Veverky a škola

Veverky brzy prozkoumaly oblast lesa v dosahu od svého hnízdečka v dutině břízy. Nezacházely dál, aby se při nepředvídané události stačily vrátit. Jejich oblast proto sahala jen něco přes kilometr od jejich břízy.

V této oblasti se kromě lesa nacházel jeden rybníček a dva potůčky. První přiváděl čerstvou vodu do rybníčku, druhý byl na druhé straně a odváděl přebytečnou vodu z rybníčku. Rybníček si lidé založili na chov ryb, což bylo patrné podle umělé hráze, v níž bylo stavidlo, vypouštějící přebytečnou vodu, kudy se však ryby nemohly dostat.

Lidé rybníček občas vylovili a velké ryby odvezli, ale o tom naše veverky neměly ani tušení. Navíc to nebylo každým rokem, takže se na výlov rybníčku nepamatovali ani zajíci, ježci a jiná lesní zvířátka.

Potůček vytékající z rybníčku spadal nevelkým vodopádem, ale ten už byl příliš daleko od veverčího hnízdečka a veverky tam ani nechodily. I tak měly ve svém »revíru« dost pamětihodností, se kterými se musely seznámit. Především je zajímaly stromy, na kterých rostlo něco jedlého, ovšem jedlého pro veverky. Některé lesní plody totiž lidé nejedí. Buď jsou pro ně nechutné, jako třeba kaštany nebo žaludy, nebo dokonce jedovaté, jako některé houby. Veverky si ale pochutnají i na žaludech a kaštanech a houby jim chutnají i když je lidé považují za nejedlé nebo dokonce jedovaté. Veverčí žaludek zkrátka stráví i to, nač lidský nestačí. Ale to je u zvířátek dost časté. I jejich jídelníček se dost liší. Ježek nežere všechno to, co chutná veverkám a veverky určitě odmítnou maso, slimáky a žížaly, které chutnají ježkům.

Bříza s veverkami ale nestála uprostřed lesa, a do veverčího rajónu spadaly i jeho okraje. A právě na jednom okraji stály domky a rozkládala se tam vesnice. A to se ví, zvědavé veverky ji neopomenuly navštívit.

Vesnice je pro veverky zajímavá, ale někdy i nebezpečná. Lidé veverky nehoní ani neloví, veverky tam ohrožují především psi. Ti jsou u mnoha stavení zaměstnaní jako hlídači, ale občas se baví i lovem myší. Za ulovené myši je lidé chválí, protože myši se přiživují na lidských zásobách. Myši chytají i kočky a proto je vesnice plná i koček, v každém stavení mají aspoň jednu.

Jedno z lidských přísloví totiž říká, kdo nechce živit kočku, živí místo kočky celý regiment myší.

Veverky u školy

Kočky však veverky neloví, veverka pro ně není myš a navíc je pro kočku příliš velká. Mezi veverkami a kočkami panuje mír, nebo aspoň trvalé příměří. To ale neplatí o psech, ti veverky považují za velké myši, na které mají právo lovu. Někteří velcí psi to nerozlišují a loví i kočky, ale na vsi lidé kočky chrání a pes, který má zakázáno honit kočky, si obvykle nevšímá ani veverek. Otázka je, jak takové psy od sebe odlišit, proto je pro veverky jistější, když se psům raději vyhýbají. Naštěstí psi nedokáží lézt na stromy a v tom mají veverky nespornou výhodu. Ve vesnici bývá stromů dost a veverky se na nich mohou před psy zachránit. Menší a obratnější veverky snadno projdou i mezi tyčkami plotů, kudy se velký pes za nimi neprotáhne.

Vesnice však veverky také láká. Lidé nejsou veverkám nebezpeční, jako jejich psi. Někteří dokonce veverky krmí, když je uvidí. A to se ví, to je něco pro veverky!

Jeden domek si ale naše veverky oblíbily nejvíc. Byla to zdejší vesnická škola, plná menších lidí, nejspíš lidských mláďat. Některé děti veverkám házely ze svých svačin kousky rohlíku a chleba a to se ví, to bylo něco pro veverky! Neodmítly ani kousek sýra, jen salám nechaly, nejsou přece masožravci!

Jenže většinu času musely děti ve škole sedět a učily se. To znamená, že poslouchaly, co jim vykládá paní učitelka, někdy si psaly do sešitů a v té době neměly na veverky čas, i když veverky zvědavě nakukovaly do třídy i při vyučování.

Přitom se nejen děti, ale i veverky dozvěděly zajímavosti!

Pravda, některé předměty veverky nezajímaly. K čemu by asi veverka potřebovala počty? Na spočítání zásob? Veverkám stačilo vědět, jestli jich mají dost nebo málo, ale aby počítaly každý oříšek a každou sušenou houbu?

Jiné předměty ale byly zajímavější. To když učitelka dětem vykládala v zeměpisu o dalekých krajích a v přírodopisu o tom, co najdou v přírodě. Jednou paní učitelka vykládala dětem právě o veverkách a jako učební pomůcku použila veverky, zvědavě nakukující oknem do třídy.

Tak se veverky naučily plno znalostí o přírodě i o dalekých krajích, kam se nejspíš nikdy nepodívají, protože se nacházejí příliš daleko, nicméně i to bylo zajímavé. Možná se něco z toho bude hodit i veverkám.

A i kdyby ne, bylo to zajímavé...

Errata:

11.08.2021 23:06