Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Život na palubě Vende se nijak výrazně nezměnil, aspoň navenek. Směny dál spolehlivě plnily své úkoly, hledání způsobu jak opustit Prázdnotu postupovalo dál, ale pod hladinou se usídlilo skryté napětí.

Osoby, zasvěcené do problému, o něm sice spolehlivě mlčely, ale i tak ostatní posádka vypozorovala, že je něco jinak. Některá oddělení nám něco tají, počalo se tiše říkat mezi lidmi. Pro život v komunitě, jejímž nezbytným pojítkem byla vzájemná důvěra, to bylo zhoubné.

„Musíme s pravdou ven,“ přišla za kapitánem Sarkilen. „Nejsme loď hlupáků, aby se dalo něco tak závažného nadlouho utajit. A čím déle to praskne, tím hůře pro velení. Ztráta důvěry je to poslední, co bychom potřebovali.“

„Zrovna tak může způsobit chaos přiznání, že de facto nemáme vlastní loď pod kontrolou,“ oponoval Zimgolt.

„Pokud se Vende opravdu vymkne, už to bude pozdě přiznávat.“

Takže kapitán znovu aktivoval všechny kanály a osobním vstupem seznámil celou posádku i hosty se situací tak, jak jí viděli. A kupodivu se nic nestalo.

„Stejně jsme to tušili,“ pokývali lidé hlavou.

„Je dobré, že to přiznali na rovinu,“ souhlasili jiní. „Zatloukání nevede k ničemu. A pokud Vende pracuje na tom, jak z Prázdnoty ven, tak je jedno kdo za tím stojí.“ Což byla koneckonců pravda.

Ovšem zpráva, kterou dostalo velení z detektorů, už tak klidně přijata nebyla.

V uctivé vzdálenosti od Vende se postupně objevilo osm lodí. A žádní zbídačelí trosečníci. Nejméně tři lodě byly skutečně dobře vyzbrojené a vykazovaly poměrně velké zásoby energie.

„Vidíš?“ ukazovala Niabonga Saurusovi co zjistila detekce. „Zde, tady a také tam. To rozhodně nejsou původní zbraně, ale získané z jiných systémů. A sleduj to násobné plátování. Tohle jsou skuteční dravci Prázdnoty.“

„Útok do deseti hodin s pravděpodobností 86 procent,“ vydala Vende strohé vyjádření.

„Návrhy?“ tázal se kapitán.

„Převzít iniciativu s maximální mírou tvrdosti,“ řekla Sarkilen. „Tohle bude rozhodující střet. Pokud zvítězíme, už nikdo se tu na nás neodváží. Vyzveme je k odletu a pokud neuposlechnou, navrhuji zničit dva nejvážnější protivníky.“ Rozhlédla se. „Vím že to nezní nijak v souladu s povinnými protokoly, ale jsem si naprosto jistá že pokud budeme v tuto chvíli pasivní, bude to jen k naší škodě.“

„První zkouška, zda se přikloníme k názorům kapitána Radiglaka, nebo zůstaneme věrni vlastní cti,“ reagoval kapitán nevesele.

„Souhlasím s prvním důstojníkem. Hlavně aby to nebyla zkouška poslední,“ podotkl Saurus. „Osm lodí, to vážně není hračka.“

„Nechal bych řešení na Vende,“ ozval se náhle velitel Domarig.

Nastalo ledové ticho.

„Nepřeháníme to už trochu?“ namítla po dlouhé chvíli velitelka Ketta.

„Neřekl bych. Přenechali jsme nalezení záchrany našich životů Vende? Přenechali, i když se to příčí většině právních protokolů. Proč jí nesvěřit nalezení řešení i v tomto případě?“ pravil kapitán.

„Nebyl jsem vybrán k tomu, abych zastával na lodi funkci pasívního svědka probíhajících událostí, obzvlášť pokud jde o bezpečnost!“ zamračil se Saurus.

