Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Veverky na velké lodi

Při jednom výletu se veverky dostaly až k velké řece. Jenže tam nevěděly, jak se dostat na druhou stranu. Bylo jim jasné, že řeku nepřeplavou. Jako spousta zvířátek i veverky umí plavat, ale nedá se říci, že by plavání vyhledávaly. Veverky zkrátka nejsou žáby, které se ve vodě ráchají od rána do večera. Když veverka díky své nešikovnosti spadne do rybníčku, samozřejmě ten kousek na břeh doplave, ale dostat se na břeh po nedobrovolném pádu do vody je něco jiného než řeku přeplavat. Na to si prostě netroufaly.

Proto se jim velice líbila velká loď, plovoucí na řece. To by bylo něco pro veverky! Na té by se to plulo!

Jenže velká loď plula příliš daleko od břehu než aby se na ni dalo doskočit a na břehu nebyly ani vhodné stromy, ze kterých by se dalo trochu plachtit. Ostatně i kdyby to šlo, bylo by to příliš riskantní. Jak víme, veverky plavat dovedou, ale jen krátce, takže se tomu raději rozumně vyhýbají.

Loď je ale fascinovala, takže běžely vedle ní podél břehu, aby si ji mohly déle prohlížet. Šlo to, protože loď plula pomalu, ne jako autobusy nebo vlaky. Brzy poznaly, že na lodi jsou jen dva lidé, vlastně lodníci. Jeden loď řídil u kormidla a druhý se po lodi jen tak poflakoval, jak se aspoň veverkám zpočátku zdálo. Jistě by jim nevadilo, kdyby se s nimi veverky svezly!

Při tom obdivování velké lodě ale uběhly po břehu slušný kus cesty, když si najednou Šedivka všimla, že v dálce vede přes řeku most. Tam by se přece mohly dostat na druhou stranu! Jenže už byly tak zaujaté lodí, že je víc než možnost dostat se na druhou stranu řeky lákalo, co řekla za všechny Hnědulka.

„Skočíme na loď z mostu!“ napadlo ji.

Musíme si ale uvědomit, že skoky z výšky nejsou pro veverky nic neobvyklého. Veverka klidně skočí ze skály nebo z tak vysokého stromu, že by si jiná zvířátka, ale i lidé, polámali v těle po dopadu všechny kosti. Veverkám se nic nestane díky ocásku, který jim nahrazuje padák. Skákat z výšky mohou i lidé, ovšem musí mít padák, který jim nahrazuje veverčí ocásek. Lidé s padáky skáčí až z vysoko letících letadel.

To bylo něco pro veverky! Honem loď předběhly a doběhly až na most. Pak už jim zbývalo jen počkat, až loď začne podplouvat pod mostem, aby odhodlaně hupsly dolů. To se ví, z malé výšky (malé jen pro veverky vybavené padákem ocásku!) se ani nemohly nestrefit a všechny tři v pořádku dopadly na hromady lodního nákladu.

Ta velká loď se veverkám líbila

No, nebylo to dobré přistání! Veverky si včas neuvědomily, do čeho skáčí. Lodní náklad byl černý, ale černý je i neškodný asfalt na silnicích anebo štěrk. Jenže tahle loď vezla uhlí a když se v něm veverky po dopadu vyválely, vypadaly všechny stejně, jako veveří černoušci. Ale to jim nevadilo, hlavně že byly na lodi a vezly se po řece!

Jenže lodní doprava po řekách nevyniká rychlostí, zejména když loď pluje proti proudu. To bylo zřejmé už když veverky loď doprovázely po břehu. Auto nebo vlak by jim dávno ujelo, ale loď je tak pomalá, že jí i veverky stačí pěšky. Pro ně teď bylo důležité, že se vezou velkou lodí po vodě. Že se umazaly od uhlí? Nevadí, však se zase umyjí.

Raději se kochaly pohledem na pomalu ubíhající krajinu. Kdy se jim zase poštěstí takhle krásně se svézt?

