Habermannův mlýn
Karel Čech 2011
Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!
|
Karel Čech 2011
|
 |
Habermannův mlýn - propagandistická špína |
Další příspěvek k přepisování dějin aneb pohádka o hodném mlynáři Habermannovi a zlých Češích.
Autoři zcela účelově vybírají z války jen to, co se jim do jejich propagandistického díla hodí.
Pokud jde například o historický rámec příběhu, je zcela pominut zuřivý a nenávistný boj sudeťáků v roce 1938 za rozbití demokratické ČSR a připojení k Německu. Jsou zcela pominuty teroristické útoky jejich ozbrojeného Freikorpsu proti českému obyvatelstvu (desítky mrtvých) a československým státním orgánům, je zcela pominut teror sudetoněmeckých bojůvek proti českému obyvatelstvu, fyzické napadání Čechů, rozbíjení oken, ničení majetku až po vyhnání z odtrženého území. Je téměř pominut německý teror a vraždění Čechů během celé války. Je zamlčen nenávistný postoj Němců z pohraničí vůči Čechům, naopak, podle filmu, se většina tzv. sudetských Němců chovala k Čechům za války dobře a pomáhala jim. Ve filmu prakticky není mezi skutečně negativními postavami žádný sudetský Němec.
Naopak zářným příkladem charakterního člověka je sudetský Němec mlynář Habermann. Pokud někteří takoví byli, rozhodně představovali velmi vzácnou výjimku. Smutné je, že většina těchto Němců nepřežila válku, protože je sami jejich soukmenovci udali a zlikvidovali. Buď skončili na popravišti nebo v koncentráku. Jediný skutečně negativní Němec je ve filmu šéf SS Kozlowski, ale ten má polské jméno, takže kdo ví, jak to s jeho »němectvím« bylo.
Češi se podle filmu měli za války v podstatě dobře a byli to oni, kdo dělali problémy a ohrožovali Němce, třeba budovali v lese skladiště zbraní, nebo roznášeli letáky. Vždyť i tu akci SS a popravu Čechů vyvolali Češi, zabili přece nesmyslně dva německé vojáky. A Češi také kolaborovali a udávali. Takových postav je ve filmu hned několik, aby bylo jasné, jací ti Češi vlastně jsou.
Zraněným německým vojákům, jedoucím z východní fronty, kde způsobili smrt milionů lidí a další nezměrná zvěrstva, jsou věnovány detailní záběry a podrobně je vylíčeno jejich utrpení. Pocta je vzdána i cti německého vojáka a jeho oddanosti velkoněmecké myšlence. Ani vážně zraněný mladší Habermanův bratr nezanevře na Hitlera a válku a netouží po ničem jiném, než se vyléčit a vrátit se na frontu a dál bojovat za svého vůdce. Nechybí ani jeho oddaný vztah k rodné hroudě. Když ho na konci války kdosi vyzývá, aby raději utekl, hrdě prohlásí, že tady je jeho domov.
Ano, Němci jsou v podstatě příkladní lidé, zato Češi zlí, mstiví, násilničtí, bezcitní, nízcí a hrabiví a po válce jim nešlo o nic jiného, než zmocnit se majetku slušných a pracovitých Němců. To film umocňuje i tím, že scény lynčování Němců, hlavně žen a dětí, jsou zařazeny dvakrát – hned na začátku, aby nebylo pochyb – a na konci. Tím se propagandistický účinek zvýší, to známe už z televizní reklamy.
Zcela je pominut fakt, že všechny tyto hrůzné věci, ke kterým bohužel také došlo, byly vyvolány tím, co u nás Němci, a mezi nimi převážná část těch tzv. »sudetských«, šest let dělali a jak se celou tu dobu chovali. Byly vyvolány tím, že díky své nenávisti vůči jiným národům, především slovanským, rozpoutali nejstrašnější válku v dějinách lidstva, včetně dosud nevídaného teroru vůči civilnímu obyvatelstvu, nevyjímaje mučení, vraždění apod. Výbuch, ve kterém se mísil spravedlivý hněv a řádění lůzy vyvolalo to, co během války napáchali a jak se chovali.
Nemůžeme být na to hrdí, ale nemůžeme to ani vytrhovat z dějinné souvislosti a z ostatních událostí té doby. A nezapomeňme také, že k podobným událostem došlo těsně po osvobození i v jiných zemích Evropy, například ve Francii, Norsku, Holandsku, Polsku apod. V roce 1938 by Němce určitě nikdo nevyháněl, nepřipravoval o majetek, natož aby je lynčoval nebo zabíjel. Tyto strašné síly tady rozpoutali během války oni a po jejím skončení dopadly i na ně.
