Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Honička s kunou

Jednoho dne se ale stalo něco, co veverkám opravdu hrozilo největším nebezpečím. Do lesa se totiž nastěhovala kuna.

Kuna je sice slabší než liška a z pranice s liškou by nejspíš nevyšla dobře, ale veverkám je nebezpečnější. Liška totiž neumí lézt na stromy, kdežto kuna ano. A proti veverkám je tak silná, že by je docela určitě zakousla, kdyby je chytila.

Štěstí však tentokrát veverkám přálo, neboť si kuny všimly. A jakmile ji spatřily, Šedivka zavřískala poplach a všechna zvířátka v lese zpozorněla.

Zajíčci už naštěstí uměli běhat tak rychle, že mohli hledat záchranu v útěku, ježci se ihned smotali do ježatého klubíčka, aby na ně kuna nemohla, krtci i myšky rychle zalezli co nejhlouběji do podzemních chodbiček a žáby hbitě naskákaly do vody, odpluly co nejrychleji dál od břehu a pro jistotu plavaly až u dna, ptáčci vyletěli z hnízd a dali se do zlostného křiku.

„Pozóóór! Je tu kunááá!“ křičela sojka Stáňa na celý les.

Zkrátka všechna zvířátka, každé podle svého, se připravila na to, že mají v lese nelítostného dravce.

To se rozumí, kuna nebyla ráda, že ji objevili. Věděla, že se všechno před ní ukrylo jak to šlo. Zajíčky viděla pelášit rychle do polí, ba ne, ty nedožene, bodlinatá klubíčka ježků ji také nelákala, hlavně ne ty bodlinky kolem dokola. Na sojku a jiné opeřence by nedoskočila, létali příliš vysoko. Vyhlédla si proto veverky, ano, ty by mohla chytit a zakousnout. Nebo aspoň jednu, pro dnešek by jí to stačilo a ostatní by si nechala na zítřek.

Jenže veverky nečekaly, až k nim kuna doběhne a zakousne je. Ani jedné se nechtělo posloužit kuně za oběd. Vyběhly proto co nejvýš do koruny borovice, aby byly od kuny co nejdál.

Jenže kuna, na rozdíl od lišky, lézt po stromech dokáže. Je dokonce větší než veverky, takže leze rychle. Hbitě doběhla ke kmeni borovice, kde se nahoře krčily tři veverky, a stejně hbitě začala šplhat. Kůra borovice je rozpukaná, dobře se jí šplhalo.

Veverky však nečekaly, až kuna došplhá k nim. Viděly, že schovávání nemá smysl, neboť kuna o nich ví. Nebyla ještě ani v půlce výšky kmene a všechny tři se rozeběhly po dlouhé větvi, jedna po druhé se odrazily a hop – hop – hop – přeskočily na sousední borovici. A hned vylezly o pár větví výš a přikrčily se za kmenem, aby je kuna neviděla.

Byla to ale marná snaha. Kuna o nich věděla a nedala se ani zmást tím, že je v této chvíli za kmenem neviděla. Věděla, že tam jsou a rozeběhla se po stejné větvi za nimi. Skrčila se, prohnula se jako kočka, pak se narovnala a vymrštila do vzduchu a hop!

A najednou byla jen o pár větví od veverek!

Veverky se tentokrát rozdělily. Snad kunu zmatou tím, že každá skočí na jinou borovici! Borovic měly nedaleko na výběr víc, takže hop – hop – a hop! a už šplhaly každá po jiném kmeni, aby opět získaly výšku, ztracenou při dlouhém skoku.

Jenže kuna se tím trikem zmást nenechala. Nehonila přece všechny tři, stačila by jí jedna. Také se rozeběhla, na konci větve prohnula hřbet, pak se vymrštila – a přeletěla až na větve, kam krátce před ní dopadla Zrzečka. Asi se jí zdála jako kořist nejvhodnější.

Ale i Zrzečka pochopila, že je zle. Honem přeskočila na další strom, tentokrát už to byl rozložitý buk, jenže už pochopila, že to nebude stačit. Kuna umí skákat přinejmenším stejně jako veverky a ve šplhu je snad i rychlejší. Co teď?

Zrzečka se rozeběhla a přeskočila na další strom, ale to už si vyhlížela, kudy poběží dál, aby se nestalo, že ji kuna zažene na kraj lesa a dál už žádné stromy nebudou. Na zemi by ji chytila raz dva, jedinou veverčí nadějí byly stromy!

Jenže kuna se k Zrzečce přibližovala a veverka už běžela z posledních sil. Musí rychle něco vymyslet, nebo špatně skončí! Kuna má zuby ostré, kdyby se jí zahryzla do krčku, bolelo by to!

Kuna ale byla čím dál tím blíž, Zrzečka slyšela její sípavý dech. I kuna je udýchaná, ale jestli veverku chytí, bude mít dost času se vydýchat a k tomu bude mít dobrou mladou večeři.

Další skok – a Zrzečka musela ocáskem trochu opravit směr letu, protože větev vedla trochu stranou, ne přímo k sousednímu stromu. Kuna krátce poté veverčí skok ještě překonala, měla delší tělo a mohla se vymrštit rychleji, ale nedopadla na silnou větev jako Zrzečka, nýbrž do slabších větviček, které pod ní povolily a kuna se propadla o dvě patra větví níž. Nejenže tím ztratila pár metrů, ty by rychle dohnala, ale ukázala Zrzečce i svou slabinu. Kuny nemají veverčí ocásek a nemohou za letu kormidlovat jako veverky! A kromě toho ten jejich štíhlý ocas určitě nemůže nahradit padák, jako rozčepýřený ocásek veverek.

