Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

„S dovolením, takzvaný Arxene,“ pravil další ráno kapitán. „Měl bys čas se mnou jít na procházku?“

„S radostí,“ souhlasil mladík. Společně se pak vydali podél kanálu k Bílému Jezeru.

„Tak ven s tím,“ pravil po chvíli Arsia. „Co máš, kapitáne, na srdci?“

„Rád bych si s tebou definitivně vyjasnil některé rozpory, které mezi námi a vámi neustále překážejí.“

„Sem s nimi i všemi ostatními!“

„Nuže. Nezdá se ti, že nastal čas, kdy byste měli zaujmout své místo ve struktuře naší malé, ale významné společnosti? Chování vás dvou se mi jeví jako snaha bočními úmysly získat velení.“

Arxena poslední věta trochu zaskočila. Nenapadlo ho, že by to tak mohlo někomu připadat. Pouvažoval a odpověděl: „Dík za upřímnost. Ujišťuji tě, že nemáme v úmyslu velet tvé skupině. Nemáme proč.“

„Ne?“

„Princezna Aranii je nástupkyní trůnu galaktického – nemyslím, že by hořela touhou komandovat nějakých pět trosečníků. A co se mně týče – kdybych chtěl, udělal bych to už dávno.“

Surws chvíli bloudil očima po příkopu. „Je legrační že se pořád nechceš vzdát své bláznivé přetvářky. Ale k poslední větě se zeptám: opravdu si tak věříš?“

„Mám k tomu své důvody. Ty sis nevšiml?“

„Teď ale mluvíme o začlenění do naší komunity,“ vyhnul se kapitán odpovědi.

„Nechceme se začleňovat.“

„Jakže? Snad chápeš, že si nemůžeme dovolit roztříštěné velení!“

„O nic takového nejde. Ty poroučej svým lidem, já zas budu poslouchat princeznu. Nevidím problém.“

„Ale vy si pak můžete dělat, co chcete!“ V tom výkřiku se konečně odhalil prvý důvod kapitánovy nespokojenosti.

„Byla vám naše činnost na škodu?“ otázal se Arxen.

„To sice ne, ale...“

„Kdybys měl velení ve svých rukou a tím pádem zodpovědnost za nás dva – poslal bys nás přivézt bagr?“

„Asi ne,“ přiznal ač nerad Surws. „Dobře. Nechme to, jak to je. Ale máme další problém.“

„Poslouchám.“

„Tak řečená princezna Aranii.“

„Upřesni to, kapitáne.“

„Nezdá se ti, že se ehm... princezna chová občas poněkud – výstředně?“

„V jakém směru?“

„Hm... no... jaksi... prostě co se týče... vzhledu. Není přece možné aby se tu promenádovala jen tak v nedostatečném oblečení. Řekl bych dokonce ve skandálním nedostatku oblečení!“

„Mám takový dojem, že i ty a tví muži si rádi odložíte v současných vedrech!“

„No, to ano. Ale... vždyť je jí pod tím všechno vidět!“ namítl rozhorleně Surws.

„Opravdu? A díval jsi se dobře?“ zasadil mu Arxen nečekaný protiúder. Surws ztratil na chvíli dech, zatímco mladík se div nerozesmál. Konečně se kapitán vzpamatoval. Divoce zašermoval rukama:

„Chceš mě urážet? Já jen říkám, že mi tady ta lžiprincezna demoralizuje mužstvo a že si to nenechám líbit, rozumíš! Myslíš, že nevidím, jak se po ní všichni otáčejí?! Tomu musím udělat rázný konec! A udělám!!“

„Rozčiluješ se na nesprávné adrese,“ ušklíbl se mladík. „Poslyš: pokud byste byli správní stoupenci takové morálky, o jaké mi tu tak ohnivě kážeš, vaše oči by nic neviděly, ani kdyby se tu Její Výsost procházela nahá! Jelikož mi ale přiznáváš, že tomu tak není, měl by ses zlobit především na svou posádku. Její morálka je tak slabá, že neodkáží ovládnout ani své oči! A abych nezapomněl – své námitky vůči Její Výsosti si vyřiď přímo s ní. Jsem její ochránce – ne herold.“

„Nemluví se mnou,“ namítl popuzeně kapitán.

„Já vím.“

„S nikým nemluví!“

„Se mnou ano,“ usmál se mladík.

„Tím hůř! Svým mlčením nás stále uráží! Buďto začne mluvit, nebo-“

„-dopověz, Surwsi,“ vyzval ho zcela klidně Arxen. Surws funěl jako přetopený kotel, ale tváří v tvář tomu záhadnému cizinci nedokázal sebrat odvahu k nějaké hrozbě. Odvrátil se a chvíli vztekle rázoval po břehu, než se znova zastavil před Arxenem.

