Bez cookies je omezený přístup! Bez COOKIEs je omezený přístup!

Hračky Mága Fližgize

Jižní okraj jediné souvislé pevniny planety Agaboril byl odedávna neblaze pověstný častými zemětřeseními. Nebyly tu z geologického hlediska žádné rizikové faktory, nevedl tudy zlom pevninské kůry, nebylo tu žádné pohoří a moře kolem se nikdy nebouřilo podzemními otřesy. Nebyly tu sopky, dokonce ani podzemní horké prameny.

Přesto se zde čas od času vyskytovala ničivá zemětřesení a pustošila osady a města lidí. Za rok od zkázy města Ho-d-lan zemětřesení smetlo další dvě; přístavní Bajanéion, zvaný perla východního moře a bohaté město Kolbran, obchodní středisko v zemědělské pánvi Migr-ruo.

Zemětřesení začínala znenadání. Ani zvířecí instinkty nevytušily počátek zkázy. Zvířata se klidně pásla, když vtom náhle začaly otřesy a všechno padalo k zemi: zvířata, lidé, ale i budovy a okolní skály. Jako na potvrzenou, že tato zemětřesení nemají přírodní původ, se obvykle krátce po utišení zkázy objevovaly podivné létající obludy. Z výšek modré oblohy se vrhaly na lidi dole, uchvacovaly je a buď se s nimi opět vznesly do výše, nebo je roztrhaly na místě a teprve řádně nasycené odlétaly.

Gurroa už neopakoval chybu z města Ho-d-lan. Nebylo dobré postavit se proti vůli Mága Fližgize, který tato zemětřesení úmyslně vyvolával – Mág potom zahubil lidí mnohem více. Bylo lépe obětovat několik nešťastníků a počkat. Když si totiž létající nestvůry vybraly krvavou daň mezi lidmi ve zničeném městě, obvykle odlétaly a teprve pak bylo možné zachraňovat ostatní. Ale nesmělo to být provedeno tak okatě, jako ve městě Ho-d-lan, jinak by se Mág dostavil na místo ve svém létajícím křesle. Tam byl dobře chráněn magickými silami před účinky všech zbraní včetně fotometů. Ničivější zbraně, například atomové, nemohl Gurroa vyzkoušet, těmi by totiž nechráněným lidem kolem způsobil větší škody, než Mágovy příšery. Ale v každém takovém případě Gurroa v duchu skřípal zuby a měl co dělat, aby nepřivolal svoje křižníky, jimiž by nejspíš mohl vytrhnout Mágův hrad z povrchu planety a rázem jej přenést daleko do vesmíru – pokud by na jeho ochranu nezasáhly magické síly, což bylo bohužel téměř jisté.

Přiblížit se k Fližgizovi nebylo možné. Mág na rozdíl od ostatních vůbec nepoužíval lidí jako sluhů. Místo nich měl na hradě celé davy umělých homunkulů, kteří mu sloužili. Místo obvyklého harému dívek měl pouze tři homunkuly. Jemu nešlo o to, aby se ho sluhové báli, také dívky nepotřeboval, aby na ně pouštěl hrůzu. Obvykle mu taková homunkula stačila na mnoho desítek let a i pak jí jen vytvořil jiný obličej či změnil barvu vlasů, místo aby si pořídil novou. Gurroa se tak nemohl dostat ani do jeho hradu, natož do jeho těsnější blízkosti. Na jeho hradě bylo lidí všeho všudy pět. Byli to mladíci, kteří stále jen sportovali a často spolu zápasili. Mág je někdy při zápasech pozoroval, ale dbal přitom, aby dodržovali přísná pravidla a nikdy jim nedovolil, aby si navzájem ublížili. Občas jim uspořádal soutěž, při níž vítěz obdržel zvláštní cenu. Avšak Gurroa se otřásl při pomyšlení, co čeká nejsilnějšího z těchto mladíků. Mág Fližgiz si tu vlastně pěstoval – svoje budoucí tělo. Až jeho dosavadní trochu zestárne, potom se nejlépe vyvinutému chlapci dostane konečné ceny – bude mu nenávratně vygumován mozek, aby sem namísto jeho vědomí mohlo vstoupit vědomí Mága. Fližgizovo tělo nebylo vysloveně staré, ale mohlo se už blížit polovině obvyklé životnosti lidských těl a pouhá skutečnost, že si Mág už začal pěstovat vhodné mladíky, byla alarmující. A co potká ostatní z této skupiny, bylo rovněž možné odhadnout. Fližgiz si na sluhy nepotrpěl a nemělo by pro něho smysl držet si celá staletí právě tyto chlapce. Až bude potřebovat další, snadno si opatří několik nových dětí.

