Vítej, návštěvníku!

Minidělo

Pak nastalo období vyčkávání. Zbytek přepadových pruských vojsk byl pomalu odváděn k hranicím, kde byli již očekáváni. Na Prusy působila ráznost a rychlost zásahu, takže se ani moc necukali, když je Češi požádali o dodávku potravin pro pruské vojáky. Ztráty způsobené hladem by mohly být vysoké, my se prostě nemůžeme o to postarat, říkal major Niemann. Navíc, my je vedeme jako zbojnickou tlupu, vojáci by to byli v případě vyhlášení války. Takové vyjadřování nahánělo Prusům dost hrůzu, s čím ti Češi ještě nevyrukovali. To už za sebou měli první vojáci výslechy a zprávy o tom, jak zničeho nic padali jezdci z koní, v čele s plukovníkem Moltkem, připomínalo čarodějnictví. Vždy to byla malá dírka v kyrysech vpředu i vzadu, nikdo netušil, jak vznikla, co to mají Čechové za zázračnou zbraň.

Mezitím v továrničce v Ulmu začal Fanouš chodit jako tělo bez duše, něco si pro sebe mumlal a sem tam něco nakreslil na čerstvě nabílenou zeď. Podle těchto známek bylo jasné, že nad něčím usilovně přemýšlí, takže jeho děda chodil stále s ním a dával na něj pozor. Pak se zavřel s Dědkem do konstrukční dílny, dokonce si tam nechali nosit i jídlo. Po týdnu vylezli a dali poslat pro starostu, majora Niemanna, kapitána Schwerta a chemika Ludovita. Těm předvedli svůj nejnovější výmysl – miniaturní dělo. Fanoušovi se totiž začal v hlavě motat největší problém, neboli dostřel normálního děla. Ano, je výborné na dálkové bombardování, ale když potřebujeme pokrýt oblast okolo kilometru, je nám velký dostřel na nic. Ledva střílet skoro kolmo nahoru s veškerými negativními vlivy počasí na náboj. Kapitána Schwerta zamrazilo, když zbraň viděl. Připomněla mu zbraň z jeho světa, známou jako minomet. Tam je to trpaslík se silou obra. Pak se ale přinutil poslouchat Fanouše, jak líčí, jak na tuhle zbraň došel a pak ji s Dědkovou pomocí sestavil. Teď obsadí zkušební prostor s dělem a bude zkoušet fungování. Potřebuje k tomu Dědka a Ludovita.

Trvalo to další týden bouchání, doprovázené buď nadávkami nebo stále častěji i jásáním. Pak dostal starosta za úkol dojet do Kolína, v tamějších kovozpracujících dojednat dodávku trubek podle zadaných parametrů a až se bude vracet, přibrat na cestu pana bezpečnostního radu Střízlíka. Samozřejmě, nic mu neprozradit, je to přeci překvapení. Takže pan Střízlík dojel, bylo mu nabídnuto sladké pití, které moc chválil a pak zahnán spát. Druhý den ráno budíček a ranní projížďka mladým lesem. Chvilku se projížděli, pan Střízlík byl nabádán, aby si všímal terénních znaků, bude z nich zkoušen. Nakonec vyjeli na paseku, kde na ně čekal hlouček ostatních. Ti se rozestoupili a pan Střízlík uviděl cosi podivného – metrovou trubku podepřenou tak, aby spočívala strmě k obloze. Tak se seznámil s minidělem a s tím, proč bylo vyrobeno. Pan Střízlík měl opětovně možnost kroutit užasle hlavou a divit se.

A co teprve střelba! Fanouš zvedl z kusu látky na zemi podivnou střelu a bez okolků ji spustil do trubky. Hluše to cvaklo, Fanouš vrazil do otvůrku dole kus zápalné šňůry a zapálil ji. Pan Střízlík zjistil, že si všichni zacpávají uši, tak je napodobil. Přesto sebou trhl, když se ozvala prudká rána a z trubky vyšlehl oblak ohně. Chvilku klidu, aby se hlaveň vyvětrala a znovu. Postupně odpálil Fanouš šest střel, pak se šli zase projet po lese. Nejeli daleko, asi po půl kilometru se objevili na kraji lesa. Dál se stejně nedalo jet, asi stometrová mýtina byla pokryta zbytky stromů, různě přelámaných a rozštípaných. Pan Střízlík se divil, kde se to tady vzalo, tohle mu ráno neukazovali. Z odpovědi byl nesmírně šokovaný – ráno tohle ještě neexistovalo. Jestli si všimne té skály, jak na ni ráno upozorňovali... To pana Střízlíka dorazilo. Teprve teď mu začalo docházet, čeho se právě účastní:

„To ta trubka?“

Odpověděl mu starosta:

„Jo. Ta trubka a šest střel. Fanoušovi vrtalo hlavou, jak se bránit na blízko. Toto je výsledek.“

Pan Střízlík jen kroutil hlavou, pak se otočil ke starostovi:

„Nemáte u sebe ten váš slavný Rulm? Nepohrdl bych, potřebuji se srovnat.“

Starosta se smutně pousmál, vytáhl koženou čutoru a nabídl hostu, řka:

„Já když to viděl poprvé, také jsem si musel zavdat. Začínám pomalu litovat Prusy, určitě to zkusí ještě jednou, minimálně. Chtělo by to něco, co zlikviduje velení, ale vynechá ty chudáky kmány.“

Ozval se Ludovitus, že je zapotřebí pořádně zapracovat na dělu, to by mohlo střílet dál, takže by se s ním dalo zničit velení vzadu na kopečku, za kmány. A že už mají s Dědkem a Fanoušem něco namyšleno, teď to chce jen čas na práci. Jestli je tedy ostatní nechají pracovat...

Errata:

15.07.2021 14:18