Složení Korunní rady Arminu na počátku války:  

Charry de Guyrlayowe, císař

Diana de Guyrlayowe, císařovna

Thomas Baarfelt, kardinál, kancléř a velmistr Templářského řádu Blesků

Denis Baarfelt, tč. nepřítomen

Kníže Tošio Yamanaki, ministr války

Vévoda Jan Dunbar, tč. maršál, předseda parlamentu

Ernaye Lasquier, vévoda d'Escambrray

Securio Lobo Villablanca, admirál

Vítek Jeřábek, předseda Ekonomické rady

Aflargeo, tygr

Tannarrwaghirr, leopard

Ao Harrap, jaguár

Hučící Řeka, velvyslanec Reortské říše, lev

Lukáš Anczewski

Iwar Wulffssonn

Omar Muhammad al-Darní

Algernon Monroes

Tommy MacLeod

Valérie Mendoza di Castro, abatyše řádu Čistého srdce

La Graque, státní sekretář

Telepatické bytosti tráví část dne spánkem jako každý jiný; není ale jasné, jak velká část to je. Terezka spala dle lidských měřítek málo; na chvíli ulehla a usnula, ale rychle se probudila a zbytek času trávila v příjemné letargii, kdy pouze vnímala všechny události v dosahu. Nebyla to žádná meditace; v polospánku vnímala různé hlasy zblízka i zdálky a nechávala se jimi příjemně ukolébat do klidu. Když bylo potřeba, samozřejmě si dokázala mezi nimi najít, co ji zajímalo, ale obvykle nebyl důvod, ti ostatní si docela stačili sami.

Občas, když se setkávala s netelepaty, jí kladli otázky, zda jí nevadí ta neustálá přítomnost tolika cizích myslí ve své vlastní. Nevzpomínala si, že by to někdy vadilo, spíš uklidňovalo. Uměla si představit, že by byla jen sama a dokázala mít tajemství, o němž by nikdo nevěděl, ale považovala to za jednu z možností, které se hodí pro jiné. Takových eventualit bylo mnohem víc, všechny ji bavily a žádná nebyla její.

Když chtěla, mohla si popovídat. Téměř vždy byla její partnerka mimořádně přátelská; kromě Téček, ty byly hravé a rozverné, rády se praly a uvítaly každou příležitost k potyčce. Nudily se; nejvíc by uvítaly nějakého skutečného nepřítele, ale takoví se mezi tp nevyskytovali, byli vytříděni již jako děti. Občas některá T' sbalila kluka, který s nimi neměl zkušenosti, dle povahy byl vyděšený, vzteklý či dokonce útočný; ale velmi rychle si zvykl, hra ho začala bavit a úspěšně se zapojil. Muži byli obvykle bojovníci, jen velmi vzácně čarodějové; muže nižších kast T' nebalily, neboť v nich těžko nacházely zalíbení.

Takže když postřehla neobvyklou konfiguraci mysli, zaujalo ji to. Dívka se nacházela zřejmě ve značně odlišném světě, i když nemusel být mimořádně vzdálený. Byla velmi schopná, ale zatím nedokázala ovládat mysl natolik, aby své myšlenky udržela na uzdě; občas reagovala příliš spontánně a řekla víc, než chtěla. Ostatní reagovali pobaveně, ale protože se neobracela na žádnou konkrétní, ani oni konkrétně neodpovídali.

Terezka se pokusila najít v paměti, zda se s touto dívkou již setkala. To je pro telepatku dost těžká práce; pamatuje si samozřejmě všechny důležité kontakty, ale ty ostatní jí splývají jako normálnímu člověku tváře lidí, se kterými žije ve stejném městě. Zhruba ví, kdo to je a občas s ním prohodí pár nedůležitých slov, ale nemá důvod se blíže zajímat. A Terezka měla dost důležité práce... i když, proč si nepopovídat?

To myslíš vážně?

Dívka nereagovala. Nejspíš vůbec nepostřehla, že se na ni někdo obrací.

Právě jsi řekla, že bys chtěla letět do vodního světa. Byla to reakce na diskusi dvou děvčat o potápění do extrémních hloubek.

Já? Ta myšlenka byla neurčitá, spíš vyděšená.

No jasně. Já jsem Terezka z Arminu – jaký máš kód?

Nerozumím. Nechápu. Skutečně mě někdo slyší?

No jasně, všichni. Nikdy jsi s nikým nemluvila?

Ne. Nikdy jsem s nikým nemluvila.

Tvoje reakce je zvláštní. Zní, jako bys nikdy nemluvila se žádným člověkem.