Jenže problémy nastaly, když jim začalo kručet v bříškách na znamení, že je čas k obědu. Na lodi totiž nic jedlého nerostlo. Veverky sice tušily, že lodníci jistě mají na lodi něco k jídlu, aby nemuseli kvůli svačině nebo obědu zastavit u břehu, ale dalo by se úspěšně pochybovat o tom, že se s veverkami rozdělí a navíc, že to bude jídlo pro veverky. No jestli mají lodníci k svačině buřty nebo chleba se salámem... brrr! To přece veverky nežerou! A aby měli lodníci k svačině ořechy a ještě je veverkám nabídli, to už se opravdu nedalo předpokládat. Chtělo by to zastavit s lodí, vystoupit na břeh a podívat se po okolních keřích, jestli na nich něco jedlého neroste.

Jenže loď si to pořád šinula prostředkem řeky a lodníci nejevili snahu přistát u břehu. Jistě měli zásoby na několik dní! To ale veverkám včas nedošlo.

Pak loď podplouvala pod dalšími mosty, jenže veverkám to nepomohlo. Skočit z mostu je snadné asi jako skočit z vysoké borovice, ale vyskočit zpátky na most už tak snadné není. Vždyť i veverky musí na takovou borovici pracně šplhat pěkně po kmeni a nedokáží odspodu vyskočit na její větve. Jenže šplhat po mostě nebylo možné, most nemá kmen a loď plula vždycky příliš daleko od pilířů, aby se o ně neotřela a nepoškodila.

A veverkám zatím kručelo v bříškách víc a víc. Co teď? To opravdu nevypadalo dobře! Veverky bez jídla dlouho nevydrží, zejména v zimě musí mít velké zásoby, aby ji přečkaly. Mráz jim nevadí, na to mají kožíšky, ale škrundlající žaludek je pro ně nepříjemný.

Tak na lodi prošvihly svačinu a pak i oběd. Ach jo, cožpak ti lodníci nic nejedí? Ale jedí, brzy si všimly, jak se u kormidla na chvíli vyměnili, aby si kormidelník a kapitán v jedné osobě mohl také dát něco k jídlu. A měl toho s sebou zřejmě dost, krmil se před veverkami, jako by je provokoval. I když by mu asi křivdily, lodníci přece o svých černých pasažérech nevěděli, jinak by se asi o ně více zajímali.

Až k večeru, když už veverky hlady šilhaly, loď zamířila ke břehu. Stál tam na břehu nějaký hostinec či co a lodníci se tam vypravili asi na pivo. Přirazili s lodí k molu, které napovídalo, že tam lodě občas kotví, loď pečlivě uvázali a pak vyšli na břeh.

Veverky ulehčeně seběhly za nimi na molo a hned se vyšplhaly na vysoký kaštan, stojící poblíž hospody. Kaštany ještě nebyly zralé, ale to v té chvíli veverkám nevadilo, hlavně že na stromě nějaké byly! Rychle se najedly, aby jim žaludky přestaly vyhrávat intrády a teprve pak začaly uvažovat, co budou dělat dál.

Bylo to ve skutečnosti snadné uvažování. Co asi mohly dělat jiného, než otočit se domů? Menší potíž byla, že byly na druhém břehu řeky, ale předtím podpluly několik mostů a když se budou kolem nich vracet, není problém přejít na opačnou stranu. Hlavně už se nespoléhat na žádnou loď, ze které se nedá vystoupit, když to veverka potřebuje!

Jako menší potíž se ukázalo, že už je večer a domů to zcela jistě nestihnou. Kolem řeky ale rostly stromy, kde se dalo v pohodě přespat. Veverkám stačí pár šikovně umístěných větví, aby se na nich uvelebily, nemusí to být zrovna vykotlaná díra, ta je nutná jen když prší a teď naštěstí nepršelo.

Tak se veverky prospaly v koruně velkého stromu a hned ráno pokračovaly po řece směrem domů. A opravdu si oddychly, když před sebou v dálce za polem spatřily »svůj« lesíček.

Všude dobře, doma nejlépe!

Errata:

11.08.2021 23:06