Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Nečekaný návštěvník

Konečně nastal ten slavný den. Již od půlky týdne se sjížděli pozvaní šermíři, jednotlivci i skupiny, řemeslníci starých řemesel. Petrova kovárna jela na tři směny, jak se v ní střídali kováři zblízka i z daleka. Stanové městečko začínalo připomínat polní ležení středověkých vojsk. Stylový ráz poněkud kazily dvě zapůjčené maringotky s hygienickým zařízením, pro pány a dámy zvlášť, aby případná kontrola byla spokojená. To nakonec vyřešil další ze sousedů, když ve stodole z trámů sundal maskovací síťovinu, která tam ležela už od války. Sice byla dost poničená, ale to se ztratilo v některé z pěti vrstev. V pátek dopoledne se dokodrcal netrpělivě očekávaný selský vůz tažený koníkem, kterým po vlastech českých cestovala svitavská skupina historického šermu Skandalia se svým potulným divadlem. Tehdy nastal menší zádrhel, jelikož její šéf měl přezdívku Netopýr, takže na zavolání se ozvali oba, jeden nebo žádný, to v případě, že si mysleli, že zavolání platí tomu druhému. Nakonec překřtili svitavského Netopýra na Nepču a bylo to.

Odpoledne byla slezina všech zúčastněných, aby si vyjasnili pravidla a všelijaké nutné vzájemné záležitosti. Byla to premiéra rytířského sálu, který vybudoval kovář Petr ve stodole, pro niž neměl jiného použití. Staříček jako bývalý majitel jen zíral, ale mohutně těmto přestavbám fandil. A pomáhal, byl studnicí všelijakých známostí, jaké člověk potřebuje ke spokojené existenci. V jednom koutě sálu dokonce vznikla malá středověká krčma s dvěma stoly včetně lavic, na podstavci mohutný omšelý sud, z něhož teklo skutečné pivo. Vnitřek sudu obsahoval moderní výčepní zařízení, pípa byla maskovaná třemi dřevěnými kohouty. Na výběr byla dvě piva z lomnického pivovaru, buď polotmavá desítka nebo světlý ležák. Z třetího kohoutu tekla výborná Kofola.

Nikdo se neopil natolik, aby se motal nebo dělal jinou ostudu při slavnostním zahájení turnaje v sobotu ráno. Na to, jak je osada Děčín mimo hlavní trasy se sešlo dost diváků, kterým nevadilo ani brzké vstávání, neboť zahájení bylo v devět hodin. Většinou to byli rodinní příslušníci vystupujících, různí fandové šermu a středověku a v neposlední řadě houfec libereckých policistů v civilu, vedených krajským velitelem. Ti to měli zdarma jako odměna za pohotový zásah při problémech s kolotočáři. Turnaj začal velkým defilé všech účinkujících. Jak to komentovala Majka:

„To je krásy, až oči přechází... Nebo odchází? Teď si nejsem jistá.“

Pak to začalo doopravdy. Přímo před hlavní tribunou bylo zápasiště dvojic, kde bojoval každý s každým vyřazovacím způsobem. V jednom koutě kolbiště probíhala lukostřelecká soutěž jak do terče, tak i všelijaké speciality, jako například kývající se slaměná koule nebo napodobenina jelena, tahaná po klikaté dráze. Na opačném konci předváděla Skandalia divadlo pro ctěné obecenstvo, většinou dětské, hru s názvem Lodní deník. Všude okolo předváděli mistři starých řemesel, jak se kdysi vyráběly různé věci denní potřeby, popřípadě různé pochutiny či poživatiny. Oproti komerčním poutím se zde nepromenádovaly davy, těch několik desítek návštěvníků se shluklo okolo míst jejich zájmu.

Asi největší zájem byl o souboj dvojic. Pořadatelé se snažili, aby zbraně i váhové kategorie byly zhruba rovnocenné, přesto bylo vidět mnohé speciality. Asi největší rozruch vyvolala Vlčata, sourozenci Wolfovi, kteří se specializovali na boj dřevěnými holemi. Ti bojovali mimo pořadí, což bylo jen dobře, protože zatím nenašli přemožitele, protože plynule přecházeli z anglického do francouzského způsobu ovládání hole a zase zpět. Další specialitou byl třeba palcát, což je variantou kyje a válečného kladiva, oproti nimž má výhodu – není nutno jej před úderem natáčet do správného směru.

Jak den ubíhal, stále jasněji se ukazoval možný vítěz soubojů. Nikdo nevěděl, jak se tady ocitl a ani kdo to je. I oblečením se lišil. Černý kožený kabátec pobitý černěnými kousky železa, černé kožené kalhoty a vysoké kožené boty s chrániči kolen i holení. A přilba... Opět černé železo, v přední části vytvarovaná do podoby psí hlavy, ukrývající čelo i nos. Mnozí si vzpomněli na román Ivanhoe sira Waltera Scotta z roku 1819, tam podobně vybavený černý rytíř pomáhá hlavnímu hrdinovi. Z černého rytíře se vyklubal Richard Lví srdce, tady jsou všichni napjatí, kdy se v černé zbroji skrývá. Nakonec skutečně vítězí. Přichází před tribunu, uklání se Honzovi s Majkou a sundává si přílbu. Majka třeští oči, Honza vyskakuje na nohy...

Před tribunou stojí Zjizvený Kuba, mít úsměv ještě o něco větší, tak mu upadne půl hlavy. Ovšem důvod k divení tady je, oba ho před několika měsíci opustili těsně po jeho svatbě s nejstarší dcerou profesora Mlejnka, vědeckého rady Země českomoravské v paralelním světě. Honza je v tomto světě oficiálně výrobce webů, neoficiálně však strážce brány sloužící k přechodům do paralelních světů. Jako strážce přetáhl Kubu do vedlejšího světa a tam se ukázalo, že se Kuba narodil na špatném světě a teprve po přetažení se plně rozvinul v dokonalou osobnost.

Teď však stojí před tribunou, klaní se hraběcí rodince Honzovi a Majce, kteří jsou z něj lidově řečeno štajf⁰⁰¹. Pozvolna se však vzpamatovávají, pan hrabě nabízí své manželce rámě a schází těch pár schodů do kolbiště. Tam vkládá Majka Kubovi na hlavu vlastnoručně pletený květinový věnec jako symbolickou korunu Krále turnaje. Pan hrabě Honza předává hmotnější odměnu, nádherný kovaný lovecký tesák včetně zdobeného pouzdra. Nyní se teprve ukazuje, na co je v hraběcí lóži třetí křeslo po pravici pana hraběte. O něco méně zdobené a o poznání nižší nyní obsazuje Kuba. Baví se s Honzou a Majkou o všeobecnostech, protože nikdo neví, kdo naslouchá.

Tím vlastně turnaj končí, diváci se loučí, účinkující míří do stanů se převléct do něčeho pohodlnějšího, načež se někteří přesouvají do hospodského kouta rytířského sálu, původně stodoly statku Petra Kováře. Hraběcí rodina míří do jejich chalupy, následována Kubou. Honza se ještě stačí omluvit, že přijde do rytířského sálu později, že to pro jeho těhotnou ženu byl přece jen únavný den. Sotva však za nimi zapadnou dveře chalupy, už to Majka nevydrží a obrací se na Kubu:

„Co ty tady? A takhle vymóděný! Co Adélka a vlastně všichni ostatní?“

Errata:

15.07.2021 14:18