Správně. Nemluvila. Nemůžu mluvit. Jsem hluchoněmá.

Tvůj svět je nekomunikativní?

Nerozumím. Nechápu. Lidé mluví a slyší. Jenom já ne.

Kde jsi? Udej souřadnice!

Nevím. Nerozumím. Nechápu.

Neboj se. Cítím tvůj strach, ale nechápu ho. Uklidni se. Chceš s někým z nás mluvit, nebo ti to vadí?

Ne... prosím, nepřestávej! Chci mluvit!

Terezka prudkým impulsem udělala ticho v éteru.

Jsem Terezka z Ostrova. Jestli s tou novou chce mluvit někdo jiný, odpojím se; ale pokud ne, poslouchejte tiše a nekvandejte nám do toho. Až se to naučí, určitě si pokecáme hromadně... vyhovuje ti to?

Jo. Promiňte... já nevím, jak se mám chovat.

Nevadí, povedu tě. Souhlasíš se mnou?

Prosím? Jak – souhlasit?

Chceš za partnerku mě nebo někoho jiného?

Ty seš... ta, co jí říkají Vrchní Téčko? Ta čarodějka?

Jo, asi. Hej, držte všichni zobáky! Ona se fakt bojí!

Já... nebojím. Ale jo, bojím. Ne vás. Všeho ostatního. S váma bych se moc chtěla... chtěla bych bejt Téčko jako vy. Jedna z vás.

Hezký. Co ti brání?

Já jsem... já nejsem... nikdy jsem neměla... kontakt. S nikým.

Uklidni se. Budu pokračovat pomalu. Vnímáš jen mne/nás, nebo i někoho ze svého okolí?

Ne. Nikoho. U nás nikdo neumí... tepovat. Občas slyším někoho cizího, ale neumím se s ním spojit. Neumím... konkrétně zaměřit. Neslyší mě.

Zůstaň v klidu. Právě teď tě zaměřuje spousta ostatních. Ale potřebujeme ti nějak říkat. Víš, co je kódové jméno?

Ano. Podle toho se určí, kdo mluví. Některé poznám. Tebe. A Taru...

Fajn. Jak chceš, abysme říkali tobě?

Já nevím. Chtěla bych bejt Téčko jako vy.

Co ti brání?

Jmenuji se Monika.

To je docela hezký jméno!

Ale nezačíná od T!

Terezka si nemohla pomoci, rozesmála se.

Klid, to zvládnem. Jak by ses chtěla jmenovat? Nějaký neobsazený zvuk!

Já... nikdy jsem neslyšela žádný zvuk.

Aha. Zkusíme Týna? Ne... Tinka. Vyhovuje ti to?

Ano. Moc!

Kdo nás poslouchá, pozdravte ji!

Terezka zůstala nějakou dobu klidně mlčet a naslouchala nejrůznějším cizím hlasům. Tinka naslouchala taky a žasla; hovořilo k ní nejmíň tisíc hlasů, některé hodně zvláštní.

Terezko... to všechno jsou kamarádky?

Ano, a ještě ne všecky. Zaujala jsi je. Chceš nám o sobě vyprávět?

Ráda bych. Ale není o čem. Vy pracujete, bojujete... já nic. Jenom sedím.

Tak proč nevstaneš a něco neděláš?

Já... jezdím na vozíčku. Mám nefunkční nohy.

Pro pána... Co se ti stalo?

Narodila jsem se... postižená. Předčasně. Máma byla alkoholička, později narkomanka. Kdo byl táta, nikdo neví. Náhodná známost. Vychovává mě babička s dědečkem. Jsou už staří a... tohle nechápou. Jsou velmi... omezení.

A ta matka?

Umřela. Potom... dostala AIDS. Infikovaná jehla, říkali.

Hele, to už přeháníš, ne? Vážně si z nás neděláš legraci?

To by byla hodně blbá legrace.

Jestli je to vážně tak, proč ses neozvala dřív? Nedá se ti nějak pomoci?

Nevím. Byla jsem v ústavu. Teď jsem doma, u dědy a bábinky.

Kolik je ti let?

Bude mi čtrnáct. Ale... říkají, že moc dlouho už žít nebudu. Slyšela jsem je. Umím odezírat ze rtů. Lidé nevědí, že slyším, i když šeptají.

Jak dlouho slyšíš tp hlasy?

Nevím jistě. Dlouho. Napřed jsem nevěděla, co to je. Nenapadlo mě, že by mě někdo mohl slyšet. Zkoušela jsem něco říct, ale nikdo neodpovídal. Dnes je to poprvé, co jste se ozvali.

