Vítej, návštěvníku!

Burácející a rachotící obluda, která se vevalila na planinu kolem Modchideche, způsobila v raketě hotový poprask. Trosečníci si patrně v prvním momentu mysleli, že je opět přepadli roboti a Surws se už hnal nahoru k laserovému dělu, ale naštěstí včas poznal svůj omyl. Kosmonauté vyběhli ven a bez dechu přihlíželi, jak titánský stroj otáčí a zastavuje, přičemž obří pásy rvaly povrch planiny jako papír.

„Tak jsme tady,“ zvolal vesele Arxen, když seskočil z posledních příček žebříku.

„A co má být tohle?!“ vykřikl v bezmezném údivu Twllips.

„To je stroj, kterým vyčistíme příkop.“

„Jak se vám ho podařilo rozhýbat?“ běhal okolo hory železa Foronep a nadšeně jí prohlížel. Jeho srdce pravověrného technika přímo jásalo nad perfektně řešenými technickými prostředky bagru. Nevzal si s sebou baterku, ale i tak vběhl pod podvozek. Světlo však již přicházelo samo – narůžovělé svítání zahnalo tmu a ranní šeď se zhrzeně stáhla do hlubin Předního Lesa.

„Jak jste to dokázali?“ přistoupil ke dvojici vyjevený Surws.

„Nastartovali jsme atomovou baterii.“

„U všech galaxií, to vidím! Ale jak?!“

„S laskavou Girbonovou pomocí, kapitáne.“

Kolem se rozhostilo hrobové ticho, jenom bagr náhle temně zaskřípěl, jak někde klesající tlak v rozvodech podvozku již neudržel obrovskou tíhu a železo dosedlo na železo.

„S Girbonovou-“ zablekotal Bwan.

„Asi jsem se přeslechl,“ zašeptal pobledlý Surws.

„Slyšel jsi dobře, kapitáne.“

Muž učinil ochranné gesto proti zlým počítačovým virům: „Neodvažuji se zeptat, jak jste ovládli Girbona. Nevím, jestli mám věřit tomu, co říkáte.“

„Ať si věříte nebo ne, bagr je tady,“ mávl mladík rukou. „Určitě se ho rychle naučíte ovládat a příkop můžete hloubit dle libosti. Ale bez nás. Máme za sebou rušnou noc.“ To řka, odebrali se do rakety a zanechali trosečníky jejich vlastnímu úžasu. Těm trvalo dost dlouho, než se s faktem, který stál přímo před nimi, dokázali vyrovnat. Vynořilo se ihned plno nejdivočejších dohadů, v nichž zejména Trebwr byl mistrem, ale jasného stanoviska se nedobral nikdo.

Nakonec zanechali planých řečí a zatímco Surws s Bwanem šli odstřelovat, Twllips, Foronep a Trebwr se vydrápali po žebříku do kabiny stroje, aby jej odvezli na místo určení.

Nedbaje jalových Trebwrových poznámek, osvojil si technik vcelku rychle vlastnosti řízení.

„Tak...“ řekl poté polohlasem a stiskl tlačítko startéru. Ranní ticho porušil stoupající zvuk primárního generátoru, do něhož vzápětí vpadly technické tóny dalších rozjíždějících se zařízení, až planinou vkrátku dunivě zněl mohutný rachot mírně rozladěného, avšak stále funkčního strojového orchestru.

Foronep pohnul kniplem a obrovitá mechanická ruka se zvedla.

„Jupííí! Bagrujme!“ vykřikl Foronep. Jásot posádky, když se ocelový mamut pohnul tak, jak chtěli, neznal mezí. Pokud je technikovo nadšení přímo úměrné velikosti stroje, musel být Foronep na vrcholku blaha. Netrvalo dlouho a obrovitá lžíce s lehkostí vyhrnovala obrovské balvany z nalámaného příkopu. Síla stroje byla neuvěřitelná – když někdy vlivem nepřesnosti zabral zuby o skálu, ulomil jí nebo rozdrtil. Celým kolosem vždy prolétl mohutný otřes, kompresory se ocitaly v pulsační extázi a jejich hvízdot v nejvyšších otáčkách přecházel v ultrazvukové frekvence. Hromový rachot nabíraných a vyklápěných balvanů, které často pukaly pod tím obřím náporem, se rozléhal daleko do okolí.