Zajímavé je, že vyvražďování Židů je zmíněno velmi okrajově a jen jakýmsi náznakem. Na nádraží je krátký záběr na vagony, za jejichž okny zahlédneme tváře a ruce židovských dětí prosících o chleba.
Překvapivé na filmu je, že ukazuje velmi problematickou a velmi negativní roli katolické církve, která na konci války a po jejím skončení pomáhala největším nacistickým zločincům, často masovým vrahům a lidským zrůdám, uprchnout před spravedlností, většinou do Jižní Ameriky.
Manipulace s fakty a fabulace v zájmu propagandistického vyznění.
Neférový přístup autorů a tvůrců spočívá především v tom, že film prezentují jako dílo založené na skutečných poválečných událostech v obci Bludov. To dodává filmu na autentičnosti a příběhu na věrohodnosti.
Jediné, co však odpovídá historické pravdě, je postava mlynáře Habermanna, který skutečně zemřel násilnou smrtí těsně po válce. Prakticky vše ostatní už je vymyšlený příběh, který navíc ani neodpovídá realitě té doby.
Zde je několik příkladů:
1) Mlynář Habermann nebyl ubit zdivočelými českými šovinisty přivázaný na točícím se mlýnském kole, jak film barvitě ukazuje na začátku i na konci, ale byl zastřelen svým opilým kumpánem z hospody údajně proto, že nad ním pravidelně vyhrával v kartách (vrah byl Čech, povoláním holič).
2) Mlynář Habermann neměl za ženu Češku, jejíž otec byl navíc Žid, ale Němku.
3) Není známo a doloženo, že by mlynář Habermann nabízel důstojníkovi SS svůj život za život deseti českých rukojmí, které chtěl důstojník zastřelit. Je jasné, že je to propagandistická fabulace útočící propagandisticky na city.
4) Němci nepopravili v Bludově devět Čechů za to, že v lese nesmyslně zastřelili dva německé vojáky, ale popravili třiadvacet rukojmí za spolupráci s partyzány.
5) Bludovský farář nevyprovázel soucitně bludovské Němce do odsunu, ale byl za podporu odboje poslán Němci i s kaplanem do Terezína, kde oba zemřeli. Oběť Němců je tedy vydávána za sympatizanta.
6) Majitel místních lázní nebyl slizký český kolaborant, ale statečný člověk, který prokazatelně podporoval odboj a později byl v padesátých letech vězněn za politické postoje.
7) Dvakrát je ve filmu opakován oblíbený historický nesmysl Landsmanschaftu, že na základě Mnichovské dohody byly tzv. Sudety vráceny zpět Německu. České a moravské pohraničí k Německu nikdy nepatřilo a čeští i moravští Němci byli vždy poddanými českých panovníků.
Věci, které byly za války nemyslitelné:
1) Němci cvičí za války společně s Čechy v Sokole. K něčemu takovému nemohlo s ohledem na německou nadřazenost nikdy dojít, nehledě na to, že Němci Sokola po obsazení pohraničí zakázali.
2) Habermannova žena (i kdyby to nebyla Němka) by nemohla nevědět, že její otec byl Žid, musela přece znát svůj křestní list.
3) V Bludově, který se stal součástí Říše, nemohl být starostou Čech, to bylo prostě vyloučeno.
4) Není možné, aby Němci zjistili poloviční židovský původ Habermannovy ženy až koncem války. Tyto skutečnosti měli různými způsoby, včetně studia matrik, podchyceny od začátku okupace. Ve filmu se to nakonec dozví v dubnu 1945. A jak jinak, než od českého kolaboranta. Nesmysl!
5) Důstojník SS posílá Habermannovu ženu i s dítětem v dubnu 1945 do koncentračního tábora. Ale do jakého? Osvětim i další vyhlazovací tábory byly v té době již osvobozeny.
Děj filmu je vymyšlen jako jednoznačná protičeská propaganda.
Zapůsobit může v tomto duchu zejména na mladé lidi, kteří pak budou mít větší pochopení pro požadavky Landsmanschaftu na omluvu, odškodnění, návrat apod. V Německu a v Rakousku, kde se určitě bude promítat, a kde o válečných a poválečných událostech v československém pohraničí vědí ještě méně než u nás, bude vytvářet dojem, že Češi byli skutečně odporní, zlí, nenávistní a chamtiví šovinisté a jejich němečtí soukmenovci nevinné trpící oběti. A jejich požadavky, vůči Čechům neustále vznášené, jsou jistě oprávněné.
Váhu tomu dodá i fakt, že film natočil Žid Juraj Herz.
Přitom, jak sám říká, zemřely v koncentrácích desítky jeho příbuzných. Proč se k tomu přepisování dějin, očerňování Čechů a očišťování německých zločinů propůjčil, zůstává otázkou jeho svědomí.
