Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Záhadná zkáza

V Čechách záhadně zmizelo několik tisíc mladých mužů, ale podle mluvčí – či spíše mluvky – České Policie se to nedalo ověřit. Na Policii se obrátilo několik stovek muslimských žen s žádostí o pomoc, neboť jim v noci záhadně zmizeli manželé. Policie jim ale nemohla vyhovět, protože nikde nechyběli. A co víc, ani většina muslimek nebyla v Čechách přihlášená, mimo pár Češek, které konvertovaly k islámu až v poslední době.

Navíc byla tato hlášení vysloveně zmatečná. Muslimky například trvaly na tom, že v Čechách zmizelo řádově stokrát více mužů, než kolik bylo jejich manželů. Některé naopak za své manžele uvedly tutéž osobu, což vyvolalo vážné podezření z bigamie, která je v Čechách trestná, i když muslimové mezi sebou mnohoženství běžně provozují.

Nebylo však možné přiznat podle českého práva mladým cizinkám vdovské důchody, které v této souvislosti požadovaly, i když se o to kromě nich zasazovaly i organizace na podporu migrantů, ministr pro lidská práva a nejvíc ombudsmařena.

Tím spíš, že ani ministr, ani ombudsmařena tu záležitost do úspěšného konce nedotáhli, neboť se jednoho dne do svých přepychových kanceláří nedostavili a také záhadně zmizeli.

Poplach vyvolal objev nelegálních zbraní při domovních prohlídkách úkrytů, označených jako poslední pobyt zmizelých osob. Množství těch zbraní bylo ohromující a přímo vnucovalo představu příprav na neobyčejně rozsáhlou teroristickou akci. Ministr vnitra vyhlásil v Čechách stav ohrožení a přizval z řad České armády specialisty ke zneškodnění nelegálních zbraní.

Záhadu mizení lidí však nikdo z odborníků kriminalistů neobjasnil. Na dvou místech došlo v Čechách i k teroristickým útokům, kterých se účastnily muslimské ženy. Tvrdily však, že byly předtím napadené českými rasisty a šovinisty, kteří jistě za tou záhadou stáli, takže musely poslechnout Koránu, který pro takové případy má jasný příkaz: Oko za oko, zub za zub. Soud to uznal a osvobodil je navzdory nesouhlasným demonstracím, které jeho rozhodnutí vyvolalo. Ty už rutinně a s obvyklou tvrdostí rozehnala Policie.

Pátrání po záhadě pak pokračovalo, jenže je zastínily jiné světové události.

Zmizení několika desítek a údajně, kdyby bylo možné dát zapravdu stěžovatelkám, tisíců ilegálních migrantů v Čechách nebylo ve světovém měřítku nic proti záhadě, odehrávající se na opačné straně Atlantiku.

Ve tentýž den jako v Čechách tam stejně záhadně zmizely ne desítky, ale tisíce lidí. Jenže na rozdíl od Čech vzbudily tyto případy ohromný mediální poprask.

První rozdíl byl, že nemizeli nelegální, nepřihlášení a tím z principu neověřitelní migranti, kteří mimo manželek nikomu nechyběli, ale tisíce významných osob, které se ve Spojených státech těšily všeobecné vážnosti. V Čechách svět přišel o pár bezvýznamných teroristů, kdežto ztráty v Americe byly podle vyjádření novinářů nenahraditelné.

Největší rozdíl byl však ten, že ve Spojených státech šlo o Američany. Zmizení kteréhokoliv z nich nutně vzbudilo větší pozornost než zmizení milionu kdovíjakých nýmandů. Případ v Čechách to tedy značně upozadilo a světové agentury zprávy z Čech odsunuly do úplného zapomnění. Za jiných okolností by to mohl být vítaný námět na první strany bulvárních plátků, zejména kdyby se zprávy okořenily nepochybným rasismem Čechů, ale tentokrát se ve vší nahotě prokázalo, jak jsou Češi na periférii světového dění.

Světové hospodářství se citelně otřáslo, kursy akcií se na několik dní bláznivě rozkolísaly, ale pak se přece jen ustálily a svět začal v poměrném klidu počítat škody.

Kormidla světových bank se zmocnili nástupci kapitánů. Byli k tomu vychováni, ačkoliv většinou nepočítali s tím, že by jim moc nad světem spadla do klína tak brzy. Rychle se však na místech kapitánů rozkoukali a zdánlivě bylo vše při starém.