Oba mladí vstali až na večeři, kde byli přivítání záplavou otázek, které kosmonauty pálily celý den. Arxen se snažil trpělivě a srozumitelně odpovídat a přitom musel odhalit svůj inteligentní paklíč, který sám o sobě vzbudil obrovský úžas. Ale po jídle dal kapitán mladíkovi znamení a pozval si ho do pilotní kabiny.

„Milý cizinče,“ začal, jen co se zavřely dveře, „řeknu ti to na rovinu. Jsem ohromen vaším výkonem. Neviděl jsem na světě nikoho, kdo by dokázal ovládnout osamělého Girbona. Řekněme že jsem si o vás musel trochu opravit mínění. Ale nesouhlasím s tím, jak jste to provedli. Jednali jste na mými zády. Řekl jsem přece, že se ráno poradíme!“

„Vyznělo to jako rozkaz a my nejsme tvoje posádka, kapitáne. Mám za to, že jsme komuna svobodných lidí,“ opáčil Arxen, a dodal mírně pobaveně: „A v neposlední řadě – udělali jsme to v noci, ráno jsme se mohli radit jak jsi chtěl...“

„Hm, to jistě! Ale musí být jednotné velení. Jste na mojí lodi! Nejde, aby si každý dělal, co chce! Což kdyby vám to nevyšlo a Girbon se vydal k Modchidechi? Přivodili byste zkázu nás všech!“

„Kdybych nevěděl, že ho dokážeme ovládnout, zničili bychom ho.“

Tato věta vzala kapitánovi vítr z plachet.

„Přesto se mohlo přihodit něco,co by zhatilo vaše plány a nám by z toho vzešla škoda,“ namítl opatrně. Arxenova odpověď ho přece jen polekala. Dva lidé, kteří by dokázali zlikvidovat Girbona-! Pokud mluví pravdu, jsou skutečně nebezpeční, myslel si při tom nevesele. Mohl jsem to ostatně čekat – jedině kromobyčejní lidé dokáží ukrást Lastakarijský korunovační odznak! Rozhodně silou se zde nic nezmůže.

„Nepouštím se do akcí, v nichž nemohu dosáhnout úspěchu,“ pohlédl na něj Arxen.

„Ale přece jen...“ Kapitán se ještě pokoušel nalézt nějaké argumenty, ale rozmluva se vytrácela do prázdna.

Ve skutečnosti mu šlo o dvě věci. První z nich byla jeho autorita. Museli bychom znát blíže Mangwaxellské kastovnictví, abychom pochopili, jak absolutním pánem je Mangwaxellský kapitán. Proto se Surws cítil nebetyčně uražen. Vždyť ti dva přivandrovalci přímo porušili jeho rozkazy! Chránil se jim to však vytknout před ostatními, protože ti byli dosud ohromeni jejich heroickým výkonem. Současně cítil, že si oba příchozí tímto činem udělali velké jméno v jejich malé společnosti a nebyl tomu rád. Další problém byl ten, že stále nevěděl, kam je zařadit. Kdyby s jistotou věděl, že jsou to prachsprostí zloději a Lastakarijci jsou jim na stopě, neváhal by je i násilím zbavit svobody. Kdyby naopak věděl, že si je co nevidět najdou jejich společníci, zahrnul by je vší svou přízní a doufal, že je pak vezmou s sebou pryč z této zapomenuté planety.

A to nejhorší nakonec: sám by si to asi nepřiznal, ale začínal se těch dvou docela bát.

Rozloučil se s Arxenem v neutrálním tónu, i když v duchu cítil něco jiného.

Pouhé tři dny potřebovali trosečníci, aby dokončili své nemalé dílo a když v podvečer třetího dne prorazili poslední náloží stěnu, která dosud oddělovala příkop od jezera, rozlehlo se nad planinou mohutné hurá, které mohlo svou silou konkurovat rachotu bagru. Voda se dravě řítila korytem a strhávala s sebou drobnou kamenitou drť. Na jihozápadním konci příkopu se pak vrhala do hlubokého kaňonu, který ústil až na pobřeží temného Západního Moře.

„Dílo je dokonáno!“ zvolal pateticky kapitán a všichni urození si podali ruce, zatímco neurozený Foronep stál skromně stranou. Celý zbytek dne pak kolonisté pobíhali kolem příkopu a vychvalovali si navzájem svou obrannou linii. Do malé společnosti se vrátila dobrá nálada. Na jak dlouho? myslel si Arsia, mlčky sledující nadšené Mangwaxellany.

Errata:

30.05.2021 13:24