„To nikdo z nás,“ zasáhla Niabonga. „Přesto Vende doplňuje znalostní mapy nesrovnatelně rychleji a precizněji, než by to dokázal můj tým v plném nasazení. Pracuje již jen s pouhými pětatřiceti nejlepšími modely Prázdnoty. A predikuje tvorbu tunelu s úspěšností jedna z padesáti osmi. Ještě včera to bylo jedna ku sto šedesáti. Jakou úspěšnost může mít při řešení ozbrojeného střetu oproti... lidskému velení?“

„To bych právě nerad zkoušel,“ nenechal se Saurus. „Je to pořád jen... stroj.  I když může mít neměřitelnou inteligenci, nedokáže uvažovat v lidských pojmech. Jak by kupříkladu zněla její odpověď na otázku spravedlnosti a práva?“

„Nebudu se jí na to ptát,“ ujistil kolegu Domarig.

„Pokud se Vende rozhodne odstřihnout tě od velení, nevím jak jí přemluvíš,“ upozornil kapitán.

„To už to došlo tak daleko...?“ podotkla tiše Ketta.

„Nevím – a nerad bych to zjišťoval,“ ubezpečil jí kapitán. „Saurusi, předej aktivitu Vende.“

„Beru to jako rozkaz,“ poznamenal důstojník nespokojeně, ale zadal na svém panelu několik příkazů. „Požadavek na autonomní řešení předán.“

„Provedu,“ ohlásila se Vende nevzrušeně. Pilotům se na panelech objevil status – pouze informační rozhraní. Nebyli sami, různá další stanoviště se z ovládacích změnily v pouhé projekční plochy, na nichž bylo možno toliko sledovat, co Vende dělá.

„V pořádku!“ zapnul svůj hlas do všech stanovišť kapitán. „Máme to v plánu!“ Jen aby to tak bylo, pomyslel si v duchu.

Ale Vende nic nepodnikala. Koráb dál letěl po své geodetice, netečně k okolí.

„Proč... nic nedělá?“ kdoví proč zašeptal Saurus.

„Není to pravda,“ řekla tiše Ketta a kývnutím pozvala velené ke svému zobrazovači. „Tady se něco děje. Vende cosi vyrábí, odsunula tři programy výroby recyklátorů do pozadí.“

„Co to dělá?“

Velitelka chvilku komunikovala se svým týmem, a pak trochu zaraženě pokrčila rameny. „Vypadá to na nějaká energetická zařízení. Vende sice na požádání poskytla dokumentaci, ale zatím v těch schématech nikdo nic nepoznává...“

„Pošli nám to,“ kývl kapitán, a velení se zahloubalo do svých zobrazovačů.

Dlouho vládlo ticho.

Pak Saurus vydechl: „Asi jsem se totálně zbláznil...“

Všichni k němu zvedli oči.

Rozhlédl se. „Přišel někdo na něco? Aspoň nějaký náznak-?“

Ticho mu bylo odpovědí.

„Tak si to přepněte do šesti rozměrů,“ vyřkl větu jako orákulum.

Ticho trvalo ještě několik okamžiků. Pak už měli dojem, že se zbláznili, všichni.

„Vende konstruuje – šestirozměrně?“ škytl kapitán Zimgolt.

„To je naprostá hloupost,“ mávl rukou Domarig. „Náhodou jsme našli naprosto zcestné řešení, které zdánlivě dává smysl. Slepá ulička, stejně jako několik skvělých tahů ve hře, které ale končí neúspěchem. Naše fyzika nefunguje v šesti rozměrech. To je daný fakt.“

Sarkilen se na něj dlouze podívala, a velitel jakoby přímo slyšel nevyslovenou námitku: a co fyzika, kterou užívá Vende...?

„Ale tohle nevypadá dobře,“ ozvala se v ten moment Niabonga. „Na těch osmi lodích počali uzavírat slabá místa. Už se chystají.“

„Vende?“ obrátil se kapitán na mozek lodi. „Potřebujeme řešení. Hned.“

„Provádím,“ zněla nevzrušená odpověď. Zimgolt jen sevřel rty.

„Startovní sekvence,“ ukázala Niabonga na jednu loď. „Jdou na to.“

V ten samý okamžik koráb zapnul motory pro lineární let, provedl beze spěchu obrat a... vydal se osmi korábům vstříc! Tou chvílí již nebyla na korábu žádná spící směna, protože všichni byli vzhůru a bez dechu sledovali, jak mozek jejich korábu poprvé úplně sám rozhoduje o svém, a pochopitelně i o jejich životě.