Pár multimilionářů však zmizelo bez následníků. Naštěstí se ukázalo, že právě ti neřídili žádné důležité odvětví. Většinou šlo o spekulanty, kteří své pohádkové majetky získali na úkor jiných – připomínalo se rozhození britské libry i spekulace na úkor eura. Ani jejich investice nesouvisely z ničím, co by lidem chybělo, až na neziskové organizace, vytvářející v celém světě chaos, usnadňující finanční spekulace jejich mecenášů. Těm nenadále vyschly zdroje a pokud nebyly financované i z jiných, obvykle vládních zdrojů, ocitly se ve finančních problémech. Část neziskových organizací dokonce zanikla a zaměstnanci si museli hledat jiné sponzory, což bylo v dané chvíli obtížné, neboť tato krize byla globálního charakteru.

Něco se změnilo – a zdálo se, že natrvalo.

Nejtvrdší ránu utrpěla nejhlídanější budova světa – sídlo CIA v Langley v americkém státě Virginia. Osudové ráno byla zcela prázdná, zaměstnanci do posledního muže i ženy záhadně v noci zmizeli. Nezůstali ani noční hlídači, zmizeli i kuchaři. Nepostihlo to pouze ty, kdo byli osudné noci v budově, většina zaměstnanců zmizela přímo ze svých domovů.

Poplach, který zde zákonitě vypukl, zasáhl většinu úřadů Spojených států včetně Kongresu a Bílého domu. Představitelé Kongresu ihned svolali mimořádné zasedání, na němž byl jen jediný bod programu: záhadný útok na Spojené státy. Nejen na ústředí CIA, ale především na štáby v Cheyenne Mountain.

Situaci částečně uklidnila depeše z Moskvy od jednoho agenta CIA, že Rusko zasáhla tajemná vlna zmizení důležitých osobností. Generální štáb okamžitě zavedl informační embargo a preventivně uvedl do bojové pohotovosti všechny jednotky protivzdušné obrany, jako kdyby očekával globální útok.

Rusové se tedy naopak obávali Spojených států.

Ta zpráva kongresmany poněkud uklidnila. Když se svět obává Spojených států, je to přece jasný důkaz jejich převahy a o tu Spojené státy zřejmě dosud nepřišly. Zvýšená pozornost by se tedy měla věnovat Číně, odkud paradoxně žádné zprávy nepřicházely. Jenže to znamenalo, že i Čína před světem něco tají a co to mohlo být jiného než vlna nevysvětlitelných mizení důležitých osob? Jenže... když stejný problém postihl současně Spojené státy, Rusko i Čínu, kdo je tedy za tou záhadou? Přece to nebude Indie! Jak by to dokázala?

Kongres nakonec velkou většinou hlasů rozhodl problém odložit, nepodnikat ukvapená řešení a počkat si na další zprávy ze zbytku světa. Je přece vysoce pravděpodobné, že se záhada neomezila jen na nejsilnější světové mocnosti, ale že má širší základ, jen se to díky horším komunikačním možnostem, někde i díky cenzuře, svět ještě nedozvěděl.

Mimo zmizení tisíců velmi důležitých osob se však nic katastrofického nedělo. Zmizelé osoby nikoho nevzrušovaly. Většinou žily v ústraní v opevněných rezidencích, odkud řídily svá impéria, na veřejnosti se neobjevovaly, takže teď nikomu nechyběly. Zdánlivě bylo všechno v nejlepším pořádku. Lidé dál chodili do práce, doprava fungovala, ani zábavní podniky nepocítily nic neobvyklého. Jen FBI povolala všechny zálohy, aby pátraly po zmizelých generálech v Cheyenne Mountain a v ústředí CIA v Langley. To ovšem byly tak tajné objekty, že z nich na veřejnost neunikla ani zmínka o tom, že by tam bylo něco v nepořádku. A zřejmě se totéž dělo i v Rusku a v Číně, takže nebylo taktické někoho označit za viníka bez důkazů.

Záhadné a náhlé zmizení milionu afrických imigrantů na území Německa a Francie proto vyvolalo bouři největší.

V Čechách ale skoro totéž úplně zaniklo. Podle vnitřních zpráv se zdálo, že přesně to, co jsme provedli s jednou mešitou, udělali všichni žorukajni v Evropě.

Východ i Západ současně pocítily pořádný úder.

Úder – a ticho.

Zprávy pro žorukajni zajišťovaly thuki.

Setkal jsem se s tím již na začátku, když mi Danka s Cilkou ukazovaly jejich přednosti. »Regdu«, neboli zprávy thuki, jsou téměř zázračné. Zdá se to neuvěřitelné, ale pamatují si všechno, co se kdy na světě odehrálo a dokáží to z libovolného pohledu věrně zobrazit.

Horší je, když se jich někdo zeptá, jak to vlastně dělají. Spálil jsem se jen jednou a zarazil jsem výklad thuki ve chvíli, kdy mi zkoušely vysvětlit princip pomocí spektrální holografie v ortogonální transformaci čtyřiašedesátirozměrného prostoru... zkrátka – oprávněně pochybuji, že by to pochopil i vědec jako Einstein, současné génie nevyjímaje...

