útočišti předchozí civilizace. Toto pátrání mělo nakonec úspěch.“

Pan Weerasethakul se odmlčel a pak pokynul rukou k bráně:

„Dámy a pánové, přivítejme nyní návštěvu ze světa Haemli!“

V bráně průchodu se objevuje několik postav. Mnozí lidé zalapali po dechu. Přesně takhle byly ve starých pověstech zobrazovány Harpyje. Jako kdyby tyto bytosti už Zemi někdy navštívily...

Večer usínal Péťa naprosto spokojeně. Takovou oslavu narozenin jen tak někdo nemá! A  Aellika ho přes vyhrožování stále ještě nepřerostla!

Errata:

29.05.2021 18:59