Má-li vůbec nějaké...
Možná bychom se dozvěděli víc v odpovědi na otázku, kdo ho podporoval během jeho emigrace v Německu. Jak známo, peníze nesmrdí nikomu.
Film vznikl v koprodukci Česka, Rakouska a Německa. Bylo by zajímavé zjistit jaké je napojení rakouských a německých koproducentů na kruhy Landsmanschaftu, případně neonacistů.
Ačkoliv se film odvolává na skutečnou událost, je v něm skoro všechno vymyšlené, a to tak, aby to zapadalo do hlavních tezí přepisování dějin. Ve filmu není jediná skutečně negativní postava »sudetského Němce«. Naprostou většinu negativních a odpudivých postav představují ve filmu Češi. Jediná skutečně negativní postava Němce je z Říše dosazený velitel SS s polským jménem. Většina Němců se k Čechům chová slušně a snaží se jim pomáhat. Přitom naprostá většina Čechů měla tehdy s Němci diametrálně odlišnou zkušenost, než jak se film snaží namluvit. Za války se Čech spíše domluvil s Říšským Němcem, než s Němcem – Sudeťákem!
Nebezpečí spočívá v tom, že za nějaký čas už nikdo nikomu nevymluví, že v Bludově bylo všechno jinak. A potažmo i v celé válečné a poválečné historii.
Jak to v té době v odtrženém pohraničí také bylo a co autoři filmu opomněli:
1) Vypjatou nenávist většiny tzv. sudetských Němců vůči všemu českému.
2) Ozbrojené útoky sudetoněmeckého Freikorpsu (asi 12 000 ozbrojených členů) na české policisty, vojáky, finanční stráž, další státní orgány i jednotlivce. Na české straně byly desítky mrtvých a stovky zraněných.
3) Neustálé provokace, vyvolávání konfliktů a chaosu a následné překrucování situace a označování Čechů za viníky.
Po Mnichovské dohodě:
4) Fyzické napadání Čechů (docházelo k němu i předtím), loupení jejich majetku, odvlékání do Říše, vyhánění do vnitrozemí (asi 160 000 Čechů).
5) Zatýkání českých a německých demokratů, jejich věznění a odesílání do koncentračních táborů.
6) Na odtrženém území byly okamžitě zrušeny všechny české školy. Ponechány byly jen některé školy obecné. Mladí Češi neměli možnost studovat, ani nastoupit do učení. Fungovaly pouze školy německé, ale do těch nesměli být Češi přijímáni. Češi byli do budoucna určeni k tomu, aby vykonávali jen podřadné práce.
7) Byly rozpuštěny všechny české spolky a politické strany. Jejich majetek propadl Říši
8) Byly zakázány všechny české noviny (až na jednu výjimku), časopisy a další tiskoviny.
9) Označení obcí, obchodů, úřadů apod. v češtině bylo zakázáno. Povoleny byly pouze německé nápisy.
10) 11. listopadu 1938 proběhla i na odtrženém území tzv. křišťálová noc, při které byly ničeny židovské obchody, živnosti a podniky, hořely synagogy. Židé byli fyzicky týráni, zabíjeni a posíláni do koncentračních táborů.
11) Češi byli odstraněni ze všech vedoucích pozic v úřadech i podnicích a směli vykonávat jen podřadnou práci. Často je vystěhovali z bytů do nuzných příbytků a do jejich bytů se nastěhovali Němci.
12) Čeští sedláci byli vyháněni ze svých usedlostí a jejich statky byly osídleny »německou krví«.
13) Zakázány byly veškeré české kulturní akce (koncerty, divadlo apod.).
Podobných filmů, televizních pořadů, rozhlasových relací, knih a článků, překrucujících dějiny a snažících se v zájmu landsmanschaftu a dalších nacistických skupin vymazat z vědomí lidí historickou pravdu, se v posledních letech objevilo hodně. Míra lživosti a manipulace s fakty v nich je rozdílná. Pro lepší přehlednost by se měla stanovit jednotka, která by míru manipulace kvantifikovala. Po natočení Habermannova mlýna, kde jsou hrubě zkresleny poválečné bludovské události, by touto jednotkou mohl být jeden Bludov. Při dosažení určitého počtu Bludovů by měl autor nárok na udělení vyznamenání za přepisování dějin a hanobení českého národa. Mohlo by se nazývat třeba »Cena Emanuela Moravce«.
Juraj Herz, Žid, který jako dítě přežil holocaust i spoustu svých příbuzných, by si ji mohl přiřadit k těm, které za podobná díla dostane z Německa, třeba od Svazu vyhnanců paní Steinbachové.
Až tak hluboko dokázal klesnout...
|
Domů
Statistiky
27.05.2021 09:56