Každá civilizace má zkrátka obory, které dokáže pochopit jen poměrně uzavřená společnost vědců, ačkoliv je ostatní lidé bez problémů využívají. Nemusí jít ani o atomové reaktory, ani o jemnou strukturu počítačových procesorů. Kdo z lidí dokáže věrohodně popsat televizor? Kdo vůbec ví, že pro matematický popis obyčejného elektromotoru nevystačíte s reálnými čísly, ale musíte spojit reálná čísla s imaginárními, kterým matematik neřekne jinak než »komplexní« a která dovolují odmocňovat záporná čísla, což běžná kalkulačka odmítne, stejně jako dělení nulou a jiné okrajové jevy?

Na Zemi je poměrně málo vědců, kteří tyto okrajové jevy nejen chápou, ale dokáží i využívat. Není proto žádný div, že se v mnoha zemích nenajde ani jeden. Přesto lidstvo uvedené jevy využívá. I negramotný člověk se může dívat na televizi, řídit automobil anebo rozsvítit si světlo vypínačem.

Na ortogonální transformaci ve čtyřiašedesátirozměrném prostoru ale nenajdete na světě jediného vědce, který by ty jevy chápal, natož odborníka, který by je dokázal také využít. Přesto i tyto jevy existují a thuki nám je zpřístupňují, jako počítače a mobily slouží i negramotným primitivům.

Některé funkce mobilů údajně zvládne i šimpanz.

Z pohledu thuki jsme my lidé asi mírně nad šimpanzem, ale bude nám ještě dlouho trvat, než pochopíme aspoň setinu vědomostí civilizace ferégipdů.

Já si na to rozhodně netroufnu.

Každému snad musí být jasné, proč v Záhrobí nenajdete jediný televizní přijímač.

Kdo by toužil po tom, co nám dnes nabízejí – nebo spíš vnucují – všechny televizní stanice? Prakticky jediné hodnotné pořady jsou starší české pohádky pro děti. Jenže v Záhrobí děti nejsou a dá se říci, že obyvatelé Záhrobí jsou na pohádky staří. Dokonce příliš staří! Co nám vlastně televizní studia nabízejí? V první řadě to jsou reklamy, reklamy a zase reklamy. Kvůli nim přece stanice vysílají! Bez reklam nedají ani ránu a nejlépe by se cítily, kdyby mohly vysílat jen reklamy bez pořadů. Kdo by se ale na takovou televizi díval? Existuje sice podporovaná sekta masochistů nazývaných »reklamožrouti«, jenže jich je ve světě žalostně málo.

Vynecháme-li pohádky a sport (na obojí žorukajni těžko nachytáte), co zbývá? Kabarety a kvízy? Pořady pro malé děti a velké idioty? Přihlouplé diskusní pořady? Zejména takové, kam neustále zvou tytéž ojeté politiky, těžko použitelné jinde?

Tak snad filmy... čím ale chcete zaujmout někoho, kdo se může dívat na záznamy thuki a prohlížet si skutečné historické události, tak jak se doopravdy staly a ne jak si je představovali režiséři rádoby historických velkofilmů? Thuki ukazují pravdu, ne odvar pravdy, lišící se od skutečnosti jako kresba šimpanze od profesionálně dokonalé fotografie.

Filmy z neskutečných zemí nebo z budoucnosti?

Koho to zaujme, když může strávit až týden na skutečné kosmické základně u Jupitera nebo Saturna, v prostředí snížené gravitace a s pohledy, jaké se dostanou jen vědcům, a i těm jen zprostředkovaně objektivy kamer?

A chiméra největší – sestříhané, cenzory pečlivě vybrané zprávy a komentáře, určené ne k informování lidí, ale k cílené propagandě podle záměrů tvůrců, hrdých na to, jak jim jejich výtvory lidé baští i s navijákem?

Zprávy thuki mají jen jednu jedinou nevýhodu. Objevují se až s týdenním zpožděním. Neptejte se mě proč, souvisí to se čtyřiašedesátirozměrným prostorem, vysvětlit to neumím, ale je to zkrátka tak a je to snad jediná nevýhoda proti zprávám z naší lidmi vytvořené televize. Samozřejmě pokud se papaláši shora nedohodnou něco utajit, co časem stejně vyplave na povrch, někdy hned, jindy za sto let... u thuki je zpoždění pevně dané, je to týden – přesněji sedm dní, dvě hodiny a osm minut a je to jakési magické číslo, podobně jako například rychlost světla, Planckova konstanta nebo vlnová délka vodíku...

Největší předností zpráv thuki však je, že nikdy nelžou, na rozdíl od zpráv vyhlášených presstitutů, kteří umí i naprosto neutrální zprávu převrátit v nechutnou propagandu.