Zrzečka se rozhodla riskovat. Rozeběhla se co nejrychleji po větvi, která vedla do volného prostoru paseky, odrazila se jako kdyby přeskakovala na další strom, jenže ten tam nebyl a Zrzečka padala z výšky vysokého smrku až dolů na jehličí.

Ocásek ji naštěstí nezklamal a veverka dopadla měkce jako na padáku. Hned se ale rozeběhla k nejbližšímu stromu, tady dole by byla kuna rychlejší.

Kuna by málem by skočila do prázdna, jenže bez veverčího ocásku by se šeredně potloukla. Na poslední chvíli zabrzdila, jen se pod ní tenká větev zahoupala. Ale když viděla, jak Zrzečka ze všech sil šplhá na další strom, nevzdala to. Ke smůle Zrzečky až moc rychle sešplhala dolů, přeběhla po zemi ke stromu, na který viděla šplhat Zrzečku, a pořád stejně usilovně šplhala za ní.

Veverka nezískala jen trochu času a náskok, získala hlavně návod, jak dál. Pochopila, že kuna nemá ocásek schopný nahradit jí padák a neumí ani kormidlovat vzduchem. Jinak by kuna měla všechny výhody na své straně. Šplhala rychleji a byla rychlejší na zemi, skákala stejně, ne-li dál a podle všeho byla i vytrvalejší, takže by veverku nakonec dohonila. A že by ji zakousla, o tom se také nedalo pochybovat.

Veverku mohl zachránit jen její ocásek. A Zrzečka rychle uvažovala, jak toho co nejvíc využít. Moc času ale na rozmýšlení neměla, kuna už supěla pod ní. Možná už byla tou honičkou také trochu unavená, ale šplhala pořád dost rychle.

Zrzečka proto zamířila do skal. Spoléhala se na to, že kuna zdejší les ještě pořádně nezná, snad ji naláká do míst, kde by nad ní mohla využít ocáskové převahy. Kuna už byla uhoněná, ale spoléhala naopak na to, že veverka musí být uhoněná ještě víc. Dokonce se jí zdálo, že veverka před ní zpomalila. Musí už být na dně se silami, brzy už ji dohoní a chňap! Už se těšila, jak ji převalí na záda a zakousne se jí do krčku.

Veverka mířila do skal, jenže tam ani nerostly tak vysoké stromy jako dole v lese. Tím lépe, v mlází ji chytí ještě rychleji!

Pak najednou veverka opět seskočila na zem. Ten její ocas je opravdu lepší, uvažovala kuna, ale i tak ji dohoním!

Bleskově sešplhala dolů a viděla, že veverka už asi nemůže dál, ani se nepokoušela šplhat na nízké mlází, které by ji stejně nezachránilo.

„Mám tě!“ sípala kuna a ještě zrychlila. „To je tvůj konec, po zemi už mi neutečeš!“

Honička s kunou

A opravdu, dlouhými skoky se k veverce rychle blížila. Jenže veverka z posledních sil skočila a už plachtila vzduchem! Kuna za ní, už ji skoro měla! Také skočila – ale v té chvíli jen zavřeštěla strachy.

Veverka skočila ze skály, roztáhla všechny čtyři nožičky do stran a její tělíčko se změnilo v ploché křídlo, ne dost dokonalé, aby mohla letět daleko, ale dost, aby přece plachtila vzduchem. Hluboko pod nimi, ale příliš daleko byly kmeny borovic. Veverka k nim zamířila a bylo znát, že doplachtí přinejmenším k nejbližší borovici. Tohle ale kuna nedokázala. A když otočila hlavu dolů, jen zděšením zavřeštěla.

V hloubce přímo pod ní byla totiž jen halda velkého kamení.

Nic tam nerostlo, protože kamení, spadané za celé dlouhé věky ze skal, nedovolilo vyrůst ničemu jinému než mechu. A na ty kameny kuna dopadla z větší výšky, než je výška borovic.

Kdyby na totéž místo dopadla veverka, rozčepýřený ocásek by ji přibrzdil natolik, že by se jí nic moc nestalo. Jiná zvířátka však takový pád nevydrží. Nevydržela ani kuna. Dopadla velkou rychlostí na kameny, sice se ještě pokoušela dopadnout na všechny čtyři, ale už to nestihla. Dopadla tak prudce, že už se nezdvihla a zůstala ležet.

Zrzečka mezitím vyšplhala na borovici a až pak se začala shánět, kde je kuna. Uviděla ji nehybně ležet s rozbitou hlavou a využila toho, aby se trochu vydýchala. Pak se ale rozběhla korunami stromů pryč.

Zvířátka tam poslala ježka Jehličku, protože ten jediný se mohl ke kuně odvážit zblízka. Ježek se stočí do klubíčka rychleji než ho kuna dokáže popadnout. Jehlička si udělal na ježka hodně dlouhý výšlap do skal, aby se ujistil, že je kuna opravdu mrtvá. Ale byla, už se na ni slétaly mouchy.

To se ví, zvířátka takovou zprávu přijala s ulehčením. Kuna je pro většinu nebezpečná. Všichni zajíčci, ježci, krtci i žáby za tu dobrou novinu provolávali slávu ježkovi Jehličkovi.

Nikoho ani nenapadlo, že by měli provolat slávu i Zrzečce, neboť kuna si vyhlédla za první oběd právě ji, hrozilo jí ze všech zvířátek největší nebezpečí a právě ona kunu do té skalní pasti vlákala. Zrzečka naštěstí netoužila po slávě. Byla ráda, že si tou pastí zachránila kožíšek.

A všechny tři byly rády, že jsou zase spolu.

Errata:

11.08.2021 23:06