Od teďka ti někdo odpoví, kdykoliv se ozveš.

To by bylo bezva. Chci něco dělat, jako vy. Chtěla bych bojovat. Být jako Tara, odvážná a mocná.

Jenže... Tara už není. Zahynula v boji.

Jak se to stalo?

Vedla letku. Přežily jen tři ze sedmi. Ale zničily jednu velkou loď a pár malých. Zastavily invazi. Ty tři teď velí samostatným skupinám...

Taky bych chtěla zemřít v boji. Ne umírat na posteli. S rukama rozpíchanýma od jehel. Padnout jako správný Téčko!

My se snažíme spíš přežít co nejdéle!

Taky bych chtěla, kdybych měla proč. Jenže... co já můžu?

Jen počkej, na něco přijdem! Co jsi dělala až doteď?

Nic zvláštního. Chodila do školy... se speciální výukou, v Brně. Měla jsem samý jedničky! Hodně jsem četla. Přečetla jsem všecky knížky z ústavní knihovny. I ty, co byly německy. A anglicky. Teď jezdím do Kojetína. To je město u nás. Já jsem z Tovačova.

Neznám. Ukaž nám ten Tovačov! Zkus vzpomínat, jak vypadá!

Tinka se skutečně zamyslela; Terezka ji vnímala a byla okouzlená.

Žiješ na moc hezkém místě – a není tam válka.

Taky byla, ale už je to dávno. Babiččina bratra v ní zastřelili.

To na nikoho moc velký dojem neudělalo, řada příbuzných padla v boji.

Já hraju bojový hry na počítači. Jsem v nich moc dobrá! Jen co pochopím, jak se co ovládá, hned to umím. Jenže, potřebovala bych lepší počítač. Připojenej na Internet, abych si mohla povídat s lidma. I když – teďka už bych ho nepotřebovala, když můžu mluvit s váma, ne?

Váš svět je technicky hodně vyspělý, co?

Nic moc. V jiných zemích jsou vyspělejší. Nestačíme za nima koukat.

Když jsou tak vyspělí, proč nevyřeší ty tvoje nemoci?

Na to nemáme peníze. Děda s babičkou jsou chudí.

Peníze? Na komerční WZ se vykašli, najdi si nějakou kloudnou!

U nás nejsou žádný čarodějky. Ani komerční... leda takový, co věští za peníze nebo prodávají Herbalife. A jiný podobný šmejdy.

Žádná magie? Proč ji neděláš ty? Jsi dost našláplá, mohla bys!

Našláplá? Jako schopná dělat...?

Energeticky plus. Máš tolik síly, že... hele, když umíš telepatii, mohla bys zkusit... pro začátek telekinezi. Pohybovat předměty, nejlíp menšími.

Fajn, budu to zkoušet.

Zkus taky být na nás trvale napojená. Vnímat, jak pracujeme. Co se naučíš a pochopíš, hned zkoušej. Třeba to půjde! Kdybych mohla do tvého světa, já bych si s tím nějak poradila... máš doma zrcadlo?

Jistě, v předsíni. Ale já se do něj moc nedívám. Nejsem hezká, spíš...

S tím si taky poradíme. Takhle to nemůže zůstat! Jdi... zajeď k němu. Tam zůstaň, dokud si tě nezaměřím... v prostoru a v čase. Zkusím přijít!

Terezka vnímala, jak se Tinka přesunuje. Pak se pokusila prostoupit skrze zrcadlo, ale nepodařilo se jí to. Některé vlastnosti toho prostoru byly až příliš vzdálené jejímu chápání.

A co nejhoršího, cowen se bavil.

Nech to na nás! vyzvala ji některá, Stejně by to na Tinku bylo moc najednou! Ochočíme ji postupně... a ty máš svoji práci!

Asi ano, protože už jí kdosi hlásil podezřelou aktivitu v přístavní čtvrti. Byl nejvyšší čas zjistit, co se tam děje.

Ale na něco si ještě vzpomněla.

Tinko – tys říkala, že máš dobrou paměť?

Jo. Pamatuju si všecko, jenom to nemůžu nikomu říct.

Bezva. Budeš fungovat jako spojka databanky. Sledovat cvrkot, pamatovat si a předávat, co se dozvíš. Ze všech připojených světů, jo?

S radostí!

Tak fajn. Já jdu do akce – a ty mě sleduj!

Asi správně pochopila, už ani nepípla.

Errata:

30.05.2021 11:40