„Zpátky k tématu! Co když někdo z mých mužů projeví o takzvanou princeznu vážný zájem? Co pak s takovými neřešitelnými problémy? He?“

„Slaboch problémy tvoří, moudrý člověk problémy řeší,“ poznamenal Arxen jen tak jakoby pro sebe, ale pak řekl: „Myslíš, kapitáne, že si někdo troufne?“

„No... a kdyby přece?“

„Nikdo nemá šanci,“ splynulo mladíkovi ze rtů.

„Jak prosím?“ nepochopil hned kapitán. Mladík mlčel a Surwsovi to pomalu došlo. „Ach ták! No toto!“

„Vím, že není dobré, když si v malé nevyvážené společnosti dělá jeden muž nárok na jedinou ženu,“ promluvil opět Arxen. „Spěje to ke krizi mnohem dříve, než když situaci ovládá žena sama. Proto se chováme tak, jak vidíš. Ale u toho také hodláme skončit. Pracně, velmi pracně jsem si získal své místo po boku Její Výsosti a nehodlám ho dobrovolně nikomu přenechat. Jasné?“

„Zabil jsi už někdy někoho?“ zašeptal Surws.

„Když řeknu ano, přestanu pak být člověkem?“

Kapitán dlouho stál mlčky, než řekl: „A co budeš dělat, když se situace nebude uklidňovat – spíš naopak?“

„Nic. Princezny se vaše problémy nedotknou a mně je nenávist tvého syna lhostejná.“ To byla velmi přímá odpověď a v kapitánovi se všechno vztekle sevřelo. Ale donutil se zachovat klid.

„A když se problém bude dotýkat hlavně tebe-?“

„Podívej se Surwsi,“ pravil důrazně Arxen. „Když na člověka stříkne bláto z louže, tak prostě o krok ustoupí. Ale když bláto stříká dál, jednoduše louži zasype.“

Po několika minutách neveselých úvah kapitán opatrně vzhlédl: „Zapomeneme oba na tuto rozmluvu, ano?“

„Já si jí budu pamatovat,“ opáčil Arxen. „Ale nebudu o ní s nikým mluvit.“ Otočil se a ponechal kapitána jeho neveselým myšlenkám. Sám byl také mírně rozladěn: myslel si, že jeho a Arrincina činnost přinesla malé kolonii jen užitek a přesto se setkal s výčitkami.

Když vkročil do Modchideche, narazil v prvním poschodí na Foronepa. Technik byl v pilné práci: rozebíral a čistil systém jedné ze čtyř stabilizačních trysek. Arrinci tiše seděla u stěny a pozorně ho sledovala. Víme již o její fascinaci manuální činností, proto můžeme pochopit že ruční demontáž složitého ústrojí pro ni byla něčím velmi exotickým.

„Á, vítej, Arsio!“ utřel si technik pot z čela. Zlehka kývl směrem k Arrinci. „Chceš-li, sedni si také a dívejte se spolu! Práce mi lépe uteče když tu nebudu dočista sám!“

„Chystáte odlet?“ tázal se Arsia.

„Ne.“

„Tak... proč to děláš?“

Foronep rozpačitě popotáhl lem blůzy. Nakoukl do chodby zda není nikdo v doslechu a tiše povzdechl: „Mladý pán Trebwr nakázal.“

Arxen si vyměnil letmou myšlenku s princeznou, a řekl: „Tak ukaž, jak ti to jde!“

Sedl si do úzké chodbičky vedle Arrinci a Foronep pokračoval v údržbě. Při tom si chvilkami prozpěvoval, chvilkami komentoval svou práci, vykládal smělé a promyšlené plány jak by celý pohonný systém optimalizoval kdyby měl prostředky, dokazoval to grafy výpočtů, které letmo črtal prstem špinavým od spalin na podlahu, a někdy vykládal jen tak o všem co mu na jazyk přišlo. Byl zjevně rád, že má někoho, komu se může vypovídat. Ale při tom všem mu šla práce skvěle od ruky.

Pak do technického úseku padl stín a technik okamžitě zmlkl.

Trebwr se přišel podívat, jak pokračuje údržba.

„Zrovna jsem dokončil demontáž jedničky, mladý pane!“ hlásil Foronep.

Trebwr se obrátil k Arrinci: „Jdu střílet na Sluneční louku. Pojď se mnou!“

Když se jako obvykle nedočkal odpovědi, řekl zlostně Foronepovi: „Neloudej se s tím tolik! Víš že musíš vyčistit ještě zbylé tři motory!“ Otočil se a odešel.

Foronep zhluboka vzdychl. „Dnes asi nebudu spát. Do rána mám co dělat.“

Arxen ještě okamžik nehnutě seděl. Pak na technika spiklenecky mrkl: „Mám pro tebe takový návrh.“ A z kapsy vyndal svůj hroudovitý paklíč...

Errata:

30.05.2021 13:24