„Opravdu doufám, že Vende ví co dělá,“ poznamenal tiše Saurus. Koráb zatím plul přímo nebezpečí vstříc. Smečka lovců již zaregistrovala odvážný manévr Vende, a zaujali nové pozice. Zdálo se, že chtějí provést soustředěný útok na jednu stranu, aby ještě zvýšili svou lokální převahu. Přesto bylo vidět, že jsou na rozpacích. Skutečnost, že jim dosud neporažený koráb klidně letí naproti, asi nikoho z nich nepotěšila.

„Támhle to je Sonqaar!“ poznamenala Niabonga překvapeně. „Páni! Ten hezky obohatil svůj arzenál. Detekce ho téměř nepoznala, až teď.“

„Upozorňoval nás na to,“ přitakal nevesele Saurus. „Vzal bych si ho prvního na mušku. Jenže tuhle operaci neřídím.“

„Spojení!“ ohlásil komunikační náčelník.

„Přijmout!“

Na komunikační ploše se objevil – kapitán Radiglak.

„Mrzí mě, že se setkáváme jako soupeři,“ řekl smutně. „Tak to ale zde v Pustině chodí.“

„To je vše?“ poznamenal Zimgolt. „V tom případě škoda slov.“

„Ne. Navrhuji vám vzdát se. Zachováte si životy. Aspoň... na chvíli.“

„To věru není výhodná nabídka.“

„Ne, není – a také být neměla. Nemyslíte si snad, že odoláte osmi korábům...?“

„Co si myslíme, je vedlejší. Zrušte přípravy útoku. Preferujeme spolupráci před konfrontací.“

„Takže se vzdáváte?“

„Ne. Jen vám nechceme ubližovat,“ zatvářil se kapitán drsně.

Radiglak se zlověstně ušklíbl. „Tak nám někomu ublížit problémy nedělá. Ono se v Prázdnotě jinak přežít nedá, ale ten fakt je očividně mimo vaše chápání. Nu, dělejte co umíte.“

„Přesně to máme v úmyslu,“ přitakal Zimgolt, a spojení zmizelo.

„Tak tomu říkám výzva,“ podotkla Ketta, jenže v tu chvíli Saurus ukázal na svůj panel: „Nerad bych špatně četl, ale Vende vidí šanci na výhru rovnou stům procent. Tak on ten šílený sen pokračuje čím dál hlouběji-!!“

Ketta okamžitě pohlédla na svá data. Výrobní linky dokončily co Vende potřebovala, a najely zpět na plánovaný provoz. „Asi něco uvidíme,“ zašeptala a po zádech jí přeběhlo mrazení.

Osm korábů se náhle dalo do pohybu. Nebylo pochyb o tom, že chtějí udeřit koordinovaně v jediném okamžiku. A Vende jim letěla vstříc, bez aktivovaných štítů-!

„To není možné!“ vyskočil Saurus. „Ruším rozkaz! Beru si zpět velení! Štíty na maximum! Aktivujte zbraně!“

Vtom se ale cosi stalo. Nikdo nevěděl jak, ale náhle proti Vende pluly jen dva osamocené koráby. Na komunikačním rozhraní se objevil znak Nupergy.

„Hovoří Vende. Určeno zbylým dvěma korábům na útočném kurzu. Vzdalte se neprodleně.“

Nic víc.

Saurus stál, prsty zatnuté do hrany stolu až je měl celé bílé, a čelist mu padala až kamsi k pasu.

Nebyl sám, kdo žasl. Obě zbylé lodě střihly ostré zatáčky a vzápětí zmizely do hlubin Prázdnoty teleportovým skokem. Moc dobře pochopily, že další varování už nepřijde.

„Akce úspěšně vyřešena,“ ohlásila Vende svým bezvadně vyrovnaným hlasem a všechna řídicí stanoviště obnovila svou činnost.

Zdálo se, že ohromený Saurus svá ústa zavře až v další dekádě.

Errata:

30.05.2021 13:22