Takže – když chce žorukajni porovnat nestranné zprávy thuki s propagandou našich presstitutů, není nic jednoduššího než najít si sedm dní staré vysílání televize – a rozdíly si ověřit přímo na místě, kde se skutečně odehrály.

Tak jsme také mohli porovnávat, co se dozvěděli občané z obrazovek naší české – i když dávno nečeské televize – s tím, co jsme viděli sami, abychom si opět jen bezmocně odplivli.

Tomu vy říkáte zprávy?

Originál zprávy thuki mají jednu nevýhodu: kdo se o ně zajímá, musí si je najít. A to někdy není jednoduché. Žorukajni to již v dávném starověku řešili tvorbou »regdu« – řetězením zpráv, komentářů a výjevů a uvedením v »Kronice lidstva«.

Je to vlastně jakási analogie televizního zpravodajství.

Řetězec »regdu« může vytvořit kdokoliv, kdo se o danou událost či příběh zajímá. Začne se zkrátka popořádku probírat historií a výjevy, které považuje za klíčové, zahrne do řetězce. Seznam řetězců by sám o sobě vydal na pořádnou knihu – jsou tam přehledně podané události jako stavba pyramid, zobrazení historických zlomů a válek, včetně těch, na které se v podání lidstva úplně zapomnělo, ale také průřezy starověkými řeckými olympiádami, během nichž musely v Řecku ustat všechny boje, neboť by to byla »urážka bohů«.

Není div, že se už někdo angažoval shromážděním regdu o současné situaci v Evropě. A bylo to dlouhé prohlížení stovek výjevů a událostí, zakončených označením tisíců islámských válečníků ultrafialovými tyramchy ve chvíli, kdy již byli téměř připravení zavést v Evropě islámské peklo na zemi. V Čechách to bylo poměrně nepatrné. Náš zásah se do regdu ani nedostal, což se dalo čekat, když to zřejmě sestavovali Němci. Objevilo se tam jen rozprášení mešity v Brně, kde bylo asi zbraní nejvíc.

Vyjádření České policie o »dlouhodobém monitorování aktivit muslimů« působilo v tomto světle až amatérsky trapně. Naše policie nejenže nic nesledovala, ale ignorovala i všechny podněty od občanů. Tak to ale bývá, když si zásluhy přičte někdo, kdo se jen velkohubě přihlásí o uznání výsledků, které fakticky za něho udělali jiní.

Ale – tak svět odplácí!

Akce v Evropě byly jistě nutné a zabránily připravované tragédii, ale Američané měli ještě lepší nápad. Uskutečnili ho ve spolupráci s Rusy a možná i s dalšími – jinak by totiž neměl naději na úspěch a možná by účinkoval přesně obráceně.

Svět se přitom nedozvěděl vůbec nic. Akce způsobila na nejvyšších státních a vojenských místech takovou paniku, že na ni ihned uvalily stav »Přísně tajné«. O její závažnosti nejlépe svědčilo to, že ji opravdu nikdo neodhalil.

Nebýt řetězce regdu, umístěného Američany do »Kroniky lidstva«, nedověděli bychom se tom ani my. Jenže když se tam tento regdu objevil, vzbudil pochopitelně obrovský zájem.

Událost sama byla zdánlivě až banální.

Na stolech v klíčových místech světa se objevily dopisy, vyzývající nejvyšší představitele velmocí k ukončení válečných aktivit a stažení všech vojáků a vojenských poradců na vlastní území. Nejkrutější to bylo pro nejrozvinutější síť vojenských základen Spojených států, ale příjemné to nebylo ani pro Rusy, Angličany, Francouze, Izraelce, Číňany, Indy a Pákistánce – fakticky pro představitele všech světových armád.

Takových dopisů by si nejspíš nikdo nevšiml a skončily by v nejbližším koši, i když byly psané na pravém pergamenu a vložené do válcovitého pouzdra z masivního zlatého plechu, jako kdyby šlo o nejdůležitější dokumenty v dějinách lidstva.

Nedalo se ale přehlédnout, že byly na stolech nejvyšších představitelů velmocí podepřené pravými jadernými hlavicemi. Nebyly to velké ráže a navíc byly zajištěné, ale nacházely se na tak klíčových místech, až odborníkům vstávaly vlasy. Podcenit ten vzkaz by bylo sebevražedné. Naštěstí v dokumentech stálo, že stejné varování dostali nejvyšší představitelé všech velmocí světa, od globálních po regionální, takže nebylo možné obvinit z tohoto aktu žádný stát světa.

A nejhorší byla jasná vyhrůžka na konci.

»Neuposlechnete-li tohoto posledního varování, zemřete. Nebudeme zabíjet vaše vojáčky, ale vás. A nikam se před námi neschováte!«

Byl to vlastně nůž na krku nejvyšších světových bossů, který chtě nechtě museli brát vážně.

Byly to jejich krky!

Errata:

11.08.2021 15:08