V tom se Fližgiz od ostatních Mágů příliš nelišil. Bylo jich několik, kteří si už „pěstovali nová těla“, jak bylo u Mágů obvyklé po tisíciletí. Hrad Mága Fližgize občas svítil do dálky jemnou růžovou září – v takových chvílích nebylo možné nahlédnout dovnitř ani pomocí uxionů. Podivná záře totiž narušovala i časoprostor, takže časoprojektory neukázaly, co se v této době uvnitř děje. Možná se nejednalo o úmysl – ani Gurroa své první narušení časoprostoru neudělal úmyslně – ale znepokojující byl fakt, že se tam asi v těchto chvílích děje něco nekontrolovatelného.

Hrady Mágů byly vůbec záhadou samy pro sebe. Gurroa díky Šahrazád zvítězil nad jedním z Mágů, pravda, ale vítězství to bylo spíše náhodné. Nicméně se potvrdily některé odhady. Například to, že nahý Mág, objímající dívku, není chráněn proti jejím úkladům. Potvrdilo se mu rovněž, že magická moc není obsažena přímo v předmětech, jako jsou prsten, amulet, či magická koule. Ty jen zprostředkovávaly příkazy Mága dané nějaké skutečně magické moci, která naštěstí nesahala až na opačný konec Galaxie, ale byla omezena na planetu Agaboril, nejvýš do jejího blízkého kosmického okolí. Uběhl už více než rok od chvíle, kdy sem hvězdná loď HGS Geia dorazila – a Gurroa o podstatě této magické síly nevěděl o nic víc, než na začátku.

Měl však už první vědomosti, nebyl docela bez informací, jako zpočátku. A měl i první úspěchy. Díky Šahrazád získal moc nad kouzelným hradem Mága Rázida. Hrad by nebyl bezpečným sídlem, kdyby se ostatní Mágové dozvěděli, co se zde stalo a kdo v něm nyní přebývá. Všechny lidi proto odtud Gurroa raději dopravil na dosud pustou planetu, kterou zatím jiná část jeho bytosti usilovně připravovala k přijetí lidí. Nebyli tu jen lidé z Rázidova hradu, ale i kejklíři od principála Magariče a další, většinou zachránění z měst nebo z vesnic. Na hradě Mága Rázida teď žilo jen několik desítek Gurroových lidí. Gurroa totiž stále ještě nepochopil, v čem kouzla spočívají, ačkoliv měl ke zkoumání dva prsteny a tři amulety.

Jeden prsten s amuletem vzal ve spánku Mágu Rázidovi. Už z dřívější doby Gurroa od trestance Maibona věděl o dalším ukrytém prstenu. Maibon si mezitím odpykal zbytek trestu, byl propuštěn, ale do svého hradu se už nedostal. Nechal se létajícím drakem, který mu přinesl svobodu, donést až na své tajné místo, kde měl schovány kouzelné předměty. Pak poručil drakovi, aby se vrátil ke svým pánům a sám se těšil, jak se navléknutím prstenu stane opět Mágem.

Měl se raději nechat donést do svého hradu – ale pravděpodobně by mu ani to nebylo nic platné. Gurroa dobře věděl o jeho předsevzetí poslat na sousedovy poddané smečku strašných oblud. Ve chvíli, kdy Mág ze škvíry skal vytáhl truhličku, byl obklopen podivnými cizími muži a po strašném záblesku se ocitl mimo svůj svět, na ostrově, obklopeném mořem, plným nestvůr. Nebyla to trestanecká kolonie ostrova Kečísvut, nebyli tu dozorci, nikdo nikoho nepoháněl do těžké a vlastně zcela zbytečné práce, rostla tu spousta chutného ovoce, byla tu hnízda, plná ptačích vajec – ale podivní muži Maibonovi vytrhli z rukou jeho největší bohatství, kouzelný prsten a amulet – a pak zmizeli beze stopy. Maibon tuto ránu osudu nevydržel. Došel na břeh moře a ačkoliv spatřil, že ve vodě krouží podivné hadovité ryby, rozběhl se a skočil mezi ně. Voda zavířila a v okamžiku zrudla jeho krví. Po chvíli se zase uklidnila, Mág se ale už nad hladinou neobjevil.

