Vítej, návštěvníku!

Čtvrtá Země Čtvrtá-Země   (Paralelní vesmíry 2) Science fiction Václav Semerád © 2002 Václav Semerád, Praha Nakladatelství: Autobus Rámájanam

 Motto: Däniken byl na správné stopě.

 Krutě se ale mýlil, když své „laskavé bohy“

 umístil do vzdáleného vesmíru.

 Byli to – bohužel – krutí ďáblové.

 Z nepříjemně blízkého Pekla.

Na rozkaz Rámův do výše vůz vyletěl⁰⁰¹

a jasně svítil v rychlém letu nebesy.

Jako sám Kubéra v něm Ráma světle plál

a vesel ukazoval Sítě krajinu.

Vysokou Lanku, zkrvavené bojiště,

břeh ostrova, kam nejdřív z moře vkročili,

most Nalem zbudovaný, slaný oceán,

jenž temně hučel, širý, jako bez břehů.

S radostí zřeli Gódávarí pod sebou,

průhlednou její lákající hladinu.

Tam poblíž Ráma zastavil vůz kouzelný,

by Bharadvádžu uctil, který v poustevně

žil bohat vzácným pokladem své askese.

Vtom průvodu vstříc zasvitl vůz nebeský,

jak luna zářil z výše spadlá na zemi. -

Do nebes šleh radostný křik zástupu,

žen, dětí, starců, hlasy »Rámo!« volaly.

Se slonů, vozů, koní všichni sestoupli,

když v úctě Bharata šel rychle k bratrovi

a vítal vládce, na nějž čekal tolik let.

»Jen počkej!« v hněvu Šúrpanakhá křikla sten,

zkrvavená to sestra Khary, krále démonů,

bez uší, bez nosu, jež uťal Lakšmana.

Dnes krhavým svým okem z dáli hleděla,

Rámovi, Sítě jejich štěstí závidíc.

»Kharu jsi zabil, zabil’s Rávanu²,

a s nimi tisíce jim věrných rákšasů,

však tefirům vždy oni věrně sloužili,

neb proti osudu nic člověk nespraví.

Jsou tefirové všechněch běsů mocnější,

a sami bohové před nimi v hrůze prchají,

zžehnuti žhavých jejich šípů plameny,

jež sem tam létají jak brouci ohniví.

Já v noci viděla jsem strašné znamení,

lesk ohně modrého na nebi půlnočním,

znamení neklamné to jejich návratu!

Však až se vrátí, brány smrti otevřou,

já přísahám, že první jim tě ukáži,

pak jejich blesk tě krutě srazí v prach,

krev v prsou zčerná ti, zrak tvůj se zakalí.

Já potom lačně krve tvé se napiji!«

„Ten indický epos jsem četl, ale byl trochu jinak!“ užasl Jaroslav.

„Znáš ho, jak se zachoval na Zemi,“ přisvědčil jsem. „Indický originál má v sanskrtu asi čtyřicet osm tisíc veršů. Je rozsáhlý, ale není úplný. Šestnáct tisíc veršů na Zemi beznadějně zmizelo v propasti tří tisíc let. Archivy Asbeelů jej zachovaly celý. Ačkoliv nepobývali na Zemi tak často jako Baalové, Zenové a Árjové, vděčíme jim za lepší znalosti vlastních dějin, než bychom získali trpělivou prací archeologů. Většina těch pokladů by byla ztracená navěky.“

------------------------ Poznámky:

  2 Přeložil O.Vávra

Errata:

10.08.2021 21:58