Gurroa udělal desítky pokusů s amuletem správce Rázidova hradu – tento amulet měl jen omezenou „pravomoc“, bylo s ním možné vytvářet zejména jídlo, nápoje a různé jiné předměty, ale ničit hmotu mohl jedině v přesně omezených prostorách odpadkových šachet a ani tam nemohl ublížit žádnému živému tvoru – dokonce ani krysám. Záhada pokračovala dále. Jakékoliv přání na vytvoření běžných věcí bylo splněno téměř obratem – trochu se zamlžilo a když se mlha rozplynula, což bylo velmi rychle, byl tu „vyčarovaný“ předmět. Měření toku energie, magnetismu, záření a gravitace nepřinesla očekávané vysvětlení. Také mizení hmoty bylo bleskové. Pravda, prsten i amulet zřejmě plnily roli „vysílaček“, jak by nejspíš řekl kterýkoliv technik, jenomže jejich činnost nebyla provázena emisí žádného záření, zvuku, světla ani radiových vln. Když byl prsten izolován v kovové schránce, účinkoval stejně jako mimo ni – ačkoliv běžné vysílačky v takové izolaci ztrácely spojení. Mágův hrad sám bylo sice pevně stavěné sídlo, ale samo o sobě zdánlivě neobsahovalo nic tajemného.

Gurroa věděl, že prsten sám nestačí. Stačilo zapomenout na to, že se prsten znehodnotí při prvním chybném příkazu. Tak mohl Gurroa zkoušet jen příkazy, které už znal. Měl sice moc nad dvěma hrady, ale nevěděl, k čemu by ji mohl nejlépe použít. Ale ono ho už něco napadne...

Gurroa neustále pozoroval časoprojektory vnitřky téměř všech hradů. Viděl a znal jejich pány, dovedl také většinou odhadnout, co udělají v nejbližší době. Mágové byli nesmírně vzdělaní – což bylo přirozené, všem bylo okolo třiceti tisíc let a patřili kdysi k vědecké elitě světa. Nepoužívali svých znalostí často. Většinou se zabývali dost primitivními druhy zábavy. Dobré jídlo, pití, ženy, které se nedokázaly nikdy vzepřít, časté týrání sluhů i lidí mimo hrad, zabíjení bez rozdílu, zda jde o starce nebo nemluvňata. Mágové měli vždycky pečlivě vytrénovaná těla – však také jejich původní majitelé celý svůj krátký život nedělali nic jiného, než že si těla pěstovali, aby pak byl jejich pán spokojen. Proto se Mágové vůči lidem projevovali jako supermani – i bez kouzel, natož s nimi! Jejich vztahy k ženám byly většinou též velice jednoduché – vztahy samců-vlastníků. Bylo až s podivem, jak mohla tato hrstka poživačných, krutých a líných lidí kdysi ovládnout svět a vytvořit vše, čeho teď jen užívali. Dalo by se to ale přijatelně vysvětlit. Třicet tisíc let života je příliš dlouhá doba. Dosažená úroveň Mágům dovolovala sladký život bez sebemenšího úsilí a oni se do této pasti chytili. Počáteční nadšení z ovládnutí světa dávno vyprchalo a s ním i chuť cokoliv na tomto světě měnit.

Přinejmenším jeden Mág se ale vymykal z průměru. Ne tím, že by byl k lidem mírnější – naopak, dokázal je týrat mnohem rafinovaněji a rozhodně měl daleko k označení lidumil. Mág Fližgiz jako jediný na svém hradě stále tvořil. Byly to většinou jen příšerné kreatury, obrovské pancéřované obludy, létající nestvůry či podmořští dravci, ale často tvořil i něco nerozpoznatelného, neboť právě v těchto případech se jeho hrad halil do růžové záře a Gurroovi nezbývalo, než se dohadovat, co se v těchto zdech může dít.

Errata:

10.08.2021 20:25